24 C 220/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou, došlou soudu dne [datum], domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, představující nesplacený úvěr poskytnutý žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba].[IČO] IČO, , na základě smlouvy o úvěru ze dne [datum], jež byla uzavřena po zřízení uživatelského účtu na stránkách právní předchůdkyně žalobkyně [Anonymizováno] Na základě této smlouvy, po posouzení úvěruschopnosti mj. lustrací v registrech ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI a NRKI, čerpal žalovaný úvěr v částce [částka], který měl být splacen nejpozději do [datum]. Právní předchůdkyně žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení dlužné částky, žalovaný nezaplatil ničeho. Dlužná částka sestává z částky [částka] jako jistiny úvěru, částky [částka] jako poplatku z poskytnutí úvěru a úroku ve výši [částka]. Pohledávka byla postoupena společností [právnická osoba]. na společnost [právnická osoba].[IČO] IČO, , která ji následně postoupila na žalobkyni.

2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že žalovaný souhlasil s nakládáním s jeho osobními údaji za účelem posuzování úvěruschopnosti, bonity a důvěryhodnosti a za účelem posuzování rizik prostřednictvím vyhledávání na vyjmenovaných internetových stránkách. Právní předchůdkyně žalobkyni ověřovala úvěruschopnosti rovněž výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, kdy je klientům ponechávána rezerva 10 % rozdílu, přičemž tato částka se musí rovnat minimálně životnímu minimu.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.[právnická osoba] této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je státním příslušníkem Vietnamské socialistické republiky a má povolen trvalý pobyt na území České republiky. Vzhledem k tomu, že vyhláška č. 98/1984 Sb., o Smlouvě mezi Československou socialistickou republikou a Vietnamskou socialistickou republikou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních, neupravuje zvláštní pravidla pro určení pravomoci soudů obou států k projednávání sporů plynoucích ze shora uvedené smlouvy, aplikoval soud úpravu obsaženou v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum], o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), přičemž příslušnost českých soudů věc projednat je dána na základě čl. 17 citovaného nařízení, když žalovaný má na území České republiky evidován trvalý pobyt.5. Rozhodným právem je dle čl. 6 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), právo české, neboť žalovaný má bydliště na území České republiky.6. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v žalobě a žalovaného soud usnesením vyzval, aby se ve lhůtě 10 dnů vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil ho, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Předmětné usnesení bylo žalovanému doručeno dne [datum] prostřednictvím datové schránky. Žalovaný na tuto výzvu do současné doby nijak nereagoval. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud o věci rozhodl na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání, neboť s takovým postupem účastníci souhlasili.7. Na základě provedeného dokazování má soud za zjištěný následující skutkový stav:8. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena dne [datum] smlouva o spotřebitelském úvěru číslo [Anonymizováno], na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku [částka], přičemž při překročení doby splatnosti zápůjční úroková sazba činila 36 % ročně, úrok [částka], poplatek za sjednání úvěru [částka] při překročení doby splatnosti, celkem měl žalovaný v rámci jednorázové splátky do 30 dnů od odeslání finančních prostředků žalovanému splatit [částka], při překročení splatnosti [částka]. RPSN v daném případě při překročení splatnosti činila 9 059,1 % ročně. Úvěr měl být poskytnut na bankovní účet žalovaného č. [č. účtu] (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi [Anonymizováno] a žalovaným č[Anonymizováno], ze dne [datum]).9. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku [částka] dne [datum] poskytla, a to převodem na účet žalovaného dle smlouvy o spotřebitelském úvěru (zjištěno z potvrzení o platbě [právnická osoba]. ze dne [datum], informace o vlastníkovi účtu).10. Právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba]. postoupila pohledávku ze smlouvy o úvěru za žalovaným na žalobkyni, o čemž žalovaného [právnická osoba]. vyrozuměla (zjištěno z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek mezi [Anonymizováno]. a žalobkyní, včetně přílohy č. [hodnota] – seznamu pohledávek v listinné podobě, ze dne [datum], oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], včetně podacího lístku ze dne [datum]).11. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky [částka] do tří dnů (zjištěno z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum], včetně podacího lístku).12. Provedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přihlédl přitom ke všemu, co uvedli účastníci. Soud nemá žádný důvod pochybovat o skutečnostech vyplývajících z provedených důkazů.13. Po právní stránce soud posoudil věc následovně.14. Aktivní legitimace žalobkyně ve věci je dána podle § 1879 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), protože předmětná pohledávka na ni byla z právních předchůdkyň žalobkyně postoupena.15. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně, jakožto úvěrujícím, a žalovaným jako úvěrovaným měla být uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 an. o. z., přičemž žalovaný vystupoval v pozici spotřebitele, neboť sjednával úvěr mimo rámec svého samostatného výkonu povolání či podnikání, což vyplývá z obsahu smlouvy, a tedy se jedná o smlouvu spotřebitelskou, a je tak nutné postupovat podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud má za prokázané, že žalovanému byl právní předchůdkyní žalobkyně poskytnut úvěr ve výši [částka], který se žalovaný zavázal zaplatit do [datum]. Žalobkyně však, byť tvrdila, že její právní předchůdkyně úvěruschopnost žalovaného prověřovala, nepředložila ke svým tvrzením žádné důkazy a uvedla, že žádné nenavrhuje. Jelikož se žalobkyně souhlasila s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř., soud tak rozhodoval na základě důkazů předložených spolu se žalobou a jejím doplněním.16. Podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru posouzením úvěruschopnosti spotřebitele se rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.17. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.18. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.19. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.20. Podle § 580 odst. 1 o. z. platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.21. Podle § 588 o. z. platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.22. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s ní spojená, včetně jejího zajištění.23. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.24. Podle § 2397 o. z. úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.25. Podle § 2398 odst. 1 o. z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.26. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.27. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.28. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“), členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.29. Podle čl. 23 směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.30. Předně je zapotřebí uvést, že soud má za to, že neplatnost smlouvy při nedostatečném posuzování úvěruschopnosti (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) je neplatností absolutní dle § 588 o. z., jak ostatně plyne i z rozsudku Soudní dvora Evropské unie ze dne [datum], v němž je uvedeno, že „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“.31. Soud zkoumal, zda právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, jak požaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Po provedeném dokazování z pohledu soudu právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného dostatečně nezkoumala, respektive žalobkyně nic takového neprokázala. Soud má za to, že věřitel může dostát své povinnosti pouze tehdy, pokud objektivně zjistí příjmy a výdaje dlužníka, např. prostřednictvím výplatních pásek, výpisů z bankovních účtů apod., a následně takto zjištěné informace vyhodnotí, kdy na jedné straně posoudí příjmy, na straně druhé výdaje, přičemž z rozdílu těchto hodnot zjistí, zda dlužník má dostatek finančních prostředků na splácení úvěru. Jen tímto způsobem věřitel dostojí své povinnosti dle zákona posoudit schopnost spotřebitele splácet úvěr.32. Tvrzení, která žalobkyně v souvislosti s posouzením úvěruschopnosti žalovaného uvedla, jsou však velice obecná a vyplývá z nich, že právní předchůdkyně žalobkyně byla oprávněna využít více webových stránek a ověřovala ji výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, aniž vůbec uvedla, z jakých konkrétních údajů ohledně žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně vycházela. V tomto ohledu tedy právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr nepostupovala řádně. Za těchto okolností soud došel k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně svým povinnostem dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nedostála.33. Jaké skutečnosti je poskytovatel úvěru povinen za účelem dostatečného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zkoumat uvedl příkladmo Nejvyšší soud v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]. Tyto skutečnosti v zásadě odpovídají tomu, k čemuž dospěl i soud zdejší. Nejvyšší soud ve zmiňovaném rozhodnutí dodal, že poskytovatel úvěru je povinen zjištěné informace „porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“, a že „věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.“, s tím, že „na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.“. S těmito závěry se ztotožnil rovněž Ústavní soud, a to například v nálezu ze dne [datum].34. Na základě shora uvedeného je tak smlouva o spotřebitelském úvěru [Anonymizováno] ze dne [datum] absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 o. z., jelikož v rámci jejího uzavření došlo k porušení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, když nedošlo k dostatečnému prověření úvěruschopnosti spotřebitele (žalovaného) před uzavřením smlouvy. Pokud je tedy smlouva neplatná, je žalovaný povinen žalobkyni ve smyslu § 2991 o. z. a § 2993 o. z. vrátit bezdůvodné obohacení, které je tvořeno rozdílem mezi částkou, kterou právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla ([částka]) a částkou, kterou žalovaný právní předchůdkyni na poskytnutý úvěr uhradil ([částka]). Výše bezdůvodného obohacení, které je žalovaný žalobkyni povinen vydat, tedy činí [částka], jejíž zaplacení soud žalobkyni přiznal, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.35. Podle § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Citovanou část ustanovení lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení (shodně viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). [adresa] soud uložil žalovanému zaplatit se splatností k 15. dni od právní moci rozsudku, a to vzhledem ke skutečnosti, že se tato doba pro úhradu dlužné částky soudu jeví jako doba přiměřená možnostem žalovaného. Žalovaný v řízení nebyl nijak kontaktní a soudu neposkytl žádnou součinnost, soudu tak proto ze strany žalovaného nebylo ani tvrzeno, natož pak prokázáno, že by v této stanovené době nebyl objektivně schopen splnit svůj závazek vůči žalobkyni. Soud tak dospěl k závěru, že doba 15 dnů plynoucí od právní moci rozsudku pro úhradu dluhu žalovaného je zcela přiměřená jeho možnostem.36. Ve zbývající části soud žalobě s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru nevyhověl, jelikož žalobkyně na toto plnění nemá nárok. Soud proto žalobu v tomto rozsahu zamítnul, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.37. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž tato částka představuje 37,96 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 68,98 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 31,02 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky [částka] za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky [částka] za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].38. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. O lhůtě k plnění dle výroku III. rozsudku bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.