Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 994,79 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 7 994,79 Kč od 8. 3. 2025 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 10 131,89 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 476,51 Kč od 8. 3. 2025 do zaplacení a co do částky 167,72 Kč zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u zdejšího soudu dne [datum] domáhala zaplacení 18 294,40 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že s žalovaným uzavřela revolvingový spotřebitelský úvěr s možností čerpat úvěr až do výše 39 600 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky spolu s příslušenstvím a dalšími poplatky vrátit. Smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku skrze internetové stránky www.[Anonymizováno].cz vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru a údajů, na základě kterých žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného, zjistila jeho počet členů domácnosti žijící, případně jejich příjem, příjem žalovaného a jeho měsíční výdaje. Žalobkyně dále ověřila, zda se žalovaný nenachází v registrech jako centrální evidence exekucí, ISIR, evidence neplatných dokladů a nahlédla do registrů jako NRKI, BRKI, registru politicky aktivních osob, výpis katastrálního rejstříku a zkoumala interní údaje. Rovněž vycházela z AISP, poskytovatele služby informování o platebním účtu. Po vyplnění žádosti a před poskytnutím úvěru žalobkyně informace vyhodnotila a uzavřela, že žalovaný je schopen své závazky splácet. Výše ověřeného čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 20 347 Kč. Žalovaný následně potvrdil správnost svých identifikačních údajů a identifikoval se prostřednictvím služby Kontomatik UAB zpřístupněním bankovního účtu. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím klientského profilu, do kterého se žalovaný přihlásil pomocí dvou faktorového ověření. Tam odsouhlasil nejprve předsmluvní informace o úvěru, následně návrh smlouvy, který odsouhlasil kliknutím na opt-in volbu „podepisuji“. Smlouva byla následně zaslána žalovanému na e-mailovou adresu. Žalovanému bylo vyplaceno celkem 8 000 Kč. Uplatněný nárok je tvořen pohledávkou sestávající z nesplaceného úvěru ve výši 7 994,75 Kč, poplatku za vyplacení tranší ve výši 155,25 Kč, poplatku za „[Anonymizováno] “ ve výši 155,25 Kč a smluvního úroku ve výši 9 655,38 Kč. Žalovaný na celkově vyčerpanou částku ve výši 8 000 Kč uhradil 5,21 Kč. Žalobkyně úvěr zesplatnila. Žalobkyně rovněž požaduje částku 167,72 Kč jako smluvní pokutu. Žalovaný ničeho neuhradil ani poté, co k tomu byl vyzván prostřednictvím zástupce žalobkyně.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle § 115a o. s. ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s takovým postupem souhlasí. Účastníci se ve stanovené lhůtě nevyjádřili, ačkoli jim předmětné usnesení bylo řádně doručeno. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o. s. ř.
4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud ve věci k následujícímu závěru o skutkovém stavu.
5. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout částku až do výše 39 600 Kč a to i opakovaně. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných denních splátkách dle článku 5 Všeobecných obchodních podmínek. Žalovaný se zavázal v článku VII. hradit základní poplatky, jednak Ověřovací poplatek ve výši 1 Kč, poplatek za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše, smluvní úrok ve výši 1,016 % denně z dlužné částky, poplatky za expresní vyplacení tranše ve výši 165 Kč (Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota], Informace pro spotřebitele, Údaje o Poskytovateli spotřebitelského úvěru, Všeobecné obchodní podmínky). Denní splátky byly uvedeny v Předpisu denních splátek (Předpis denních splátek). Ověření totožnosti proběhlo přes přímý náhled na bankovní účet (Autorizace ověření totožnosti AISP ze dne [datum] a BankID výpis). Žalovaný načerpal dne [datum] částku 1 000 Kč a dne [datum] částku 7 000 Kč.
6. Při prověření úvěruschopnosti žalovaný uvedl, že jeho pravidelný měsíční příjem je ve výši 35 000 Kč, za ověřený považovala žalobkyně 20 347 Kč. Dále žalovaný uvedl výdaje na bydlení 10 000 Kč, další nezbytné výdaje 2 000 Kč a zbytné výdaje ve výši 3 000 Kč. Regionální koeficient počítala žalobkyně ve výši 1,5, rezervu pro výdaje ve výši 750 Kč, vypočítané minimální výdaje byly ve výši 8 130 Kč, disponibilní příjem 12 200 Kč a počet doporučených prodloužení 0. Posouzení úvěruschopnosti bylo shledáno jako úspěšné (Výpis o posouzení úvěruschopnosti včetně podmínek posuzování a dokumentu identifikované příjmy). Žalobkyně předložila z příjmů žalovaného za duben 2024 celkem ve výši 79 334 Kč, za květen 2024 ve výši 178 523 Kč za červen 2024 ve výši 56 685 Kč (Identifikované příjmy).
7. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky e-mailem ze dne [datum] (e-mailová zpráva ze dne [datum] z [e-mail] na [e-mail]).
8. Na základě uvedených skutkových zjištění dospěl soud k následujícím právním závěrům ve věci.
9. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 8. 2024, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 8. 2024, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
11. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje12. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.13. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.16. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tato judikatura je použitelná i v intencích nového zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zákona č. 257/2016 Sb.17. V rozsudku ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 pak Nejvyšší soud ČR uvedl, že: „Již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad) ... Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad).“18. Poté, co soud věc právně zhodnotil dle citovaných zákonných ustanovení, učinil závěr o tom, že žaloba důvodná pouze částečně. Předmětný právní vztah pak posoudil dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve formě spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. § 2 cit. zákona.19. Žalobkyně měla pak dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných také od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.20. Žalobkyně tvrdila, že zkoumala úvěruschopnost žalovaného řádně, když vyšla z údajů poskytnutých žalovaným s tím, že žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a jeho informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Žalobkyně však soudu žádné důkazy, ze kterých by bylo zkoumání úvěruschopnosti žalovaného patrno nepředložila. Žalovaný je při sjednávání smlouvy v pozici slabší strany, zájmem žalovaného bylo uzavřít smlouvu, a proto nemusel tvrdit pravdivé údaje. Žalobkyně jako profesionálka v daném oboru si od žalovaného měla vyžádat podklady, které výši jeho příjmů a výdajů dokládají, což neučinila. Pokud sama uvedla, že vycházela z příjmu žalovaného, že pobírá měsíčně 20 347 Kč, z listiny Identifikované příjmy byly zjištěny částky za duben 2024 celkem ve výši 79 334 Kč, za květen 2024 ve výši 178 523 Kč za červen 2024 ve výši 56 685 Kč. Nijak nevysvětlila, o jaké příjmy se jedná, nepředložila ani výpis z účtu žalovaného, jedná se pouze o sjetinu jejího systému. Úplně bez informace zůstává, jak ověřila konkrétní výdaje žalovaného, neboť nelze spoléhat na obecné ekonomické modely, a to v případech, že splátky úvěru jsou nízké dle Předpisu denních splátek.21. S ohledem na uvedené má soud za to, že žalobkyně nezkoumala náležitě pečlivě úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, a to jak stránku příjmovou, tak ani stránku výdajovou, proto je třeba považovat stranami uzavřenou spotřebitelskou smlouvu za neplatnou podle 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V takovém případě, bylo možno vztah mezi stranami vypořádat dle § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek (z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy).22. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč. Žalovaný zaplatil pouze 5,21 Kč, a proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 7 994,79 Kč (výrok I.). Ohledně ostatních požadovaných částek, ať již se jednalo o poplatek, smluvní pokutu nebo smluvní úrok, soud žalobu zamítl (výrok II.).23. Zákonný úrok z prodlení soud přiznal pouze z jistiny ve výši 7 994,79 Kč ode dne následujícího po výzvě k úhradě dlužné částky ze dne 7. 3. 2025, v zákonné výši dle § 1970 o. z. Co se týká vrácení dlužné částky v době přiměřené možnostem žalovaného, ohledně té neměl soud žádné informace z důvodu neaktivity žalovaného, proto rozhodl o vrácení v zákonné pariční lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že ty by náležely převážné úspěšnému žalovanému. Nicméně v průběhu řízení mu žádné náklady nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.