Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkynia) částku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení,b) částku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení,c) částku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení,d) částku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení,e) částku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení,f) částku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení,g) částku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení,a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka], k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala proti žalovanému shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu porušení smlouvy o osobní přepravě.
2. Předmětem řízení je pohledávka představující dlužné jízdné a přirážku za tzv. „černé jízdy“ hromadným dopravním prostředkem žalobkyně. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala stanovení povinnosti žalovaného tak, jak je uvedena ve výroku I. tohoto rozhodnutí. Návrh odůvodnila tím, že žalovaný dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] cestoval dopravním prostředkem veřejné hromadné dopravy provozované žalobkyní, konkrétně metrem, linkou A (dne [datum]) a C (dne [datum], [datum] a [datum]), tramvají linkou 11 (dne [datum]) a 10 (dne [datum]) a autobusem linkou 134 (dne [datum]), čímž žalovaný svým konkludentním jednáním uzavřel smlouvu o osobní přepravě. Ze strany žalobkyně byla provedena přepravní kontrola žalovaného, který se neprokázal platným jízdním dokladem a neuhradil tedy stanovené jízdné. Žalovaný tak naplnil podmínky pro to, aby po něm žalobkyně požadovala kromě dlužného jízdného [částka] také přirážku k jízdnému ve výši [částka]. Žalovaný však dlužné jízdné ani přirážku k jízdnému přes výzvu žalobkyně neuhradil.
3. Ve věci soud rozhodoval bez jednání ve smyslu ust. § 115a o. s. ř., když žalobkyně s rozhodnutím bez jednání výslovně souhlasila, jak plyne ze závěru žalobního návrhu (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu č. l. 6 spisu) a žalovaný souhlasil fikcí, když se k výzvě soudu, zda souhlasí s daným postupem (usnesení s výzvou na č. l. 15 spisu), ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Také k žalobě samotné se žalovaný nijak nevyjádřil, jak plyne z obsahu spisu.
4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin byl soudem zjištěn následující skutkový stav: Žalovaný dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] cestoval dopravním prostředkem veřejné hromadné dopravy provozované žalobkyní, přičemž když byl kontrolován pověřenou osobou žalobkyně (revizorem), neprokázal se platným jízdním dokladem, o čemž byl sepsán protokol (prokázáno Zápisem o provedené přepravní kontrole č. [hodnota], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno]). Žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení jízdného ve výši [částka] a přirážky k jízdnému v částce [částka] za jízdu bez platného jízdního dokladu. Žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou (prokázáno Výzvou k úhradě dluhu ze dne [datum] vč. potvrzení o odeslání), přesto ničeho neuhradil.
5. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:
6. Podle ustanovení § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění rozhodném (dále jen „o. z.“), se smlouvou o přepravě osoby dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné.
7. Žalovaný se při jízdě v metru – lince A a C a v tramvaji lince 11 a 10 neprokázal platným jízdním dokladem. Podle ust. § 37 odst. 4 a 5 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů, průvodčí drážního vozidla, osoba, která řídí drážní vozidlo, nebo jiná osoba ve veřejné drážní osobní dopravě pověřená dopravcem a vybavená kontrolním odznakem nebo průkazem dopravce (dále jen "pověřená osoba") je oprávněna dávat cestujícím pokyny a příkazy k zajištění jejich bezpečnosti, bezpečnosti ostatních cestujících a bezpečnosti a plynulosti dopravy. Pověřená osoba je oprávněna mimo jiné uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplatit přirážku nebo vyžadovat od cestujícího, aby se prokázal osobním dokladem a sdělil osobní údaje podle odstavce 5 písm. b) citovaného zákona. Přeprava tramvají, lanovkou či trolejbusem či metrem spadá pod drážní dopravu a řídí se ustanoveními citovaného zákona, jak plyne z celého textu zákona, mj. i z vymezení předmětu právní úpravy (ust. § 1 cit. zák.). Podle ust. § 37 odst. 5 písm. b) citovaného zákona, cestující je povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem; neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému, nebo pokud nezaplatí cestující na místě, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému [odstavec 4 písm. d) cit. zák.]. Podle ust. § 37 odst. 6 tohoto zákona, výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku [částka]. Přirážka za porušení podmínek stanovených přepravním řádem činí nejvýše [částka].
8. Žalovaný se při jízdě v autobuse lince 134 neprokázal platným jízdním dokladem. Dle ust. § 18a odst. 1 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění účinném od [datum] (dále jen „zák. č. 111/1994 Sb.“), řidič a průvodčí vozidla veřejné linkové dopravy a jiná osoba pověřená dopravcem veřejné linkové dopravy vybavená kontrolním odznakem nebo průkazem dopravce (dále jen „pověřená osoba“) je oprávněna dávat cestujícím pokyny a příkazy k zajištění jejich bezpečnosti, bezpečnosti a plynulosti dopravy a bezpečnosti ostatních cestujících. Pověřená osoba je oprávněna mimo jiné uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplatit přirážku nebo vyžadovat od cestujícího, aby se prokázal osobním dokladem a sdělil osobní údaje podle odstavce § 18a odst. 2 písm. c) cit. zákona.
9. Podle ust. § 18a odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku [částka].
10. Dle ust. § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, nezakoupil-li si cestující jízdenku a je přepravován bez platné jízdenky, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem.
11. Podle Tarifu PID, ve znění dodatků, činí základní plnocenné jízdné po hl. m. [adresa] Kč. Podle téhož tarifu, cestující, který se nemůže prokázat platným jízdním dokladem, zaplatí jízdné a přirážku [částka].
12. V souladu s ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
13. Protože se žalovaný neprokázal platnou jízdenkou na výzvu pověřené osoby a nezaplatil dlužné jízdné ani přirážku k jízdným, je nárok žalobkyně důvodný, včetně požadavku na zákonný úrok z prodlení, jdoucí ode dne následujícího po splatnosti dluhu. O povinnosti k zaplacení úroku z prodlení soud rozhodl dle § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, neboť dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a v celém rozsahu žalobě vyhověl. Lhůtu k plnění soud určil jako standardní třídenní, jdoucí od právní moci rozsudku (§ 160 o. s. ř.).
14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně měla ve věci úspěch a náleží jí náhrada nákladů řízení v plné výši. Náklady žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši [částka], odměnou právního zástupce za 3 úkony právní služby po [částka] (převzetí a příprava, výzva k plnění, sepis žaloby) podle § 14b odst. 1 vyhlášky 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AT“) ve spojení s ust. § 11 odst. 1 AT, včetně tří režijních paušálů po [částka] podle § 14b odst. 6 písm. a) AT a náhrady za DPH 21 % z odměny a náhrad zástupce ve výši [částka]. Celkem bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka], a to k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Pokud jde o lhůtu k plnění, soud i u nákladů řízení tuto stanovil jako standardní třídenní, jdoucí od právní moci rozsudku (§ 160 o. s. ř.).