Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka], jejíž splatnost se stanoví 60. dnem po právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se, co do zbývající části ve výši [částka] se zákonným úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka] k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně žalobou uplatnila nárok na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru, uzavřené dne [datum] mezi účastníky řízení, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému po předchozím prověření jeho úvěruschopnosti peněžní prostředky ve výši [částka], které se žalovaný zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně do [datum] spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši [částka] a příslušenstvím. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou částky dne [datum]. Právní předchůdkyně žalobkyně předmětnou smlouvu platně postoupila dne [datum] na žalobkyni. Tato skutečnost byla právní předchůdkyní žalobkyně žalovanému oznámena dne [datum]. Žalovaný od uzavření smlouvy neuhradil žalobkyni ničeho, a to ani na základě předžalobní upomínky ze dne [datum]. V žalobě žalobkyně sama uvedla, že kdyby soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje žalobkyně, aby tento nárok v části jistiny posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Nárok žalobkyně tedy sestává z jistiny ve výši [částka], poplatku za poskytnutí úvěru ve výši [částka] a úroku stanoveného dle uzavřené smlouvy ve výši [částka].
2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil, zůstal ve věci nečinný.
3. Ve věci soud rozhodoval bez jednání ve smyslu ust. § 115a o. s. ř., když žalobkyně s rozhodnutím bez jednání výslovně souhlasila, jak plyne ze závěru žalobního návrhu (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu č. l. 4 spisu) a žalovaný souhlasil fikcí, když se k výzvě soudu, zda souhlasí s daným postupem (usnesení s výzvou na č. l. 20 spisu), ve stanovené lhůtě nevyjádřil.[právnická osoba] řízení soud prováděl dokazování listinnými důkazy, přičemž všechny provedené důkazy soud hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti v souladu s § 132 o. s. ř. Veškeré důkazy vzájemně korespondovaly z hlediska skutkového i časového. V řízení dále nevyplynula žádná skutečnost, která by zavdávala příčinu pochybovat o pravosti a věrohodnosti listinných důkazů, ostatně nic takového v řízení nebylo ani tvrzeno. Jednotlivá skutková zjištění, v rozsahu potřebném pro rozhodnutí soud učinil následovně:5. Dne [datum] byla mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému jako spotřebiteli úvěr ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s poplatkem za úvěr ve výši [částka] a úrokem ve výši [částka], do 30 dnů od odeslání finančních prostředků. Celkem měl žalovaný splatit [částka] (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [spisová značka] ze dne [datum] mezi [Anonymizováno]. a žalovaným).6. Žalovanému byly před uzavřením smlouvy poskytnuty všechny podstatné informace o parametrech úvěru na standardizovaném a přehledném formuláři (zjištěno z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne [datum]).7. Žalovanému byl úvěr ve výši [částka] vyplacen dne [datum] převodem na bankovní účet (zjištěno z potvrzení o platbě).8. Dne [datum] žalovaný požádal o nové datum splatnosti, přičemž splatnost byla stanovena na den [datum] (zjištěno z dodatku ke smlouvě o půjčce mezi žalovaným a společností [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno].).9. Smlouva o úvěru byla platně postoupena dne [datum] (zjištěno z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek mezi [Anonymizováno]. a [Jméno žalobkyně].). To bylo žalovanému oznámeno dne [datum] (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum]).10. Žalovanému byla dne [datum] prostřednictvím právní zástupkyně žalobkyně odeslána předžalobní výzva k úhradě dlužné částky s příslušenstvím (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne [datum] včetně podacího archu).11. Žalobkyně doposud neevidovala žádné platby od žalovaného.12. Na základě zjištění učiněných z předložených listin byl soudem zjištěn následující skutkový stav: Žalovaný dne [datum] uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru, na základě níž poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka], které se žalovaný zavázal splatit spolu s poplatkem za úvěr ve výši [částka] do [datum]. Žalovaný však obě tyto částky neuhradil včas. Z důvodu prodlení žalovaného s úhradou dlužné částky se žalovaný dostal [datum] do prodlení. Právní předchůdkyně pohledávku platně postoupila na žalobkyni dne [datum]. To bylo žalovanému oznámeno dne [datum]. Stejného dne byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky předžalobní upomínkou, ničeho však neuhradil.13. Soud provedené důkazy hodnotil podle § 132 o. s. ř. a po právní stránce věc posoudil následovně:14. Mezi žalovaným a žalobkyní byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění rozhodném (dále „o. z.“), a ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši [částka]. Žalovaný čerpal uvedený úvěr a zavázal se jej splatit do [datum] spolu s poplatkem za tento úvěr.15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.16. Podle § 87 výše uvedeného zákona o spotřebitelském úvěru pak dále platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.17. Soud je tedy s odkazem na uvedená ustanovení povinen zkoumat ex officio, zda žalobkyně (její právní předchůdkyně) dostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného. Z důkazů předložených žalobkyní však nevyplývá, že by tuto povinnost splnila.18. Soud žalobkyni zaslal poučení podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění rozhodném (dále jen „o. s. ř.“), aby svá tvrzení a důkazy ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného doplnila a prokázala, jaké konkrétní informace svědčící o schopnosti žalovaného splácet úvěr před uzavřením smlouvy získala, a to především z důvodu, že sama žalobkyně navrhla, aby soud, pokud neuzná nárok žalobkyně z titulu uzavření spotřebitelské smlouvy posoudil jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, tedy sama strana žalobní si byla vědoma toho, že z žaloby a založených důkazů nevyplývá splnění povinnosti poskytovatele úvěru, a to dostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného.19. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, NRKI, EUCB, BRKI a na základě nebankovních registrů [Anonymizováno], [právnická osoba]., [Anonymizováno] [právnická osoba]., [Anonymizováno] [Anonymizováno] [právnická osoba]. Žalobkyně dále uvedla, že ověřila úvěruschopnost žalovaného mezi doloženými příjmy a výdaji. Žádné z těchto tvrzení však žalobkyně nepodložila důkazy, ze kterých by tyto skutečnosti vyplývaly. Soudu není znám příjem žalovaného, jeho výdaje ani posouzení žalobkyně ohledně příjmů a výdajů žalovaného s ohledem na zjišťování úvěruschopnosti ve veřejně dostupných registrech. K tomu, aby bylo správně vyhodnoceno, zda je žalovaný schopen splácet předmětný úvěr, nelze pouze vycházet z veřejně dostupných registrů, ale je třeba porovnat příjmy a výdaje s ohledem na vypočtenou pravděpodobnost dodržení splácení tohoto závazku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Za takové situace pak žalobkyně na základě předložených podkladů nemohla při vynaložení náležité odborné péče dospět k závěru, že je žalovaný schopen předmětný úvěr splácet (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). K tomu, aby byla prokázána úvěruschopnost žalovaného tedy nestačí, že žalobkyně nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze [právnická osoba]), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).20. Soud má tedy za prokázané, že žalovaný s žalobkyní uzavřel smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalovanému vyplacena částka ve výši [částka]. Soud má zároveň za prokázané, že žalovaný žalobkyni doposud ničeho neuhradil. V řízení ovšem bylo prokázáno, že žalobkyně nezkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného. Jelikož soud shledal smlouvu uzavřenou mezi účastníky řízení jako absolutně neplatnou, žalovaný je povinen žalobkyni nahradit skutečnou část jistiny, kterou žalobkyni doposud neuhradil, tedy [částka]. Jelikož žalovaný zůstal v řízení zcela nečinný a neposkytl tak soudu žádná tvrzení ani důkazy ohledně svých osobních a majetkových poměrech, určil soud přiměřenou dobu dle spravedlivého uvážení v délce 60 dnů, neboť takovou dobu považuje při zohlednění dlužné částky ve výši [částka] za dostatečnou k tomu, aby si průměrná osoba potřebnou částku ušetřila či vyzvedla ze svých úspor, proto stanovil splatnost až 60. dnem po právní moci rozsudku.21. Zdejší soud tak uzavírá, že lze souhlasit s tím, že plnění z neplatné smlouvy bývá vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (§ 2993 věta první a § 2991 odst. 2 o. z.). V daném případě však jde o vypořádání neplatné spotřebitelské smlouvy o úvěru. Je tak třeba na daný případ aplikovat § 87 odst. 1 a odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, který je speciální úpravou ve vztahu ke zmíněné obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Smyslem této speciální úpravy je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je toto speciální vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy také výrazem ochrany spotřebitele, který není povinen vrátit poskytnutou jistinu ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny tedy nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele (protože pro spotřebitele mohou vzniknout problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru). Pokud tedy spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení s vrácením nesplacené jistiny od výzvy věřitele k plnění (jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení podle občanského zákoníku) a věřiteli tudíž nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení. Novou dobu splatnosti nevrácené části jistiny je proto třeba určit buď dohodou účastníků nebo ji založí soud svým rozhodnutím. Vzhledem k tomu, že do této doby není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, věřitel není oprávněn žádat nejen smluvní úroky, poplatky nebo smluvní pokuty sjednané absolutně neplatnou smlouvou, ale ani úrok z prodlení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021).22. Soud neuznal žalovanou částku z titulu bezdůvodného obohacení, jelikož stávající judikatura tak neumožňuje (viz výše uvedený rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021). Pokud soud posoudí nárok jako v rozporu se spotřebitelským úvěrem a posoudí smlouvu jako neplatnou, pak není v tomto rozsahu možné, aby byly poskytnuty úroky z prodlení, neboť ještě nenastala splatnost dle daného zákona a soud jí teprve stanoví dle výdajových a příjmových možností žalovaného (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).23. S ohledem na skutečnost, že žalovaný nebyl ve sporu aktivní, nic netvrdil ani nedoložil svou majetkovou situaci, soud není povinen zkoumat dále jeho výdajovou a příjmovou stránku a stanoví tak lhůtu samostatně na základě toho, co bude mít za optimální s ohledem na výši žalované částky. Soud tedy s ohledem na výše uvedené stanovil lhůtu splatnost 60. dnem po právní moci rozsudku, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, aby měl žalovaný dostatečnou možnost uhradit povinnost k plnění uloženou výrokem I. rozsudku tak, aby se vyhnul případnému vykonávacímu či exekučnímu řízení. Zároveň však soud neviděl prostor pro splátkový kalendář či ještě delší lhůtu splatnosti, s ohledem na veškeré okolnosti tohoto případu.24. Z těchto důvodů soud žalobě vyhověl toliko v rozsahu částky [částka] tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a ve zbývajícím rozsahu žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že ji přiznal žalobkyni pouze částečně, protože původně uplatňovala pohledávku ve výši [částka] a byla úspěšná pouze co do [částka]. Odměnu a náhrady zástupkyně žalobkyně omezil soud v souladu s § 14b AT, neboť soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně v zastoupení právní zástupkyně podává obdobné návrhy na ustáleném vzoru, uplatněném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je přitom peněžité plnění nepřevyšující [částka]. Náklady žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši [částka], odměnou právního zástupce za 3 úkony právní služby po [částka] (převzetí a příprava, výzva k plnění, sepis žaloby) podle § 14b odst. 1 vyhlášky 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AT“) ve spojení s ust. § 11 odst. 1 AT, včetně tří režijních paušálů po [částka] podle § 14b odst. 6 písm. a) AT, to vše včetně DPH ve výši 21 %. Soud neuznal jako vynaložený náklad vyjádření žalobkyně na soudem zaslanou výzvu dle § 118a o. s. ř. ohledně zkoumání úvěruschopnosti, protože tu měla žalobkyně tvrdit již v žalobním návrhu. V rámci plného úspěchu ve věci by tedy žalobkyni náleželo celkem včetně DPH [částka]. Úspěch žalobkyně však byl jen částečný, a to co do 37,98 %. Celkem bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka]. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen uhradit k rukám právní zástupkyně žalobkyně (§ 149 o.s.ř.) v prodloužené lhůtě, a to ze shodných důvodů popsaných v předchozím odstavci (§ 160 o. s. ř.).