Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

7 C 63/2024

Soud: Obvodní soud pro Prahu 3Datum rozhodnutí: 23. 5. 2024Senát: Obvodní soud pro Prahu 3Č. j.: 7 C 63/2024-45Samosoudkyně: Mgr. Veronika HlinkováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 12. 7. 2024Předmět řízení: o 20 700 Kč s příslušenstvím
smlouva pracovnísmlouva o úvěruinsolvencepostoupení pohledávky
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 21. 11. 2026 máme 605 660 z 616 458 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (6) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 800 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 12 900 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení v částce 2 256,04 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 15 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, s kapitalizovaným smluvním úrokem v částce 6 218,71 Kč a se smluvním úrokem ve výši 23,43 % ročně z částky 15 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”)

2. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 20 700 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], IČ: [IČO] (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalovaným byla dne 9. 7. 2020 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. 1401207846 na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se dále zavázal zaplatit kapitalizovaný smluvní úrok za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 000 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal vše zaplatit v 60týdenních splátkách po 450 Kč, kdy poslední splátka měla připadnout na 2. 9. 2021. Žalovaný svůj dluh řádně do 2. 9. 2021 neuhradil, právní předchůdkyně žalobkyně proto úvěr ke dni 3. 9. 2021 zesplatnila a požadovala zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 15 000 Kč ke smluvním úrokem ve výši 24,43 % ročně. Na základě smlouvy ze dne 1. 6. 2023 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 1. 6. 2023. Ke dni postoupení činila pohledávka celkem 21 351,91 Kč. Žalovaný za celou dobu trvání smluvního vztahu zaplatil celkem částku 7 200 Kč, poslední částku zaplatil dne 2. 2. 2021. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení částky 20 700 Kč, která sestává z dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč a z dlužných úhrad za služby ve výši 5 700 Kč, dále uplatňuje kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 6 218,71 Kč (23,43 % ročně z jistiny z jistiny 15 000 Kč od 3. 9. 2021 do 1. 6. 2023), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 256,04 Kč (8,5 % ročně z jistiny 15 000 Kč od 3. 9. 2021 do 1. 6. 2023), smluvní úrok 23,43 % ročně z dlužné částky 15 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně z dlužné částky 15 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení. Žalovaný dluh neuhradil ani přes výzvu k plnění uskutečněnou prostřednictvím zástupce žalobkyně.

3. V doplnění žaloby ze dne 21. 3. 2024 žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně splnila svou zákonnou povinnost, kdy posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, a to na základě informací získaných od žalovaného. Žalovaný byl dotazována na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, kdy tyto informace byly ověřovány proti dokladům vyžádaným od žalovaného. Z informací, které žalovaný poskytl, bylo zjištěno, že má stálý příjem jako junior office consultant u zaměstnavatele [právnická osoba] ve výši 30 011 Kč měsíčně, což bylo ověřeno výplatními páskami. Ohledně výdajů, ty byly ověřeny na základě sdělení žalovaného, který uvedl, že osobní výdaje má ve výši 6 000 Kč a výdaje na bydlení ve výši 5 000 Kč. Dále uvedla, že dle rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020–97, dle kterého neměl odvolací soud pochybnosti o doložení listin dlužníkem tehdejšímu věřiteli uvedené v Kartě zákazníka.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

5. Na základě předložených listin soud ve věci zjistil soud tento skutkový stav:

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 1401207846 ze dne 8. 7. 2020 bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba], IČ: [IČO], poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč. Strany si sjednaly poplatek za poskytnutí finančních prostředků ve výši administrativní poplatek ve výši 3 000 Kč, smluvní úrok ve výši 3 000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Žalovaný měl celkově zaplatit 27 000 Kč. Dlužná částka měla být hrazena ve 60 splátkách ve výši 450 Kč.

7. Z karty zákazníka k žádosti o spotřebitelský úvěr bylo zjištěno, že žalovaný bydlí s rodiči, což bylo prokázáno čestným prohlášením, má středoškolské vzdělání, je svobodný a nemá vyživovací povinnost. Pracuje na plný úvazek s příjmem 30 011 Kč čistého měsíčně u společnosti [právnická osoba], na pozici junior office consultant. Ke kartě měly být předloženy pracovní smlouva a výplatní pásky.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2023 bylo zjištěno, že pohledávka ze smlouvy o spotřebitelském úvěru za žalovaným č. smlouvy 1401207846 byla následně postoupena na žalobkyni, řádek 587498.

9. Z oznámení ze dne 23. 6. 2023 včetně podacího lístku ze dne 23. 6. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně vyrozuměla žalovaného o postoupení pohledávky dopisem.

10. Z předžalobní výzvy ze dne 29. 9. 2023 včetně podacího lístku ze dne 2. 10. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky prostřednictvím zástupce žalobkyně.

11. Na základě provedeného dokazování tak soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 8. 7. 2020 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. 1401207846, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 27 000 Kč. Strany si sjednaly poplatek za poskytnutí finančních prostředků ve výši administrativní poplatek ve výši 3 000 Kč, smluvní úrok ve výši 3 000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Žalovaný měl celkově zaplatit 27 000 Kč. Dlužná částka měla být hrazena ve 60 splátkách ve výši 450 Kč. Žalovaný se s úhradou úvěru dostal do prodlení, celkem na úvěru uhradil 7 200 Kč. Následně byla pohledávka za žalovaným z výše uvedené smlouvy postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. K zaplacení dlužné částky byl žalovaný vyzvána dopisem zástupce žalobkyně, který mu byl odeslán dne 2. 10. 2023.

12. Na základě uvedených skutkových zjištění dospěl soud k následujícím právním závěrům ve věci.

13. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2020, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

15. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje16. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.17. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.18. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.19. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.20. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tato judikatura je použitelná i v intencích nového zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zákona č. 257/2016 Sb.21. Dle nálezu Ústavního soudu, sp. zn. IV ÚS 702/20, pokud věřitel neprověří náležitě pečlivě schopnost spotřebitele splnit v budoucnu svůj závazek, a to i kdyby mu zákon takovou povinnost zvlášť neukládal, jedná se o jednání, které je v rozporu s dobrými mravy.22. K sankcím, které nastupují v souvislosti s porušením povinnosti zkoumat úvěruschopnost, se vyjadřoval rovněž Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18, přičemž uvedl následující. Soudy jsou povinny zajistit plný účinek Směrnice 2008/48/ES (dále jen „Směrnice“), kdy články 8 a 23 této Směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle čl. 8 Směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Jelikož pak vnitrostátní sankce spočívající v relativní neplatnosti úvěrové smlouvy nesplňují požadavky čl. 23 Směrnice, je třeba zajistit plný účinek Směrnice tím, že bude k neplatnosti smlouvy přihlédnuto i v případě, že spotřebitel neplatnost nenamítne. Dle Soudního dvora je třeba postupovat tímto způsobem též z důvodu existence nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat normy určené k jeho ochraně.23. V rozsudku ze dne 28.5.2024 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 pak Nejvyšší soud ČR uvedl, že: „Již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad) ... Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad).“24. Poté, co soud věc právně zhodnotil dle citovaných zákonných ustanovení, učinil závěr o tom, že žaloba důvodná pouze částečně.25. Žalobkyně měla pak dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných také od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.26. V daném případě žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného řádně, když vycházela z informací, které žalovaný uvedl, z jeho čestného prohlášení, z pracovní smlouvy a výplatních pásek. Žádný z uvedených dokumentů však soudu nepředložila a její tvrzení o řádném prověření úvěruschopnosti nebyla prokázána. Pokud odkazovala na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích, zdejší soud má za to, že nemůže vycházet pouze z podepsané karty zákazníka, aniž by si mohl ověřit, zda skutečně údaje zapsané v kartě odpovídají obsahu údajně přiložené pracovní smlouvy či výplatních pásek. Žalovaný jako spotřebitel je v pozici, kdy se snaží získat finanční prostředky úvěru, a přizpůsobí tomu poskytnuté informace, a přitom nemusí dohlédnout, co všechno takový závazek znamená po finanční stránce. Jím uvedené údaje musí žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, jako profesionálka v poskytování spotřebitelských úvěrů spolehlivě a přiměřeně ověřit, to se však v daném případě nestalo.27. Žalobkyně nezkoumala náležitě pečlivě úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, a to jak stránku příjmovou, tak výdajovou, proto je třeba považovat stranami uzavřenou spotřebitelskou smlouvu za neplatnou. Zároveň soud dovodil, že se v tomto případě jedná o neplatnost absolutní dle § 580 odst. 1 o.z. a § 588 odst. 1 o.z. V takovém případě, bylo možno vztah mezi stranami vypořádat dle § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek (z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy).28. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný dosud zaplatil 7 200 Kč, soud mu proto uložil vrátit částku 7 800 Kč (výrok I.). Ohledně ostatních požadovaných částek na jistinu, smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení soud žalobu zamítl (výrok II.).29. Soud se dále zabýval nárokem žalobkyně na úrok z prodlení. Vycházel při tom z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, dle kterého ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelské smlouvě je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci neprověřených úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších poplatků a úroků, navíc v nové době splatnosti, která je buď dohodnuta mezi stranami nebo v případě sporu určena soudem a neodvisí od výzvy věřitele ale od možností a schopností dlužníka. Nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 1968 a § 1970 o. z. tak věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka se splacením poskytnuté jistiny. Protože mezi účastníky k dohodě o splatnosti povinnosti vrátit poskytnutou jistinu nedošlo a žalovaný ji nevrátil ani na výzvu žalobkyně, vyšel soud z toho, že mezi účastníky je spor o stanovení této splatnosti a fakticky ji určil až svým rozhodnutím. Z důvodu nečinnosti žalovaného, který se k žalobě nevyjádřil, nemohl soud učinit žádná skutková zjištění k aktuálním majetkovým a výdělkovým poměrům žalovaného, a tedy k jeho možnostem vrátit poskytnutou jistinu. Z tohoto důvodu byla soudem stanovena splatnost v souladu s obecnou třídenní pariční lhůtou (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona o. s. ř. tak, že převážně procesně úspěšným účastníkem byla žalovaný, tomu však žádné náklady v průběhu řízení nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací