Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] a částku ve výši [částka], jejichž splatnost se stanoví šest měsíců po právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítáa) ohledně částky [částka], včetně kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka], zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 15 % ročně, úroku 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplaceníb) ohledně částky [částka], včetně kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka], zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 15 % ročně, úroku 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky [částka], a to z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] uzavřené dne [datum] mezi žalovaným a společností [právnická osoba], IČO: [IČO], (dále jen „právní předchůdce“), na jejímž základě právní předchůdce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka], které se žalovaný zavázal vrátit právnímu předchůdci ve 24 měsíčních splátkách po [částka] včetně sjednaného příslušenství, přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaný uhradil právnímu předchůdci částku [částka]. Na žalobkyni byla předmětná pohledávka postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností téhož dne, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný po postoupení pohledávky neuhradil ničeho a žalobkyně se tak domáhá dlužné jistiny [částka] a dlužného poplatku [částka]. Dále se žalobkyně domáhá smluvních úroků ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení a zákonných úroků z prodlení, přičemž za počátek prodlení považuje [datum].
2. Předmětem řízení je dále nárok žalobkyně na zaplacení částky [částka], a to z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] uzavřené dne [datum] mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně, na jejímž základě právní předchůdce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka], které se žalovaný zavázal vrátit právnímu předchůdci ve 21 měsíčních splátkách po [částka] včetně sjednaného příslušenství, přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaný uhradil právnímu předchůdci částku [částka]. Na žalobkyni byla předmětná pohledávka postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností téhož dne, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný po postoupení pohledávky neuhradil ničeho a žalobkyně se tak domáhá dlužné jistiny [částka] a dlužného poplatku [částka]. Dále se žalobkyně domáhá smluvních úroků ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení a zákonných úroků z prodlení, přičemž za počátek prodlení považuje [datum].
3. V řízení bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem zdejšího soudu ze dne [datum], č. j. EPR [č. účtu] -[Anonymizováno], proti kterému podal žalovaný včasný odpor a uvedl, že v jeho silách není uhradit vysokou dlužnou částku, jelikož je samoživitelem pětiletého syna, bydlí u své nevlastní matky a vydělává si jen na brigádách. K jednání nařízenému na [datum] se žalovaný bez omluvy nedostavil, ač mu bylo předvolání k jednání společně s poučením o následcích nedostavení s k jednání doručeno dne [datum]. Žalovaný na předvolání reagoval pouze vyjádřením ze dne [datum], kterým doplnil, že je evidován na Úřadu práce, nepobírá však žádnou podporu a uvažuje o podání insolvenčního návrhu, jelikož proti němu uplatňují vysoké pohledávky i další subjekty.
4. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.
5. Po provedeném dokazování soud zjistil následující:
6. Žalovaný požádal dne [datum] právního předchůdce žalobkyně o poskytnutí úvěru ve výši [částka]. V žádosti uvedl, že pracuje jako OSVČ – řidič s průměrným čistým měsíčním příjmem [částka], dále uvedl, že splácí další úvěr u právního předchůdce se splátkou [částka] měsíčně a jiné úvěry nemá, své měsíční výdaje vyčíslil na [částka] měsíčně. Toto měl žalovaný doložit živnostenským listem a daňovým přiznáním za rok 2021, které však žalobkyně v řízení nedoložila (zjištěno ze zákaznické karty – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne [datum]).
7. Dne [datum] byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytla žalovanému jako spotřebiteli úvěr ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal žalobkyni úvěr splatit společně s úrokem ve výši [částka], poplatkem za zpracování ve výši [částka], s poplatkem za komfortní splácení ve výši [částka] a s poplatkem za flexibilní splácení ve výši [částka]. Celková dlužná částka činila [částka] a měla být splacena ve 23 splátkách po [částka] a v závěrečné splátce ve výši [částka]. (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] včetně smluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru).
8. Právní předchůdce žalobkyně evidoval jednu splátku dluhu ve výši [částka] ze dne [datum] (zjištěno z tabulky umoření ze dne [datum]).
9. Žalovaný požádal dne [datum] právního předchůdce žalobkyně o poskytnutí úvěru ve výši [částka]. V žádosti uvedl, že pracuje jako OSVČ v oblasti autodoprava s průměrným čistým měsíčním příjmem [částka], dále uvedl, že splácí další úvěr u právního předchůdce se splátkou [částka] měsíčně a jiné úvěry nemá, své měsíční výdaje vyčíslil na [částka] měsíčně. Toto měl žalovaný doložit živnostenským listem a příjmovými doklady za říjen a listopad 2021, které však žalobkyně v řízení nedoložila (zjištěno ze zákaznické karty – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne [datum]).
10. Dne [datum] byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytla žalovanému jako spotřebiteli úvěr ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal žalobkyni úvěr splatit společně s úrokem ve výši [částka], poplatkem za zpracování ve výši [částka], s poplatkem za komfortní splácení ve výši [částka] a s poplatkem za flexibilní splácení ve výši [částka]. Celková dlužná částka činila [částka] a měla být splacena ve 20 splátkách po [částka] a v závěrečné splátce ve výši [částka] (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] včetně smluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru).
11. Právní předchůdce žalobkyně evidoval čtyři splátky dluhu ve výši [částka] a poslední splátku úvěru ze dne [datum] ve výši [částka] (zjištěno z tabulky umoření ze dne [datum]).
12. Na žalobkyni byly předmětné pohledávky postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne [datum] s právním předchůdcem žalobkyně, což bylo žalovanému písemně oznámeno (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu pohledávek ze dne [datum] včetně příloh a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně podacího lístku ze dne [datum]).
13. Žalobkyně před podáním žaloby písemně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek (zjištěno z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem ze dne [datum] včetně podacího lístku z téhož dne).
14. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokazoval, že by žalobkyni nebo jejímu právnímu předchůdci cokoliv uhradila.
15. Soud provedené důkazy hodnotil podle § 132 o. s. ř. a po právní stránce věc posoudil následovně:
16. Mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně byly uzavřeny dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“), a ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění rozhodném (dále i „ZSÚ“), na jejichž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši [částka] a [částka]. Žalovaný čerpal uvedené úvěry a zavázal se je splatit spolu se sjednanými poplatky.
17. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
18. Podle § 87 ZSÚ pak dále platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
19. Soud je tedy s odkazem na uvedená ustanovení povinen zkoumat ex officio, zda právní předchůdce žalobkyně dostál své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného. Ze žalobkyní předložených důkazů však nevyplývá, že by právní předchůdce žalobkyně tuto povinnost jakkoliv splnil. Žalobkyni bylo v rámci přípravy jednání i u samotného dáno poučení podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění rozhodném (dále jen „o. s. ř.“), aby svá tvrzení a důkazy ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného doplnila a prokázala, jaké konkrétní informace o schopnostech žalovaného splácet úvěr její právní předchůdce před uzavřením smlouvy získal. Žalobkyně však na poučení reagovala pouhým odkazem na již doložené listiny, ze kterých však soud nemá za prokázané, že její právní předchůdce tam uvedené údaje ověřoval, naopak lze mít za to, že právní předchůdce těmto údajům slepě důvěřoval a nikterak si je neověřil. Právní předchůdce žalobkyně ani neprovedl lustraci žalovaného v dostupných evidencích (ISIR, registr exekucí etc.) a neseznámil se se skutečným poměrem celkových měsíčních příjmů a nákladů žalovaného. Právní předchůdce žalobkyně tak oba úvěry žalovanému vyplatil, aniž by splnění podmínky úvěruschopnosti žalovaného skutečně ověřil. Jestliže se žalobkyně odkazovala na rozsudek Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], dle kterého postačuje, že poskytovatel úvěru měl k dispozici listiny prokazující výši příjmů a výdajů v době uzavření smlouvy, konstatuje soud, že takový postoj lze považovat za ojedinělý a nezávazný pro zdejší soud. Hodnocení důkazů je doménou nalézacího soudu a zdejší soud se nedomnívá, že pouhá listina, na které žadatel, který nutně potřebuje získat finanční prostředky, pročež o úvěr žádá, svým podpisem stvrzuje, že poskytovateli úvěru předložil potřebné listiny, může sloužit jako důkaz prokazující, že tyto listiny poskytovateli skutečně předložil, a že z nich mohly být ověřeny údaje vyplněné v žádosti o úvěr.
20. Soud má za prokázané, že žalovaný uzavřel dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru, na jejichž základě mu byla vyplacena částka ve výši [částka] a částka ve výši [částka]. V řízení ovšem nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně dostál své povinnosti jako poskytovatel spotřebitelských úvěrů a jakkoliv zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Soud tak toto podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti posoudil jako důvod způsobující absolutní neplatnost předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalovaný je tedy povinen vrátit pouze poskytnuté jistiny obou úvěrů ponížené o již provedené úhrady ve výši [částka] a [částka], a to v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož žalovaný v průběhu řízení soudu sdělil důvěryhodné informace o své majetkové situaci a zejména sdělil, že jeho příjmy pocházejí pouze z brigád a jako samoživitel vychovává syna předškolního věku, určil soud přiměřenou dobu pro vrácení jistin obou úvěrů dle spravedlivého uvážení v délce šesti měsíců, tedy v délce přesahující obvyklou dobu stanovovanou k vydání jistiny úvěru zdejším soudem, neboť se s ohledem na majetkové možnosti žalovaného jedná již o relativně vysoké částky.
21. Z těchto důvodů soud žalobě vyhověl toliko v rozsahu částek [částka] a [částka] tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a ve zbývajícím rozsahu žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl. Soud pouze pro úplnost uvádí, že součástí výroku I. tohoto rozsudku není rozhodnutí o úrocích z prodlení, neboť uvedené částky doposud nejsou splatné a žalovaný tedy není v prodlení s jejich úhradou, proto ani při přiznání bezdůvodného obohacení soud nepřiznal žalobkyni ani k částkám přiznávaným pod výrokem I. úroky z prodlení, jelikož v souladu s předpisy o spotřebitelských úvěrech toliko stanovil splatnost daného závazku, žalovaný se tak nemohl dostat do prodlení, když splatnost dle ustálené judikatury určil až zdejší soud.
22. Ostatně ohledně splatnosti tohoto typu nároku z bezdůvodného obohacení Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 uvedl, že již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první ZSÚ. Toto ustanovení tak představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy ve vztahu k § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o.z. S. Z. byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů. Konkrétním účelem § 87 ZSÚ je (kromě ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy. Faktickým důsledkem pro poskytovatele úvěru je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k § 87 ZSÚ uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 436-440).
23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že ji nepřiznal žádnému z účastníků řízení, když procesní úspěch a neúspěch stran byl zásadně rovnocenný, soud proto nepřiznal náklady řízení žádnému z nich.