Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 537,93 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 14 943,71 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 27 971,32 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 674,69 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši ve výši 2 611,82 Kč a úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 27 071,32 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 321,12 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 32 481,64 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že její právní předchůdkyně ([právnická osoba], IČO [Anonymizováno]) uzavřela s žalovaným dne 23. 6. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota]. Žalovanému byly na základě uzavřené smlouvy poskytnuty peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které mohl čerpat bezúčelově a opakovaně. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu se smluvním úrokem, poplatky a náklady ve výši dle článku 8 Smluvních podmínek. Žalovaný svým povinnostem nedostál, když na sjednaný úvěr zaplatil právní předchůdkyni žalobkyně částku 14 569,54 Kč a načerpal 32 107,47 Kč, Úvěr byl žalobkyní zesplatněn ke dni 27. 5. 2024 dle článku 11 Smluvních podmínek. Dne 21. 10. 2024 byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným postoupena na žalobkyni s tím, že žalobkyni nezaplatil žalovaný na dluh již ničeho. Žalobkyně na základě uvedeného požaduje po žalovaném zaplacení: celkové dlužné částky ve výši 27 071,32 Kč, dlužného poplatku ve výši 900 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 4 510,32 Kč do 27. 5. 2024, kapitalizovaných úroků ve výši 2 611,82 Kč od 28. 5. 2024 do 21. 10. 2024, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 684,69 Kč od 28. 5. 2024 do 21. 10. 2024, úroků ve výši 14,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 27 071,32 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 14,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 27 971,32 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení. Žalovaný byl ze strany žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou, na tuto však nereagoval a ničeho neuhradil.
2. V podání ze dne 3. 2. 2026 po výzvě soudu žalobkyně sdělila, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně řádně a s odbornou péčí. Vzala v potaz sociální a demografická data a informace z interních a externích databází. Dále právní předchůdkyně vyhodnocovala transakce na běžném účtu žalovaného a zjistila, že žalovaný je schopen hradit úvěr ve výši 30 000 Kč. Dále v doplnění ze dne 11. 2. 2026 uvedla, že nemá k dispozici kopie dokladů, ze kterých právní předchůdkyně žalobkyně vycházela při hodnocení úvěruschopnosti.
3. Žalovaný zůstal nečinný a k podané žalobě se nevyjádřil.
4. Účastníci byli vyzváni, aby sdělili soudu v určené lhůtě, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s poučením, že pokud se nevyjádří, má soud za to, že nemají proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), a § 115a o. s. ř). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již ve svém návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a žalovaný na výzvu soudu nereagoval, kdy soud má tedy za to, že nemá proti postupu podle § 115a o. s. ř. žádné námitky. Soud tak věc rozhodl bez nařízení jednání, jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a rozsudek veřejně vyhlásil.
5. Z provedených důkazů učinil soud následující skutková zjištění:
6. Z osobních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], Smluvních podmínek ke smlouvě o spotřebitelském úvěru, ze Standardních informací o spotřebitelském úvěru a z automatizovaného zpracování identifikačních dat žalovaného (Verification Rule Evaluations) soud zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 23. 6. 2023 podepsána smlouva o spotřebitelském úvěru. Smlouvou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal je právní předchůdkyni vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši 54 % ročně. Celková částka při okamžité splatnosti byla ve výši 39 787,49 Kč. Úvěr měl žalovaný uhradit ve splátkách dle rozpisu plateb.
7. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy č. 1 (řádek 34) a Potvrzení o uhrazení úplaty za postoupené pohledávky a Prohlášení pravosti podpisu soud zjistil, že s účinností ke dni 21. 10. 2024 byla pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným vycházející ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] postoupena na žalobkyni.
8. Z výzvy před zesplatněním dluhu ze dne 22. 4. 2024 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovaného, že pokud do 30 dní dluh nezaplatí, bude jeho dluh zesplatněn.
9. Z Oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího lístku ze dne 11. 11. 2024 soud zjistil, že žalovaný byl dopisem ze dne 21. 10. 2024 obeznámen o postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně za ním ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] na žalobkyni.
10. Z Výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě včetně dokladu o odeslání soud zjistil, že žalovaný byl před podáním žaloby dopisem ze dne 31. 12. 2024 žalobkyní vyzván, aby zcela vyrovnal svůj dluh ze smlouvy o úvěru č. [hodnota], a to ve lhůtě do 15. 1. 2025.
11. Z Potvrzení o provedení transakce soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 1. 10. 2023 částku 839,32 Kč, dne 15. 9. 2023 částku 419,52 Kč, dne 23. 6. 2023 částku 30 000 Kč a dne 31. 7. 2023 částku 843,13 Kč.
12. Z Tabulky umoření (transakční výpis) soud zjistil, že žalovaný v průběhu splácení úvěru načerpal 32 102,47 Kč a uhradil 14 569,54 Kč.
13. Důkazy soud hodnotil jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti. Skutková zjištění z nich učiněná vytvořila propojený celek událostí představující skutkový stav věci.
14. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci:
15. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 23. 6. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla žalovanému téhož dne peněžní prostředky, které byl žalovaný oprávněn čerpat opakovaně do výše 30 000 Kč a žalovaný se je zavázal ve výši nejméně minimální splátky se smluvním úrokem ve výši 54 % ročně splácet. Žalovaný svým povinnostem ze smlouvy nedostál, když právní předchůdkyni žalobkyně uhradil pouze částku 14 569,54 Kč, načerpal 32 102,47 Kč. S účinností ke dni 21. 10. 2024 přešla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným ze smlouvy o úvěru na žalobkyni s tím, že žalobkyni žalovaný neuhradil ničeho dalšího, a to ani k výzvě ze dne 31. 12. 2024, ve které mu byla poskytnula lhůta k dobrovolnému plnění do 15. 1. 2025. Soud přes opakované výzvy nebyl schopen učinit skutkový závěr ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně.
16. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:
17. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
18. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 29. 5. 2022 do 31. 12. 2023, dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
19. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
20. Podle § 87 odst. 1,2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
21. Podle § 580 odst. 1 o. z., v účinném znění, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžadují.
22. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
23. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
24. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
25. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
26. Podle § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
27. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
28. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tato judikatura je použitelná i v intencích nového zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zákona č. 257/2016 Sb.
29. V rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, pak Nejvyšší soud ČR uvedl, že: „Již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad) ... Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad).“
30. Podle rozsudku Nejvyššího ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, pro závěr, zda smlouva o spotřebitelském úvěru je smlouvou neplatnou, nepostačuje jen samo zjištění, že poskytovatel řádně neposoudil úvěruschopnost spotřebitele. Je to proto, že samo zjištění, že poskytovatel v procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, nemusí vždy nutně znamenat, že spotřebitel není schopen úvěr splácet. Pokud tedy například spotřebitel úvěr splatí a vyjde-li následně najevo, že věřitel při procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, může se důsledek v podobě uvedené zákonné sankce (neplatnosti smlouvy) projevit pouze tehdy, bude-li postaveno najisto, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.
31. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 23. 6. 2023 podle § 2395 o. z. smlouvu o úvěru, na kterou dopadá i zákon o spotřebitelském úvěru, když žalovaný při uzavírání smlouvy vystupoval v postavení spotřebitele podle § 2 zákona o spotřebitelském úvěru. V souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru byla právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru povinna řádně posoudit schopnost žalovaného úvěr splácet. Přes opakované výzvy soudu však žalobkyně nedoložila, jak jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného prověřovala. Sice v žalobě a jejím doplnění tvrdila, že vycházela z výpisu z běžného účtu žalovaného, tento však soudu přes výzvu nepředložila. Tabulka umoření (transakční výpis) svědčí o chování žalovaného po sjednání smlouvy nikoli před sjednáním smlouvy. Z těchto důvodů tak soud podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru dovodil absolutní neplatnost dotčené smlouvy o úvěru ze dne 23. 6. 2023.
32. Žalobkyně, na kterou byla v souladu s § 1879 a násl. o. z. pohledávka její právní předchůdkyně za žalovaným postoupena, v řízení nicméně prokázala, že žalovanému dne 1. 10. 2023 poskytla částku 839,32 Kč, dne 15. 9. 2023 částku 419,52 Kč, dne 23. 6. 2023 částku 30 000 Kč a dne 31. 7. 2023 částku 843,13 Kč (celkem 32 107,47 Kč), žalovaný na nich vrátil částku 14 569,54 Kč. Soud proto žalobkyni přiznal částku 17 537,93 Kč (32 107,47 – 14 569,54 =17 537,93), co do zbytku jistiny 14 943,71 Kč (32 481,64 – 17 537,93 = 14 943,71) a veškerého příslušenství včetně poplatku a smluvního úroku, které upravovala absolutně neplatná smlouva, soud žalobu zamítl. Vzhledem k závěru o neplatnosti úvěrové smlouvy soud poskytnuté peněžní prostředky představující jistinu úvěru v nevrácené výši 17 537,93 Kč posoudil jako nárok na bezdůvodné obohacení, které je žalovaný v souladu s § 2991 o. z. povinen vydat žalobkyni.
33. Soud zamítl zákonný úrok z prodlení, protože dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, splatnost zbývající části jistiny ještě (na základě dohody stran či na základě rozhodnutí soudu) nenastala, a proto nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení z částky 17 537,93 Kč, tento postup potvrdil i rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2026, č.j. 69 Co 367/2025–73, či ze dne 21. 5. 2024, 12 Co 106/2024–71.
34. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je splatnost nároku na vrácení jistiny úvěru odvislá od možností spotřebitele. Povinnost tvrdit, že není v možnostech a schopnostech spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu úvěru ihned, a svá tvrzení doložit, nese v plném rozsahu sám spotřebitel. V tomto směru žalovaný v řízení ničeho netvrdil, soud proto rozhodl, že má dlužné prostředky vrátit ve lhůtě 3 dní.
35. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 321,12 Kč, přičemž tato částka představuje 7,98 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 53,99 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 46,01 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 120 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 32 481,64 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a žaloba) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč. Soud žalobkyni dále nepřiznal náhradu nákladů řízení za vyjádření ze dne 3. 2. 2026 a 11. 2. 2026, neboť doplňovaná tvrzení měla obsahovat již žaloba.