Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 67 335 Kč a částku 4 366 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 80 061,69 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 115 913,45 Kč od 7. 9. 2023 do zaplacení, se smluvním úrokem ve výši 30 % ročně z částky 97 906,34 Kč od 28. 8. 2023 do zaplacení a co do částky 6 200,81 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 909,51 Kč od 28. 8. 2023 do zaplacení, se smluvním úrokem ve výši 29,67 % ročně z částky 7 184,36 Kč od 18. 8. 2023 do zaplacení zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 25. 6. 2024 domáhala zaplacení částky 147 396,69 Kč s příslušenstvím a 10 566,81 Kč s příslušenstvím z titulu smluv o spotřebitelském úvěru. U prvního úvěru tvrdila, že dne 7. 12. 2022 žalovaný uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba]., [IČO]. Na základě této smlouvy o spotřebitelském úvěru byly žalovanému poskytnuty prostředky ve výši 100 000 Kč se smluvním úrokem ve výši 30 % ročně, který se žalovaný zavázal uhradit ve 48 měsíčních splátkách po 6 533 Kč. Žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou splátek, právní předchůdkyně žalobkyně úvěr dle článku 6 části B smlouvy zesplatnila ke dni 27. 8. 2023, rovněž byl žalovaný povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou ze zpožděných splátek. Zesplatněním se celá dosud nezaplacená jistina a celé dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru staly součástí nové jistiny dle článku 6 části B smlouvy. Vedle úroku 30 % ročně byl žalovaný povinen po zesplatnění hradit 0,1 % denně z nové jistiny ve výši 115 913,45 Kč ročně od 28.8. 2023 do zaplacení jako smluvní pokutu. Dále od marného uplynutí desetidenní lhůty po zesplatnění od 7. 9. 2023 má žalovaný povinnost hradit i zákonný úrok z prodlení. Na základě smlouvy ze dne 29. 6. 2023 byla pohledávka za žalovaným postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem. Do postoupení pohledávky uhradil žalovaný částku 32 665 Kč, poté již neuhradil ničeho. Žalobkyně se nyní domáhá zaplacení dlužné jistiny celkem ve výši 115 915,45 Kč (skládající se z částky 97 906,34 Kč jako původní jistiny a částky 18 007,11 Kč jako úroku přirostlého k jistině ke dni zesplatnění), úroku ve výši 30 % ročně z jistiny 97 906,34 Kč od 28. 8.2023 do zaplacení, úroku z prodlení z nové jistiny ve výši 115 915,45 Kč ve výši 15 % ročně od 7. 9. 2023 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 31 483,24 Kč vyčíslené ke dni 16. 5. 2024 jako součet pokut do zesplatnění a po zesplatnění. U druhého úvěru tvrdila, že dne 4. 8. 2022 žalovaný uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba]., [IČO]. Na základě této smlouvy o spotřebitelském úvěru byly žalovanému poskytnuty prostředky ve výši 10 000 Kč se smluvním úrokem ve výši 29,67 % ročně, který se žalovaný zavázal uhradit ve 24 měsíčních splátkách po 626 Kč. Žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou splátek, právní předchůdkyně žalobkyně úvěr dle článku 6 části B smlouvy zesplatnila ke dni 17. 8. 2023, rovněž byl žalovaný povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou ze zpožděných splátek. Zesplatněním se celá dosud nezaplacená jistina a celé dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru staly součástí nové jistiny dle článku 6 části B smlouvy. Vedle úroku 29,67 % ročně byl žalovaný povinen po zesplatnění hradit 0,1 % denně z nové jistiny ve výši 7 909,51 Kč ročně od 18.8. 2023 do zaplacení jako smluvní pokutu. Dále od marného uplynutí desetidenní lhůty po zesplatnění od 28. 8. 2023 má žalovaný povinnost hradit i zákonný úrok z prodlení. Na základě smlouvy ze dne 29. 6. 2023 byla pohledávka za žalovaným postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem. Do postoupení pohledávky uhradil žalovaný částku 5 634 Kč, poté již neuhradil ničeho. Žalobkyně se nyní domáhá zaplacení dlužné jistiny celkem ve výši 7 909,51 Kč (skládající se z částky 7 184,36 Kč jako původní jistiny a částky 725,15 Kč jako úroku přirostlého k jistině ke dni zesplatnění), úroku ve výši 29,67% ročně z jistiny 7 184,36 Kč od 18. 8.2023 do zaplacení, úroku z prodlení z nové jistiny ve výši 7 909,51 Kč ve výši 15 % ročně od 28. 8. 2023 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 2 657,30 Kč vyčíslené ke dni 16. 5. 2024 jako součet pokut do zesplatnění a po zesplatnění. Žalovaný byl vyzván k uhrazení dlužné částky předžalobní výzvou.[právnická osoba] prověření úvěruschopnosti v žalobě a v doplnění ze dne 29. 2. 2024 žalobkyně dále uvedla, že žadatel byl prověřen v databázích NRKI, Solus, ISIR a předložil informativní výpisy z bankovního účtu. Co týká smlouvy č. [hodnota] vycházela právní předchůdkyně žalobkyně z výpisů č. 4, 5 a 6/2022, kdy zjistila, že průměrný měsíční příjem žalovaného je 35 050 Kč, je zaměstnán u společnosti Hřbitovy a pohřební služby hl. m. Prahy. Ohledně výdajů bylo pracováno s životním minimem ve výši 4 620 Kč. Co týká smlouvy č. [hodnota] vycházela právní předchůdkyně žalobkyně z výpisů č. č. [hodnota] a 11/2022, kdy zjistila, že průměrný měsíční příjem žalovaného je 41 000 Kč, je zaměstnán u společnosti Hřbitovy a pohřební služby hl. m. Prahy. Ohledně výdajů bylo pracováno s životním minimem ve výši 4 620 Kč a částkou 5 904 Kč jako výdaji na bydlení. Dále odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, dle kterého není smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, přestože poskytovatel úvěru řádně neposoudil úvěruschopnost, pokud byl spotřebitel v době sjednání smlouvy úvěruschopný.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Z návrhu na uzavření smlouvy/smlouvy o úvěru ze dne 4. 8. 2022 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba].[IČO] IČO, , a žalovaný uzavřeli uvedeného dne smlouvu o poskytnutí úvěru č. [hodnota] ve výši 10 000 Kč, který se zavázal žalovaný splácet v 24 měsíčních splátkách po 626 Kč s úrokem ve výši 42,62 % ročně. Dle čl. 6.1 se žalovaný zavázal v případě prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 30 dnů zaplatit smluvní pokutu ve výši 249 Kč. Dle čl. 6.2 se zavázal žalovaný zavázal zaplatit účelně vynaložené náklady vzniklé v souvislosti s prodlením u každé jednotlivé splátky v případě prodlení s úhradou o délce 15 dnů. Dle čl. 6.5 se žalovaný zavázal v případě zesplatnění úvěru pro případ nezaplacení nové jistiny úvěru v den zesplatnění zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou ode dne následujícího po zesplatnění až do úplného zaplacení. Dle článku 6.3 smlouvy bylo sjednáno, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou jakékoliv splátky či části o délce 65 dnů, dochází bez dalšího k zesplatnění celého úvěru.5. Z návrhu na uzavření smlouvy/smlouvy o úvěru ze dne 7. 12. 2022 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba].[IČO] IČO, , a žalovaný uzavřeli uvedeného dne smlouvu o poskytnutí úvěru č. [hodnota] ve výši 100 000 Kč, který se zavázal žalovaný splácet v 48 měsíčních splátkách po 6 533 Kč s úrokem ve výši 73,95 % ročně. Dle čl. 6.1 se žalovaný zavázal v případě prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 30 dnů zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč. Dle čl. 6.2 se zavázal žalovaný zavázal zaplatit účelně vynaložené náklady vzniklé v souvislosti s prodlením u každé jednotlivé splátky v případě prodlení s úhradou o délce 15 dnů. Dle čl. 6.5 se žalovaný zavázal v případě zesplatnění úvěru pro případ nezaplacení nové jistiny úvěru v den zesplatnění zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou ode dne následujícího po zesplatnění až do úplného zaplacení. Dle článku 6.3 smlouvy bylo sjednáno, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou jakékoliv splátky či části o délce 65 dnů, dochází bez dalšího k zesplatnění celého úvěru.6. Z oznámení ze dne 17. 8. 2023 právní předchůdkyně žalobkyně bylo zjištěno, že došlo k zesplatnění úvěru č. č. [hodnota].7. Z oznámení ze dne 27. 8. 2023 právní předchůdkyně žalobkyně bylo zjištěno, že došlo k zesplatnění úvěru č. č. [hodnota].8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 4. 2024 včetně podacího lístku bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky u obou smluv o spotřebitelském úvěru.9. Ze společného prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne 3.4. 2024 včetně přílohy bylo zjištěno, že obě pohledávky za žalovaným byly postoupeny z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni.10. Z dokladu o vyplacení úvěru na vrub č. ú. [účet] bylo zjištěno, že žalovanému byla poskytnuta částka 10 000 Kč dne 4. 8. 2022 a 100 000 Kč a dne 7. 12. 2022.11. Z hodnocení klienta k úvěru č. [hodnota] bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že má pravidelný příjem ze zaměstnání ve výši 41 000 Kč měsíčně. Splátky Profi Credit tvoří částku 626 Kč měsíčně. Jako výdaje na bydlení uvedl částku 5 904 Kč měsíčně. Žalobkyně vyhodnotila, že má volné zdroje ve výši 28 450 Kč měsíčně.12. Z výpisů záznamů z registru SOLUS ke dni 4. 8. 2022 a 7. 12. 2022 bylo zjištěno, že u žalovaného není vedený žádný záznam.13. Z výpisu z Nebankovního registru klientských informací ze dne 4. 8. 2022 a 7. 12. 2022 bylo zjištěno skóre žalovaného ve výši 429 a 337, kdy první číslo znamená nejlepší segment klientů, druhé číslo střední rizikovost.14. Z tabulky platební historie úvěru č. [hodnota] bylo zjištěno, že uhradil 5 * 6 533 Kč a u úvěru č. [hodnota] uhradil 9 * 626 Kč.15. Z výpisu z běžného účtu č. [č. účtu], za duben 2022 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek byl 212 387,31 Kč, přišlo 80 362,70 Kč a odešlo 286 670,51 Kč, z větších výdajů platil dne 1. 4. 2024 částku 10 000 Kč, dne 2. 4. 2024 částku 98 000 Kč za auto, 5 619 Kč platba Notino, 3*20 000 Kč výběr z bankomatu, tři platby dne 8. 4. 2022 ve výši 8 355 Kč a 3 682 Kč a částka 6 500 Kč. Mezi příjmy patřil příjem od zaměstnavatele 45 490 Kč, 14 200 Kč od [jméno FO], úvěr od [právnická osoba] ve výši 12 000 Kč. Za květen 2022 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek byl 6 079 Kč, přišlo 142 193,90 Kč a odešlo 103 067,96 Kč, z větších výdajů platil dne 13. 5. 2022 částku 15 000 Kč, platba 7 800 Kč dne 19. 5. 2022, platba 3 600 Kč dne 14. 5. 2022, inkaso úvěru dne 16. 5. 2022 částka 4 615 Kč. Mezi příjmy patřil příjem od zaměstnavatele 30 123 Kč, 20 000 Kč z jiného účtu žalovaného, 2 * 10 000 Kč z jiného účtu o žalovaného, dne 17. 5. 2022 částka 6 600 Kč jako řádně čerpaný kontokorent, 52 000 Kč ze dne 27. 5. 2022 převod z jiného účtu žalovaného. Za červen 2022 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek byl 45 205,44 Kč, přišlo 93 954,60 Kč a odešlo 136 356,01Kč, z větších výdajů platil dne 1. 6. 2022 částku 13 000 Kč, úhrada dne 9. 6. 2022 v částce 8 355 Kč, dne 10. 6. 2022 a 11. 6. 2022 částka 2 500 Kč a 3 305 Kč a 3 500 Kč, inkaso úvěru dne 15. 6. 2022 částka 4 615 Kč, 1 500 Kč, 886 Kč, 16 Kč, dále výběr hotovosti ve výši 13 000 Kč dne 17. 6. 2022. Mezi příjmy patřil příjem od zaměstnavatele 29 565 Kč, od [právnická osoba]. částka 22 593 Kč dne 13. 6. 2022 a částka 5 000 Kč dne 14. 6. 2022 a částka dne 21. 6. 2022 ve výši 2 900 Kč, dne 14. 6. 2022 částka 12 400 Kč od [jméno FO], dne 29. 6. 2022 částka 4 000 Kč z jiného účtu žalovaného. Za srpen 2022 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek byl – 4 205,35 Kč, přišlo 339 020,96 Kč a odešlo 259 421,49 Kč, z větších výdajů platil odchozí úhrady ve výši 2 000 Kč dne 4. 8. 2022, 3 000 Kč a 2 000 Kč dne 9. 8. 2022, 2 000 Kč dne 10. 8. 2022, inkaso úvěru dne 15. 8. 2022 ve výši 4 615 Kč, 1 500 Kč, 886 Kč, 100 Kč, dne 18. 8. 2022 výdaje 40 000 Kč, 8 355 Kč, 2 500 Kč, 35 000 Kč, 5 396 Kč, 3 000 Kč, 3 500 Kč, 3 000 Kč, 20 000 Kč, 5 100 Kč, inkaso úvěru 5 000 Kč, platba 2 370 Kč dne 19.8. 2022, 2 750 Kč dne 19. 8. 2022, 2 505 Kč dne 20. 8. 2022, 4 798 Kč dne 21. 8. 2022, 3 200 Kč dne 22 .8. 2022, 20 000 Kč dne 23. 8. 2022 , 3 000 Kč dne 25. 8. 2022, 3 445,20 Kč dne 26. 8. 2022, 6 409 Kč dne 26. 8. 2022, 2 500 Kč dne 27. 8. 2022, 2 563 Kč dne 28. 8. 2022, 3 294 dne 29. 8. 2022, 5 402 Kč dne 30.8. 2022. Mezi příjmy patřil příjem od zaměstnavatele 31 590 Kč, 268 975,50 Kč z jiného účtu žalovaného dne 18. 8. 2022, dne 4. 8. 2022 úvěr Raz dva půjčka ve výši 10 000 Kč, 24. 8. 2022 vklad přes bankomat ve výši 20 600 Kč. Za září 2022 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek byl 75 394,12 Kč, přišlo 60 170,02 Kč a odešlo 127 666,68 Kč, z větších výdajů platil dne 1. 9. 2022 částku 8 355 Kč, dne 2. 9. 2022 částku 13 000 Kč, dne 4. 9. 2022 částku 2 257 Kč, dne 5. 9. 2022 částku 3 000 Kč, dne 14. 9. 2022 částky 14 198 Kč a 2 000 Kč, dne 12. 9. 2022 částka 10 690 Kč a 13 000 Kč, platba dne 25. 9. 2022 ve výši 3 000 Kč, platba dne 27. 9. 2022 ve výši 3 786 Kč. Mezi příjmy patřil příjem od zaměstnavatele 31 248 Kč, 9. 9. 2022 částka 2 000 Kč od [jméno FO], dne 13. 9. 2022 částka 3 200 Kč a dne 23. 9. 2022 ve výši 1 500 Kč, dne 19. 9. 2022 úvěr od [právnická osoba] ve výši 2 500 Kč, dne 19. 9. 2022 úvěr od [právnická osoba]., ve výši 3 000 Kč a dne 23. 9. 2022 ve výši 5 000 Kč a dne 26. 9. 2022 ve výši 4 000 Kč, dne 30. 9. 2022 úvěr od [právnická osoba], ve výši 3 500 Kč. Za říjení 2022 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek byl 7 897,46 Kč, přišlo 60 368,21 Kč a odešlo 64 220,36 Kč, z větších výdajů platil dne 10. 10. 2022 částku 8 355 Kč, inkaso úvěru dne 12. 10. 2022 ve výši 10 690 Kč, platba 2 000 Kč dne 12. 10. 2022, 2 098 Kč dne 13. 10. 2022, 3 500 Kč dne 14. 10. 2022, platba 2 600 Kč dne 30. 10. 2022. Mezi příjmy patřil příjem od zaměstnavatele 52 731 Kč, dne 10. 10. 2022 částka 3 000 Kč od [jméno FO], dne 30. 10. 2022 částka 2 500 Kč od [jméno FO]. Za listopad 2022 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek byl 4 045,31 Kč, přišlo 145 102,91 Kč a odešlo 118 198,43 Kč, z větších výdajů platil dne 10. 11. 2022 částku 8 355 Kč, platba dne 10. 11. 2022 ve výši 4 194 Kč a 3 000 Kč, platba dne 11. 11. 2022 dvakrát ve výši 2 000 Kč, platba dne 12. 11. 2022 ve výši 3 000 Kč, inkaso úvěru dne 14. 11. 2022 ve výši 10 690 Kč a 1 207 Kč, výběr hotovosti dne 17. 11. 2022 ve výši 6 000 Kč, výběr hotovosti dne 20. 11. 2022 ve výši 13 000 Kč, platba dne 29. 11. 2022 ve výši 4 364 Kč, platba dne 29. 11. 2022 ve výši 7 400 Kč a 3 000 Kč. Mezi příjmy patřil příjem od zaměstnavatele 42 097 Kč, dne 1. 11. 2022 částka 3 000 Kč od [právnická osoba] s.r.o., dne 10. 11. 2022 částka 3 000 Kč od [jméno FO], dne 12. 11. 2022 úvěr od [právnická osoba] ve výši 15 000 Kč, dne 16. 11. 2022 úvěr od [právnická osoba], ve výši 27 500 Kč, vklad hotovosti dne 21. 11. 2022 ve výši 6 000 Kč, úvěru od [právnická osoba] dne 25. 11. 2022 ve výši 7 000 Kč, úvěr dne 29. 11. 2022 ve výši 40 000 Kč od Cofidis, s.r.o.16. [právnická osoba] transakční historie za období od 1. 8. 2022 do 7. 12. 2022 bylo zjištěno, že žalovanému bylo od srpna 2022 do listopadu 2022 připsány částky 31 590 Kč, 31 248 Kč, 52 731 Kč a 42 097 Kč od společnosti Hřbitovy a pohřební.17. Z předžalobní výzvy ze dne 28. 5. 2024 včetně podacího soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu.18. Na základě provedeného dokazování tak soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 4. 8. 2022 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dále dne 7. 12. 2022 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaný na první úvěr uhradil 5 634 Kč, na druhý 32 665 Kč. K zaplacení dlužné částky byl žalovaný vyzván dopisem zástupce žalobkyně, který mu byl odeslán výzvou ze dne 28. 5. 2024.19. Na základě uvedených skutkových zjištění dospěl soud k následujícím právním závěrům ve věci.20. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.21. Podle § 87 zákona odstavce 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.22. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje23. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.24. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.25. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.26. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.27. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tato judikatura je použitelná i v intencích nového zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zákona č. 257/2016 Sb.28. Dle nálezu Ústavního soudu, sp. zn. IV ÚS 702/20, pokud věřitel neprověří náležitě pečlivě schopnost spotřebitele splnit v budoucnu svůj závazek, a to i kdyby mu zákon takovou povinnost zvlášť neukládal, jedná se o jednání, které je v rozporu s dobrými mravy.29. K sankcím, které nastupují v souvislosti s porušením povinnosti zkoumat úvěruschopnost, se vyjadřoval rovněž Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18, přičemž uvedl následující. Soudy jsou povinny zajistit plný účinek Směrnice 2008/48/ES (dále jen „Směrnice“), kdy články 8 a 23 této Směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle čl. 8 Směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Jelikož pak vnitrostátní sankce spočívající v relativní neplatnosti úvěrové smlouvy nesplňují požadavky čl. 23 Směrnice, je třeba zajistit plný účinek Směrnice tím, že bude k neplatnosti smlouvy přihlédnuto i v případě, že spotřebitel neplatnost nenamítne. Dle Soudního dvora je třeba postupovat tímto způsobem též z důvodu existence nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat normy určené k jeho ochraně.30. V rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, pak Nejvyšší soud ČR uvedl, že: „Již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad) ... Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad).“31. Poté, co soud věc právně zhodnotil dle citovaných zákonných ustanovení, učinil závěr o tom, že žaloba důvodná pouze částečně. Předmětný právní vztah pak posoudil dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve formě spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. § 2 cit. zákona.32. Žalobkyně měla pak dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných také od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V daném případě žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného řádně, když vycházela z informací, které žalovaný uvedl, výpisu databází a z výpisu z účtu.33. U prvního úvěru a posuzovaného období od dubna 2022 do června 2022 bylo zřejmé, že žalovaný má mnohem vyšší výdaje, než je právní předchůdkyní žalobkyně zvažované životní minimum ve výši 4 620 Kč měsíčně, z účtu odcházelo okolo 100 000 Kč měsíčně. Z výpisu je zřejmé, že žalovaný měl ještě jiný účet, odkud si posílal peníze, pokud ho právní předchůdkyně neměla k dispozici, nemohla si udělat obraz o finanční stránce žalovaného. Příjem žalovaného od zaměstnavatele byl mezi 40 000 – 50 000 Kč, dodatečné příjmy pak už tvořily částky zasílané fyzickými osobami v rámci do 14 000 Kč a pak úvěry, u kterých měla poskytovatelka úvěru počítat s tím, že do budoucna žalovaného zatíží jejich splácení. Navíc z výpisů od dubna do června 2022 bylo zřejmé, že žalovaný splácí další úvěry (viz položky inkaso úvěru – nejvyšší 4 615 Kč každý měsíc) a také se opakuje částka 8 355 Kč, i další platby jsou vysoké například tři výběry z bankomatu po 20 000 Kč v dubnu, dvakrát 13 000 Kč v červnu. Z výpisu z účtu nebylo možné vyvodit, že by byla úvěruschopnost nejen řádně prověřena, ale ani nebylo možné vyvodit závěr, že žalovaný byl schopen úvěr splácet, přestože se jednalo o nízkou částku, nicméně s ohledem na černé úvěrové zatížení se dalo předpokládat, že do budoucna bude i malá částka dělat žalovanému potíže.34. U druhého posuzovaného období od srpna 2022 do listopadu 2022 se situace zhoršuje, příjmy žalovaného ze mzdy jsou minimálně poloviční oproti výdajům, v listopadu 2022 tvoří příjmy od zaměstnavatele čtvrtinu celkového příjmu, zbytek jsou mnohočetné úvěry. Dále se opakují platby 8 355 Kč, inkasa úvěru, kde nevyšší částka narostla už na 10 690 Kč, dále je zde mnoho vysokých položek, u kterých není zřejmé, co jimi žalovaný hradil, a to vedle menších stovkových položek, které šly zřejmě na spotřebu. Žalovaný se ocitl v kolotoči splácení půjček a vysokých výdajů na ně a nebylo možné dovodit, že by novou splátku ve výši 6 533 Kč, která mu přibyla od prosince 2022, byl schopen splácet.35. S ohledem na uvedené má soud za to, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala náležitě pečlivě úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, a to stránku výdajovou, proto je třeba považovat stranami uzavřenou spotřebitelskou smlouvu za neplatnou. Zároveň soud dovodil, že se v tomto případě jedná o neplatnost absolutní dle § 580 odst. 1 o.z. a § 588 odst. 1 o.z. V takovém případě, bylo možno vztah mezi stranami vypořádat dle § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek (z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy).36. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 100 000 a 10 000 Kč. Žalovaný dosud uhradil částku 32 665 Kč a 5 634 Kč soud mu proto uložil vrátit částku 67 335 a 4 366 Kč (výrok I.). Ohledně ostatních požadovaných částek, zbytek „nové“ jistiny ve výši 80 061,69 Kč a 6 200,81 Kč (147 396,69 – 67 335 a 10 566,81 – 4 366), smluvní úrok či zákonný úrok z prodlení soud žalobu zamítl (výrok II.).37. Soud se zabýval nárokem žalobkyně na úrok z prodlení. Vycházel při tom z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, dle kterého ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelské smlouvě je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci neprověřených úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších poplatků a úroků, navíc v nové době splatnosti, která je buď dohodnuta mezi stranami nebo v případě sporu určena soudem a neodvisí od výzvy věřitele ale od možností a schopností dlužníka. Nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 1968 a § 1970 o. z. tak věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka se splacením poskytnuté jistiny.38. Protože mezi účastníky k dohodě o splatnosti povinnosti vrátit poskytnutou jistinu nedošlo a žalovaný ji nevrátil ani na výzvu žalobkyně, vyšel soud z toho, že mezi účastníky je spor o stanovení této splatnosti a fakticky ji určil až svým rozhodnutím. Z důvodu nečinnosti žalovaného, který se k žalobě nevyjádřil, nemohl soud učinit žádná skutková zjištění k aktuálním majetkovým a výdělkovým poměrům žalovaného, a tedy k jeho možnostem vrátit poskytnutou jistinu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 č. j. 33 Cdo 3675/2021 a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 5. 2024 č. j. 12 Co 106/2024-71).39. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že převážené úspěšným účastníkem je žalovaný, tomu však žádné náklady řízení nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízená.40. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.