Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 553 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 11 253 Kč od 28. 5. 2025 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou ze dne 22. 9. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplacení částky 11 553 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně je žalovaný vlastníkem/provozovatelem osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 2 500 cm3 registrační značky [SPZ], VIN: [VIN kód]. V období od 26. 10. 2024 do 23. 2. 2025 žalovaný jako jeho vlastník/provozovatel neměl sjednáno pojištění o odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení příspěvku ve výši 11 253 Kč a z poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na zaplacení příspěvku ve výši 300 Kč. Přestože byl žalovaný k úhradě dlužného příspěvku opakovaně vyzván, naposledy pak předžalobní výzvou ze dne 6. 8. 2025, na tyto nereagoval a ničeho neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Účastníci byli vyzváni, aby sdělili soudu v určené lhůtě, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s poučením, že pokud se nevyjádří, má soud za to, že nemají proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), a § 115a o. s. ř). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již ve svém návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a žalovaný na výzvu soudu nereagoval, kdy soud má tedy za to, že nemá proti postupu podle § 115a o. s. ř. žádné námitky. Soud tak věc rozhodl bez nařízení jednání, jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a rozsudek veřejně vyhlásil.
4. Soud dospěl ke skutkovému závěru: Žalovaný byl provozovatelem vozidla registrační značky [SPZ], VIN: [VIN kód] (objem válců motoru nad 2 500 cm3), v době od 26. 10. 2024 do 23. 2. 2025, v uvedené době ohledně tohoto vozidla neuzavřel smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou uvedeným vozidlem (Výpis z registru vozidel ze dne 20. 11. 2025). Příspěvek za nepojištěné vozidlo nezaplatil, ač byl k tomu vyzván žalobkyní výzvou k úhradě ze dne 13. 3. 2025, a ač byl o zaplacení opakovaně písemně upomínán dne 3. 6. 52025, naposledy předžalobní výzvou ze dne 6. 8. 2025 (Výzva ze dne 13. 3. 2025, Upomínka ze dne 3. 6. 2025 a Předžalobní výzva ze dne 6. 8. 2025).
5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Povinnost žalovaného jako provozovatele vozidla mít vozidlo pojištěné vyplývala z § 6 odst. 1 zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen „zákon č. 30/2024 Sb.“), který nabyl účinnosti dne 1. 4. 2024. Protože žalovaný tuto povinnost nesplnil, vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném zaplacení příspěvku a nákladů spojených s jeho mimosoudním uplatněním v souladu s § 45 zákona č. 30/2024 Sb. Výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek stanovilo Ministerstvo financí vyhláškou č. 69/2024 Sb. („vyhláška“). Denní výše příspěvku dle vyhlášky činí u předmětného vozidla 93 Kč (§ 45 odst. 3 zákona č. 30/2024 Sb. ve spojení s § 5 odst. 1 písm. o) vyhlášky č. 69/2024 Sb.), výše nákladů činí 300 Kč (§ 6 vyhlášky).
6. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že dlužnou částku zaplatil, soud proto žalobě vyhověl v částce 11 253 Kč (93 Kč * 121 dní) a nákladů ve výši 300 Kč. Vedle uvedeného soud žalobkyni přiznal i zákonný úrok z prodlení z částky odpovídající dlužnému příspěvku dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po dni jeho splatnosti.
7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 553 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (příprava a převzetí, předžalobní výzva, žaloba) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.
8. Při aplikaci § 14b a. t. soud přihlédl k tomu, že žalobkyně podala u zdejšího soudu totožné žaloby (tj. se stejným obsahem, strukturou, řazením vět) týkající se nároku téhož druhu (tj. nároku na příspěvek za porušení zákonné povinnosti sjednat pojištění o odpovědnosti z provozu vozidla), byť jiných dlužníků. Soud má tak za to, že předmětná žaloba naplňuje znaky ustáleného vzoru uplatňovaného opakovaně týmž žalobcem (resp. jeho zástupcem) ve skutkově i právně obdobných věcech ve smyslu § 14b odst. 1 písm. a) a. t. Dle názoru soudu lze též předpokládat, že stejné žaloby podává žalobkyně i u ostatních obecných soudů dalších dlužníků.
9. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.
10. Lhůta ke splnění povinnosti byla určena podle ustanovení § 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal soud důvody.