Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka], jejíž splatnost se stanoví 60. den po právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá ohledně částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně žalobou uplatnila nárok na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne [datum] mezi účastníky řízení, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému po předchozím prověření jeho úvěruschopnosti peněžní prostředky ve výši [částka], které se žalovaný zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně do [datum] spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši [částka]. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou částky dne [datum]. Právní předchůdkyně žalobkyně předmětnou smlouvu platně postoupila dne [datum] na žalobkyni. Tato skutečnost byla ze strany právní předchůdkyně žalovanému oznámena dne [datum]. Žalovaný od uzavření smlouvy neuhradil žalobkyni ničeho, a to ani na základě předžalobní upomínky. V žalobě žalobkyně sama uvedla, že kdyby soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje žalobkyně, aby tento nárok v části jistiny posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.
2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil, zůstal ve věci nečinný.
3. Ve věci soud rozhodoval bez jednání ve smyslu ust. § 115a o. s. ř., když žalobkyně s rozhodnutím bez jednání výslovně souhlasila, jak plyne ze závěru žalobního návrhu (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu č. l. 3 spisu) a žalovaný souhlasil fikcí, když se k výzvě soudu, zda souhlasí s daným postupem (usnesení s výzvou na č. l. 12 spisu), ve stanovené lhůtě nevyjádřil.[právnická osoba] řízení soud prováděl dokazování listinnými důkazy, přičemž všechny provedené důkazy soud hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti v souladu s § 132 o. s. ř. Veškeré důkazy vzájemně korespondovaly z hlediska skutkového i časového. V řízení dále nevyplynula žádná skutečnost, která by zavdávala příčinu pochybovat o pravosti a věrohodnosti listinných důkazů, ostatně nic takového v řízení nebylo ani tvrzeno. Jednotlivá skutková zjištění, v rozsahu potřebném pro rozhodnutí soud učinil následovně:5. Dne [datum] byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě tento poskytl žalovanému jako spotřebiteli úvěr ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s poplatkem za úvěr ve výši [částka], a to do [datum]. Celkem měl žalovaný splatit [částka] (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [Anonymizováno] ze dne [datum] mezi [právnická osoba]. a žalovaným).6. Žalovanému byly před uzavřením smlouvy poskytnuty všechny podstatné informace o parametrech úvěru na standardizovaném formuláři (zjištěno z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne [datum]).7. Žalobkyně uvedla, že žalovaný byl právní předchůdkyní žalobkyně lustrován z veřejně dostupných databází [Anonymizováno], avšak tato tvrzení nedoložila důkazy a zároveň neuvedla další okolnosti, jak právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného.8. Žalovanému byl úvěr ve výši [částka] vyplacen dne [datum] převodem na bankovní účet (zjištěno z potvrzení o platbě).9. Právní předchůdkyně žalobkyně předmětnou pohledávku za žalovaným postoupila dne [datum] na žalobkyni (zjištěno z Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] mezi [právnická osoba]. a [Jméno žalobkyně].). Tato skutečnost byla ze strany právní předchůdkyně žalovanému oznámena dne [datum] (zjištěno z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum]).10. Žalovanému byla dne [datum] prostřednictvím právní zástupkyně žalobkyně odeslána předžalobní výzva k úhradě dlužné částky s příslušenstvím (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne [datum] včetně podacího archu).11. Žalobkyně doposud neevidovala žádné platby od žalovaného, žalovaný ničeho na svůj dluh neuhradil (negativní tvrzení žalobkyně, které žalovaný nevyvrátil).12. Soud provedené důkazy hodnotil podle § 132 o. s. ř. a po právní stránce věc posoudil následovně:13. Mezi žalovaným a žalobkyní byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění rozhodném (dále „o. z.“), a ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši [částka]. Žalovaný čerpal uvedený úvěr a zavázal se jej splatit do [datum] spolu s poplatkem za tento úvěr.14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.15. Podle § 87 výše uvedeného zákona o spotřebitelském úvěru pak dále platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.16. Soud je tedy s odkazem na uvedená ustanovení povinen zkoumat ex officio, zda žalobkyně (její právní předchůdkyně) dostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného. Z důkazů předložených žalobkyní však nevyplývá, že by tuto povinnost splnila.17. Soud žalobkyni nezasílal poučení podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění rozhodném (dále jen „o. s. ř.“), aby svá tvrzení a důkazy ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného doplnila a prokázala, jaké konkrétní informace svědčící o schopnosti žalovaného splácet úvěr před uzavřením smlouvy získala, a to jednak z důvodu, že sama žalobkyně navrhla, aby soud, pokud neuzná nárok žalobkyně z titulu uzavření spotřebitelské smlouvy posoudil jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, tedy sama strana žalobní si byla vědoma toho, že z žaloby a založených důkazů nevyplývá splnění povinnosti poskytovatele úvěru, a to dostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Dále je třeba v této souvislosti konstatovat, že soud by totiž i za okolnosti, že by úvěruschopnost žalovaného byla řádně zkoumána, žalobu co do částky [částka] s příslušenstvím z celé dlužné částky beztak zamítl, a to z důvodu, že předmětná smlouva byla sjednána s nemravnými úroky. Roční zápůjční úroková sazba činila dle smlouvy 40 % p. a. a RPSN dokonce činila 3 861,74 %. Úroková sazba je v rozporu s dobrými mravy již v případě, že dosahuje téměř čtyřnásobku obvyklé bankovní úrokové sazby, jak plyne např. z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]. Smlouva v rozporu s dobrými mravy je absolutně neplatná v souladu s § 580 o. z.18. Soud má tedy za prokázané, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně se pokusili uzavřít smlouvu o úvěru, na jejímž základě mu byla vyplacena částka ve výši [částka]. Soud má zároveň za prokázané, že žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil. V řízení ovšem bylo prokázáno, že žalobkyně jednak nezkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného a dále že by žalobkyně uzavřela předmětnou smlouvu v rozporu s dobrými mravy, protože jak roční zápůjční úroková sazba, tak RPSN se odchylovaly od konstantní hranice, kterou pokládá judikatura za přiměřenou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Soud tak v souladu s § 580 o. z. posoudil smlouvu jako absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Navíc nebyla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného.19. Žalovaný je tedy povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož žalovaný zůstal v řízení zcela nečinný a neposkytl tak soudu žádná tvrzení ani důkazy ohledně svých osobních a majetkových poměrech, určil soud přiměřenou dobu dle spravedlivého uvážení v délce 60 dnů, neboť takovou dobu považuje při zohlednění dlužné částky ve výši [částka] za dostatečnou k tomu, aby si průměrná osoba potřebnou částku ušetřila či vyzvedla ze svých úspor, proto stanovil splatnost až 60. dnem po právní moci rozsudku.20. Zdejší soud tak uzavírá, že lze souhlasit s tím, že plnění z neplatné smlouvy bývá vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (§ 2993 věta první a § 2991 odst. 2 o. z.). V daném případě však jde o vypořádání neplatné spotřebitelské smlouvy o úvěru. Je tak třeba na daný případ aplikoval § 87 odst. 1 a odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, který je speciální úpravou ve vztahu ke zmíněné obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Smyslem této speciální úpravy je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je toto speciální vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy také výrazem ochrany spotřebitele, který není povinen vrátit poskytnutou jistinu ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny tedy nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele (protože pro spotřebitele mohou vzniknout problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru). Pokud tedy spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení s vrácením nesplacené jistiny od výzvy věřitele k plnění (jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení podle občanského zákoníku) a věřiteli tudíž nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení. Novou dobu splatnosti nevrácené části jistiny je proto třeba určit buď dohodou účastníků nebo ji založí soud svým rozhodnutím. Vzhledem k tomu, že do této doby není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, věřitel není oprávněn žádat nejen smluvní úroky, poplatky nebo smluvní pokuty sjednané absolutně neplatnou smlouvou, ale ani úrok z prodlení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka]).21. Soud neuznal žalovanou částku z titulu bezdůvodného obohacení, jelikož stávající judikatura tak neumožňuje (viz výše uvedený rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka]). Pokud soud posoudí nárok jako v rozporu se spotřebitelským úvěrem a posoudí smlouvu jako neplatnou, pak není v tomto rozsahu možné, aby byly poskytnuty úroky z prodlení, neboť ještě nenastala splatnost dle daného zákona a soud jí teprve stanoví dle výdajových a příjmových možností žalovaného (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).22. S ohledem na skutečnost, že žalovaný nebyl ve sporu aktivní, nic netvrdil ani nedoložil svou majetkovou situaci, soud není povinen zkoumat dále jeho výdajovou a příjmovou stránku a stanoví tak lhůtu samostatně na základě toho, co bude mít za optimální s ohledem na výši žalované částky. Soud tedy s ohledem na výše uvedené stanovil lhůtu splatnost 60. dnem po právní moci rozsudku, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, aby měl žalovaný dostatečnou možnost uhradit povinnost k plnění uloženou výrokem I. rozsudku tak, aby se vyhnul případnému vykonávacímu či exekučnímu řízení. Zároveň však soud neviděl prostor pro splátkový kalendář či ještě delší lhůtu splatnosti, s ohledem na veškeré okolnosti tohoto případu.23. Z těchto důvodů soud žalobě vyhověl toliko v rozsahu částky [částka] tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a ve zbývajícím rozsahu žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že ji nepřiznal žádnému z účastníků řízení, když žalobkyně původně uplatňovala pohledávku ve výši [částka] společně s příslušenstvím, která v souhrnu převyšuje [částka], a kterou soud v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2717/08, při posuzování míry úspěchu ve věci taktéž zohlednil, přičemž dospěl k závěru, že poměr úspěchu žalobkyně a žalovaného je v zásadě srovnatelný, pročež ani jeden z účastníků řízení nemá nárok na náhradu nákladů řízení.