15 C 197/2024

Odůvodnění

1. Žalobkyně žalobou uplatnila nárok na zaplacení částky 52 176,24 Kč z titulu smlouvy o úvěru č. [hodnota] uzavřené dne 6. 10. 2023 mezi účastníky řízení, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému po předchozím prověření jeho úvěruschopnosti peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni ve 48 měsíčních splátkách po 2 278 Kč, které zahrnovaly sjednaný úrok ve výši 73,62 % ročně. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek o více než 65 dní a žalobkyně úvěr ke dni 22. 1. 2024 zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě nové jistiny ve výši 41 417,32 Kč (původní jistina a úroky přirostlé do data zesplatnění). Žalobkyně se dále domáhala smluvní pokuty 998 Kč za prodlení s úhradou dvou splátek, náhrady nákladů spojených s prodlením žalovaného s úhradou dvou splátek ve výši 400 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,1 % za každý den prodlení s úhradou dlužné nové jistiny od 24. 1. 2024 do 9. 9. 2024 ve výši 9 360,92 Kč a úroku za poskytnutí úvěru ve výši 73,62 % ročně z částky 35 000 Kč od 24. 1. 2024 do 16. 2. 2024 a ve výši 15 % ročně z částky 35 000 Kč od 17. 2. 2024 do zaplacení. Žalovaný od uzavření smlouvy neuhradil žalobkyni ničeho, a to ani na základě předžalobní upomínky.

2. Žalobkyně vzala žalobu v průběhu řízení částečně zpět a zdejší soud tak usnesením ze dne 2. 12. 2024, č. j. 15 C 197/2024-40, řízení zastavil v rozsahu zpětvzetí, tedy pokud jde o částku 3 967 Kč (část úroků, které byly součástí nové jistiny) spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 3 967 Kč od 24. 1. 2024 do zaplacení a pokud jde o úrok za poskytnutí úvěru ve výši ve výši 45,51 % ročně z částky 35 000 Kč od 24. 1. 2024 do 17. 2. 2024.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. K jednání nařízenému na 19. 3. 2025 se bez omluvy nedostavil, ač mu byla žaloba spolu s předvoláním a s poučením o následcích nedostavení s k jednání doručena fikcí více než deset dnů před konáním jednání. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. V řízení soud prováděl dokazování listinnými důkazy, přičemž všechny provedené důkazy soud hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti v souladu s § 132 o. s. ř. Veškeré důkazy vzájemně korespondovaly z hlediska skutkového i časového. V řízení dále nevyplynula žádná skutečnost, která by zavdávala příčinu pochybovat o pravosti a věrohodnosti listinných důkazů, ostatně nic takového v řízení nebylo ani tvrzeno. Jednotlivá skutková zjištění, v rozsahu potřebném pro rozhodnutí soud učinil následovně:

5. Žalobkyně je držitelkou povolení ČNB k provozování činnosti nebankovního poskytovatele úvěrů (zjištěno z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu).

6. Dne 6. 10. 2023 byla mezi žalovaným a žalobkyní uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému jako spotřebiteli úvěr ve výši 35 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit ve 48 měsíčních splátkách po 2 278 Kč zahrnujících také úroky ve výši 73,63 % ročně. Celkem měl žalovaný splatit 109 344 Kč. Totožnost žalovaného byla ověřena podle občanského průkazu (zjištěno ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 6. 10. 2023 včetně splátkového kalendáře, z oznámení o schválení úvěru a z fotografie občanského průkazu žalovaného).

7. Žalovanému byly před uzavřením smlouvy poskytnuty všechny podstatné informace o parametrech úvěru na standardizovaném a přehledném formuláři (zjištěno z předsmluvního formuláře vztahujícího se ke smlouvě o úvěru číslo [hodnota]).

8. Žalobkyně před uzavřením smlouvy lustrovala žalovaného v nebankovním registru klientských informací (NRKI), přičemž zjistila, že žalovaný již o úvěr žádal devět dalších finančních institucí a splácí úvěry v celkové výši 743 091 Kč, přičemž částka 14 264 Kč byla po splatnosti (zjištěno z výpisu z NRKI).

9. Žalobkyně dále žalovaného lustrovala v registru SOLUS, kde k němu nebyly zjištěny žádné informace (zjištěno z výpisu záznamů z registru SOLUS).

10. Žalobkyně si od žalovaného vyžádala výpisy z bankovních účtů za měsíce červen až září 2023, ze kterých vyplynulo, že žalovaný byl v daném období zaměstnán a dosahoval průměrných čistých měsíčních příjmů ve výši 37 878,75 Kč. Z výpisů zároveň vyplynulo, že žalovaný měl na svém účtu na začátku června 2023 částku 43 471,90 Kč, na konci srpna 2023 již měl záporný zůstatek 289,51 Kč, na konci září 2023 činil zůstatek na účtu 2 561,93 Kč. V červnu 2023 žalovaný čerpal úvěr od UniCredit Bank ve výši 60 788,85 Kč (5. 6. 2023) a následně si také nechával prostřednictvím služby Advanto výběr vyplácet část výplaty (10 000 Kč) od zaměstnavatele před výplatním termínem. Bez uvedeného úvěru a předčasné výplaty by konečný zůstatek na bankovním účtu žalovaného činil již v červnu 2023 částku přesahující minus 50 000 Kč. V dalších měsících žalovaný opakovaně využíval službu Advanto výběr (10 000 Kč v červenci 2023, 3 výplaty v celkové hodnotě 10 000 Kč v srpnu 2023 a 5 000 Kč v září 2023), v červenci 2023 nadto žalovaný čerpal další úvěr ve výši 2 000 Kč ([právnická osoba] odměnou dne 27. 7. 2023) (zjištěno z výpisů z účtů žalovaného u UniCredit Bank za měsíce červen až září 2023).

11. Žalovanému byl úvěr ve výši 35 000 Kč vyplacen dne 6. 10. 2023 převodem na bankovní účet (zjištěno z dokladu o vyplacení úvěru).

12. Z karty klienta vyplynulo, že žalobkyně neeviduje žádné platby od žalovaného. Sám žalovaný v řízení netvrdil ani neprokazoval, že by žalobkyni cokoliv uhradil (zjištěno z karty klienta).

13. Žalovaný byl dopisem ze dne 18. 1.2024 vyzván k úhradě splátek splatných dne 18. 11. 2023. 18. 12. 2023 a 18. 1. 2024, přičemž byl zároveň upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru v případě prodlení delšího než 65 dnů (zjištěno z výzvy k zaplacení ze dne 18. 1. 2024).

14. Žalovanému byla dne 11. 6. 2024 prostřednictvím právní zástupkyně žalobkyně odeslána předžalobní výzva k úhradě částky 42 815 Kč s příslušenstvím (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 11. 6. 2024 včetně podacího archu).

15. Soud provedené důkazy hodnotil podle § 132 o. s. ř. a po právní stránce věc posoudil následovně:

16. Mezi žalovaným a žalobkyní byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“), a ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 35 000 Kč. Žalovaný čerpal uvedený úvěr a zavázal se jej splatit v souladu se splátkovým kalendářem spolu se sjednanými poplatky.

17. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle § 87 výše uvedeného zákona o spotřebitelském úvěru pak dále platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

19. Soud je tedy s odkazem na uvedená ustanovení povinen zkoumat ex officio, zda žalobkyně dostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného. Z důkazů předložených žalobkyní však nevyplývá, že by tuto povinnost splnila. Žalobkyni bylo v rámci přípravy jednání i u samotného jednání dáno poučení podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění rozhodném (dále jen „o. s. ř.“), aby svá tvrzení a důkazy ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného doplnila a prokázala, jaké konkrétní informace svědčící o schopnosti žalovaného splácet úvěr před uzavřením smlouvy získala. Žalobkyně na poučení reagovala doplněním žaloby o výpisy z evidencí SOLUS a NRKI a zejména o výpisy z účtů žalovaného za měsíce červen až září 2023. Z těchto dokladů však vyplynulo, že žalovaný měl již před uzavřením předmětné smlouvy dluhy z úvěrů ve výši 743 091 Kč, přičemž ohledně splácení částky 14 264 Kč byl v prodlení. Stejně tak vyplynula nepříznivá finanční situace žalovaného v době uzavírání smlouvy z výpisů z účtů žalovaného, těmi sice bylo prokázáno, že průměrná měsíční mzda žalovaného činila 37 878,75 Kč, zároveň z nich však bylo zřejmé, že tato výplata nebyla dostatečná vzhledem k výdajům vynakládaným žalovaným, neboť žalovaný měl na svém bankovním účtu v červnu až v září 2023 neustále zůstatky blízké nule a v srpnu se dostal i do záporných hodnot. To by samo o sobě nebylo překážkou poskytnutí úvěru, neboť právě překlenutí období s nedostatkem likvidních prostředků je účelem čerpání úvěru, hned z výpisu z června 2023 však vyplývá, že žalovaný čerpal dne 5. 6. 2023 od UniCredit Bank úvěr ve výši 60 788,85 Kč a následně si také nechával prostřednictvím služby Advanto výběr vyplácet část výplaty (10 000 Kč) od zaměstnavatele před výplatním termínem. Bez uvedeného úvěru a předčasné výplaty by konečný zůstatek na bankovním účtu žalovaného činil již v červnu 2023 částku přesahující minus 50 000 Kč. Z dalších výplatních pásek poté vyplynulo, že se situace žalovaného v dalších měsících spíše zhoršovala, opakovaně využíval službu Advanto výběr a v červenci 2023 nadto žalovaný čerpal další úvěr ve výši 2 000 Kč ([právnická osoba] [Anonymizováno] dne 27. 7. 2023). Z listin předložených samotnou žalobkyní tak vyplynulo, že se žalovaný zjevně již před poskytnutím předmětného úvěru nacházel v situaci, kdy takzvaně „vytloukal klín klínem“ a půjčoval si další a další peníze, aby pokryl své vysoké výdaje a životní potřeby. Za takové situace pak žalobkyně na základě předložených podkladů nemohla při vynaložení náležité odborné péče dospět k závěru, že je žalovaný schopen předmětný úvěr splácet, neboť jí muselo být zřejmé, že žalovaný není schopen splácet ani dříve čerpané úvěry.

20. Soud má tedy za prokázané, že žalovaný uzavřel smlouvu o úvěru, na jejímž základě mu byla vyplacena částka ve výši 35 000 Kč. Soud má zároveň za prokázané, že žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil. V řízení ovšem nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, respektive bylo prokázáno, že získané informace nehodnotila s dostatečnou pečlivostí a dospěla k nesprávnému závěru o úvěruschopnosti žalovaného. Soud tak toto podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti posoudil jako důvod způsobující absolutní neplatnost předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalovaný je tedy povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož žalovaný zůstal v řízení zcela nečinný a neposkytl tak soudu žádná tvrzení ani důkazy ohledně svých osobních a majetkových poměrů, určil soud přiměřenou dobu dle spravedlivého uvážení v délce 60 dnů, neboť takovou dobu považuje při zohlednění dlužné částky ve výši 35 000 Kč za dostatečnou k tomu, aby si průměrná osoba potřebnou částku ušetřila či vyzvedla ze svých úspor.

21. Z těchto důvodů soud žalobě vyhověl toliko v rozsahu částky 35 000 Kč tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a ve zbývajícím rozsahu žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že ji nepřiznal žádnému z účastníků řízení, když žalobkyně původně uplatňovala pohledávku ve výši 52 175 Kč společně s příslušenstvím, které v souhrnu převyšuje 13 000 Kč, a které soud v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08 při posuzování míry úspěchu ve věci taktéž zohlednil, přičemž dospěl k závěru, že poměr úspěchu žalobkyně a žalovaného je v zásadě srovnatelný, pročež ani jeden z účastníků řízení nemá nárok na náhradu nákladů řízení.