Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do nároku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši [částka], s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], s úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou ze dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba]., IČ: [IČO] a žalovaným, byla uzavřena dne [datum] Smlouva o úvěru č. [hodnota]. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému prostředky ve výši [částka]. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, tj. do sjednaného data poslední řádné splátky dle Smlouvy a dle Předpisu splátek ze dne [datum], se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně úrok v pevné výši [částka]. Žalovaný se dále zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně paušální ceny za plnění a služby související s poskytnutím tohoto úvěru (jak při jeho sjednávání, tak i poté, v době trvání smluvního vztahu). Žalovaný se zavázal zaplatit úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši [částka], úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši [částka] a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši [částka], (dále společně také jen „Úhrady za služby“). Celkovou dlužnou částku ve výši [částka], odpovídající součtu poskytnutého úvěru, úroku v pevné výši a Úhrad za služby, se žalovaný zavázal uhradit ve 14 měsíčních splátkách po [částka]. Poslední splátku tak byl povinen uhradit nejpozději do [datum]. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, z jeho strany bylo poskytnuto pouze částečné plnění ve výši [částka], čímž porušil své závazky ze smlouvy a z uvedeného důvodu mu byla účtována smluvní pokuta ve výši [částka]. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné částky předžalobní výzvou ze dne [datum]. Žalovaný ani po vyzvání na svůj dluh ničeho neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný.
3. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky řízení podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s takovým postupem souhlasí. Žalobce s navrhovaným postupem dle § 115a o.s.ř. vyjádřil souhlas, přičemž žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o. s. ř.
4. Výzvou ze dne [datum] vyzval soud žalobkyni k doplnění skutkových tvrzení a prokázání toho, jakým způsobem byla před uzavřením úvěrové smlouvy prověřena úvěruschopnost žalovaného. Na to žalobkyně ve svém podání ze dne [datum] uvedla, že její právní předchůdce vycházel z údajů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr, konkrétně pak ze skutečností uvedených žalovaným ve vztahu k jeho rodinným, majetkovým a pracovním poměrům, nahlédnutím do veřejně přístupných rejstříků a dokladem o výši příjmů žalovaného.
5. Ve věci dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu:
6. Mezi společností [právnická osoba]., IČ: [IČO] (dále jen právní předchůdce žalobkyně) a žalovaným byla uzavřena dne [datum] Smlouva o úvěru č. [hodnota] (prokázáno smlouvou o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum]). Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému prostředky ve výši [částka]. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, tj. do sjednaného data poslední řádné splátky dle smlouvy a dle předpisu splátek dne [datum] se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně úrok v pevné výši [částka]. Žalovaný se dále zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně paušální ceny za plnění a za služby související s poskytnutím tohoto úvěru (jak při jeho sjednávání, tak i poté, v době trvání smluvního vztahu). Žalovaný se zavázal zaplatit úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši [částka], úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši [částka] a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši [částka], (dále společně také jen „Úhrady za služby“). Celkovou dlužnou částku ve výši [částka], odpovídající součtu poskytnutého úvěru, úroku v pevné výši a úhrad za služby, se žalovaný zavázal uhradit v 14měsíčních splátkách po [částka]. Poslední splátku tak byl povinen uhradit nejpozději do [datum] (viz smlouva o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum]). Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy, proto byla žalovanému účtována smluvní pokuta ve výši [částka].
7. Ze žádosti o úvěr ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný v této uvedl, že má pravidelný příjem, představovaný měsíční mzdou ve výši [částka]. Žalobkyně měla příjem ve výši [částka] ověřit prostřednictvím potvrzení od zaměstnavatele žalovaného. Z hlediska výdajové stránky žalovaný uvedl měsíční výdaje na bydlení ve výši [částka], a to s ohledem své na trvalé bydlení u rodičů. Tato skutečnost však nebyla ze strany žalovaného jakkoliv doložena, čestným prohlášením ani jiným obdobným způsobem. Žalovaný v rámci předložené žádosti uvedl dále měsíční výdaje na dopravu, jídlo a další osobní náklady ve výši [částka]. Celkové měsíční výdaje tak činily částku [částka]. Žalovanému byla na základě uvedeného vypočítána částka [částka] jako měsíční použitelný příjem. (viz žádost o úvěr ze dne [datum]).
8. Právní předchůdce žalobkyně pohledávku za žalovaným z výše uvedené smlouvy postoupil na žalobkyni, a to Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], jejíž nedílnou součástí je seznam postoupených pohledávek (viz Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], včetně přílohy). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem právní předchůdce žalobkyně ze dne [datum], kde žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné částky (viz Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum]). Žalovaný sjednané splátky řádně a včas nehradil, kdy z jeho strany došlo pouze k parciální úhradě ve výši [částka] dne [datum]. Z uvedeného důvodu byla žalovanému dne [datum] zaslána prostřednictvím právního zástupce žalobkyně předžalobní výzva (viz Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne [datum]). Žalovaný však ani přes uvedenou výzvu na svůj dluh ničeho neuhradil.
9. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:
10. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
12. Dle nálezu Ústavního soudu, sp. zn. IV ÚS 702/20, pokud věřitel neprověří náležitě pečlivě schopnost spotřebitele splnit v budoucnu svůj závazek, a to i kdyby mu zákon takovou povinnost zvlášť neukládal, jedná se o jednání, které je v rozporu s dobrými mravy.
13. Podle § 2991 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
15. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
16. Soud se dále zabýval nárokem žalobkyně na úrok z prodlení. Vycházel při tom z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], dle kterého ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelské smlouvě je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci neprověřených úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších poplatků a úroků, navíc v nové době splatnosti, která je buď dohodnuta mezi stranami nebo v případě sporu určena soudem a neodvisí od výzvy věřitele ale od možností a schopností dlužníka. Nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 1968 a § 1970 o. z. tak věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka se splacením poskytnuté jistiny. Protože mezi účastníky k dohodě o splatnosti povinnosti vrátit poskytnutou jistinu nedošlo a žalovaný nevrátil ani na výzvu žalobkyně, vyšel soud z toho, že mezi účastníky je spor o stanovení této splatnosti a fakticky ji určil až svým rozhodnutím. Z důvodu nečinnosti žalovaného, který se k žalobě nevyjádřil, nemohl soud učinit žádná skutková zjištění k aktuálním majetkovým a výdělkovým poměrům žalovaného, a tedy k jeho možnostem vrátit poskytnutou jistinu. Z tohoto důvodu byla soudem stanovena splatnost v souladu s obecnou třídenní pariční lhůtou (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).
17. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně neprověřil řádně úvěruschopnost žalovaného a nedostál tak své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele dle § 86 zákona o spotřebitelské úvěru. Z doložených listin a skutkových tvrzení žalobkyně vyplývá, že údaje týkající se majetkových poměrů žalovaného nebyly dostatečně ověřovány, neboť předchůdce žalobkyně v převážné míře vycházel pouze z tvrzení žalovaného. Z hlediska příjmové mělo ze strany předchůdce žalobkyně dojít alespoň k částečnému ověření, ve smyslu ověření pravidelného příjmu, k čemuž mělo být ze strany žalovaného doloženo Potvrzení zaměstnavatele. Uvedenou listinu však soud nemá k dispozici a tato skutečnost tak zůstává pro účely rozhodnutí soudu pouze v rovině tvrzení a neprokázána. Z hlediska výdajové stránky již zůstal předchůdce žalobkyně zcela nečinný, kdy pasivně přijal bez jakéhokoliv dalšího ověření tvrzení týkající se téměř absolutní absence nákladů spojených s bydlením (konkrétně pak v vycházel z tvrzení žalovaného, kdy tato složka měla činit částku ve výši [částka] měsíčně), a to s ohledem na tvrzené, nikoliv však již doložené, a tedy prověřené trvalé bydliště žalovaného u rodičů. Stejně tak otázka dalších nákladů, směřujících k pokrytí základních životních potřeb žalovaného, jako jsou náklady na stravu, ošacení, dopravu apod, je z hlediska posouzení soudu přinejmenším podhodnocená. Ve vztahu k majetkové situaci žalovaného následně rovněž nebyly řádně zkoumány jiné rizikové aspekty, jako existence dalších závazků ve smyslu úvěrové historie žalovaného či existence případných dalších vyživovacích povinností apod. Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného tak dle hodnocení soudu právní předchůdce žalobkyně nepostupoval s náležitou pečlivostí, kdy zvolený postup je pro účely zhodnocení úvěruschopnosti zcela nedostatečný. Soud má i s ohledem na uvedené za to, že z pouhých tvrzených údajů o výši příjmu a měsíčních výdajů žalovaného není zřejmé, že zbylá disponibilní měsíční částka žalovaného mohla s vyšší mírou jistoty pokrýt výši stanovených měsíčních splátek na úhradu celého poskytnutého úvěru. Soud dle výše citovaných zákonných ustanovení a na základě předložených důkazů proto dospěl k závěru, že předmětná smlouva je z důvodu řádného neprověření úvěruschopnosti žalovaného neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. S ohledem na uvedené proto soud věc po právní stránce posoudil jako bezdůvodné obohacení, které vzniklo na úkor žalobkyně na straně žalovaného a které je proto žalovaný podle § 2991 o. z. povinen žalobkyni vydat, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku a představuje čistou výši poskytnutého úvěru (bez požadovaného příslušenství pohledávky a nároku plynoucích z uzavření úvěrové smlouvy a poskytnutí úvěru).
18. Co do zbytku požadovaného nároku ve smyslu výroku II. rozsudku, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť se jednalo o nároky, které plynuly z poskytnuté úvěrové smlouvy, která byla shledána za neplatnou.
19. V otázce nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud rozhodl, že v daném případě žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, přestože byl žalovaný v řízení v podstatě úspěšnější. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný zůstal v řízení zcela nečinný a fakticky mu tak v rámci řízení žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku, tedy že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.