Výrok
I. Žaloba se co do částky 18 099 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 49 222 Kč ve výši 11,5 % ročně od [datum] do zaplacení, pohledávky ve výši 9 301,26 Kč, úroku ve výši 73,37 % ročně z částky 39 520,69 Kč od [datum] do [datum] ve výši 1 852,32 Kč, úroku ve výši 11,5 % ročně z částky 39 520,69 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 149 529,60 Kč, zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 31 123 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 58 523 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota]. Žalovanému byly na základě uzavřené smlouvy poskytnuty peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal čerpaný úvěr splácet v 48 měsíčních splátkách po 2 959 Kč, zároveň se zavázal uhradit úrok ve výši 73,37 % ročně. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, uhradil pouze dne [datum] a [datum] vždy částku 2 959 Kč. Úvěr byl žalobkyní zesplatněn ke dni [datum], o čemž byl žalovaný informován prostřednictvím dopisu. Žalobkyně na základě uvedeného požaduje po žalovaném zaplacení: celkové dlužné částky ve výši 49 222 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 49 222 Kč ve výši 11,5 % ročně od [datum] do zaplacení, pohledávky ve výši 9 301,26 Kč, úroku ve výši 73,37 % ročně z částky 39 520,69 Kč od [datum] do [datum] ve výši 1 852,32 Kč, úroku ve výši 11,5 % ročně z částky 39 520,69 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 149 529,60 Kč. Žalovaný byl ze strany žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou, na tuto však nereagoval a ničeho neuhradil.
2. V podání ze dne [datum] po výzvě soudu žalobkyně sdělila, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala žalobkyně z podkladů žalovaného o příjmech – výplatní pásky, výpisu NRKI, hodnocení klienta a prohlášení klienta. Zjistila, že celkový čistý příjem žalovaného je 40 000 Kč měsíčně, celkové náklady žalovaného ve výši 17 990 Kč měsíčně a volné zdroje ke splácení jsou ve výši 21 010 Kč měsíčně. Žalovaný rovněž předložil fotografii občanského průkazu. Žalovaný uvedl náklady na bydlení ve výši 6 640 Kč, žalobkyně vycházela z toho, že žalovaný jedná v právním styku poctivě a že nemůže těžit ze svého nepoctivého jednání, žalobkyně však nedisponuje nájemní smlouvou ani žádnými podklady k nákladům žalovaného na bydlení,3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a soudního řízení se nezúčastnil.4. Z provedených důkazů učinil soud následující skutková zjištění:5. Z Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru – smlouva o úvěru ze dne [datum], Oznámení o schválení úvěru ke smlouvě úvěru číslo [hodnota] ze dne [datum], splátkového kalendáře k této smlouvě, Pojištění schopnosti splácet úvěry, Informace o pojištění pro skupinové pojištění schopnosti splácet úvěry účinné od [datum], Přílohy č. [hodnota] návrhu na uzavření smlouvy o úvěru, smlouva o úvěru-pojištění schopnosti splácet úvěr, Dodatku číslo [hodnota]. návrhu smlouvy o úvěru číslo [hodnota], Potvrzení o pojištění skupinové pojištění schopnosti splácet úvěr, Skupinového pojištění schopnosti splácet úvěry ze dne [datum], Stručné informace o zpracování osobních údajů pro potřeby pojištění, Předsmluvního formuláře ke smlouvě, Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Prohlášení klienta, informace pro klienta poskytované zprostředkovatelem úvěru, Prohlášení o politické exponovanosti, Dokumentu [Anonymizováno], Z dokumentu [Anonymizováno] a Základní informace o klientovi soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] sjednána smlouva o úvěru, která byla dne [datum] ze strany žalobkyně schválena. Smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč a žalovaný se je zavázal vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši 73,37 % ročně v pravidelných 48měsíčních splátkách 2 959 Kč, celkem měl vrátit částku 124 608 Kč. Žalovaný zároveň sjednal pojištění schopnosti splácet úvěr za 363 Kč měsíčně.6. Z Výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu soud zjistil, že od [datum] disponovala žalobkyně oprávněním poskytovat spotřebitelské úvěry.7. Z Výzvy k zaplacení ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně upozornila žalovaného na možnost zesplatnění celého úvěru, neboť byl v prodlení s úhradou dvou splátek. Z Výzvy k zaplacení ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně upozornila žalovaného na možnost zesplatnění celého úvěru, neboť byl v prodlení s úhradou tří splátek8. Z Oznámení ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně okamžitě zesplatnila celý úvěr a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky nejpozději do deseti dnů od odeslání oznámení.9. Z Předžalobní výzvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě pohledávky v celkové výši 49 222 Kč včetně smluvní pokuty a příslušenství do patnácti dnů od odeslání tohoto oznámení. Předžalobní výzvu odeslala dne [datum].10. Z Přehledu transakcí na účtu [č. účtu] společnosti [právnická osoba]., soud zjistil, že příjem žalovaného byl dne [datum] ve výši 40 900 Kč, dne [datum] ve výši 4 050 Kč, dne [datum] ve výši 48 120 Kč, dne [datum] ve výši 40 000 Kč, dne [datum] ve výši 44 000 Kč a dne [datum] ve výši 40 500 Kč.11. Z Dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že dne [datum] byla na účet [Anonymizováno] zaslána částka 40 000 Kč.12. Z dokumentu Karta klienta soud zjistil, že žalovaný uhradil v průběhu trvání úvěrové smlouvy dne [datum] částku 2 959 Kč, dne [datum] částku 2 959 Kč a dne [datum] částku 2 959 Kč.13. Z dokumentu Hodnocení klienta soud zjistil, že žalovaný uvedl při sjednávání úvěru, že pobírá 40 000 Kč měsíčně ze zaměstnání, neuvedl řádný měsíční příjem partnerky, dále uvedl splátky žalobkyně z jiného úvěru ve výši 6 490 Kč měsíčně, výdaje na bydlení ve výši 6 640 Kč měsíčně, uvedl, že má vlastnické bydlení, je svobodný a má vysokou školu.14. Z výplatních listů zaměstnance + soupis zaúčtovaných mzdových složek ze dne [datum], [datum] a [datum] soud zjistil, že žalovaný měl čistou mzdu ve výši 22 020 Kč, 22 162 Kč a 22 020 Kč a cestovné ve výši 17 276 Kč, 21 390 Kč a 17 950 Kč.15. Z Výpisu z nebankovního registru klientských informací soud zjistil, že měl žalovaný 11 žádostí u finančních institucí, byl vystaven částce 1 593 571 Kč, neměl žádné dluhy po splatnosti.16. Z fotografií občanského průkazu žalovaného soud zjistil, že žalobkyně při sjednání úvěru disponovala fotografiemi občanského průkazu žalovaného.17. Z potvrzení o provedené platbě [právnická osoba] a potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady [právnická osoba]. ze dne [datum] nebyly zjištěny žádné okolnosti rozhodné pro posouzení sporu, protože se netýkaly projednávaného úvěru.18. Důkazy soud hodnotil jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti. Skutková zjištění z nich učiněná vytvořila propojený celek událostí představující skutkový stav věci.19. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci:20. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které žalovaný čerpal prostředky ve výši 40 000 Kč a zavázal se je vrátit v 48měsíčních splátkách ve výši 2 959 Kč. Žalovaný svým povinnostem ze smlouvy nedostál, když žalobkyni uhradil pouze částku 8 877 Kč. Žalovaný neuhradil ničeho dalšího, a to ani k výzvě ze dne [datum]. Žalovaný pobíral měsíční mzdu přibližně ve výši 40 000 Kč čistého měsíčně.21. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.22. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od [datum] do [datum], dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.23. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.24. Podle § 87 odst. 1,2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.25. Podle § 580 odst. 1 o. z., v účinném znění, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžadují.26. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.27. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.28. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.29. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.30. V rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], pak Nejvyšší soud ČR uvedl, že: „Již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad) ... Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad).“31. Podle rozsudku Nejvyššího ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], pro závěr, zda smlouva o spotřebitelském úvěru je smlouvou neplatnou, nepostačuje jen samo zjištění, že poskytovatel řádně neposoudil úvěruschopnost spotřebitele. Je to proto, že samo zjištění, že poskytovatel v procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, nemusí vždy nutně znamenat, že spotřebitel není schopen úvěr splácet. Pokud tedy například spotřebitel úvěr splatí a vyjde-li následně najevo, že věřitel při procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, může se důsledek v podobě uvedené zákonné sankce (neplatnosti smlouvy) projevit pouze tehdy, bude-li postaveno najisto, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.32. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], nedostojí věřitel povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (nepostupuje s odbornou péči při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech; nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.33. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru, na kterou dopadá i zákon o spotřebitelském úvěru, když žalovaný při uzavírání smlouvy vystupoval v postavení spotřebitele podle § 2 zákona o spotřebitelském úvěru. V souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru byla žalobkyně před poskytnutím úvěru povinna řádně posoudit schopnost žalovaného úvěr splácet. To se však nestalo, když právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala náležitě pečlivě výdajovou stránku žalovaného před sjednáním úvěru. Žalobkyně spolehlivě ověřila příjmovou stránku úvěruschopnosti žalovaného, když zjistila, že pobírá na mzdě a cestovném částku cca 40 000 Kč měsíčně. Dále bylo spolehlivě zjištěno, že žalovaný hradí částku 6 490 Kč měsíčně na jiném úvěru pro žalobkyni. U dalších výdajů však žalobkyně vycházela buď pouze z životního minima nebo neověřeného tvrzení žalovaného. Pokud uvedl, že má vlastnické bydlení, za které dává 6 640 Kč měsíčně, měla si tuto skutečnosti ověřit minimálně výpisem z katastru nemovitostí. Pokud tak neučinila, nemohla si učinit spolehlivý závěr o výdajích žalovaného na bydlení, které zejména v Praze tvoří významnou část výdajů každé domácnosti. Žalobkyně rovněž rezignovala na ověření jakýchkoliv dalších výdajů žalovaného. O tom, že nebyla řádně prověřena úvěruschopnost svědčí i to, že žalovaný uhradil pouze 3 splátky z celkových 48, a že dle výpisu z nebankovního registru klientských informací byl vystaven úvěrům ve výši [Anonymizováno] Kč.34. Soud se neztotožňuje s odkazem žalobkyně na usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno], kdy u spotřebitelských úvěrů na nižší částky nemá být povinnost poskytovatele úvěrů tak přísně posuzována. Usnesení Ústavního soudu se týkalo bagatelního sporu – tedy sporu do 10 000 Kč, což není totožné se zdejším řízením. Právě na bagatelnosti nároku Ústavní soud založil své odůvodnění, kdy stačilo ověřit pouze příjem dlužníka, který nebyl ve zjevném nepoměru ke zjištěné částce. Ústavní soud uvedl, že ve sporech o bagatelní částky je totiž evidentní, že nad právem na přístup k soudu převažuje zájem na vytvoření systému, který soudům umožňuje efektivně a v přiměřené době poskytovat ochranu právům v řízeních, která jsou svou povahou skutečně věcně složitá a kde hrozí relativně větší újma na právech účastníků řízení, než je tomu v nynějším případě. Výklad přijatý Ústavním soudem tu nelze chápat jako odepření spravedlnosti, nýbrž jako promítnutí celospolečenského konsensu o bagatelnosti výše uvedených sporů do výkladu základních práv. Žalovaný v tomto sporu získal částku ve výši jedné jeho měsíční mzdy a za 4 roky měl vrátit částku trojnásobnou. Soud nezná ani přibližné měsíční výdaje žalovaného, proto nemůže konstatovat to co žalovanému zůstane je ve zjevném nepoměru k půjčené částce. Nejedná se ani o bagatelní věc. Dle soudu tedy nebylo možné připustit mírnější posouzení povinnosti poskytovatele úvěru.35. Žalobkyně tedy věrohodně neprokázala, že by získala od žalovaného veškeré nezbytné, spolehlivé, dostatečné a přiměřené informace umožňující poskytnutí předmětného úvěru. Z těchto důvodů tak soud podle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru dovodil absolutní neplatnost dotčené smlouvy o úvěru ze dne [datum].36. Žalobkyně nicméně prokázala, že žalovanému poskytla částku 40 000 Kč dne [datum] a žalovaný uhradil 8 877 Kč. Soud proto žalobkyni přiznal částku 31 123 Kč (40 000 – 8 877 = 31 123), co do zbytku jistiny 18 099 Kč (49 222 – 31 123 = 18 099), smluvní pokuty a veškerého příslušenství, které upravovala absolutně neplatná smlouva, soud žalobu zamítl. Vzhledem k závěru o neplatnosti smlouvy soud poskytnuté peněžní prostředky představující jistinu úvěru v nevrácené výši 31 123 Kč posoudil jako nárok na bezdůvodné obohacení, které je žalovaný v souladu s § 2991 o. z. povinen vydat žalobkyni.37. Soud zamítl zákonný úrok z prodlení, protože dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka], splatnost zbývající části jistiny ještě (na základě dohody stran či na základě rozhodnutí soudu) nenastala, a proto nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení z částky 31 123 Kč, tento postup potvrdil i rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum], č.j. [spisová značka], či ze dne [datum], [spisová značka], či ze dne [datum], č. j. [spisová značka].38. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je splatnost nároku na vrácení jistiny úvěru odvislá od možností spotřebitele. Povinnost tvrdit, že není v možnostech a schopnostech spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu úvěru ihned, a svá tvrzení doložit, nese v plném rozsahu sám spotřebitel. V tomto směru žalovaný v řízení ničeho netvrdil, soud proto rozhodl, že má dlužné prostředky vrátit ve lhůtě 3 dní.39. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že by náležely převážné úspěšnému žalovanému, tomu však pro jeho neaktivitu žádné nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.