21 C 322/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 270 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum], kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně - [právnická osoba].[IČO] IČO, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“). Na základě uvedené smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 85 000 Kč. Žalovaný se zavázal úroky úvěru hradit formou měsíčních splátek 3 677 Kč. Žalovaný však neuhradit 3 měsíční splátky. Žalobkyně proto požadovala částku 10 270 Kč představující smluvní úrok ve výši 49 % ročně za období 90 dnů počítaných ode dne [datum], tj. den následující po dni splatnosti splátky. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovaný nezaplatil ničeho žalobkyni ani jejímu právnímu předchůdci a žalobkyně se tedy žalobou domáhá uvedené částky s příslušenstvím2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání nařízenému na 14. 1. 2026 se bez omluvy nedostavil, ač mu byla žaloba spolu s předvoláním k jednání a s poučením o následcích nedostavení se doručena (fikcí) dne [datum]. Žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující:4. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě se právní předchůdce žalobkyně zavázal žalovanému poskytnout úvěr ve výši 85 000 Kč a žalovaný se zavázal řádně a včas hradit úvěr v 72 měsíčních splátkách po 3 677 Kč. Zápůjční úroková sazba byla ujednána na 49 % ročně. Přílohou smlouvy bylo posouzení úvěruschopnosti žalovaného, které však obsahovalo nijak nedoložené informace o žalovaném, např. příjem žalovaného měl za poslední 3 měsíce činit částku 18 577 Kč, náklady na bydlení činí částku 3 000 Kč apod. Žalovaný nejprve dne [datum] uhradil právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 1 Kč, právní předchůdce žalobkyně následně poskytl žalovanému shodného dne částku 44 868 Kč a následně shodného dne částku 24 882 Kč - nazvanou jako doplatek úvěru, tj. poskytla žalovanému částku celkem 69 750 Kč, částku 15 250 Kč nikdy neobdržel, pouze se o ni žalovanému zvýšil dluh (zjištěno z předsmluvních informací, smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] včetně přílohy č. [hodnota] – posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, potvrzení o odchozí úhradě [datum] 1 Kč na účet č. [č. účtu] z účtu žalovaného číslo [č. účtu], detailu pohybu z účtu [č. účtu] na účet [č. účtu] dne [datum] ve výši 24 882 Kč a detailu pohybu o převodu částky 44 868 Kč dne [datum] převodem uvnitř banky).5. Splátka úroku činila dne [datum] částku 3 425 Kč, dne [datum] částku 3 415 Kč a [datum] částku 3 404 Kč, dne (zjištěno z tabulky umoření).6. Žalovaný byl k plnění dlužné splátky vyzván upomínkou č. [hodnota] ze dne [datum] a upomínkou č. [hodnota] ze dne [datum] (zjištěno z upomínky ze dne [datum] a druhé upomínky ze dne [datum]).7. Dne [datum] byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, na jejímž základě později došlo i k postoupení předmětné pohledávky s žalovaným. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno a zároveň byl vyzván k úhradě dlužné částky (zjištěno z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek mezi [právnická osoba]. a [Jméno žalobkyně]. z [datum], včetně seznamu postupovaných pohledávek a předávacího protokolu číslo [hodnota], oznámení o postoupení pohledávky a výzva k úhradě dluhu z [datum] a předžalobní výzva z [datum] včetně podacího lístku).8. Soud provedené důkazy hodnotil podle § 132 o. s. ř. a po právní stránce věc posoudil následovně:9. Mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, (dále „o. z.“), a ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 87 odst. 1 výše uvedeného zákona o spotřebitelském úvěru pak dále platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Avšak Soudní dvůr EU ve svém rozsudku č. C-679/18, ze dne 5. 3. 2020, dospěl k závěru, že je povinností vnitrostátního soudu, „…aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“13. Soud je s odkazem na uvedené rozhodnutí Soudního dvora EU povinen zkoumat ex officio, zda žalobkyně dostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného. Z předložených listinných důkazů však nevyplývá, že by žalobkyně tuto povinnost splnila řádně. Žalobkyně úvěruschopnost žalovaného nezkoumala a úvěr žalovanému vyplatila, aniž by splnění podmínky úvěruschopnosti žalovaného skutečně řádně ověřila. Žalobkyně soudu nepředložila žádné listiny prokazující výši příjmů a výdajů žalovaného v době posuzování žádosti o úvěr ani výpisy z dostupných evidencí.14. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně se k jednání nedostavila, a soud jí tak nemohl poučit ve smyslu § 118a o. s. ř., muselo být vycházeno pouze z předložených důkazů.15. Dle § 588 věty prvé o. z., platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.16. Soud má za prokázané, že žalovaný uzavřel smlouvu o úvěru, na jejímž základě čerpal peněžní prostředky ve výši 69 750 Kč, avšak v případě, že je smlouva neplatná dle § 87 odst. 1 o spotřebitelském úvěru, byl by žalovaný povinen žalobkyni vrátit částku, jež žalobkyně poskytla žalovanému jako úvěr, tj. částku 69 750 Kč. K příslušenství, které si účastníci smlouvy sjednali zaplatit v neplatných smluvních ujednáních, se přitom nepřihlíží. Žalobkyně požadovala v předmětné věci uhradit částku 10 270 Kč představující smluvní úrok ve výši 49 % ročně za období 90 dnů počítaných ode dne [datum] a nemůže být se svojí žalobou úspěšná, když na základě neplatné smlouvy nemá nárok na zaplacení této částky představující příslušenství pohledávky. Z těchto výše uvedených důvodů soud žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku I. toto rozsudku.17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, kdy byl sice žalovaný v řízení zcela úspěšný, ale žádné náklady mu v řízení nevnikly.