9 C 62/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 21. 5. 2025, ve znění jejího doplnění ze dne 9. 8. 2025, na žalované domáhala zaplacení částky 38 639,99 Kč s příslušenstvím (úrokem a zákonným úrokem z prodlení) s odůvodněním, že mezi žalovanou a společností [právnická osoba] [IČO] IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), byla dne 29. 11. 2022 uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované téhož dne peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se zavázala splatit tento úvěr právní předchůdkyni žalobkyně spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 11 770 Kč, poplatkem za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, poplatkem za službu [Anonymizováno] ve výši 3 438 Kč a poplatkem za doplňkové pojištění ve výši 2 886 Kč, a to v 78 týdenních splátkách po 444 Kč s tím, že poslední splátka činila 406 Kč a byla splatná dne 28. 5. 2024. Žalovaná svým povinnostem nedostála, když na sjednaný úvěr zaplatila právní předchůdkyni žalobkyně toliko částku 5 600 Kč. Poslední splátka byla žalovanou uhrazena dne 20. 1. 2023. Výši ročního úroku sjednaného ve smlouvě žalobkyně po žalované požadovala do konce splátkového kalendáře, tj. do 28. 5. 2024, od 29. 5. 2024 do 26. 8. 2024 požadovala roční úrok ve výši 18,37 % a od 27. 8. 2024 do 27. 1. 2025 ve výši 14,75 %. Dále byla mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně uzavřena dne 5. 11. 2022 Smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované téhož dne peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se zavázala splatit tento úvěr právní předchůdkyni žalobkyně spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 244 Kč, poplatkem za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, poplatkem za službu [Anonymizováno] ve výši 1 865 Kč a poplatkem za doplňkové pojištění ve výši 1 605 Kč, a to v 45 týdenních splátkách po 429 Kč s tím, že poslední splátka činila 398 Kč a byla splatná dne 16. 9. 2023. Výši ročního úroku sjednaného ve smlouvě žalobkyně po žalované požadovala do konce splátkového kalendáře, tj. do 16. 9. 2023, od 17. 9. 2023 do 15. 12. 2023 požadovala roční úrok ve výši 18,37 % a od 16. 12. 2023 do 27. 1. 2025 ve výši 15 %. Žalovaná svým povinnostem nedostála, když na sjednaný úvěr zaplatila právní předchůdkyni žalobkyně toliko částku 6 000 Kč. Dne 27. 1. 2025 právní předchůdkyně pohledávky z výše uvedených smluv o spotřebitelském úvěru postoupila na žalobkyni. K posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila s odbornou péčí schopnost žalované splácet úvěr, a to zejména na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětných smluv, kdy byla žalovaná dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace si ověřovala oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované ze dne 29. 11. 2022 a 5. 11. 2022. Ze zákaznické karty ze dne 29. 11. 2022 se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila majetkovou situaci žalované z výměru důchodu za měsíc březen 2022 s tím, že měsíční příjem žalované činí 27 836 Kč, žije v nájmu, nemá žádnou vyživovací povinnost, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. Ze zákaznické karty ze dne 5. 11. 2022 se pak podává, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila majetkovou situaci žalované z výměry důchodu za měsíc září a říjen 2022 s tím, že měsíční příjem žalované činí 26 148 Kč, žije v nájmu, nemá žádnou vyživovací povinnost, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. Právní předchůdkyně neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované uvedených v zákaznických kartách. Právní předchůdkyně žalobkyně ani žalobkyně však nemá k dispozici kopie dokladů žalované, neboť žadatelé o zápůjčku dokumenty a doklady věřiteli předkládají pouze při sjednávání a uzavírání smlouvy. Žalovaná, ač upomenuta, na svůj dluh doposud ničeho dalšího neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k jednání nařízenému na den 17. 12. 2025 se bez omluvy nedostavila, ani nepožádala o jeho odročení, ačkoliv jí předvolání k jednání bylo řádně doručeno. Soud proto podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti.

3. Z provedených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění: Žalovaná dne 5. 11. 2022 požádala právní předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí úvěru ve výši 10 000 Kč, a to vyplněním zákaznické karty. V rámci žádosti o úvěr žalovaná, jejíž totožnost byla ověřena občanským průkazem, uvedla, že je rozvedená, její dosažené vzdělání je středoškolské, žije ve spolubydlení, má běžné výdaje domácnosti, pobírá starobní důchod, nevlastní vozidlo, nemá žádnou vyživovací povinnost, má pravidelný měsíční příjem ve výši 26 148 Kč (za tím účelem předložila složenky za měsíc září a říjen), nemá žádný spotřebitelský úvěr u jiné společnosti, není majitelem bankovního účtu, její odhadované výdaje činní 8 000 Kč měsíčně. Úplnost a pravdivost těchto údajů žalovaná stvrdila svým podpisem v zákaznické kartě (viz Zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 5. 11. 2022). Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla pak shora uvedeného dne uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] (dále jen „Smlouva o úvěru č. 1“). Na základě Smlouvy o úvěru č. 1 se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 7 609 Kč (čítajícím úrok ve výši 4 244 Kč, poplatek za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, poplatek za [Anonymizováno] ve výši 1 865 Kč) a částkou ve výši 1 665 Kč za doplňkové pojištění, a to v celkem 45 týdenních splátkách ve výši 429 Kč s tím, že poslední splátka činí 398 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 86 % a byla neměnná po celou dobu trvání smlouvy. Úvěr ve výši 10 000 Kč byl žalované vyplacen v hotovosti v den uzavření Smlouvy o úvěru č. 1, což žalovaná ve Smlouvě o úvěru č. 1 stvrdila svým podpisem (viz Smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 5. 11. 2022, Zařazení zákazníka do pojistného programu ze dne 5. 11. 2022). Žalovaná uhradila právní předchůdkyni žalobkyně v období od 5. 11. 2022 do 20. 1. 2023 celkem částku 6 000 Kč (viz Tabulka umoření č. smlouvy [Anonymizováno]).

4. Dále Žalovaná dne 29. 11. 2022 požádala právní předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí úvěru ve výši 20 000 Kč, a to vyplněním zákaznické karty. V rámci žádosti o úvěr žalovaná, jejíž totožnost byla ověřena občanským průkazem, uvedla, že je rozvedená, její dosažené vzdělání je středoškolské, žije v nájmu, má běžné výdaje domácnosti, pobírá starobní důchod (za tímto účelem předložila výměr důchodu za březen 2022), nevlastní vozidlo, nemá žádnou vyživovací povinnost, má pravidelný měsíční příjem ve výši 27 836 Kč, nemá žádný spotřebitelský úvěr u jiné společnosti, není majitelem bankovního účtu, právní předchůdkyni splácí měsíčně částku ve výši 1 888 Kč a její další odhadované výdaje činní 8 000 Kč měsíčně. Úplnost a pravdivost těchto údajů žalovaná stvrdila svým podpisem v zákaznické kartě (viz Zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 29. 11. 2022). Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla poté shora uvedeného dne uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] (dále jen „Smlouva o úvěru č. 2“). Na základě Smlouvy o úvěru č. 2 se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 16 708 Kč (čítajícím úrok výši 11 770 Kč, poplatek za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a poplatek za [Anonymizováno] ve výši 3 438 Kč) a částkou ve výši 2 886 Kč za doplňkové pojištění, a to v celkem 78 týdenních splátkách ve výši 444 Kč s tím, že poslední splátka činí 406 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 86 % a byla neměnná po celou dobu trvání smlouvy. Úvěr ve výši 15 000 Kč byl žalované vyplacen v hotovosti v den uzavření Smlouvy o úvěru č. 2, což žalovaná ve Smlouvě o úvěru č. 2 stvrdila svým podpisem (viz Smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 29. 11. 2022, Zařazení zákazníka do pojistného programu ze dne 29. 11. 2022). Žalovaná uhradila právní předchůdkyni žalobkyně v období od 29. 11. 2022 do 20. 1. 2023 celkem částku 5 600 Kč (viz Tabulka umoření č. smlouvy [Anonymizováno]).

5. S účinností ke dni 27. 1. 2025 byly pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou, vycházející z výše uvedených Smluv o úvěru č. 1 a 2, postoupeny na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 27. 1. 2025 (viz Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025 včetně její přílohy č. 1, Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 1. 2025).

6. Dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne 16. 4. 2025 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky celkem ve výši 45 019,11 Kč ve lhůtě do 1. 5. 2025 (viz Výzva k plnění ze dne 16. 4. 2025 včetně podacího lístku).7. [právnická osoba]. poskytovala svým klientům v listopadu 2022 kontokorent s roční úrokovou sazbou ve výši 21,99 % s tím, že spotřebitelské úvěry s týdenními splátkami neposkytovala a neposkytuje (viz Sdělení banky ze dne 23. 9. 2025).8. Obvyklá výše roční úrokové sazby,[Anonymizováno] za kterou [právnická osoba]. poskytovala svým klientům spotřebitelský úvěr sjednaný dne 29. 11. 2022 ve výši 15 000 Kč při splatnosti v 78 týdenních splátkách, činila 19,9 % (viz Sdělení banky ze dne 25. 9. 2025).9. Úrokové sazby ve [právnická osoba]. jsou stanoveny individuálně na základě rizikovosti profilu klienta, výše úvěru ani doba splatnosti nemá vliv na poskytnutou výši sazby s tím, že úrokové sazby poskytovala v období listopadu 2022 v rozmezí od 7,58 % do 17,9 % (viz Sdělení banky ze dne 25. 9. 2025).10. Výše úrokové sazby, za kterou [právnická osoba]. poskytovala svým klientům v listopadu 2022 úvěry ve výši 15 000 Kč činila 16,47 % a při úvěru ve výši 10 000 Kč 16,95 % (viz Sdělení banky ze dne 30. 9. 2025).11. [právnická osoba]. poskytovala v listopadu 2022 neúčelové úvěry s roční úrokovou sazbou 13,2 % až 22,2 % (viz Sdělení banky ze dne 26. 9. 2025).12. Z ostatních provedených důkazů neplynou žádné pro věc rozhodné skutečnosti.13. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.15. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), dle kterého spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle třetího odstavce téhož ustanovení vázaným spotřebitelským úvěrem je spotřebitelský úvěr, který je vázaný na koupi zboží nebo poskytnutí služby, s výjimkou spotřebitelského úvěru na bydlení.16. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.17. Podle § 87 odst. 1 o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle druhého odstavce téhož ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.18. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.19. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).20. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.21. Podle § 1887 o. z. postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu.22. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.23. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.24. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.25. Podle § 577 o. z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.26. Podle § 2395 o. z. je smlouva o úvěru smlouvou úplatnou, povinnost k zaplacení úroku za poskytnutí peněžních prostředků je její podstatnou náležitostí.27. Na základě shora uvedeného, po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti (bez pochybností o jejich pravosti a pravdivosti), dospěl soud k tomuto závěru.28. Soud má za prokázané, že pohledávky ze shora uvedených Smluv o úvěru č. 1 a č. 2 byly právní předchůdkyní žalobkyně postoupeny na žalobkyni, a že tato skutečnost byla žalované oznámena, čímž je dána aktivní věcná legitimace žalobkyně ve sporu (srov. § 1879 o. z.).29. Soud vzal dále za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byly uzavřeny dvě předmětné smlouvy o úvěru.30. Právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou uzavřela nejprve dne 5. 11. 2022 Smlouvu o úvěru č. 1, na jejímž základě žalované téhož dne poskytla peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které se žalovaná zavázala splatit společně s poplatkem v celkové výši 7 602 Kč a pojištěním ve výši 1 665 Kč formou 45 týdenních splátek ve výši 429 Kč s tím, že poslední splátka činí 398 Kč. Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala u žalované její úvěruschopnost, kdy se zabývala jejími příjmy a výdaji, vycházela přitom pro posouzení schopnosti žalované úvěr splácet z deklarovaných příjmů ve výši 26 148 Kč a měsíčních výdajů ve výši 8 000 Kč při uvedeném sdíleném bydlení. Žalovaná svým povinnostem ze Smlouvy o úvěru č. 1 nedostála, když právní předchůdkyni žalobkyně uhradila celkem toliko částku 6 000 Kč. S účinností ke dni 27. 1. 2025 přešla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou z výše uvedené Smlouvy o úvěru č. 1 na žalobkyni s tím, že žalovaná neuhradila žalobkyni ničeho dalšího, a to ani k výzvě ze dne 16. 4. 2025.31. Dále právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 29. 11. 2022 Smlouvu o úvěru č. 2, na jejímž základě poskytla žalované téhož dne peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které se žalovaná zavázala splatit společně s poplatkem v celkové výši 11 770 Kč a pojištěním ve výši 2 886 Kč formou 78 týdenních splátek ve výši 444 Kč s tím, že poslední splátka činí 406 Kč. Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala u žalované její úvěruschopnost, kdy se zabývala jejími příjmy a výdaji, vycházela přitom pro posouzení schopnosti žalované úvěr splácet z deklarovaných příjmů ve výši 27 836 Kč a měsíčních výdajů ve výši 8 000 Kč při uvedeném nájemním bydlení. Žalovaná svým povinnostem ze Smlouvy o úvěru č. 2 nedostála, když právní předchůdkyni žalobkyně uhradila celkem toliko částku 5 600 Kč. S účinností ke dni 27. 1. 2025 přešla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou z výše uvedené Smlouvy o úvěru č. 2 na žalobkyni s tím, že žalovaná neuhradila žalobkyni ničeho dalšího, a to ani k výzvě ze dne 16. 4. 2025.32. Ve Smlouvě o úvěru č. 1 i č. 2 byla roční úroková sazba sjednána ve výši 86 %, která byla neměnná po celou dobu trvání těchto smluv. Žalovaná oba úvěry splatila jen částečně, přestože byla k jejich úhradě vyzvána. Žalovaná uhradila na úvěr ze Smlouvy o úvěru č. 1 celkem 6 000 Kč a na úvěr ze Smlouvy o úvěru č. 2 celkem 5 600 Kč.33. V listopadu 2022 poskytovaly banky spotřebitelské úvěry ve výši 10 000 Kč a 15 000 Kč s roční úrokovou sazbou v rozmezí od 7,58 % až do 22,2%. Soud uvedené rozmezí považoval za obvyklou výši úrokové sazby v době uzavření Smluv o úvěru č. 1 a č. 2.34. Smlouvy o úvěru č. 1 a č. 2 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou soud posoudil jako smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. uzavřené adhezním způsobem podle § 1798 a násl. o. z., kdy žalovaná tyto smlouvy uzavřela v postavení spotřebitele a právní předchůdkyně žalobkyně na straně úvěrujícího v postavení podnikatele (§ 419, 420 a § 1810 a násl. o. z.), pročež Smlouvy o úvěru č. 1 a č. 2 podléhají rovněž režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.35. Ve světle tohoto faktu pak měla právní předchůdkyně žalobkyně provést posouzení úvěruschopnosti žalované ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, což učinila způsobem zcela nedostatečným. Před uzavřením obou předmětných smluv totiž při posouzení úvěruschopnosti vycházela pouze z dokladů a informací poskytnutých žalovanou. Protože na základě takto uvedených skutečností neměla právní předchůdkyně žalobkyně pochybnosti o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované ohledně její platební schopnosti, bylo žádostem o úvěr vyhověno. Žalobkyně však na podporu těchto svých tvrzení nepředložila soudu vyjma zákaznických karet žádné důkazy a v písemném podání ze dne 9. 8. 2025 k dotazu soudu sdělila, že ona ani její právní předchůdkyně nedisponuje žádnými listinnými doklady, které žalovaná předkládala právní předchůdkyni žalobkyně k prokázání své úvěruschopnosti.36. Věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje uvedené dlužníkem věřiteli ověřit, resp. je objektivně podložit (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2023, sp. zn. 33 Cdo 2981/2022). Z dokazování nevyplynulo, že by se právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované jakkoli zabývala jejími majetkovými poměry co do výdajů a nákladů žalované na domácnost. Žalobkyně si nikterak neověřila výši měsíčních výdajů žalované, tyto ani blíže nezkoumala. Nevyžádala si od žalované ani žádné informace a dokumenty k ověření výdajové stránky žalované (např. nájemní smlouvu, zálohové faktury za elektřinu, plyn, vodu apod.). Za situace, kdy se právní předchůdkyně žalobkyně spokojila pouze s informacemi od žalované (tedy že má měsíční výdaje ve výši 8 000 Kč), aniž by si tyto následně ověřila, nepostupovala při posouzení úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí, neboť bez údajů o nákladech a výdajích žadatelky si mohla těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žalované a posoudit její schopnost úvěry splácet. U Smlouvy o úvěru č. 2 se tak stalo dokonce ve stejném měsíci, tj. v listopadu 2022, 24 dnů poté, kdy s žalovanou uzavřela Smlouvu o úvěru č. 1, u obou smluv navíc se splatností v týdenních splátkách.37. Soud tak uzavírá, že žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně spolu ve shora uvedených dnech uzavřely Smlouvy o úvěru č. 1 a č. 2, na které dopadá i zákon o spotřebitelském úvěru, když žalovaná při uzavírání smluv vystupovala v postavení spotřebitele. V souladu s § 86 zákona o spotřebitelské smlouvě byla právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru povinna řádně posoudit schopnost žalované úvěr splácet. Této povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně nedostála. Z těchto důvodů tak soud podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru dovodil absolutní neplatnost předmětných Smluv o úvěru č. 1 a č. 2.38. Vzhledem k závěru o neplatnosti Smluv o úvěru č. 1 a č. 2 představují peněžní prostředky poskytnuté právní předchůdkyní žalobkyně žalované bezdůvodné obohacení, které je žalovaná v souladu s § 2991 o. z. povinna žalobkyni vydat. Bezdůvodné obohacení žalované vyčíslil soud u Smlouvy o úvěru č. 2 částkou 9 400 Kč (viz. výrok I. rozsudku), která představuje částku, kterou právní předchůdkyně žalobkyně žalované prokazatelně poskytla, tj. 15 000 Kč, poníženou o částku 5 600 Kč, kterou již žalovaná na svůj dluh ze Smlouvy o úvěru č. 2 uhradila. U Smlouvy o úvěru č. 1 pak soud bezdůvodné obohacení žalované vyčíslil částkou 4 000 Kč (viz. výrok III. rozsudku), která představuje částku, kterou právní předchůdkyně žalované prokazatelně poskytla, tj. 10 000 Kč, poníženou o částku 6 000 Kč, kterou již žalovaná na svůj dluh ze Smlouvy o úvěru č. 1 uhradila. Co do zbylých částí žalobního žádání soud žalobu výroky II. a IV. rozsudku zamítl, a to jednak s ohledem na uvedené částečné platby žalované, a dále proto, že při absolutní neplatnosti smluv o úvěru neexistuje právní důvod pro přiznání žalobou požadovaných poplatků (za zpracování půjčky či za službu komfortního a flexibilního splácení), úroku z úvěru a úhrady za pojištění. V souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, soud žalobkyni nepřiznal ani úroky z prodlení, když se žalovaná nemohla dostat do prodlení s úhradou částky bezdůvodného obohacení z neplatně sjednaných Smluv o úvěru č. 1 a č. 2 dříve, než je rozhodnuto tímto rozsudkem. Soud má současně za to, že přiznání úroků z prodlení by bylo v rozporu s principem poctivosti (§ 6 až 8 o. z.) a ochrany slabší strany, která je v těchto typech sporů s nebankovními poskytovateli spotřebitelských úvěrů, již při samotném sjednání závazků, zcela (a záměrně) pomíjena.39. Pro úplnost je třeba dodat, že i kdyby soud dospěl k závěru, že Smlouva o úvěru č. 1 a č. 2 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou z pohledu zákon o spotřebitelském úvěru platně uzavřena (což nebyla, jak shora uvedeno), bylo by podle § 588 o. z absolutně neplatným ujednání o výši úroku z úvěru, a to pro svou zjevnou nemravnost. K neplatnosti podle § 588 o. z. je přitom soud povinen přihlédnout i bez návrhu, tedy bez ohledu na pasivitu strany žalované. Nepoměr vzájemného plnění smluvních stran je totiž v daném případě z důvodu nemravně vysokého úroku z úvěru natolik závažný a zjevný, že je třeba princip autonomie vůle smluvních stran korigovat zásadou ochrany dobrých mravů.40. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná si ve Smlouvách o úvěru č. 1 a č. 2 na poskytnutí úvěru v částce 15 000 Kč, resp. 10 000 Kč, kterou měla žalovaná splatit v 78, resp. 45 týdenních splátkách, sjednali úrok ve výši 86 % ročně. Soudem zjištěný obvyklý úrok v dané době však pro dané parametry úvěru při nejvyšších zjištěných sazbách dosahoval výše 22,4 % ročně. Z uvedeného je zřejmý hrubý nepoměr mezi touto výší a výší sjednanou účastníky řízení. Tato sjednaná úroková sazba je téměř čtyřikrát vyšší než nejvyšší obvyklá úroková sazba zjištěná soudem v rozhodném období pro úvěr se shodnými parametry (při srovnání s nejnižší obvyklou úrokovou sazbou dokonce více než jedenáctkrát vyšší). Úvěr přitom nebyl poskytován prostřednictvím kontokorentu či kreditní karty, u nichž je obvykle s ohledem na specifické smluvní podmínky (například sjednání určitého bezúročného období) stanovena vyšší úroková míra.41. Uvedená neplatnost se pak podle soudu netýká pouze ujednání o výši úroku, ale Smluv o úvěru č. 1 a 2 jako celku, neboť nelze ve smyslu § 576 a § 577 o. z. předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Soudu je z jeho rozhodovací činnosti známo, že právní předchůdkyně žalobkyně coby nebankovní poskytovatel úvěrů uzavírá smlouvy o úvěru s ujednáním o úrocích obdobně vysokých, jako v této věci. Právní předchůdkyně žalobkyně by bez ujednání o neobvykle vysokých úrocích tyto smlouvy o úvěru neuzavřela, neboť na sjednávání nepřiměřeně vysokých úroků je založen její obchodní model (resp. její podnikání).42. Moderace podle ustanovení § 577 o. z. na obvyklou, ještě přípustnou, výši úroku z úvěru, zde není podle soudu možná, když podmínkou této možnosti je právní závěr o pouze částečné neplatnosti smlouvy. Z důvodu absolutní neplatnosti Smluv o úvěru č. 1 a č. 2 však moderace podle ustanovení § 577 o. z. nepřichází v úvahu.43. Ve vztahu k závěrům uvedeným v bodech 39. - 42. odůvodnění rozsudku lze odkázat na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2019, č. j. 22 Co 197/2019-99.44. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů nárok. V daném případě byla žalobkyně úspěšná pouze co do celkové částky 13 400 Kč a neúspěšná byla ve zbytku uplatněného požadavku, tj. ohledně celkové částky 25 239,99 Kč s příslušenstvím. Po propočtu úspěchu a neúspěchu účastníků by byla žalobkyně povinna zaplatit žalované 30,64 % v řízení jí účelně vzniklých nákladů. Protože žalované v řízení žádné náklady nevznikly, bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku V. rozsudku.45. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 v části věty před středníkem o. s. ř.