Výrok
I. Určuje se, že žalobkyně není od 22. 4. 2016 vlastníkem motorového vozidla značky [Anonymizováno], RZ: [SPZ], VIN: [VIN kód].
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 18 819 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právní zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobou ze dne 10. 4. 2025 se žalobkyně domáhala určení, že počínaje dnem 22. 4. 2016 není vlastníkem vozidla [Anonymizováno], RZ: [SPZ], VIN: [VIN kód] (dále jen „vozidlo“). Uvedla, že dne 22. 4. 2016 uzavřela s žalovanou kupní smlouvu č. [Anonymizováno], na základě které převedla na žalovanou své vlastnické právo k vozidlu. Žalovaná se ve smlouvě zavázala zajistit na své náklady v zákonné desetidenní lhůtě od podpisu smlouvy změnu údajů o vlastníkovi a provozovateli vozidla v registru vozidel, avšak této povinnosti nedostála. Žalobkyně vyzvala žalovanou k podání žádosti o zápis změny vlastníka a provozovatele vozidla i před podáním žaloby dne 19. 6. 2024, avšak bezvýsledně. Žalobkyně je přesvědčena, že má na určení, kterého se žalobou domáhá, naléhavý právní zájem, když údaje v registru vozidel odporují skutečnému stavu a kladné rozhodnutí soudu je při nečinnosti žalované jediným prostředkem, kterým lze změny údajů v registru vozidel dosáhnout.
2. Žalovaná zůstala nečinná a k podané žalobě se nevyjádřila.
3. Z provedených důkazů učinil soud následující skutková zjištění:
4. Z kupní smlouvy ze dne 22. 4. 2016 soud zjistil, že mezi účastníky byla dne 22. 4. 2016 sjednána kupní smlouva, kterou se žalobkyně jako prodávající zavázala převést své vlastnické právo k vozidlu na žalovanou a žalovaná jako kupující se zavázala vozidlo převzít a zaplatit žalobkyni jeho dohodnutou kupní cenu (čl. 1.1. kupní smlouvy). Změnu údajů o vlastníkovi a provozovateli vozidla v registru vozidel se na své náklady zavázala v zákonem stanovené lhůtě zajistit žalovaná (čl. 1.4. kupní smlouvy). Kupní cena vozidla byla dohodnuta ve výši 47 000 Kč (čl. 2.1. kupní smlouvy) a s okamžikem jejího úplného zaplacení si účastnice svázaly přechod vlastnického práva k vozidlu na žalovanou (čl. 3. kupní smlouvy).
5. Z příjmového pokladního dokladu soud zjistil, že žalovaná dne 22. 4. 2016 zaplatila žalobkyni v hotovosti částku 47 000 Kč.
6. Z protokolu o předání vozidla soud zjistil, že žalobkyně dne 22. 4. 2016 vozidlo předala žalované.
7. Z předžalobní upomínky ze dne 19. 6. 2024 včetně dokladu o odeslání soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k podání žádosti o zápis změny vlastníka a provozovatele vozidla v registru vozidel i před podáním žaloby dne 19. 6. 2024.
8. Důkazy soud hodnotil jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti. Skutková zjištění z nich učiněná vytvořila propojený celek událostí představující skutkový stav věci. V řízení nebylo zavdáno k pochybnostem o pravosti a pravdivosti provedených listinných důkazů. Soud provedl k důkazu všechny listiny, přičemž jiné důkazní návrhy účastníci neměli. Skutková zjištění soud nečil z listin, které shledal bez významu pro přijetí rozhodnutí (faktura č. [hodnota], formulář o postoupení klienta, složka prodej vozidla, doklad o pojištění vozidla, předvedení výbavy po prodeji vozidla, informace k registraci vozidla, kopie dokladu totožnosti jednatele žalované a výpis z OR žalované).
9. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci:
10. Žalobkyně dne 22. 4. 2016 převedla na základě kupní smlouvy své vlastnické právo k vozidlu na žalovanou. Žalovaná, ač se tak zavázala, nezajistila v zákonné lhůtě ani po jejím marném uplynutí zápis změny údajů o vlastníkovi a provozovateli vozidla v registru vozidel.
11. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:
12. Podle § 2079 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu (odst. 1). Neplyne-li ze smlouvy nebo zvyklostí něco jiného, jsou prodávající a kupující zavázáni splnit své povinnosti současně (odst. 2).
13. Podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.
14. Podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 114/20 ze dne 9. listopadu 2021, požadavek na doložení dokumentů v řízení o žádosti o zápis změny vlastníka silničního vozidla, neposkytl-li nový nebo dosavadní vlastník vozidla dostatečnou součinnost, není skutečnou překážkou k tomu, aby se žadatel mohl domoci změny či odstranění údaje o své osobě v registru silničních vozidel tak, aby odpovídal skutečnému stavu za podmínky, jde-li tak učinit na základě pravomocného rozsudku civilního soudu o určení vlastnictví k danému vozidlu, nebo má-li skutečný vlastník možnost domoci se u civilního soudu vydání potřebných dokladů a vozidla k tomu, aby uvedený požadavek na doložení dokumentů, byť později, splnil. Takový požadavek proto nemá žádné negativní důsledky ve sféře práv chráněných ústavním pořádkem České republiky, zejména práva každého domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť odkázání dané osoby na postupy v občanskoprávním soudním řízení nejsou nepřiměřené jeho situaci, do které se dostal porušením své zákonné povinnosti podat společnou žádost o zápis změny vlastníka v registru vozidel ve stanovené lhůtě.
15. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 7 As 254/2016 ze dne 6. prosince 2016, je samozřejmě pravda, že stav, kdy v registru vlastník vozidla není evidován vůbec, není žádoucí. Stejně tak nicméně není žádoucí, aby byla v registru evidována jako vlastník vozidla osoba, která vlastníkem prokazatelně není. V takovém případě se totiž údaj v registru dostává do rozporu nejen se skutečným stavem, což jej činí v podstatě zbytečným, ale také se zákonem o ochraně osobních údajů, a tedy s právy třetích osob. Z toho důvodu je nutné upřednostnit stav, kdy v registru není vlastník evidován vůbec.
16. Soud vycházel z citovaného nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 114/20, který stojí na tezi, že registr vozidel má obsahovat pravdivé a správné údaje. Pokud není možné dosáhnout zápisu změny údajů o vlastníkovi a provozovateli vozidla v registru vozidel pro nečinnost druhé strany (kupujícího), která je jinak vyžadována, pak se oprávněná strana (prodávající) může podle citovaného rozsudku Nejvyššího správní soudu sp. zn. 7 As 254/2016, domoci nápravy opravou zapsaných osobních údajů podle právních předpisů na ochranu osobních údajů (zákon č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů). Žádosti o opravu údaje o vlastníkovi vozidla v registru vozidel musí předcházet pravomocné soudní rozhodnutí o určení, že prodávající není vlastníkem vozidla, neboť jde o podklad, na základě kterého se samotná oprava údajů následně realizuje. Nezbytnost takového rozhodnutí tak podle § 80 o. s. ř. zakládá naléhavý právní zájem žalobkyně na požadovaném žalobním určení. Vzhledem k tomu, že žalobkyně v souladu s § 2079 o. z. v řízení prokázala, že vozidlo dne 22. 4. 2016 prodala žalované a není tak nadále jeho vlastnicí, pak údaje zapsané v registru vozidel nemohou být správné a pravdivé a soud za účelem umožnění nápravy tohoto stavu podané žalobě zcela vyhověl.
17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 18 819 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty do 31. 12. 2024 ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí zastoupení, výzva k plnění), z tarifní hodnoty od 1. 1. 2025 ve výši 65 000 Kč sestávající z částky 3 700 Kč za každý ze dvou dalších úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (žaloba, účast na jednání), a to vše včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění do 31. 12. 2024 a dvou paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění od 1. 1. 2025 a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 13 900 Kč ve výši 2 919 Kč.
18. O povinnosti žalované zaplatit tuto náhradu k rukám právního zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř.