Výrok
I. Žaloba, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku [částka], se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se vzájemným návrhem v řízení vedeném u nadepsaného soudu pod sp. zn. [spisová značka], došlým soudu [datum], domáhala zaplacení odškodného v částce [částka], neboť v manželství uzavřeném se žalovaným nebyla šťastná, žalovaný žalobkyni několikrát psychicky a emocionálně velmi ublížil, žalobkyně byla s odchodem žalovaného emocionálně na dně a trvalo jí několik let se s odloučením vyrovnat.
2. Žalovaný žalobou uplatněný nárok neuznal. Uvedl, že nese veškeré náklady na péči o syna, není zde důvod pro to, aby žalobkyně získala odškodné, když žalovaný žalobkyni nijak nepoškodil, naopak zcela převzal péči o dítě a domácnost vzhledem k výkonu trestu a problémům s alkoholem žalované. Naopak potom žalovanému ublížilo, že žalobkyně nedokázala žít řádný život.
3. Věc byla usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka], vyloučena k samostatnému řízení, vedeném pod sp. zn. [spisová značka].[právnická osoba] této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je státním občanem Vietnamské socialistické republiky. Soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání této věci. Mezi Československou socialistickou republikou a Vietnamskou socialistickou republikou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních ([adresa]. 10. 1982; č. 98/1984 Sb.) je v čl. 33 ujednáno, že závazky z protiprávních jednání nebo opomenutí, z kterých vzniká povinnost k náhradě škody, se řídí právním řádem smluvní strany, kde k takovému jednání nebo opomenutí došlo, přičemž k řízení o těchto věcech je příslušný justiční orgán této smluvní strany. Podle uvedeného je pak dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout, jelikož k tvrzenému protiprávnímu jednání došlo na území České republiky a rozhodným právem je právo České republiky.5. Ve věci bylo na den [datum] nařízeno jednání, ke kterému se žalobkyně bez omluvy nedostavila, ač jí bylo předvolání doručeno dne [datum]. Bylo tak jednáno dle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalobkyně.6. Žalobkyně neoznačila a nepředložila ke svým tvrzením žádné důkazy a svá tvrzení nedoplnila, a to ani přesto, že soud žalobkyni před jednáním ke skutečnostem a důkazům, o nichž bylo namístě žalobkyni při jednání poučit dle § 118a o. s. ř., vyzýval usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Jelikož se žalobkyně k jednání nařízenému na den [datum] nedostavila, ačkoli k němu byla řádně předvolána, vzdala se tím práva na poučení dle § 118a o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu [spisová značka] ze dne [datum]). Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o.s.ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).7. Soud dle obsahu žalobkyní uplatněný nárok posoudil jako nárok na přiměřené zadostiučinění z titulu ochrany osobnosti dle § 81 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále též jako „o. z.“, ve spojení s ust. § 2910 o. z. a § 2951 odst. 2 o. z. Bylo však na žalobkyni, aby tvrdila a prokázala, že konkrétním jednáním žalovaného došlo k neoprávněnému zásahu do osobnosti žalované, jež by byl objektivně způsobilý porušit či ohrozit její osobnost, že došlo k dotčení její osobnosti v její fyzické a psychicko-morálně-sociální integritě, a příčinnou souvislost mezi neoprávněným zásahem a dotčením osobnosti žalované. Tyto skutečnosti však žalobkyně řádně netvrdila, natož prokazovala. Žalobkyně tak neunesla své břemeno tvrzení a důkazní a soud proto žalobu zamítnul, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. postupem a contrario, neboť plně úspěšný žalovaný se práva na náhradu nákladů řízení při jednání [datum] vzdal.