24 C 31/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou, došlou soudu [datum], domáhala po žalovaném zaplacení v záhlaví uvedené částky s odůvodněním, že její právní předchůdkyně (společnost [právnická osoba].[IČO] IČO, , dále též jako „banka“) uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o vydání kreditní karty Style č. [hodnota], jejímž obsahem byl závazek banky poskytnout žalovanému úvěrový rámec až do výše [částka], který mohl žalovaný čerpat prostřednictvím kreditní karty. Vyčerpaná část úvěru byla úročena smluvní úrokovou sazbou ve výši 14,75 % ročně, žalovaný se zavázal splácet čerpaný úvěr povinnou minimální měsíční splátkou 3,2 % z dlužné částky, minimálně však [částka], a byl povinen hradit bance veškeré poplatky a náklady spojené s vydáním a užíváním kreditní karty, které byly stanoveny ceníkem; úroky, poplatky a náklady banky byly splatné měsíčně vždy k datu splatnosti povinné minimální splátky. Žalovaný splátky úvěru nehradil řádně a včas, právní předchůdkyně žalobkyně proto úvěr dopisem ke dni [datum] zesplatnila. Dlužná částka sestává z nesplacené jistiny úvěrového rámce ve výši [částka], kapitalizovaného smluvního úroku ve výši [částka], z dlužných poplatků ve výši [částka], smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě předžalobní výzvy. Předmětná pohledávka byla bankou postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného bankou žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně při schvalování úvěru vycházela z údajů poskytnutých bance klientem v návrhu smlouvy, žádost žalovaného byla hodnocena v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování, byly kontrolovány dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a SOLUS. Pokud to bylo možné, banka nabídku příjmů kontrolovala na základě průměrných příjmů na běžném účtu. Banka na základě informací od žalovaného zjistila, že jeho příjmy činily [částka]. Z těchto poznatků banka zjistila, že žalovaný je hradit úvěr v poskytnuté výši, neboť rozdíl mezi příjmy a výdaji byl dostatečný. Žalovaný čerpal na kreditní kartě celkem částku [částka] a uhradil celkem [částka].

2. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je státním občanem Ukrajiny. Soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání této věci. Podle článku 48 odst. 5 smlouvy č. 123/2002 Sb. m. s., Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech, pravomoc k řízení o sporu ze smluvního závazku má justiční orgán té smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště, pobyt, sídlo anebo se zde nalézá sporný nemovitý majetek. Pravomoc zdejšího soudu je dána, neboť žalovaný má na území České republiky evidován pobyt.

3. Podle článku 48 odst. 1 smlouvy č. 123/2002 Sb. m. s., Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech, se smluvní závazkové vztahy se řídí právním řádem, na němž se účastníci shodli. Rozhodným právem je tak právo české, které si strany smlouvy výslovně ujednaly v čl. III. Závěrečná ustanovení, odst. 17 obchodních podmínek žalobkyně.

4. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a k jednání konanému dne [datum] se bez omluvy nedostavil. Soud věc projednal a rozhodl dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen jako „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalovaného.

5. Na základě provedeného dokazování má soud za zjištěný následující skutkový stav:

6. Žalobkyně je právnickou osobou s předmětem podnikání mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (zjištěno z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 21915, ze dne [datum]).

7. Žalovaným byl dne [datum] podepsán návrh na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty STYLE č. [hodnota], ve které byl uveden závazek právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalovanému kreditní kartu s možností čerpání peněžních prostředků do úvěrového limitu ve výši [částka] a žalovaný se zavázal prostředky splácet ve výši minimální splátky 3,2 % celkové dlužné částky, minimálně však [částka], spolu s poplatky v souladu s ceníkem, se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 23,99 % ročně. Ve čl. III. návrhu bylo ujednáno, že součástí smlouvy jsou mj. Obchodní podmínky pro vydávání a používání kreditních karet, Všeobecné obchodní podmínky a Ceník právní předchůdkyně žalobkyně (zjištěno z návrhu na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty STYLE č. [hodnota]). Banka žalovanému dne [datum] sdělila, že přijímá návrh smlouvy přijímá a uzavírá s žalovaným smlouvu (zjištěno z akceptace návrhu na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty ze dne [datum]).

8. V čl. IX.6 Obchodních podmínek pro vydávání o používání kreditních karet byla sjednána obnova úvěrového limitu v případě úhrady jakékoli splátky dlužné částky. V čl. IX.1 byl upraven závazek žalovaného jednou měsíčně splácet dlužnou částku alespoň ve výši povinné minimální částky specifikované v čl. IX.2. V čl. XVI byl upraven postup v případě porušení smlouvy - dle čl. XVI.1 k porušení smlouvy ze strany žalovaného dojde tehdy, poruší-li jakoukoliv svou dohodnutou povinnost včetně prodlení s úhradou jakékoliv pohledávky či překročení celkového úvěrového limitu. Dle čl. XVI.2 v případě porušení smlouvy bylo sjednáno právo právní předchůdkyně žalobkyně mj. prohlásit veškeré pohledávky žalované za okamžitě splatné (Obchodní podmínky pro vydávání o používání kreditních karet).

9. Ze všeobecných obchodních podmínek právní předchůdkyně žalobkyně (všeobecné obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně) a ceníku (ceník produktů a služeb pro soukromé osoby právní předchůdkyně žalobkyně) soud zjistil podrobnou úpravu práv a povinností vyplývajících z návrhu na uzavření smlouvy.

10. Právní předchůdkyně žalobkyně v protokolu o ověření úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že jeho součástí jsou vstupní informace, které žalovaná v době uzavírání smlouvy deklarovala zadáním do formuláře právní předchůdkyně žalobkyně. Současně žalovaný prohlásil, že údaje jsou pravdivé a úplné a udělil právní předchůdkyni žalobkyně souhlas k nahlédnutí do úvěrových a jiných registrů za účelem ověření si těchto informací, případně toto ověření vyplývá přímo ze zákonné povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně. K posouzení úvěruschopnosti klienta uvedla, že standardně zkoumá úvěruschopnost každého žadatele o úvěr, přičemž v tomto směru vychází z Obecných pokynů Evropského úřadu pro bankovnictví pro posouzení úvěruschopnosti ze dne [datum] ([Anonymizováno]) a podléhá též kontrole České národní banky, která rovněž testuje interní systém Banky při posuzování úvěruschopnosti a tento byl vždy shledán vyhovujícím a činěný v souladu s právními předpisy. Při posuzování úvěruschopnosti klienta bylo využito interních a externích datových zdrojů, jak je zaznamenáno níže a současně deklarováno interními systémovými záznamy. Byly provedeny potřebné lustrace a dle zjištěných informací z těchto zdrojů, dle informací získaných od klienta a dále s ohledem na výši úvěru vyhodnotila schopnost klienta splácet úvěr. V souladu s Obecným pokynem č. [hodnota] Evropského orgánu pro bankovnictví prošetřila výši příjmu spotřebitele, přičemž vycházela jak z údajů uvedených spotřebitelem, tak z jejich nezávislého zhodnocení a ověření. Při posuzování úvěruschopnosti klienta bylo využito standardních schvalovacích postupů, přičemž rozhodovací strategie posuzovala následující oblasti: 1) tzv. tvrdá KO kritéria – aktuální dluhy interní i externí, negativní záznamy na black listech, neplatné doklady, existující exekuce; 2) informace z externích úvěrových registrů – dotazy jsou činěny do registrů BRKI/NRKI/SOLUS) – primárně se posuzuje míra úvěrového zatížení, tedy schopnost případného klienta splácet, dále celková expozice, příznaky roztáčení úvěrové spirály s negativním dopadem na schopnost klienta splácet své závazky; výsledkem je tzv. BureauScore; 3) schopnost splácet úvěr a stanovení maximálního úvěrového limitu – zohledňují se: příjmy žadatele o úvěr, pravidelné výdaje žadatele o úvěr, jako jsou splátky stávajících úvěrů, náklady na domácnost, pokrytí potřeb dětí, životní minimum, náklady na bydlení – nákladové složky se stanovují porovnáním klientem deklarované výše a aktuálních statistických dat státních úřadů (se zohledněním místa bydliště). Do výpočtu volných zdrojů klienta se berou vždy ty vyšší; 4) vyhodnocení rizikových / anti - fraud kontrol o na základě identifikace unikátního přístupového (IP adresa) a autorizačního (tel. číslo [tel. číslo] telefonu) zařízení s cílem eliminovat podvod a kontrolou podezřelých rozdílů mezi žádostmi žadatele (opakované žádosti apod.); 5) celkový skóring klienta založený na: o aplikačním skóre (primárně sociodemografický profil) a/nebo integrované score – kombinace behaviorálního score (je napočítáno na základě platební historie na stávajících úvěrových produktech v RBCZ) a transakčního score (vychází z transakčního chování na běžných účtech klienta) o BureauScore (behaviorální skóring založený na dotazech do externích úvěrových registrů); 6) K. I. rejstříku: Bez záznamu; 7) Kontrola databáze neplatných dokladů: Doklad nenalezený v databázi MV; 8) Kontrola interního Black listu (IBL): Bez záznamu; 9) Vyhodnocení externích úvěrových registrů: BRKI/NRKI: Bez negativního záznamu (jen pozitivní úvěrová historie), o SOLUS: Nebyl zjištěn aktuální dluh po splatnosti. Žalovaný dostal nabídku na základě příjmů deklarovaných v žádosti v částce [částka]. Na základě těchto informací nebyly pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet úvěr a banka dne [datum] úvěr schválila (zjištěno z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta).

11. Právní předchůdkyně žalobkyně lustrovala žalovaného dne [datum] v 10:08 hod. ve své interní databázi, přičemž výsledkem verifikace bylo, že subjekt je v pořádku (sdělení právní předchůdkyně žalobkyně, věc: [Anonymizováno], ze dne [datum]).

12. Dle souhrnného výpisu předloženého žalobkyní za období od [datum] do [datum] konečný zůstatek na účtu žalovaného činil minus [částka]. Žalovaný čerpal spotřebitelský úvěr, avšak jeho splátky nehradil řádně a včas. Žalovaný celkem čerpal [částka] a uhradil [částka] (souhrnný výpis z účtu kreditní karty, výpisy z kartového účtu).

13. Dopisem ze dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně zesplatnila závazky ze smlouvy z důvodu neplnění finančních závazků, a to ke dni [datum], a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky (zjištěno z dopisu o okamžité splatnosti kreditní karty ze dne [datum], včetně přehledu podacích čísel ze dne [datum]).

14. Pohledávka za žalovaným z předmětné smlouvy byla postoupena na společnost žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek č. [Anonymizováno] ze dne [datum] (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek č. [Anonymizováno] ze dne [datum], včetně příloh), banka potvrdila přijetí úplaty za postoupení pohledávek (zjištěno z potvrzení úplaty ze dne [datum]). Žalovanému bylo zasláno vyrozumění o postoupení pohledávky na společnost žalobkyně na adresu [adresa] (zjištěno z vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne [datum] a přehledu podacích čísel ze dne [datum]).

15. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu předžalobní výzvou (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne [datum], včetně podacího lístku z téhož dne).

16. Provedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přihlédl přitom ke všemu, co uvedli účastníci. Soud nemá žádný důvod pochybovat o skutečnostech vyplývajících z provedených důkazů.

17. Z provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:

18. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky na základě smlouvy o vydání kreditní karty STYLE č.[hodnota] ze dne [datum] prostřednictvím úvěrového rámce až do výše [částka]. Žalovaný se zavázal prostředky splácet ve výši minimální splátky 3,2 % celkové dlužné částky, minimálně však [částka], s poplatky v souladu s ceníkem a se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 23,99 % ročně. Žalovaný svým povinnostem vyplývajícím z předmětné smlouvy nedostál, proto právní předchůdkyně žalobkyně poskytnutý úvěr ke dni [datum] zesplatnila. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni. K prověřování úvěruschopnosti ze strany její právní předchůdkyně žalobkyně doložila protokol o ověření úvěruschopnosti žalovaného, dle kterého vycházela z příjmů tvrzených žalovaným v částce [částka] a záznamu o negativním výsledku v databázích právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaný celkem čerpal [částka] a uhradil [částka].

19. Po právní stránce posuzoval soud nárok uplatněný žalobkyní následovně:

20. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru dle § 2395 an. o. z. a zákona o spotřebitelském úvěru, neboť v daném případě se jedná o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 420, § 419 a § 1810 a násl. o. z.

21. Podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru posouzením úvěruschopnosti spotřebitele se rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

22. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

23. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

24. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s ní spojená, včetně jejího zajištění.

26. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

27. Podle § 2397 o. z. úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

28. Podle § 2398 odst. 1 o. z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

29. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum], o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“), členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.

30. Podle čl. 23 směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

31. Předně je zapotřebí uvést, že soud má za to, že neplatnost smlouvy při nedostatečném posuzování úvěruschopnosti (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) je neplatností absolutní dle § 588 o. z., jak ostatně plyne i z rozsudku Soudní dvora Evropské unie ze dne [datum], sp. zn. C-679/18, v němž je uvedeno, že „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“.

32. Jaké skutečnosti je poskytovatel úvěru povinen za účelem dostatečného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zkoumat uvedl příkladmo Nejvyšší soud v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]. Tyto skutečnosti v zásadě odpovídají tomu, k čemuž dospěl i soud zdejší. Nejvyšší soud ve zmiňovaném rozhodnutí dodal, že poskytovatel úvěru je povinen zjištěné informace „porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“, a že „věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.“, s tím, že „na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.“. S těmito závěry se ztotožnil rovněž Ústavní soud, a to například v nálezu ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno].

33. Soud tedy zkoumal, zda právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, jak požaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Po provedeném dokazování z pohledu soudu právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného dostatečně nezkoumala, respektive žalobkyně nic takového netvrdila ani neprokázala. Soud má za to, že věřitel může dostát své povinnosti pouze tehdy, pokud objektivně zjistí příjmy a výdaje dlužníka, např. prostřednictvím výplatních pásek, výpisů z bankovních účtů apod., a následně takto zjištěné informace vyhodnotí, kdy na jedné straně posoudí příjmy, na straně druhé výdaje, přičemž z rozdílu těchto hodnot zjistí, zda dlužník má dostatek finančních prostředků na splácení úvěru. Jen tímto způsobem věřitel dostojí své povinnosti dle zákona posoudit schopnost spotřebitele splácet úvěr.

34. V daném případě je stěžejní, že banka vycházela z příjmů žalovaného v částce [částka] měsíčně, jež jí měl žalovaný v rámci kontraktačního procesu sdělit, aniž tyto příjmy jakkoli ověřovala; co se týče výdajů, vyšla banka dle svých tvrzení z ekonomického modelu dle výpočtu normativních nákladů a životního minima - svá zjištění v tomto ohledu potom nikterak blíže nespecifikovala. K dotazu soudu (při jednání) potom žalobkyně uvedla, že co se týče posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr bankou, nemá žádná další tvrzení ani důkazy. V tomto ohledu tedy absentují zjištění banky, jaké byly příjmy žalovaného a jaké byly jeho výdaje žalovaného a zda měl v období před poskytnutím úvěru dostatek finančních zdrojů pro splácení úvěru, tedy skutečnosti zmíněné již v předchozím odstavci. Žalobkyně se totiž spokojila pouze s příjmy, jež žalovaný (toliko) tvrdil, a co se týče výdajů, od žalovaného ani nezjišťovala a neověřovala výdaje alespoň pravidelně vznikající, zejména na bydlení, které běžně tvoří významnou část životních nákladů fyzické osoby, případně dalších pravidelně vznikajících nákladů žalovaného a spokojila se pouze s jejich zcela nekonkrétním odhadem. Za situace, kdy banka nezjišťovala příjmy ani výdaje žalovaného, nebylo bankou zohledněno, zda výdaje žalovaného jsou nižší či vyšší než jeho příjmy a zda tedy disponuje částkou potřebnou pro pravidelné splácení čerpaného úvěru.

35. Na základě shora uvedeného je tak smlouva o vydání kreditní karty Style č. [hodnota] ze dne [datum] absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 o. z., jelikož v rámci jejího uzavření došlo k porušení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, když nedošlo k dostatečnému prověření úvěruschopnosti spotřebitele (žalovaného) před uzavřením smlouvy. Pokud je tedy smlouva neplatná, je žalovaný povinen žalobkyni ve smyslu § 2991 o. z. a § 2993 o. z. vrátit bezdůvodné obohacení, které je tvořeno rozdílem mezi částkou, kterou právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla ([částka]) a částkou, kterou žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně a žalobkyni na poskytnutý úvěr uhradil ([částka]). Výše bezdůvodného obohacení, které je žalovaný žalobkyni povinen vydat, tedy činí [částka], jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

36. Podle § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Citovanou část ustanovení lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení (shodně viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). [adresa] [Anonymizováno] Kč soud uložil žalovanému zaplatit se splatností k 15. dni od právní moci rozsudku, a to vzhledem ke skutečnosti, že se tato doba pro úhradu dlužné částky soudu jeví jako doba přiměřená možnostem žalovaného. Žalovaný v řízení nebyl nijak kontaktní a soudu neposkytl žádnou součinnost, soudu tak proto ze strany žalovaného nebylo ani tvrzeno, natož pak prokázáno, že by v této stanovené době nebyl objektivně schopen splnit svůj závazek vůči žalobkyni. Soud tak dospěl k závěru, že doba 15 dnů plynoucí od právní moci rozsudku pro úhradu dluhu žalovaného je zcela přiměřená jeho možnostem.

37. Ve zbývající části soud žalobě s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru nevyhověl, jelikož žalobkyně na toto plnění nemá nárok. Soud proto žalobu v tomto rozsahu zamítnul, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

38. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a contrario tak, že žalovanému, který byl v řízení úspěšnější, právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť mu s ohledem na to, že v řízení neučinil žádný úkon, náklady řízení nevznikly.