7 C 228/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala žalobou ze dne 4. 8. 2025 zaplacení částky 61 504 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 13. 12. 2023 uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě byl žalovanému ze strany žalobkyně poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč se smluvním úrokem ve výši 59,11 % ročně, který se žalovaný zavázal uhradit ve 48měsíčních splátkách po 2 188 Kč. Žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou splátek, žalobkyně úvěr ke dni 14. 8. 2024 dle článku 6.3 smlouvy zesplatnila, žalovaný byl v prodlení delším než 65 dní s úhradou splátky č. [hodnota] splatnou ke dni 10. 6. 2024. Do zesplatnění úvěru žalovaný uhradil 5 * 2 188 Kč, po zesplatnění úvěru neuhradil ničeho. Zesplatněním úvěru žalobkyni vznikl nárok na zaplacení dlužné jistiny (celkem ve výši 44 491,60 Kč skládající se z částky 38 799,39 Kč jako původní jistiny a částky 5 692,21 Kč jako úroku přirostlého k jistině ke dni zesplatnění), smluvní pokuty dle článku 6.1 smlouvy v celkové výši 998 Kč, náhrady nákladů vymáhání ve výši 400 Kč, smluvní pokuty ve výši 15 615,99 Kč dle článku 6. 5 smlouvy ve výši 0,1 % denně z částky 44 491,60 Kč za období od 16. 8. 2024 do data vyhotovení žaloby, úroku ve výši 59,11 % ročně z jistiny 38 799,39 Kč od 16. 8. 20244 s limitací dle ustanovení § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy od 9. 9. 2024 vyžaduje úrok ve výši 14,75 % ročně, nejvýše však 126 028 Kč. Žalovaný byl vyzván k uhrazení dlužné částky předžalobní výzvou, na výzvu však nereagoval a ničeho neuhradil.

2. V doplnění ze dne 28. 8. 2025 dále uvedla, že z výpisu z účtu žalovaného za měsíce 8/2023–11/2023 byl zjištěn pravidelný měsíční příjem žalovaného. Žadatel byl prověřen v databázích SOLUS, NRKI, Insolvenčním rejstříku a využili rovněž matematický model pro kategorizaci rizik. Identita žalovaného byla doložena občanským průkazem, žalovaný neměl jiný úvěr ve stavu žalobního vymáhání, zaměstnavatel nebyl v insolvenci a doklad totožnosti žalovaného byl platný. Žalobkyně provedla scoring klienta, životní minimum u žalovaného činí 4 860 Kč měsíčně. Žalovaný uvedl výdaje na bydlení ve výši 5 090 Kč, kdy tyto sice nebyly doloženy žádným dokladem, ale i žalovaného váže zásada poctivosti v právním styku a žalobkyně z této částky vycházela.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaná následující skutková zjištění. Žalobkyně je právnická osoba oprávněná poskytovat spotřebitelské úvěry (Úplný výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu ze dne 23. 5. 2018). Z návrhu na uzavření smlouvy/smlouvy o úvěru ze dne 13. 12. 2023 uzavřené za žalovaného umístěním do klientské zóny včetně Předsmluvního formuláře, bylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli uvedeného dne 13. 12. 2023 smlouvu o poskytnutí úvěru ve výši 40 000 Kč, který se zavázal žalovaný splácet v 48měsíčních splátkách po 2 188 Kč s úrokem ve výši 59,12 % ročně. Dle čl. 6.1 se žalovaný zavázal v případě prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 30 dnů zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč, a to za každou Splátku, u které se ocitli v prodlení o délce 30 dnů. Dle čl. 6.2 se zavázal žalovaný zavázal zaplatit účelně vynaložené náklady vzniklé v souvislosti s prodlením u každé jednotlivé splátky v případě prodlení s úhradou o délce 15 dnů. Dle čl. 6.5 se žalovaný zavázal v případě zesplatnění úvěru pro případ nezaplacení nové jistiny úvěru v den zesplatnění zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou ode dne následujícího po zesplatnění až do úplného zaplacení. Dle článku 6.3 smlouvy bylo sjednáno, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou jakékoliv splátky či části o délce 65 dnů, dochází bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Ke smlouvě byl přiložen předsmluvní formulář ze dne 13. 12. 2023 s informacemi o úvěru. Prohlášením klienta ze dne 23. 3. 2023 bylo prokázáno, že žalovaný prohlásil, že rozumí okolnostem uzavření smlouvy o úvěru (Návrh na uzavření smlouvy/smlouvy o úvěru ze dne 13. 12. 2023, Důkaz o umístění dokumentů do klientské zóny, Předsmluvní formulář). Oznámením ze dne 13. 12. 2023 žalobkyně bylo prokázáno, že úvěr žalobkyně žalovanému schválila (Oznámení o schválení úvěru ze dne 13. 12. 2023). Dokladem o vyplacení úvěru na vrub č. ú. [Anonymizováno] /[Anonymizováno] bylo zjištěno, že žalovanému byla poskytnuta částka 40 000 Kč dne 13. 12. 2023 (Doklad o vyplacení úvěru na vrub č. ú. [Anonymizováno] /[Anonymizováno]).

5. Kartou klienta bylo prokázáno, že žalovaný uhradil 5 * 2 188 Kč, celkem uhradil 10 940 Kč. (Karta klienta). Žalobkyně dne 14. 8. 2024 vyzvala žalovaného k úhradě částky 45 889 Kč do 10 dní od odeslání oznámení, jinak celý úvěr zesplatní, předcházely tomu výzvy na zaplacení dílčích částek (Oznámení ze dne 14. 8. 2024, Výzva k zaplacení ze dne 11. 7. 2024, Výzva k zaplacení ze dne 12. 8. 2024). Výpisem z běžného účtu č. [č. účtu] za období od 1. 8. 2023 do 30. 11. 2023 bylo prokázáno, že za srpen 2023 činil příjem 42 089 Kč a výdaje 42 448,56 Kč, mezi vyšší příjmy patřil příjem od [právnická osoba] ve výši 37 039 Kč, mezi vyšší výdaje odchozí neoznačená úhrada ve výši 12 500 Kč, dále tři platby [právnická osoba] pod názvem Půjčka 3, 5 a 6 ve výši 1 005 Kč, 3 046 Kč a 1 303 Kč. Za září 2023 činil příjem 57 407,75 Kč a výdaje 56 875,96 Kč, mezi vyšší příjmy patřil příjem od [právnická osoba] ve výši 35 001 Kč, mezi vyšší výdaje odchozí neoznačená úhrada ve výši 12 500 Kč, 5 354 Kč, 1 500 Kč, 4 063 Kč a dále platby [právnická osoba] pod názvem Půjčka 3, 5 a 6 ve výši 1 005 Kč, 1 769 Kč, 1 277 Kč a 1 303 Kč. Za říjen 2023 činil příjem 119 783,99 Kč a výdaje 93 193,83 Kč, mezi vyšší příjmy patřil příjem od [právnická osoba] ve výši 35 461 Kč, úvěry od [právnická osoba]. ve výši 10 000 Kč, 60 000 Kč, mezi vyšší výdaje odchozí neoznačená úhrada ve výši 12 500 Kč, 1 500 Kč, 3 865 Kč, dále platby [právnická osoba] pod názvem Půjčka 3, 5 a 6 ve výši 1 005 Kč, 3 046 Kč, 1 303 Kč, 15 887,40 Kč. Za listopad 2023 činil příjem 38 951,12 Kč a výdaje 66 073,85 Kč, mezi vyšší příjmy patřil příjem od [právnická osoba] ve výši 36 501 Kč, mezi vyšší výdaje odchozí neoznačená úhrada ve výši 12 500 Kč, dále platby [právnická osoba] pod názvem Půjčka 5 a 6 ve výši 3 046 Kč a 1 303 Kč. V každém měsíci je rovněž platba společnosti PRE ve výši 2 500 Kč (Výpis z běžného účtu č. [č. účtu] za období od 1. 8. 2023 do 30. 11. 2023). Kopií občanského průkazu žalovaného č. [hodnota] bylo zjištěno, že v době sjednání úvěru měl platný občanský průkaz (Kopie občanského průkazu žalovaného č. [hodnota]). Výpisem z Nebankovního registru klientských informací ze dne 13. 12. 2023 bylo prokázáno, že žalovaný se pohyboval s bodovým ohodnocením v kategorii III-IV Score Card, celkově půjčená částka činila 663 719 Kč (Výpis z NRKI ke dni 13. 12. 2023). Výpisem záznamu z registru SOLUS bylo prokázáno, že na žalovaného není veden ke dni 13. 12. 2023 žádný záznam (Výpis záznamu z registru SOLUS ze dne 13. 12. 2023). Předžalobní výzvou ze dne 9. 12. 2024 včetně dokladu podacího archu ze dne 9. 12. 2024 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu (Předžalobní výzva ze dne 9. 12. 2024 a podací arch).

6. Na základě uvedených skutkových zjištění dospěl soud k následujícím právním závěrům ve věci.

7. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, Podle odstavce 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

9. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje10. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.14. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tato judikatura je použitelná i v intencích nového zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zákona č. 257/2016 Sb.15. Dle nálezu Ústavního soudu, sp. zn. IV ÚS 702/20, pokud věřitel neprověří náležitě pečlivě schopnost spotřebitele splnit v budoucnu svůj závazek, a to i kdyby mu zákon takovou povinnost zvlášť neukládal, jedná se o jednání, které je v rozporu s dobrými mravy.16. K sankcím, které nastupují v souvislosti s porušením povinnosti zkoumat úvěruschopnost, se vyjadřoval rovněž Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18, přičemž uvedl následující. Soudy jsou povinny zajistit plný účinek Směrnice 2008/48/ES (dále jen „Směrnice“), kdy články 8 a 23 této Směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle čl. 8 Směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Jelikož pak vnitrostátní sankce spočívající v relativní neplatnosti úvěrové smlouvy nesplňují požadavky čl. 23 Směrnice, je třeba zajistit plný účinek Směrnice tím, že bude k neplatnosti smlouvy přihlédnuto i v případě, že spotřebitel neplatnost nenamítne. Dle Soudního dvora je třeba postupovat tímto způsobem též z důvodu existence nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat normy určené k jeho ochraně.17. V rozsudku ze dne 20.4.2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 pak Nejvyšší soud ČR uvedl, že: „Již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad) ... Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad).“18. Poté, co soud věc právně zhodnotil dle citovaných zákonných ustanovení, učinil závěr o tom, že žaloba důvodná pouze částečně. Předmětný právní vztah pak posoudil dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve formě spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. § 2 cit. zákona.19. Žalobkyně měla pak dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných také od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.20. V daném případě žalobkyně tvrdila, že žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného řádně, sama však pouze odkázala obecně na výpisy z účtu za období od září do listopadu 2023, neuvedla žádné konkrétní příjmy či výdaje, které při prověření úvěruschopnosti zvažovala. Z přiložených výpisů se podává, že žalovaný měl příjem ze mzdy přibližně 35 000 Kč měsíčně a dále se opakuje platba 12 500 Kč (zřejmě bydlení), rovněž je každý měsíc hrazeno 2 500 Kč společnosti PRE. Soud z tohoto vyvozuje, že náklady na bydlení měl žalovaný cca 15 000 Kč měsíčně. Žalovaný dále splácel tři půjčky Airbank (v listopadu 2023 jen dvě) v hodnotě 1 005 Kč, 3 046 Kč a 1 303 Kč a dále další neidentifikované platby, které se opakují – například platby pod variabilním symbolem [IBAN] ve výši 3 865 Kč a 4 063 Kč nebo [IBAN] ve výši 1 500 Kč. Jedná se zřejmě o další splácení úvěru. Kromě toho si žalovaný v říjnu 2023 sjednal další úvěry ve výši 60 000 Kč a 10 000 Kč. Každý měsíc přesáhly jeho celkové příjmy mzdu, v říjnu 2023 dokonce třikrát. Dá se předpokládat, že si další příjmy opatřoval úvěry. Výdaje přesáhly mzdu každý měsíc, nejméně v září 2023 o 5 000 Kč, nejvíce v říjnu 2023 o 58 000 Kč. Žalobkyně uvedené nijak nevysvětlila, netvrdila, zda se žalovaného dotazovala na nepoměr příjmů a výdajů vůči běžnému příjmu žalovaného, proto má soud za to, že řádně úvěruschopnost žalovaného neprověřila. Nadto i ze zprávy NRKI vyplývá úvěrové zatížení přesahující 600 000 Kč.21. Soud dále dovodil, že se v tomto případě jedná o neplatnost absolutní dle § 580 odst. 1 o. z. a § 588 odst. 1 o. z. V takovém případě, bylo možno vztah mezi stranami vypořádat dle § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek (z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy).22. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč. Žalovaný dosud uhradil částku 10 940 Kč soud mu proto uložil vrátit částku 29 060 Kč (výrok I.). Ohledně ostatních požadovaných částek, zbytek „nové“ jistiny, všech smluvních pokut, smluvní úrok či zákonný úrok z prodlení do 27. 12. 2024 (viz níže) soud žalobu zamítl (výrok II.).23. Soud se dále zabýval nárokem žalobkyně na úrok z prodlení. Vycházel při tom z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, dle kterého ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelské smlouvě je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci neprověřených úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších poplatků a úroků, navíc v nové době splatnosti, která je buď dohodnuta mezi stranami nebo v případě sporu určena soudem a neodvisí od výzvy věřitele ale od možností a schopností dlužníka.24. Z důvodu nečinnosti žalovaného, který se k žalobě nevyjádřil, dále nemohl soud učinit žádná skutková zjištění k aktuálním majetkovým a výdělkovým poměrům žalovaného, a tedy k jeho možnostem vrátit poskytnutou jistinu. Z tohoto důvodu byla soudem stanovena splatnost v souladu s obecnou třídenní pariční lhůtou (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).25. S ohledem na výše uvedené soud zákonný úrok z prodlení přiznal dle § 1968 a § 1970 o. z. tak věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka se splacením poskytnuté jistiny. Soud má za to, že splatnost nastala na základě předžalobní výzvy ze dne 9. 12. 2024, odeslané stejného dne, požadující zaplacení do 15. dne ode dne odeslání. Soud proto přiznal zákonný úrok z prodlení od 28. 12. 2024. K jinému rozhodnutí s ohledem na nečinnost žalovaného a neexistenci jiného dokladu o doručení dřívější výzvy k zaplacení neshledal podklady.26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že převážně procesně úspěšným účastníkem byl žalovaný. Žalovanému však žádné náklady v průběhu řízení nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Při přepisu shora specifikovaného rozhodnutí došlo ke zjevné nesprávnosti patrné i z obsahu spisu.Soud proto v souladu s ustanovením § 164 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vztažmo k ustanovení § 167 odst. 2 o. s. ř. uvedenou zjevnou nesprávnost tímto usnesením opravil.