Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

6 C 287/2024

Soud: Obvodní soud pro Prahu 3Datum rozhodnutí: 7. 11. 2024Senát: Obvodní soud pro Prahu 3Č. j.: 6 C 287/2024-39Soudkyně: Mgr. Miroslava SixtováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 7. 3. 2025Předmět řízení: 10 968,06 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSPH03:2024:6.C.287.2024.1
smlouva o úvěru
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 17. 11. 2026 máme 604 848 z 615 621 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (5) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 622,15 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 5 345,91 Kč včetně zákonného úroku z prodlení z částky 5622,15 Kč od 30.1.2024 do zaplacení ve výši 15 %, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1044,78 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 424,02 Kč a úroku 18,47 % ročně z částky 5622,15 Kč od 30.1.2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou ze dne 28. 6. 2024 domáhala po žalované zaplacení částky 10 968,06 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi společností [právnická osoba] právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena dne 24. 10. 2022 smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota]. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované prostředky ve výši 6 000 Kč. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 6 831 Kč, jenž představuje poplatek za poskytnutí úvěru a dále součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 2 547 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 18,47 % ročně sjednanou a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 1 119 Kč. Žalovaná měla tyto částky hradit formou týdenních splátek ve výši 286 Kč. Ke dni 5. 3. 2023 provedl právní předchůdce žalobce vyčíslení a dlužná jistina činila částku 5 622,15 Kč a dlužný poplatek částku 5 345,91 Kč. Žalovaná nezaplatila ani část dlužné částky, i když byla žalobkyní o zaplacení písemně upomínána.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky řízení podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s takovým postupem souhlasí. Účastníci řízení se ve stanovené lhůtě nevyjádřili, ačkoli jim předmětné usnesení bylo odesláno. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o. s. ř.

4. Usnesením ze dne 4. 10. 2024 vyzval soud žalobkyni k doplnění skutkových tvrzení a prokázání toho, jakým způsobem byla před uzavřením úvěrové smlouvy prověřena úvěruschopnost žalované. Na to žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně vycházela z údajů uvedených žalovanou v zákaznické kartě, jejich pravdivost si žádným způsobem neověřovala, žádné listiny k tomu není schopna předložit (výplatní pásky, výpisy z účtu žalované apod.).

5. Ve věci dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu:

6. Mezi společností [právnická osoba] (dále jen právní předchůdce žalobkyně) a žalovanou byla uzavřena dne 24. 10. 2022 smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] (viz Zákaznická karta ze dne 24. 10. 2022, Smlouva o spotřebitelském úvěru č. 535485602ze dne 24 10. 2022). Právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným z výše uvedené smlouvy postoupila na žalobkyni, a to Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024, jejíž nedílnou součástí je seznam postoupených pohledávek (viz Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024, včetně přílohy č. [hodnota]). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 29 1. 2024, kde žalobkyně vyzvala žalovanou k uhrazení dlužné částky (viz Oznámení o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024). Žalovaná sjednané splátky řádně a včas nehradila, pročež byla dne 22. 5. 2024 zaslána prostřednictvím právního zástupce žalobkyně předžalobní výzva (viz výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem ze dne 22. 5. 2024).

7. Z hodnocení klienta bylo zjištěno, že žalovaná uvedla, že má pravidelný příjem ze zaměstnání ve výši 8 400 Kč měsíčně. Splátky Profi Credit tvoří částku 286 Kč týdně, tedy 1 144 Kč měsíčně. Jako celkové měsíční výdaje žalovaná uvedla částku 6 000 Kč měsíčně.

8. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

9. Podle § 86 odst. 2 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

11. Dle nálezu Ústavního soudu, sp. zn. IV ÚS 702/20, pokud věřitel neprověří náležitě pečlivě schopnost spotřebitele splnit v budoucnu svůj závazek, a to i kdyby mu zákon takovou povinnost zvlášť neukládal, jedná se o jednání, které je v rozporu s dobrými mravy.

12. Podle § 2991 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

15. Soud se dále zabýval nárokem žalobkyně na úrok z prodlení. Vycházel přitom z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, dle kterého ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelské smlouvě je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci neprověřených úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších poplatků a úroků, navíc v nové době splatnosti, která je buď dohodnuta mezi stranami nebo v případě sporu určena soudem a neodvisí od výzvy věřitele ale od možností a schopností dlužníka (žalované). Nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 1968 a § 1970 o. z. tak věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka se splacením poskytnuté jistiny. Protože mezi účastníky k dohodě o splatnosti povinnosti vrátit poskytnutou jistinu nedošlo a žalovaná ji nevrátila ani na výzvu žalobkyně, vyšel soud z toho, že mezi účastníky je spor o stanovení této splatnosti a fakticky ji určil až svým rozhodnutím. Z důvodu nečinnosti žalované, která se k žalobě nevyjádřila, nemohl soud učinit žádná skutková zjištění k aktuálním majetkovým a výdělkovým poměrům žalované, a tedy k jejím možnostem vrátit poskytnutou jistinu. Z tohoto důvodu byla soudem stanovena splatnost v souladu s obecnou třídenní pariční lhůtou (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

16. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně neprověřil řádně úvěruschopnost žalované. Právní předchůdce žalobkyně nedostál své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele dle § 86 zákona o spotřebitelské úvěru. V daném případě z doložených listin a skutkových tvrzení žalobkyně vyplývá, že údaje ohledně majetkových poměrů žalované nebyly ověřovány, žádné takové listiny nemá žalobkyně k dispozici. Dle tvrzení žalované činí její pravidelný měsíční příjem 8 400 Kč a výdaje 6 000 Kč, přičemž žalovaná uvedla, že je zaměstnaná. Kdyby právní předchůdce žalobkyně řádně zkoumal úvěruschopnost žalované, nemohl by dospět k závěru, že je žalovaná schopna splácet měsíčně 1 144 Kč (286 Kč týdně), když její příjem po odečtení základních a pravidelných výdajů činí 2 400 Kč. Úvěruschopnost žalované tak nebyla s náležitou pečlivostí prozkoumána, když na výzvu soudu žalobkyně k této otázce nepředložila ničeho (tzn. na straně příjmové např. výplatní pásky či pracovní smlouvu, na straně výdajové nájemní smlouvu a pro oba případy např. výpisy z účtu, které by byly poskytly komplexní obraz o finanční situaci žalované). Při posuzování úvěruschopnosti žalované tak právní předchůdce žalobkyně vycházel výlučně z prostých tvrzení žalované, a z těchto důvodů proto soudu nezbylo, než v části výroku II. tohoto rozsudku, žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, jelikož žalobkyně uspěla v řízení pouze v nepatrné části, který představuje 5,04 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 52,52 % a úspěchu žalované v rozsahu 47,48 %). Vzhledem k tomu, že účastníci byli ve věci úspěšní co do obdobné výše, přičemž žalované žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací