Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 36 119,09 Kč, jejíž splatnost se stanoví na 3 měsíce od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do částky 8 326,39 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 44 445,48 Kč od 16. 3. 2022 do zaplacení se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 12 122,44 Kč k rukám zástupce žalobkyně [tituly před jménem] [jméno FO], advokáta.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že je právnickou osobou, která poskytuje zákazníkům vybraných e-shopů možnost zaplatit za zboží kupní cenu až po jeho vyzkoušení. [Anonymizováno] účet je pak platební účet ve smyslu zákona o platebním styku, jehož prostřednictvím může zákazník platit faktury, hradit nákupy uskutečněné online ve vybraných e-shopech nebo provádět nákupy [Anonymizováno] kartou. Žalovaná uzavřela dne 6. 1. 2021 se žalobkyní smlouvu o službě [Anonymizováno] účet, součástí smlouvy byly i [právnická osoba] podmínky (dále jen jako „VOP“) a ceník. Na základě smlouvy byla žalované zřízena služba [Anonymizováno] nákupní účet, přičemž limit odložených plateb činil až 18 000 Kč s tím, že žalovaná mohla čerpat opakovaně vždy až do vyčerpání úvěrového limitu. Smlouva byla uzavřena za využití prostředků komunikace na dálku. Žalovaná využila i služby „[Anonymizováno] Karta“, kterou si objednala prostřednictvím [Anonymizováno] účtu. Celkový limit pro platby kartou je dán zůstatkem na účtu a částka, kterou zákazník prostřednictvím karty zaplatí, je připsána do měsíčního vyúčtování. Žalovaná dále uzavřela s žalobkyní dne 20. 8. 2020 smlouvu o splátkovém limitu, jejíž součástí jsou přílohy a na základě které žalobkyně poskytla žalované prostřednictvím odložené platby úvěr ve výši 5 000 Kč, přičemž rozložit na splátky bylo možno každou platbu nad 1 500 Kč do 3 až 12 měsíců prostřednictvím detailu platby ve svém Nákupním účtu. Dále žalovaná uzavřela s žalobkyní dne 2. 2. 2021 smlouvu o splátkovém limitu, jejíž součástí jsou jednotlivé přílohy a na základě které poskytla žalobkyně žalované prostřednictvím odložené platby úvěr ve výši 36 000 Kč. Dále žalovaná uzavřela s žalobkyní dne 16. 7. 2021 smlouvu o splátkovém limitu, jejíž součástí jsou jednotlivé přílohy a na základě které poskytla žalobkyně žalované prostřednictvím odložené platby úvěr ve výši 51 000 Kč. Žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně posoudila schopnost žalované splácet sjednané pravidelné splátky. Žalovaná využila v období od 15. 8. 2021 do 28. 2. 2022 služby v celkové výši 55 067,11 Kč, přičemž částku 13 775,44 Kč prostřednictvím karty, částku 783,90 Kč prostřednictvím účtu a 40 507,77 Kč prostřednictvím smlouvy o splátkovém limitu. Dále se zavázala uhradit poplatek za správu a vedení účtu a v případě prodlení poplatek z prodlení jakožto účelně vynaložené náklady spojené s prodlením. Ačkoliv byla žalovaná opakovaně upomínána a vyzývána k úhradě, své závazky neplnila řádně a včas, proto žalobkyně uplatnila své právo na okamžité splacení všech závazků ze smlouvy, o čemž byla žalovaná informována výzvou ze dne 26. 1. 2022. Jelikož žalovaná ani v dodatečné lhůtě dlužné splátky neuhradila, byl úvěr zesplatněn ke dni 15. 3. 2022. Žalovaná čerpala služby v celkové výši 55 067,11 Kč, na poplatcích jí bylo naúčtováno 8 326,39 Kč sestávajících z poplatků z prodlení v celkové výši 7 833 Kč a poplatku za službu [Anonymizováno] účet ve výši 439,39 Kč. Žalovaná uhradila na vyúčtování celkem 18 948,02 Kč, což bylo započteno na poplatky a částečně na jistinu, dlužná částka tak činí 44 445,48 Kč. Dále žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po dni konečné splatnosti, tj. od 16. 3. 2022 do zaplacení.
2. K výzvě soudu ohledně prověřování úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že vychází z informací, které si sama aktivně zjišťuje a ověřuje ze zdrojů nezávislých na spotřebiteli, dostupných veřejně, i neveřejných, z historických informací o spotřebiteli. Osobní identifikační údaje byly zkontrolovány. Žalobkyně prověřila výši závazků a platební morálku žalované nejdříve z databází (tzv. úvěrových registrů umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalované a dalších informačních zdrojů nezávislých na žalované. V interních databázích nezjistila žádné negativní informace. Žalovaná uvedla: příjem 19 300 Kč, výdaje 100 Kč, splátky 2 000 Kč, zaměstnaná, bezdětná, svobodná. Dále žalobkyně zjistila, že proti žalované nebylo zahájeno insolvenční řízení a nebyla vedena žádná exekuce, rovněž vycházela z databáze SOLUS. Pro posouzení úvěruschopnosti žalované využila vlastních scoringových modelů.
3. K dotazu soudu na jednání dne 2. 5. 2024 žalobkyně uvedla, že nemá k dispozici žádné listiny, které by svědčily o ověřování údajů, které žalobkyně zjistila od žalované v rámci prověřování úvěruschopnosti, ať už se jedná o příjem nebo výdaje.
4. Po sdělení odlišného právního posouzení ve smyslu § 118a odst. 2 o. s. ř. a výzvě soudu žalobkyně zopakovala, že žalovaná využila služby v celkové výši 55 067,11 Kč, přičemž částku 13 775,44 Kč prostřednictvím karty, částku 783,90 Kč prostřednictvím účtu a 40 507,77 Kč prostřednictvím smlouvy o splátkovém limitu. Dále popsala, jakým způsobem čerpala žalovaná prostředky skrze jednotlivé karetní transakce, na nákupy na e-shopech a prostřednictvím smluv o splátkovém limitu, kterými si rozložila platby provedené kartou do splátek.
5. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Jelikož se k jednání nedostavila, ačkoliv byla řádně předvolána, aniž by se omluvila, jednal soud dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.”), v její nepřítomnosti.
6. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaný tento skutkový stav:
7. Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 6. 1. 2021 smlouvu k službě [Anonymizováno] účet, dle níž byla žalovaná oprávněna realizovat platby za zboží nebo služby prostřednictvím zřízeného [Anonymizováno] účtu do výše aktuálního limitního rámce 18 000 Kč a zavázala se hradit řádně a včas vyúčtování plateb a nákupů provedených prostřednictvím [Anonymizováno] účtu, a to vždy ve výši alespoň 10 % všech dosud neuhrazených čerpání (zjištěno ze smlouvy k službě [Anonymizováno] účt ze dne 6. 1. 2021). Smlouva byla mezi účastníky uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku prostřednictvím registračního procesu (zjištěno z popisu registračního procesu, jak vstoupit do [Anonymizováno] účtu a [Anonymizováno], výtisku ze dne 6. 5. 2024), kde žalovaná předložila kopii občanského průkazu a fotografii své osoby s tímto občanským průkazem (zjištěno z kopie občanského průkazu a fotografie s OP). Součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba]., upravující [Anonymizováno] účet, placení pomocí něj a další práva a povinnosti účastníků smlouvy, podmínky [Anonymizováno] účtu, [právnická osoba] podmínky společnosti [Anonymizováno] k [Anonymizováno] kartě Marqeta, které upravovaly použití [Anonymizováno] karty a výši limitu dle limitu na [Anonymizováno] účtu, a ceník služeb a poplatků (zjištěno z [právnická osoba] podmínek [Anonymizováno] Payments a.s., podmínek [Anonymizováno] účet, [právnická osoba] podmínek společností [Anonymizováno] k [Anonymizováno] kartě Marqeta a [Anonymizováno] ceníku). Žalované byla aktivována karta [Anonymizováno] (zjištěno z [Anonymizováno], vytištěno dne 6. 5. 2024), pomocí níž prováděla karetní transakce, z nichž část byla převedena do režimu splátek (zjištěno z přehledu karetních transakcí vytištěných dne 6. 5. 2024), velká část karetních transakcí jí však byla zamítnuta (zjištěno z detailů karetních transakcí za měsíce srpen 2021, září 2021, říjen 2021 a prosinec 2021). Dne 20. 8. 2021 provedla žalobkyně za žalovanou úhradu 783,90 Kč u obchodníka (zjištěno z potvrzení o platbě ze dne 20. 8. 2021). Za srpen 2021 vystavila žalobkyně žalované vyúčtování za platby včetně poplatků na částku 13 405,11 Kč, z čehož bylo 8 561,32 Kč zaplaceno, zbývalo tedy k zaplacení 4 843,79 Kč (zjištěno z vyúčtování za srpen 2021). Za září 2021 vystavila vyúčtování na částku 9 669,14 Kč, z čehož 5 193,35 Kč bylo zaplaceno, zbývalo tedy k zaplacení 4 475,79 Kč (zjištěno z vyúčtování za září 2021). Za říjen 2021 vystavila vyúčtování na částku 8 907,78 Kč, z čehož 5 193,35 Kč bylo již zaplaceno, zbývalo tedy k zaplacení 3 714,43 Kč (zjištěno z vyúčtování za říjen 2021). Za prosinec 2021 vystavila vyúčtování včetně smluvní pokuty na částku 13 759,05 Kč k zaplacení (zjištěno z vyúčtování za prosinec 2021). Za leden 2022 vystavila vyúčtování včetně smluvní pokuty na částku 8 719,48 Kč k zaplacení (zjištěno z vyúčtování za leden 2022). Za únor 2022 vystavila vyúčtování včetně smluvní pokuty a zesplatnění některých částek úvěru na částku 22 530,43 Kč k zaplacení (zjištěno z vyúčtování za únor 2022).
8. Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 20. 8. 2020 smlouvu o splátkovém limitu, kterou žalobkyně poskytla žalované bezúčelový spotřebitelský úvěr ve formě možnosti odkládání plateb s limitem ve výši 5 000 Kč na dobu neurčitou, který žalovaná měla splácet v měsíčních splátkách vždy stanovených v příloze ke smlouvě o splátkovém limitu (zjištěno ze smlouvy o splátkovém limitu ze dne 20. 8. 2020). Žalovaná při uzavírání smlouvy uvedla, že má příjem 19 300 Kč, výdaje 100 Kč, výdajový dluh 2 000 Kč, je zaměstnaná, nejvyšší vzdělání je výuční list bez maturity, je svobodná a bezdětná (zjištěno z požadavku na upgrade – žádosti o aktualizaci ze dne 19. 12. 2022 na č. l. [Anonymizováno] a násl. soudního spisu). Dne 17. 12. 2020 vyčerpala žalovaná 1 612 Kč (zjištěno z přílohy ke smlouvě o splátkovém limitu ze dne 17. 12. 2020). Dne 2. 2. 2021 uzavřely žalobkyně a žalovaná další smlouvu o splátkovém limitu se shodnými podmínkami, pouze s limitem ve výši 36 000 Kč (zjištěno ze smlouvy o splátkovém limitu ze dne 2. 2. 2021). Dne 2. 2. 2021 vyčerpala žalovaná částku 2 451 Kč (zjištěno z přílohy ke smlouvě o splátkovém limitu ze dne 2. 2. 2021), dne 4. 2. 2021 částku 2 009,42 Kč (zjištěno z přílohy ke smlouvě o splátkovém limitu ze dne 4. 2. 2021), dne 7. 2. 2021 částku 2 031 Kč (zjištěno z přílohy ke smlouvě o splátkovém limitu ze dne 7. 2. 2021), dne 11. 2. 2021 částku 3 068 Kč (zjištěno z přílohy ke smlouvě o splátkovém limitu ze dne 11. 2. 2021), dne 14. 3. 2021 částku 1 794,70 Kč (zjištěno z přílohy ke smlouvě o splátkovém limitu ze dne 14. 3. 2021), dne 17. 4. 2021 částku 11 120 Kč (zjištěno z přílohy ke smlouvě o splátkovém limitu ze dne 17. 4. 2021), dne 19. 4. 2021 částku 6 289 Kč, 2 249 Kč a 1 830 Kč (zjištěno z přílohy ke smlouvě o splátkovém limitu ze dne 19. 4. 2021, z přílohy ke smlouvě o splátkovém limitu ze dne 19. 4. 2021 a z přílohy ke smlouvě o splátkovém limitu ze dne 19. 4. 2021), dne 20. 4. 2021 částku 1 889 Kč (zjištěno z přílohy ke smlouvě o splátkovém limitu ze dne 20. 4. 2021). Dne 16. 7. 2021 uzavřely žalobkyně a žalovaná další smlouvu o splátkovém limitu se shodnými podmínkami, pouze s limitem ve výši 51 000 Kč. Dne 16. 7. 2021 žalovaná vyčerpala částku 3 590 Kč, dne 19. 7. 2021 částku 1 770 Kč, dne 18. 8. 2021 částku 3 750,48 Kč, dne 19. 8. 2021 částku 1 527 Kč, dne 17. 11. 2021 částku 1 652 Kč a dne 17. 12. 2021 částku 2 645 Kč (zjištěno ze smlouvy o splátkovém limitu včetně přílohy ke smlouvě o splátkovém limitu ze dne 16. 7. 2021, 19. 7. 2021, 18. 8. 2021, 19. 8. 2021, 17. 11. 2021 a 17. 12. 2021).
9. Žalobkyně sdělila žalované dne 26. 1. 2022 v rámci internetové platformy [Anonymizováno] účtu, že její vyúčtování je delší dobu po splatnosti a že v případě neuhrazení příslušených dlužných částek bude úvěr ze smlouvy zesplatněn (zjištěno z Invoice Notification ze dne 26. 1. 2022). Dopisem ze dne 16. 5. 2023, odeslaným dne 18. 5. 2023, vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dluhu po splatnosti ve výši 55 086,52 Kč do 7 dnů od data výzvy, jinak bude nucena vymáhat pohledávku u soudu (zjištěno z výzvy k úhradě dluhu – předžalobní upomínky ze dne 16. 5. 2023 včetně potvrzení o podání ze dne 18. 5. 2023).
10. Skutková zjištění soud opřel o shora uvedené důkazy, o jejichž pravosti a pravdivosti neměl pochybností. Další důkazy soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že z uvedených důkazů získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě mohl ve věci spolehlivě rozhodnout. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídací hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dle § 132 o.s.ř. tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav.
11. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:
12. Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 6. 1. 2021 smlouvu k službě [Anonymizováno] účet, dle níž byla žalovaná oprávněna realizovat platby za zboží nebo služby prostřednictvím zřízeného [Anonymizováno] účtu do výše aktuálního limitního rámce 18 000 Kč a k němuž jí byla zřízena i [Anonymizováno] karta se shodným limitem. Žalovaná následně prostřednictvím ní prováděla karetní transakce, čímž načerpala celkem částku 13 775,44 Kč, u obchodníka za ni žalobkyně uhradila 783,90 Kč. Dále žalobkyně a žalovaná uzavíraly postupně smlouvy o splátkovém limitu, kterými žalobkyně poskytla žalované bezúčelový spotřebitelský úvěr ve formě možnosti odkládání plateb s limitem od února 2021 do 36 000 Kč a od července 2021 až do 51 000 Kč, žalovaná si rozložila do splátek celkem 40 507,77 Kč. Žalovaná při uzavírání první smlouvy uvedla, že má příjem 19 300 Kč, výdaje 100 Kč, výdajový dluh 2 000 Kč, je zaměstnaná, nejvyšší vzdělání je výuční list bez maturity, je svobodná a bezdětná. Žalovaná uhradila pouze 18 948,02 Kč, následně řádně nesplácela svá vyúčtování ani splátky, proto žalobkyně úvěr zesplatnila a zaslala žalované předžalobní upomínku na úhradu jejího dluhu, žalovaná však již dále ničeho neuhradila.
13. Soud po důkladném prostudování provedených důkazů posoudil věc po právní stránce následovně:
14. Mezi žalobkyní a žalovanou byly uzavřeny smlouvy o úvěru v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen jako „ZSÚ“).
15. Soud se předně ze své úřední povinnosti zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně řádně prověřovala před poskytnutím předmětných úvěrů úvěruschopnost žalované.
16. Dle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
17. Dle § 87 odst. 1 věty prvé ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
18. Soud připomíná, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky jeho platební neschopnosti, ale zprostředkovaně také společnost jako celek před negativními vlivy způsobenými exekučním a insolvenčním zatížením populace a taktéž pozici věřitelů samých, neboť snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Takové posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je přitom věřitel povinen provádět dle § 75 ZSÚ s odbornou péčí, tedy zejména řádně posuzovat osobní a majetkové poměry spotřebitele – žadatele o úvěr z hlediska jeho schopnosti úvěr splácet, zejména porovnáním jeho příjmů a výdajů a dalších okolností, které by mohly mít vliv na řádné splácení úvěru. Dostatečnými tedy nejsou informace získané pouze od spotřebitele, ale je nutné v rámci odborné péče údaje, které dlužník uvedl, ověřit, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. Věřitel je povinen využívat rovněž veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Takový výklad odpovídá i výkladu přijatému Soudním dvorem Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (CA Consumer Finance SA v. I. B. a další), kde tento vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“), a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig. „the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání obchodního vztahu.
19. Na základě informací sdělených žalobkyní a provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žalobkyně řádně neprověřila úvěruschopnost žalované, neboť žalovaná při uzavírání smluv uvedla, že má kromě výdajového dluhu 2 000 Kč (pravděpodobně splátky jiného úvěru) výdaje pouze 100 Kč, což soud považuje v současné socioekonomické realitě pro osobu dle vlastního tvrzení svobodnou (singl) a bezdětnou za naprosto nereálné. Žalobkyně však nebyla schopna soudu doložit, že tento zcela zjevně nerealistický údaj nějak ověřovala, případně netvrdila, že u žalované vycházela z údajů jiných (životního minima, normativních nákladů na bydlení apod.). S ohledem na sdělené údaje však bylo možno očekávat od osoby prověřující sdělené údaje skutečně s odbornou péčí, že k takové výši výdajů bude činit ještě další šetření, např. si vyžádá výpis z účtu, náklady na bydlení, služby apod. Pokud to však žalobkyně neučinila, resp. nedoložila, že tak učinila, nelze považovat prověřování úvěruschopnosti u žalované za skutečně řádně provedené.
20. Soud má tak za to, že nebyla řádně prověřena úvěruschopnost žalované, a dospěl tak, na základě shora uvedeného, k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 ZSÚ.
21. Dle § 2991 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
22. Žalované byla žalobkyní na základě absolutně neplatných Smluv o splátkovém limitu včetně příloh a smlouvy ke službě [Anonymizováno] a poskytnuta částka 55 067,11 Kč. Jelikož žalovaná žalobkyni vrátila pouze 18 948,02 Kč, ve zbytku se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 a 2 o. z., tedy plnění bez právního důvodu, a žalované vznikla povinnost toto obohacení žalobkyni vydat.
23. Ohledně splatnosti tohoto typu nároku z bezdůvodného obohacení Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 uvedl, že již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 ZSÚ vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první ZSÚ. Toto ustanovení tak představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad) ve vztahu k ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. Samotný zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů a konkrétním účelem § 87 ZSÚ je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak i zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy, kdy nelze považovat nárok za splatný a tím přiznat žalobkyni právo rovněž na úroky z prodlení dle § 1970 o. z. (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 1. 6. 2023, č. j. [spisová značka]).
24. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 36 119,09 Kč (rozdíl mezi plněním žalobkyně ve výši 55 067,11 Kč a vrácenými finančními prostředky žalované ve výši 18 948,02 Kč), co do zbytku, tj. částky 8 326,39 Kč s veškerým úrokem z prodlení (konkrétně zde ve výši 11,75 % ročně z částky 44 445,48 Kč od 16. 3. 2022 do zaplacení, neboť jistina dosud není ve smyslu § 87 odst. 1 a ZSÚ splatná a žalovaná se tak dosud nedostala do prodlení), žalobu zamítl.
25. S ohledem na výše uvedené (§ 87 odst. 1 a 2 ZSÚ) soud stanovil splatnost na 3 měsíce od právní moci tohoto rozsudku, a to vzhledem ke skutečnosti, že se tato doba pro úhradu dlužné částky soudu jeví jako doba přiměřená možnostem žalované. Žalovaná v řízení nebyla nijak kontaktní a soudu neposkytla žádnou součinnost, soudu tak proto ze strany žalované nebylo ani tvrzeno, natož pak prokázáno, že by v této stanovené době nebyla objektivně schopna splnit svůj závazek vůči žalobkyni. Tato doba dle soudu odpovídá současné socioekonomické situaci v ČR, výši dlužné částky (přes 35 000 Kč) a tomu, že žalovaná již v minulosti měla problémy se splácením svých závazků.
26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 12 122,44 Kč, přičemž tato částka představuje 62,54 % z jejich celkové výše 19 383,50 Kč (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 81,27 % a úspěchu žalované v rozsahu 18,73 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 778 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 44 445,48 Kč sestávající z částky 2 900 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 1 450 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 2 900 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 2 900 Kč za účast na jednání soudu (2. 5. 2024) dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. a z částky 2 900 Kč za účast na jednání soudu (18. 7. 2024) dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 14 550 Kč ve výši 3 055,50 Kč. Pariční lhůtu stanovil soud odlišně od § 160 o. s. ř. vzhledem k tomu, že žalovaná měla v minulosti problémy se splácením svých dluhů, je tak zřejmé, že její majetkové poměry nejsou optimální, proto jí soud poskytl delší lhůtu pro to, aby si mohla opatřit finanční prostředky k úhradě náhrady nákladů řízení vyšší než 10 000 Kč.