Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 16 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 16 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 373 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [Jméno advokáta], advokáta.
Odůvodnění
1. Návrhem ze dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky s tím, že původní věřitelka, společnost [právnická osoba], se [adresa], IČ [IČO] uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 16 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne [datum]. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou, když předmětnou částku ve stanovené době nesplatila. Žalovaná byla původní věřitelkou opakovaně vyzývána k úhradě dluhu. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum]. Následně byla žalovaná k úhradě dlužné částky vyzývána i ze strany žalobkyně, a to naposledy předžalobní upomínkou ze dne [datum]. Na tuto žalovaná nereagovala a ničeho neuhradila. Předmětem žaloby je následně pohledávka v celkové výši 16 000 Kč, skládající se z celkové nesplacené jistiny úvěru ve výši 16 000 Kč.Původní věřitelka úvěr žalované vyplatila dne [datum] převodem z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalované č. [č. účtu] var. s. [Anonymizováno]. V případě, kdy by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný, požádala pro tento případ o přiznání částek z titulu bezdůvodného obohacení.
2. Žalovaná se v řízení nijak nevyjádřila a zůstala zcela nečinná.
3. Účastníci byli vyzváni, aby sdělili soudu v určené lhůtě, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s poučením, že pokud se nevyjádří, má soud za to, že nemají proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), a § 115a o. s. ř). Žádný z účastníků pak na výzvu soudu nereagoval, kdy soud má tedy za to, že nemají proti postupu podle § 115a o. s. ř. žádné námitky. Soud tak věc rozhodl bez nařízení jednání, jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a rozsudek veřejně vyhlásil.
4. Z provedeného dokazování zjistil soud následující skutkový stav:
5. Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] vyplynulo, že mezi původní věřitelkou a žalovanou byla uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě se původní věřitelka zavázala poskytnout žalované krátkodobý úvěr ve výši 16 000 Kč, žalovaná se zavázala tuto částku původní věřitelce splatit, a to nejpozději ke dni [datum]. Úvěr byl žalované poskytnut dne [datum] převodem na bankovní účet žalované č. [č. účtu] var. s. [Anonymizováno].
6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně přílohy vyplynulo, že pohledávka za žalovanou z předmětné smlouvy byla postoupena na žalobkyni s účinností k témuž dni. V této souvislosti pak bylo z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně podacího lístku zjevné, že žalovaná byla o tomto postoupení původní věřitelkou písemně informována a byla vyzvána k úhradě částky 18 708 Kč.
7. Z výpisu z běžného účtu u banky Creditas a plateb z [datum] soud zjistil, že ze strany právní předchůdkyně žalobkyně došlo k tomuto dni k převodu částky 16 000 Kč ve prospěch čísla účtu žalované č. [č. účtu].
8. Z výpisu z běžného účtu u banky Creditas a plateb z [datum] soud nezjistil nic rozhodného pro danou věc.
9. Z dopisu právní předchůdkyně žalobkyně ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná byla před postoupením pohledávky za ní vyzvána právní předchůdkyní žalobkyně k zaplacení částky 16 628 Kč.
10. Z dopisu právního zástupce žalobkyně ze dne [datum] a podacího lístku ze stejného dne včetně soud zjistil, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k zaplacení částky 23 934 Kč.
11. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované oznámila, že pohledávka za ní byla postoupena na žalobkyni.
12. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Dne [datum] došlo mezi společností [právnická osoba], se [adresa], IČ [IČO] a žalovanou k uzavření smlouvy o (spotřebitelském) úvěru. Výše úvěru činila 16 000 Kč. Žalobkyně ani v rámci podané žaloby ani na dodatečnou výzvu soudu nesdělila, jakým způsobem byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně prověřována úvěruschopnost žalované. Žalovaná z titulu této smlouvy neuhradila ničeho. Pohledávka za žalovanou z uvedené úvěrové smlouvy byla následně postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna. Následně byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužných částek prostřednictvím právního zástupce žalobkyně.
13. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
14. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
16. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
17. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
18. Na základě uvedeného závěru o skutkovém stavu věci, v souvislosti se shora citovanými zákonnými ustanoveními, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Předmětný právní vztah soud posoudil jako úvěrovou smlouvu dle § 2395 o. z. uzavřenou v režimu zákona o spotřebitelském úvěru, když původní věřitelka (právní předchůdkyně žalobkyně) poskytla žalované peněžní prostředky ve formě spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. § 2 uvedeného zákona. Původní věřitelka proto měla povinnost před uzavřením úvěrové smlouvy řádně zkoumat úvěruschopnost žalované nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a je-li nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů.
19. Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 č. j. 33 Cdo 2178/2018-77 vyložil, že „povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.“
20. V daném případě žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně splnila své povinnosti předvídané v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a tedy že před uzavřením smlouvy vycházela z dostatečných informací týkajících se majetkové situace žalované. Proto je na místě přijmout závěr, že původní věřitelka před uzavřením smlouvy v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neprověřila úvěruschopnost žalované.
21. S ohledem na uvedené soud dospěl k přesvědčení, že vzhledem k tomu, že původní věřitelka nedostála shora uvedeným požadavkům, stala se předmětná spotřebitelská smlouva podle § 580 odst. 1 o. z., neplatnou, přičemž k této neplatnosti přihlédl soud podle § 588 o. z. i bez návrhu (k tomu srov. např. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, OPR-Finance s.r.o. proti GK, nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 dostupný na www.nalus.usoud.cz).
22. V řízení však bylo prokázáno, že žalované byla částka ve výši 16 000 Kč ze strany původní věřitelky prokazatelně poskytnuta, a proto je žalovaná povinna s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy tuto žalobkyni, na níž byla pohledávka z uvedené smlouvy postoupena v souladu s § 1879 a násl. o. z., vrátit coby bezdůvodné obohacení dle § 2991 a násl. o. z. a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, avšak ve výši snížené o již uhrazenou částku (v předmětné věci 0 Kč). Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 č. j. 33 Cdo 3675/2021-262 pak plyne, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru představuje zvláštní úpravu bezdůvodného obohacení, neboť se zabývá otázkou splatnosti plnění z neplatné úvěrové smlouvy. Konkrétně stanoví, že dlužník je povinen vrátit celou nesplacenou jistinu (tj. s ohledem na neplatnost smlouvy bez veškerého sjednaného příslušenství) v době přiměřené jeho možnostem. Dlužník se tak ani nemůže dostat do prodlení s úhradou svého dluhu, proto věřiteli, který úvěr poskytl (potažmo žalobkyni, na níž byla pohledávka postoupena), nemůže svědčit ani právo na zaplacení úroků z prodlení.
23. Vzhledem ke všem výše uvedenému závěru tak soud zavázal žalovanou k zaplacení (vrácení) poskytnuté jistiny úvěru v celkové výši 16 000 Kč. Tuto povinnost pak žalované uložil zaplatit ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), neboť s ohledem na pasivitu žalované v řízení nebyly soudu známy žádné okolnosti, které by odůvodňovaly určit jí lhůtu k plnění delšího trvání.
24. Soud přiznal žalobkyni též nárok na zákonný úrok z prodlení podle ust. § 1970 o. z. ve výši dané nařízení vl. 351/2013 Sb., ode dne následujícího po předžalobní výzvě právního zástupce žalobkyně (vše výrok I.). Ve zbývajícím rozsahu žaloba musela být zamítnuta (výrok II.)
25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 373 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (ve znění platném a účinném do 31. 12. 2024) a z částky 400 Kč za jeden úkon právní služby realizovaný před podáním návrhu ve věci (ve znění účinném od 1. 1. 2025), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 a odst. 6 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 300 Kč ve výši 273 Kč.
26. Při aplikaci § 14b a. t. soud přihlédl k tomu, že žalobkyně podala u zdejšího soudu totožné žaloby (tj. se stejným obsahem, strukturou, řazením vět) týkající se nároku téhož druhu, byť jiných dlužníků. Soud má tak za to, že předmětná žaloba naplňuje znaky ustáleného vzoru uplatňovaného opakovaně týmž žalobcem (resp. jeho zástupcem) ve skutkově i právně obdobných věcech ve smyslu § 14b odst. 1 písm. a) a. t. Dle názoru soudu lze též předpokládat, že stejné žaloby podává žalobkyně i u ostatních obecných soudů dalších dlužníků.
27. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.
28. Lhůta ke splnění povinnosti byla určena podle ustanovení § 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal soud důvody.