6 C 121/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podaným návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení v součtu částky 18 360 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že je provozovatelem pražské hromadné dopravy, kterou žalovaný využil ke své přepravě, a to1.dne [datum] tramvaj linky č. 2132.dne [datum] metro linky C3.dne [datum] metro linky A4.dne [datum] autobus linky č.1255.dne [datum] tramvaj linky č. 56.dne [datum] metro linky A7.dne [datum] metro linky C8.dne [datum] metro linky C9.dne [datum] metro linky B10.dne [datum] autobus linky č. 13611.dne [datum] autobus linky č. 15612.dne [datum] metro linky CPři kontrolách se žalovaný neprokázal platným jízdním dokladem a k výzvě revizora na místě, a ani dodatečně žalobkyni nezaplatil jízdné (30 Kč) a přirážku k jízdnému (1 500 Kč). Úrok z prodlení žalobkyně požadovala v zákonné výši z dlužné částky vždy ode dne následujícího provedené kontrole až do zaplacení. Žalovaný byl ze strany žalobkyni vyzván k zaplacení dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne [datum] předcházející podaní žalobě. Na tuto žalovaný nereagoval a ničeho neuhradil.

2. Žalovaný zůstal nečinný a k podané žalobě se nevyjádřil.

3. Účastníci byli vyzváni, aby sdělili soudu v určené lhůtě, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s poučením, že pokud se nevyjádří, má soud za to, že nemají proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), a § 115a o. s. ř). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již ve svém návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a žalovaný na výzvu soudu nereagoval, kdy soud má tedy za to, že nemá proti postupu podle § 115a o. s. ř. žádné námitky. Soud tak věc rozhodl bez nařízení jednání, jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a rozsudek veřejně vyhlásil.

4. Na základě předložených listinných důkazů soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci:

5. Žalovaný se opakovaně přepravoval bez platné jízdenky vozidly pražské hromadné dopravy, kterou provozuje žalobkyně, s tím že ani v jednom z třiceti evidovaných případů k výzvě revizora žalobkyni nezaplatil na místě jízdné ve výši 30 Kč ani přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč, a to konkrétně při přepravě- dne [datum] tramvají linky č. 213 (záznam o provedené přepravní kontrole ze dne [datum]),- dne [datum] metrem linky C (záznam o provedené přepravní kontrole ze dne [datum]),- dne [datum] metrem linky A (záznam o provedené přepravní kontrole ze dne [datum]),- dne [datum] autobusem linky č. 125 (záznam o provedené přepravní kontrole ze dne [datum]),- dne [datum] tramvají linky č. 5 (záznam o provedené přepravní kontrole ze dne [datum]),- dne [datum] metrem linky A (záznam o provedené přepravní kontrole ze dne [datum]),- dne [datum] metrem linky C (záznam o provedené přepravní kontrole ze dne [datum]),- dne [datum] metrem linky C (záznam o provedené přepravní kontrole ze dne [datum]),- dne [datum] metrem linky B (záznam o provedené přepravní kontrole ze dne [datum]),- dne [datum] autobusem linky č. 136 (záznam o provedené přepravní kontrole ze dne [datum]),- dne [datum] autobusem linky č. 156 (záznam o provedené přepravní kontrole ze dne [datum]),- dne [datum] metrem linky C (záznam o provedené přepravní kontrole ze dne [datum]),6. Žalovaný ani v jednom případě dlužné jízdné a dlužnou přirážku k jízdnému žalobkyni nezaplatil ani dodatečně, načež byl písemně upozorněn na podání žaloby a posledně vyzván k dobrovolné úhradě celého dluhu vůči žalobkyni (předžalobní výzva ze dne [datum] včetně potvrzení o jejím odeslání).7. O pravosti a pravdivosti předložených listinných důkazů soud neměl důvod pochybovat. Žalovaným nebylo tvrzeno, tím méně prokázáno, že by pohledávku žalobkyně již, byť z části zaplatil. Vzhledem k výše uvedenému závěru o skutkovém stavu je zřejmé, že soud z předložených listinných důkazů zjistil skutkový stav shodně tak, jak jej popsala žalobkyně v žalobě.8. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:9. Žalovaný za účelem své přepravy pražskou hromadnou dopravou nastoupil ve shora uvedené dny do shora uvedených vozidel, aniž by s žalobkyní jako provozovatelem této hromadné dopravy měl uzavřenou přepravní smlouvu podle § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „OZ“ ve spojení s § 3 vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., když pokaždé do vozidla nastoupil bez platného jízdního dokladu. Jízdné, za které si měl žalovaný dle § 7 vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb. jízdní doklad zakoupit, tak byl povinen zaplatit žalobkyni k výzvě revizora, který na místě prováděl kontrolu jízdních dokladů, a to spolu s přirážkou k jízdnému, v případě autobusu podle § 18a odst. 2 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, a v případě tramvaje a metra podle § 37 odst. 5 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách. Výše jízdného (30 Kč) vychází z Ceníku jízdného žalobkyně a výše přirážky k jízdnému (1 500 Kč) vychází z bodu 8. odst. 5 Smluvních přepravních podmínek žalobkyně, obojí ve znění účinném ke dni kontroly žalovaného.10. Vzhledem k tomu, že žalovaný jízdné a přirážku k jízdnému ani v jednom případě na místě k výzvě revizora ani dodatečně žalobkyni nezaplatil, dostal s plněním svého dluhu podle § 1968 OZ do prodlení a částku vždy činící 1 530 Kč je povinen žalobkyni zaplatit podle § 1970 OZ spolu s úrokem z prodlení, běžícím ode dne následujícího provedené kontrole až do zaplacení, ve výši řídící se § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 OSŘ tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč, kterou tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 18 360 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, žaloba) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.12. Při aplikaci § 14b a. t. soud přihlédl k tomu, že žalobkyně podala u zdejšího soudu totožné žaloby (tj. se stejným obsahem, strukturou, řazením vět) týkající se nároku téhož druhu (tj. nároku na příspěvek za porušení zákonné povinnosti sjednat pojištění o odpovědnosti z provozu vozidla), byť jiných dlužníků. Soud má tak za to, že předmětná žaloba naplňuje znaky ustáleného vzoru uplatňovaného opakovaně týmž žalobcem (resp. jeho zástupcem) ve skutkově i právně obdobných věcech ve smyslu § 14b odst. 1 písm. a) a. t. Dle názoru soudu lze též předpokládat, že stejné žaloby podává žalobkyně i u ostatních obecných soudů dalších dlužníků.13. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám právního zástupce žalobce bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 OSŘ. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 OSŘ.