Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 17 772 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 17 772 Kč od 9. 3. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 400 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 17 772 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že se jedná o neuhrazenou kupní cenu za dodanou elektřinu, kdy na základě smlouvy, uzavřené mezi účastníky dne 18. 8. 2023, se žalobkyně zavázala za podmínek sjednaných ve smlouvě dodávat do zvoleného odběrného místa a žalovaný se zavázal zejména elektřinu odebírat a platit za ni cenu ve výši stanovené na základě smlouvy. Žalovaný však své povinnosti neplnil a nehradil za odebranou elektřinu řádně a včas, a to ani k výzvám žalobkyně, proto se nároku domáhá soudní cestou včetně příslušenství v podobě úroků z prodlení.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, nic nesporoval.
3. Soud ve věci rozhodl dle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, když žalobkyně vyjádřila s tímto postupem souhlas již v žalobě a žalovaný souhlasil fikcí, když se k výzvě soudu (usnesení na č.l. 11 spisu), zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání, ve stanovené lhůtě nevyjádřil a soud v souladu s poučením ve výzvě měl za to, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Rovněž k žalobě samotné se žalovaný nikterak nevyjádřil, nic nesporoval.
4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin, které soud posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, byl soudem zjištěn následující skutkový stav, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí ve věci samé:
5. Žalobkyně a žalovaný dne 18. 8. 2023 uzavřeli Smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny č. [Anonymizováno] na jejímž základě žalobkyně dodávala žalovanému elektřinu do zvoleného odběrného místa na adrese [Adresa žalovaného] (zjištěno ze Smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny [Anonymizováno]). Za období od 24. 8. 2023 do 15. 2. 2024 byl odběr elektřiny vyúčtován fakturou č. [hodnota] ze dne 20. 10. 2023 na částku 2 725 Kč splatnou dne 6. 11. 2023 a dále fakturou č. [hodnota] ze dne 20. 2. 2024 znějící na částku 15 047 Kč, splatnou 8. 3. 2024. Žalovaný do splatnosti vyúčtování za odběr elektřiny neuhradil, ač upomínán (zjištěno z faktury č. [hodnota] ze dne 20. 10. 2023, faktury č. [hodnota] ze dne 20. 2. 2024, upomínka před žalobou ze dne 14.11.2024 vč. vrácené obálky).
6. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:
7. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny dle § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění účinném k datu uzavření smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny. V období od 24. 8. 2023 do 15. 2. 2024 smluvní vztah mezi účastníky trval. Žalovaný nesplnil svou povinnost z této smlouvy, když žalobkyni neuhradil cenu za dodávku elektřiny a související služby za žalované období v celkové výši 17 772 Kč. Žalobkyně jako dodavatel elektřiny a obchodník má proto právo dle § 50 odst. 2 energetického zákona na zaplacení částky ve výši 17 772 Kč za dosud neuhrazenou cenu za tuto dodávku.
8. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. z.“), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Žalobkyni tak vzniklo právo požadovat po žalovaném zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po splatnosti jako prvého dne prodlení žalovaného, přičemž zatímco u druhé dlužné částky 15 047 Kč splatné 8. 3. 2024 činí roční výše 14,75 % , tak u prvé částky 2 725 Kč by žalobkyně mohla žádat více, a to zákonné úroky ve výši 15 % ročně od 7. 11. 2023, ale žalobkyně požaduje úroky až 1. dnem po splatnosti poslední platby, tj. od 9. 3. 2025, přičemž požaduje shodnou úrokovou sazbu, tj. jednotně 14,75 % z celé dlužné částky. Zdejší soud nevidí žádnou překážku v tom, proč by žalobkyně nemohla žádat méně, než na co má zákonný nárok, když uvedený výpočet a požadavek, od kdy žádá úroky z prodlení, je zjevně činěn za účelem snazšího výpočtu sazby a jednotného vymáhání částky, proto jej přiznal v rozsahu požadovaném žalobkyní, jelikož byl nižší než nárok žalobkyně.
9. Žalovaný na svou obranu ničeho netvrdil, nic nesporoval, tím spíše ani neprokázal, že by dlužnou částku uhradil, tedy nevyvrátil žalobní tvrzení o neuhrazené dlužné částce, kde se důkazní břemeno ohledně úhrady přenáší na žalovaného. Zároveň je třeba podotknout, že právě díky rozhodnutí věci bez jednání (které soud ve skutkově jednoduchých věcech preferuje s ohledem na ekonomii řízení), s nímž žalovaný souhlasil fikcí (viz odst. 3 odůvodnění tohoto rozsudku), alespoň nedošlo k navýšení nákladů žalovaného, spočívající v úhradě vyšších nákladů řízení za účast protistrany u jednání.
10. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat její tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Lhůtu k plnění soud určil ve standardní třídenní délce, jdoucí od právní moci rozsudku (§ 160 o. s. ř.).
11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 400 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a paušální náhrady v celkové výši 600 Kč podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. za 2 úkony podle § 1 odst. 3 písm. a) této vyhlášky (výzva k plnění, podání žaloby) po 300 Kč za úkon dle § 2 odst. 3 této vyhlášky. Pokud jde o lhůtu k plnění, soud i u nákladů řízení stanovil standardní třídenní lhůtu (§ 160 o. s. ř.).