Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] jejíž splatnost se stanoví 15. den od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky [částka] spolu s- kapitalizovaným úrokem ve výši [částka] od [datum] do [datum],- kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši [částka] od [datum] do [datum],- úrokem ve výši 7,99 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a- úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 11,75 % ročně,zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku [částka], a do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [Jméno advokáta].
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou, došlou soudu [datum], domáhala po žalovaném zaplacení v záhlaví uvedené částky s odůvodněním, že její právní předchůdkyně (společnost [právnická osoba].[IČO] IČO, , dále též jako „banka“ nebo „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovaným dne [datum] Smlouvu o půjčce na kliknutí č. [Anonymizováno] jejímž obsahem byl závazek banky poskytnout žalovanému úvěr v částce [částka], který se žalovaný zavázal splácet ve 120 pravidelných měsíčních splátkách ve výši [částka] spolu se smluvním úrokem ve výši 7,99 % ročně, poplatkem za pojištění v částce [částka] a s poplatky dle smlouvy a ceníku. Banka úvěr žalovanému poskytla, žalovaný však splátky úvěru nehradil řádně a včas, právní předchůdkyně žalobkyně proto v souladu se smluvními podmínkami přistoupila dne [datum] k zesplatnění úvěru. Dlužná částka sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši [částka], kapitalizovaného smluvního úroku ve výši [částka] a z dlužného kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši [částka] a dlužných poplatků ve výši [částka]. Předmětné pohledávky byly bankou postoupeny na žalobkyni.
2. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného bankou žalobkyně uvedla, že byla zkoumána prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů klientských informací (SOLUS), kontrolou veřejných databází (insolvenční rejstřík, databáze MVČR). Výpočtem banka získala částku disponibilních zdrojů žalovaného, přičemž nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila. K výzvě soudu stran posouzení úvěruschopnosti žalovaného bankou žalobkyně doplnila, že právní předchůdkyně žalobkyně při schvalování úvěru vycházela z údajů poskytnutých bance klientem v návrhu na uzavření smlouvy, žádost žalovaného byla hodnocena v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování, byly kontrolovány dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze [právnická osoba]. Z běžného účtu žalovaného, vedeného u banky od roku 2009, zjistila banka příjem žalovaného průměrně [částka] měsíčně, výdaje činily v srpnu [částka], v červenci [částka] a v červnu [částka]. Banka posuzovala schopnost žalovaného splácet úvěr na základě disponibilní částky, při jejímž výpočtu vycházela z životního minima a počítala s částkou normativních nákladů na bydlení; na základě uvedených údajů došla banka k částce [částka]. Výpočet disponibilní částky byl vypočten tak, že od příjmu žalovaného byly odečteny veškeré výdaje. Po tomto výpočtu byla kapacita pro splátkové zatížení dostatečná. Žalobkyně dále sdělila, že žalovaný na předmětný úvěr uhradil částku [částka] bance a [částka] žalobkyni, a po podání žaloby [částka], které žalobkyně započetla na kapitalizované smluvní úroky. Co se týče zestplatnění úvěru, k tomu došlo [datum]. Banka žalovaného vyzývala k úhradě dlužné částky opakovaně, výzvami ze dne [datum], [datum]. [datum]. [datum] a [datum].
3. Žalovanému byl usnesením Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], ustanoven postupem dle ust. § 29 odst. 3 o. s. ř. opatrovník [Jméno opatrovnice], advokátka, neboť se mu nepodařilo doručit soudní písemnost na známou adresu v cizině.
4. Opatrovnice žalovaného se vyjádřila tak, že banka nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného, když nedodržela své povinnosti dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť nedoložila, že zkoumala i výši příjmů žalovaného a tyto následně porovnávala s jeho výdaji. Toto zřejmé pochybení zjevně odporuje dobrým mravům a veřejnému pořádku a je v rozporu se zákonem a smlouva je tak absolutně neplatná dle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). V této souvislosti poukázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], a rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci [Anonymizováno]. Poukázala rovněž na povinnost banky dle § 124 zákona o spotřebitelském úvěru vyzvat spotřebitele před zesplatněním k úhradě dlužné částky a poskytnout mu lhůtu alespoň 30 dnů, přičemž z žaloby neplyne, že by tuto povinnost banka splnila. Poukázala na § 1799 o. z. a nález Ústavního soudu ze dne [datum], [Anonymizováno], přičemž pokud žalobkyně zahrnula ustanovení ohledně zesplatnění dluhu ze spotřebitelského úvěru do produktových podmínek, porušila kogentní ustanovení o. z. a zároveň neprokázala, že by se žalovaný s tímto ujednáním seznámil.
5. Soud usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka], řízení co do částky [částka], představující kapitalizovaný smluvní úrok, zastavil, neboť žalobkyně vzala žalobu ve svém podání ze dne [datum] v této části zpět.
6. Na základě provedeného dokazování má soud za zjištěný následující skutkový stav:
7. Žalovaný je státním příslušníkem Polské republiky (zjištěno z listiny údaje klienta fyzická osoba).
8. Banka a žalovaný dne [datum] podepsali smlouvu o půjčce na kliknutí č. [Anonymizováno] na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši [částka] a žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně jej vrátit ve 120 měsíčních splátkách po [částka] se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 7,99 % ročně, RPSN činila 8,28 %, celková splatná částka činila [částka]. Žalovaný měl rovněž platit pojištění Varianta B v částce [částka] měsíčně. Půjčka na kliknutí byla poskytována bez určení účelu. Úvěr měl být dle čl. VII. smlouvy splácen k 15. dni v měsíci počínaje [datum], v případě úhrady do 20. dne v měsíci nenastávají žádné následky prodlení. V čl. XI. ve spojení s čl. XII. a XIII. jsou popsány závažné skutečnosti, mezi které náleží porušení některé z povinností sjednaných ve smlouvě žalovaným, mimo jiné související s prodlením úhrady s některou platební povinností. V takovém případě bylo ujednáno, že právní předchůdkyně žalobkyně je oprávněna dosud nesplacené částky úvěru včetně úroků prohlásit za splatné (zjištěno ze smlouvy o půjčce na kliknutí č. [Anonymizováno] ze dne [datum], informačního listu pojištění k spotřebitelskému úvěru).
9. Ze všeobecných obchodních podmínek právní předchůdkyně žalobkyně (všeobecné obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně, produktové podmínky pro osobní úvěry právní předchůdkyně žalobkyně), ceníku (ceník produktů a služeb pro soukromé osoby právní předchůdkyně žalobkyně) soud zjistil podrobnou úpravu práv a povinností vyplývajících z návrhu na uzavření smlouvy.
10. Před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru banka žalovanému poskytla standardní informace o spotřebitelském úvěru (zjištěno z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru).
11. Banka žalovanému potvrdila, že návrh na uzavření smlouvy přijala, čímž došlo k uzavření smlouvy (akceptace návrhu smlouvy o půjčce na kliknutí ze dne [datum]).
12. Žalovanému byla částka [částka] bankou poskytnuta dne [datum] a žalovaný úvěr přestal následně splácet. Na poskytnutý úvěr žalovaný uhradil bance částku [částka], žalobkyni [datum] částku [částka] a žalobkyni ve dnech [datum], [datum], [datum] a [datum] vždy částku [částka] (zjištěno z výpisu spotřebitelského úvěru žalovaného a mimořádného výpisu z účtu žalovaného, historie transakcí žalobkyně).
13. Banka žalovaného dne [datum], a [datum], [datum], [datum] a [datum] upozornila na neuhrazenou splátku, v poslední výzvě ze dne [datum] uvedla, že dlužná částka u spotřebitelského úvěru stále přetrvává (zjištěno z upozornění na neuhrazenou splátku ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum], 2. výzvy k úhradě dluhu ze dne [datum]).
14. Právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni [datum] zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě částky [částka] (zjištěno z prohlášení o okamžité splatnosti zajišťovaného závazku a výzvy k uhrazení dluhu ze dne [datum]).
15. Banka a žalovaný dne [datum] uzavřeli smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb, na jejímž základě byl mimo jiné žalovanému u banky zřízen běžný účet č. [č. účtu] (smlouva o poskytování bankovních a dalších služeb ze dne [datum]).
16. Právní předchůdkyně žalobkyně v protokolu o ověření úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že jeho součástí jsou vstupní informace, které žalovaný v době uzavírání smlouvy deklaroval zadáním do formuláře právní předchůdkyně žalobkyně. Současně žalovaný prohlásil, že údaje jsou pravdivé a úplné a udělil právní předchůdkyni žalobkyně souhlas k nahlédnutí do úvěrových a jiných registrů za účelem ověření si těchto informací, případně toto ověření vyplývá přímo ze zákonné povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně. K posouzení úvěruschopnosti klienta uvedla, že standardně zkoumá úvěruschopnost každého žadatele o úvěr, přičemž v tomto směru vychází z Obecných pokynů Evropského úřadu pro bankovnictví pro posouzení úvěruschopnosti ze dne [datum] ([Anonymizováno] a podléhá též kontrole České národní banky, která rovněž testuje interní systém Banky při posuzování úvěruschopnosti a tento byl vždy shledán vyhovujícím a činěný v souladu s právními předpisy. Při posuzování úvěruschopnosti klienta bylo využito interních a externích datových zdrojů, jak je zaznamenáno níže a současně deklarováno interními systémovými záznamy. Byly provedeny potřebné lustrace a dle zjištěných informací z těchto zdrojů, dle informací získaných od klienta a dále s ohledem na výši úvěru vyhodnotila schopnost klienta splácet úvěr. V souladu s Obecným pokynem č. [hodnota] Evropského orgánu pro bankovnictví prošetřila výši příjmu spotřebitele, přičemž vycházela jak z údajů uvedených spotřebitelem, tak z jejich nezávislého zhodnocení a ověření. Při posuzování úvěruschopnosti klienta bylo využito standardních schvalovacích postupů, přičemž rozhodovací strategie posuzovala následující oblasti: 1) tzv. tvrdá KO kritéria – aktuální dluhy interní i externí, negativní záznamy na black listech, neplatné doklady, existující exekuce; 2) informace z externích úvěrových registrů – dotazy jsou činěny do registrů BRKI/NRKI/SOLUS) – primárně se posuzuje míra úvěrového zatížení, tedy schopnost případného klienta splácet, dále celková expozice, příznaky roztáčení úvěrové spirály s negativním dopadem na schopnost klienta splácet své závazky; výsledkem je tzv. BureauScore; 3) schopnost splácet úvěr a stanovení maximálního úvěrového limitu – zohledňují se: příjmy žadatele o úvěr, pravidelné výdaje žadatele o úvěr, jako jsou splátky stávajících úvěrů, náklady na domácnost, pokrytí potřeb dětí, životní minimum, náklady na bydlení – nákladové složky se stanovují porovnáním klientem deklarované výše a aktuálních statistických dat státních úřadů (se zohledněním místa bydliště). Do výpočtu volných zdrojů klienta se berou vždy ty vyšší; 4) vyhodnocení rizikových / anti - fraud kontrol o na základě identifikace unikátního přístupového (IP adresa) a autorizačního (tel. číslo [tel. číslo] telefonu) zařízení s cílem eliminovat podvod a kontrolou podezřelých rozdílů mezi žádostmi žadatele (opakované žádosti apod.); 5) celkový skóring klienta založený na: o aplikačním skóre (primárně sociodemografický profil) a/nebo integrované score – kombinace behaviorálního score (je napočítáno na základě platební historie na stávajících úvěrových produktech v RBCZ) a transakčního score (vychází z transakčního chování na běžných účtech klienta) o BureauScore (behaviorální skóring založený na dotazech do externích úvěrových registrů); 6) K. I. rejstříku: Bez záznamu; 7) Kontrola databáze neplatných dokladů: Doklad nenalezený v databázi MV; 8) Kontrola interního Black listu (IBL): Bez záznamu; 9) Vyhodnocení externích úvěrových registrů: BRKI/NRKI: Bez negativního záznamu (jen pozitivní úvěrová historie), o SOLUS: Nebyl zjištěn aktuální dluh po splatnosti. Žalovaný dostal nabídku na základě průměrných příjmů na běžném účtu ve výši [částka] (zjištěno z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta, zpracování osobních údajů pro účely registrů). Právní předchůdkyně žalobkyně lustrovala žalovaného ve své interní databázi s výsledkem subjekt je v pořádku (sdělení právní předchůdkyně žalobkyně, věc: [Anonymizováno], ze dne [datum]). Banka dále vycházela při výpočtu z částky [částka] jako deklarovaného příjmu žalovaného dle žádosti, regionálních nákladů v částce [částka], měsíčních splátek žalovaného dle CBCB zprávy v částce [částka], interních měsíčních splátek v částce [částka], žalovaný uvedl měsíční splátky v částce [částka] (zjištěno z Věc: prohlášení k protokolu o posouzení úvěruschopnosti ze dne [datum]).
17. Příjmy žalovaného v roce 2019 na bankovním účtu vedeném u banky tvoří platby od různých fyzických osob v jednotkách stovek korun či v jednotkách tisíců korun, případně z Paypal PTE LTD ve shodných částkách; výdaje žalovaného činily v srpnu [částka], v červenci [částka] a v červnu [částka]. (zjištěno z mimořádného výpisu z účtu [Anonymizováno] za období [datum] – [datum]).
18. Pohledávky za žalovaným z předmětných smluv byly postoupeny na společnost žalobkyně [Anonymizováno] [IČO] IČO, na základě rámcové smlouvy o postupování pohledávek č. [Anonymizováno] ze dne [datum] (zjištěno z rámcové smlouvy o postupování pohledávek č. [Anonymizováno] ze dne [datum], včetně příloh), ve spojení se smlouvou o postoupení pohledávek č. [Anonymizováno] ze dne [datum] (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek č. [Anonymizováno] ze dne [datum], včetně přílohy, potvrzení úplaty ze dne [datum]). Žalovanému bylo zasláno vyrozumění o postoupení pohledávky na společnost [Anonymizováno]. na adresu [adresa] a na adresu [adresa] (zjištěno z vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne [datum] (2 x) a přehledu podacích čísel ze dne [datum] (2x)).
19. Dne [datum] odeslala žalobkyně žalovanému na adresu [adresa] a na adresu [adresa], předžalobní výzvu, v níž žalovaného vyzvala, aby uhradil částku [částka] na bankovní účet ve výzvě uvedený (zjištěno z předžalobní výzvy k úhradě ze dne [datum] (2 x) a ze seznamu odeslaných předžalobních výzev žalobkyně ze dne [datum]).
20. Provedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přihlédl přitom ke všemu, co uvedli účastníci. Soud nemá žádný důvod pochybovat o skutečnostech vyplývajících z provedených důkazů.
21. Z provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:
22. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne [datum] na základě smlouvy o půjčce na kliknutí č. [Anonymizováno] ze dne [datum] peněžní prostředky ve výši [částka] a žalovaný se zavázal je splatit ve 120 měsíčních splátkách po [částka] spolu se smluvním úrokem ve výši 7,99 % ročně a s dalšími poplatky dle smlouvy a ceníku. Žalovaný svým povinnostem vyplývající z předmětné smlouvy nedostál. Pohledávky byly bankou postoupeny na společnost žalobkyně. Žalovaný na předmětný úvěr zaplatil bance částku [částka], žalobkyni [datum] částku [částka] a žalobkyni potom celkem [částka]. K prověřování úvěruschopnosti ze strany její právní předchůdkyně žalobkyně doložila mimo jiné protokol o ověření úvěruschopnosti žalovaného a prohlášení k němu, dle kterého banka vycházela z průměrných příjmů na běžném účtu žalovaného ve výši [částka] měsíčně a ohledně výdajů žalobkyně banka vycházela z částky regionálních nákladů [částka], zjistila, že žalovaný byl již zatížen splátkami [částka] měsíčně a [částka] měsíčně. Z výpisu z účtu banka zjistila výdaje žalovaného v posledních třech měsících před uzavřením smlouvy v částce [částka], [částka] a [částka].
23. Po právní stránce posuzoval soud nárok uplatněný žalobkyní následovně:
24. Žalovaný je státním příslušníkem Polské republiky, jedná se tedy o věc s cizím prvkem. Soud dle čl. 69 dále uvedeného nařízení aplikoval úpravu obsaženou v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum], o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), konkrétně čl. 7 odst. 1 písm. b) druhá odrážka tohoto nařízení, neboť poskytnutí úvěru je službou, která byla žalovanému poskytnuta bankou v jejím sídle (srov. rozsudek SDEU ze dne [datum], věc [Anonymizováno] proti [jméno FO]), čímž je založena příslušnost (nejen mezinárodní, ale i místní) zdejšího soudu. Zároveň v průběhu řízení nebylo zjištěno, že by se jednalo o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu čl. 17 uvedeného nařízení.
25. Rozhodným právem je dle čl. 6 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne [datum] o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), právo české.
26. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru dle § 2395 an. o. z. a zákona o spotřebitelském úvěru, neboť v daném případě se jedná o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 420, § 419 a § 1810 a násl. o. z.
27. Podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru posouzením úvěruschopnosti spotřebitele se rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.
28. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
29. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
30. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
31. Podle § 580 odst. 1 o. z. platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
32. Podle § 588 o. z. platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
33. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s ní spojená, včetně jejího zajištění.
34. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
35. Podle § 2397 o. z. úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.
36. Podle § 2398 odst. 1 o. z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.
37. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
38. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
39. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum], o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“), členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.
40. Podle čl. 23 směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.
41. Předně je zapotřebí uvést, že soud má za to, že neplatnost smlouvy při nedostatečném posuzování úvěruschopnosti (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) je neplatností absolutní dle § 588 o. z., jak ostatně plyne i z rozsudku Soudní dvora Evropské unie ze dne [datum], sp. zn. C-679/18, v němž je uvedeno, že „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“.
42. Soud tedy zkoumal, zda právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, jak požaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Po provedeném dokazování z pohledu soudu právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného dostatečně nezkoumala, respektive žalobkyně nic takového neprokázala. Soud má za to, že věřitel může dostát své povinnosti pouze tehdy, pokud objektivně zjistí příjmy a výdaje dlužníka, např. prostřednictvím výplatních pásek, výpisů z bankovních účtů apod., a následně takto zjištěné informace vyhodnotí, kdy na jedné straně posoudí příjmy, na straně druhé výdaje, přičemž z rozdílu těchto hodnot zjistí, zda dlužník má dostatek finančních prostředků na splácení úvěru. Jen tímto způsobem věřitel dostojí své povinnosti dle zákona posoudit schopnost spotřebitele splácet úvěr.
43. V daném případě je stěžejní, že byť banka vycházela z příjmů žalovaného v částce [částka] měsíčně a žalovaný dle výpisu z jeho účtu určitými příjmy (byť nepravidelnými) skutečně disponoval, jednalo se vždy o částky ve stovkách až tisících korun, vždy od různých fyzických osob. Nejednalo se o pravidelné příjmy například z pracovněprávního poměru či podnikání, nic takového ostatně ani žalobkyně netvrdila a neprokazovala. Banka zároveň měla informace o tom, že žalovaný již má splácet měsíční splátky [částka] a [částka] a že jeho měsíční výdaje činí [částka], [částka] a [částka], tedy značně převyšují jeho příjmy. I přesto banka vycházela z měsíčních regionálních nákladů dle svého modelu v částce [částka], aniž tyto od žalovaného v jejich konkrétní výši zjišťovala a i když jí bylo známo, že výdaje žalovaného jsou až téměř pětinásobně vyšší. V tomto ohledu tedy absentují zjištění banky, jaké byly výdaje žalovaného a zda měl v období před poskytnutím úvěru dostatek finančních zdrojů pro splácení úvěru, tedy skutečnosti zmíněné již v předchozím odstavci. Žalobkyně pak od žalovaného ani nezjišťovala a neověřovala výdaje alespoň pravidelně vznikající, zejména na bydlení, které běžně tvoří významnou část životních nákladů fyzické osoby, případně dalších pravidelně vznikajících nákladů žalovaného a spokojila se pouze s jejich nekonkrétním odhadem. Za situace, kdy banka nedisponovala údajem o pravidelných příjmech žalovaného, nezjišťovala výdaje žalovaného, a zároveň z výpisu z účtu vyplývá, že výdaje žalovaného jsou vyšší než jeho příjmy, nebylo bankou zohledněno, zda (zbytné) výdaje žalovaného jsou nižší či vyšší než jeho příjmy a zda tedy disponuje částkou potřebnou pro pravidelné splácení čerpaného úvěru.
44. Jaké skutečnosti je poskytovatel úvěru povinen za účelem dostatečného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zkoumat uvedl příkladmo Nejvyšší soud v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]. Tyto skutečnosti v zásadě odpovídají tomu, k čemuž dospěl i soud zdejší. Nejvyšší soud ve zmiňovaném rozhodnutí dodal, že poskytovatel úvěru je povinen zjištěné informace „porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“, a že „věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.“, s tím, že „na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.“. S těmito závěry se ztotožnil rovněž Ústavní soud, a to například v nálezu ze dne [datum], sp. zn. , Anonymizováno45. Na základě shora uvedeného je tak smlouva o půjčce na kliknutí č. [Anonymizováno] ze dne [datum] absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 o. z., jelikož v rámci jejího uzavření došlo k porušení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, když nedošlo k dostatečnému prověření úvěruschopnosti spotřebitele (žalovaného) před uzavřením smlouvy. Pokud je tedy smlouva neplatná, je žalovaný povinen žalobkyni ve smyslu § 2991 o. z. a § 2993 o. z. vrátit bezdůvodné obohacení, které je tvořeno rozdílem mezi částkou, kterou právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla ([částka]) a částkou, kterou žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně a žalobkyni na poskytnutý úvěr uhradil ([částka]). Výše bezdůvodného obohacení, které je žalovaný žalobkyni povinen vydat, tedy činí [částka], jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.46. Podle § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Citovanou část ustanovení lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení (shodně viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). [adresa] [Anonymizováno] Kč soud uložil žalovanému zaplatit se splatností k 15. dni od právní moci rozsudku, a to vzhledem ke skutečnosti, že se tato doba pro úhradu dlužné částky soudu jeví jako doba přiměřená možnostem žalovaného. Žalovaný v řízení nebyl nijak kontaktní a soudu neposkytl žádnou součinnost, soudu tak proto ze strany žalovaného nebylo ani tvrzeno, natož pak prokázáno, že by v této stanovené době nebyl objektivně schopen splnit svůj závazek vůči žalobkyni. Soud tak dospěl k závěru, že doba 15 dnů plynoucí od právní moci rozsudku pro úhradu dluhu žalovaného je zcela přiměřená jeho možnostem.47. Ve zbývající části ohledně nároku ze smlouvy o úvěru soud žalobě s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru nevyhověl, jelikož žalobkyně na toto plnění nemá právo. Soud proto žalobu v tomto rozsahu zamítnul, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.48. K argumentaci opatrovnice žalovaného, že žalobkyně neprokázala, že se žalovaný seznámil s Všeobecnými obchodními podmínkami, na jejichž základě mělo dojít k odstoupení od smlouvy původní věřitelkou, soud uvádí, že Všeobecné obchodní podmínky a produktové podmínky jsou ve smyslu ust. § 1751 odst. 1 o. z. součástí smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb ze dne [datum], když tyto jsou (vedle dalších obchodních podmínek) ve smlouvě výslovně uvedeny jako součást smlouvy, přičemž tento odkaz je dostatečně určitý. V odstavci 3 závěrečných ujednání smlouvy (čl. III) pak žalovaný prohlásil, že byl seznámen (mimo jiné) s obsahem Všeobecných obchodních podmínek a produktových podmínek, které jsou součástí smlouvy a že obsahu porozuměl a byl ve smlouvě mimo jiné upozorněn i na to, že upravují pravidla pro odstoupení od smlouvy bankou. Byl tedy splněn i požadavek seznámení se žalovaného s všeobecnými obchodními podmínkami (k tomu vizte usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).49. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž tato částka představuje 54,08 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 77,04 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 22,96 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky [částka] za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky [částka] za písemné podání nebo návrh ve věci samé (žaloba) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum], z částky [částka] za písemné podání nebo návrh ve věci samé (částečné zpětvzetí žaloby) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum] a z částky [částka] za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum] včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a dvou paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení za vyjádření k výzvě soudu ze dne [datum], neboť doplněná tvrzení v něm uvedená měla být již součástí žaloby.50. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. O lhůtě k plnění výroku III. rozsudku rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovenou povinnost uložil žalovanému splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení, neboť neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.