Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 225 136,72 Kč, jejíž splatnost se stanoví 15. den od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 6 606,50 Kč spolu s- kapitalizovaným úrokem ve výši 15 409,21 Kč za období od 2. 4. 2022 do 21. 9. 2022,- kapitalizovaným úrokem ve výši 45 283,38 Kč od 22. 9. 2022 do 18. 9. 2023,- úrokem ve výši 12,7 %ročně z částky 231 743,22 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení a- úrokem z prodlení z částky 231 743, 22 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně,zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 47 091,63 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně [tituly před jménem] [jméno FO].
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou, došlou soudu 17. 10. 2023, domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela 2. 4. 2022 smlouvu o hotovostním úvěru [Anonymizováno], žalovaný byl seznámen s podmínkami poskytování hotovostních úvěrů v [Anonymizováno], všeobecnými obchodními podmínkami pro zakládání a vedení účtů fyzických osob a sazebníkem bankovních poplatků v [Anonymizováno]. Výše jistiny úvěru činila 234 600 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet formou 96 měsíčních splátek ve výši 3 903,72 Kč měsíčně, splatných vždy k 20. dni v měsíci, byly sjednány smluvní úroky ve výši 12,70 % ročně z dosud nesplacené části čerpané jistiny spolu s poplatky. Žalovaný neuhradil žádnou splátku za měsíce červenec, srpen, září 2022, žalobkyně proto odstoupila od smlouvy, čímž se stal celý dluh splatným ke dni 21. 9. 2022. Ode dne prodlení žalovaného se splácením úročí žalobkyně veškeré splátky po splatnosti smluvním úrokem z prodlení dle smlouvy a dále úrokem z prodlení v zákonné výši, přičemž tyto sazby sečetla v položce kapitalizovaný úrok dohromady. Při schvalování úvěru vycházela žalobkyně z údajů poskytnutých bance klientem. Tyto byly hodnoceny individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti klienta byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky. Při hodnocení úvěruschopnosti klienta banka porovnávala jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem banka získala částku disponibilních zdrojů klienta. Zkoumáním úvěruschopnosti nebyla bankou zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila, proto žalobkyně žádosti žalovaného vyhověla. Žalovaný na žádosti uvedl příjem 23 000 Kč, což žalobkyně zkontrolovala na základě příchozích transakcí na účet žalovaného vedený u žalobkyně. Žalovaný uvedl na žádosti výdaje ve výši 0 Kč, žalobkyně stanovila životní výdaje žalovaného dle svého interního ekonomického modelu na 3 860 Kč. Žalovaný v žádosti uvedl, že nemá žádné splátky mimo banku, žalobkyně dotazem do CCB/CBCB zjistila, že žalovaný měl v době žádosti o úvěr poskytnuté úvěry se splátkovým zatížením 15 960,19 Kč. Žalobkyně stanovila maximální zatížení žalovaného pro novou splátku na částku 12 747,81 Kč. Splátka nového úvěru činila 3 903,72 Kč, nové splátkové zatížení žalovaného tedy činilo 19 863,91 Kč. Příjem žalovaného tak byl dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů. Žalovaný nadále dluží na jistině částku 231 743,22 Kč, neuhrazený úrok dle smlouvy z jednotlivých anuitních splátek do dne jejich splatnosti zkapitalizovaný ke dni splatnosti pohledávky na výši 15 409,21 Kč a neuhrazený úrok (se sazbou úroku smlouvy zvýšeného o sazbu zákonného úroku z prodlení) z jednotlivých splátek jistiny po splatnosti za období zkapitalizovaný ke dni 18. 9. 2023 na výši 45 283,38 Kč, spolu s úrokem ve výši 12,70 % p.a. z částky 231 743,22 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení z částky 231 743,22 Kč od 19.09.2023 do zaplacení. Žalovaný svůj dluh nesplnil ani po zaslání předžalobní výzvy.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a zůstal po celou dobu řízení nečinný.
3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v [Anonymizováno]. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout, a to dle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Podle čl. 17 odst. 1 písm. c) ve spojení s čl. 18 odst. 2 tohoto nařízení je pak dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout, neboť se jedná o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu předmětného nařízení a žalovaný jakožto spotřebitel má bydliště na území České republiky.
4. Na základě provedeného dokazování má soud za zjištěný následující skutkový stav:
5. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v [Anonymizováno], s odštěpným závodem mimo jiné v České republice, a převládajícím oborem podnikání ostatní peněžní zprostředkování (zjištěno z úředního překladu výpisu ze státního soudního rejstříku k žalobkyni).
6. Žalovaný požádal 10. 6. 2021 žalobkyni o zřízení účtu (zjištěno ze žádosti o zřízení účtu č. [Anonymizováno] ze dne 10. 6. 2021). Dne 10. 6. 2021 podepsali žalobkyně a žalovaný smlouvu o vedení účtu u [Anonymizováno], jejímž předmětem byla mimo jiné povinnost žalobkyně zřídit a vést účet pro žalovaného (zjištěno ze smlouvy o vedení účtu u [Anonymizováno] ze dne 10. 6. 2021).
7. Žalovaný požádal žalobkyni o poskytnutí hotovostního úvěru [Anonymizováno]. V žádosti uvedl, že je svobodný, má středoškolské vzdělání s maturitou, bydlí u rodiny, nevyživuje žádné osoby, je zaměstnán jako dělník u společnosti [právnická osoba] na dobu neurčitou, s čistým měsíčním příjmem 23 000 Kč. Původní úvěr ve výši 250 000 Kč poskytla společnost [právnická osoba]., původní splátka činila 4 784 Kč a aktuální zůstatek činil 220 000 Kč (zjištěno ze žádosti o poskytnutí hotovostního úvěru [Anonymizováno]). Žalobkyně žalovanému před uzavřením smlouvy poskytla informace o spotřebitelském úvěru (zjištěno z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 30. 3. 2022). Žalobkyně dotazem do CCB/CBCB a vlastních systémů zjistila, že klient měl v době úvěrové žádosti následující poskytnuté úvěry se splátkovým zatížením ve výši 15 960,19 Kč, nové splátkové zatížení tedy činilo 19 863,91 Kč. Žalovaný nebyl veden jako osoba se závazky po splatnosti (zjištěno ze sjetiny z interního systému žalobkyně k žalovanému).
8. Žalobkyně a žalovaný podepsali 30. 3. 2022 smlouvu o hotovostním úvěru [Anonymizováno] č. [Anonymizováno] /[Anonymizováno], na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 234 600 Kč a žalovaný se zavázal jej vrátit a zaplatit úroky a jeho další příslušenství. Žalobkyně úvěr poskytla z části za účelem splacení závazku žalovaného ve výši 234 561,90 Kč u společnosti [právnická osoba]. Žalovaný se zavázal žalobkyni úvěr vrátit nejpozději do 20. 4. 2030 v 96 měsíčních splátkách po 3 903,72 Kč, splatných vždy k 20. dni v měsíci, se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 12,7 % ročně, RPSN činila 13,72 %, celková splatná částka činila 376 437,13 Kč, žalovaný se zavázal hradit i poplatky a ceny za zvláštní služby či úkony dle sazebníku bankovních poplatků [Anonymizováno]. V čl. 7.1 smlouvy bylo sjednáno, že v případě, že žalovaný je prodlení se splácením splátky či jiné pohledávky žalobkyně, je povinen zaplatit žalobkyni i úrok z prodlení dle platných právních předpisů. V čl. 7.2 bylo mimo jiné ujednáno, že v případě prodlení žalovaného s plněním peněžitých dluhů z úvěrového vztahu může žalobkyně požadovat okamžité vrácení jistiny a splacení všech pohledávek z úvěru. Součástí smlouvy byly i [právnická osoba] podmínky pro zakládání a vedení účtů fyzických osob, Podmínky pro poskytování hotovostních úvěrů [Anonymizováno] a Sazebník bankovních poplatků [Anonymizováno], a Úrokový lístek [Anonymizováno], z nichž soud zjistil podrobnou úpravu práv a povinností vyplývajících ze smluvních vztahů žalobkyně a žalovaného (vše zjištěno ze smlouvy o hotovostním úvěru [Anonymizováno] č. [Anonymizováno] /[Anonymizováno] ze dne 30. 3. 2022).
9. Žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba]. dne 21. 2. 2021 úvěrovou smlouvu č. [Anonymizováno], jejímž předmětem bylo poskytnutí účelového úvěru žalovanému v částce 250 000 Kč na zaplacení kupní ceny vozidla, žalovaný byl povinen úvěr vrátit 84 v měsíčních splátkách po 4 784 Kč, spolu s úrokem se sazbou 14,745262 % ročně do 21. 2. 2028. Žalobkyně a žalovaný společnosti [právnická osoba]. sdělili, že žalovaný má v úmyslu zaplatit svůj úvěr ze smlouvy č. [Anonymizováno] v částce 234 561,90 Kč (zjištěno z Předčasného splacení úvěru adresovaného [právnická osoba]. ze dne 30. 3. 2022).
10. Žalobkyně žalovanému dne 2. 4. 2024 poskytla částku 234 600 Kč. Žalovaný následně úvěr přestal splácet. Na úvěr žalovaný uhradil částku celkem 9 463,28 Kč. Na účtu žalovaného se nenachází žádná platba od [právnická osoba] (zjištěno z historie úvěru [Anonymizováno] ze dne 27. 7. 2023 a transakční historie účtu za období od 0001-01-01 do 0001-01-01 ze dne 27. 7. 2023).
11. Žalobkyně zaslala žalovanému poslední výzvu k uhrazení dlužné částky ze dne 21. 9. 2022, v níž ho vyzvala k zaplacení dlužné částky 11 600,12 Kč a poplatku ve výši 400 Kč v lhůtě do sedmi dnů od doručení výzvy. Uvedla dále, že pro případ neuhrazení dlužné pohledávky žalovaným žalobkyně odstupuje od smlouvy o úvěru (zjištěno z poslední výzvy k úhradě dluhu/odstoupení od smlouvy ze dne 21. 9. 2022, včetně dodejky).
12. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k zaplacení částky 316 098,62 Kč z titulu smlouvy o úvěru (zjištěno z oznámení o právním zastoupení, výzvy k úhradě dluhu, ze dne 21. 9. 2023, včetně poštovního podacího archu).
13. Provedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přihlédl přitom ke všemu, co uvedli účastníci. Soud nemá žádný důvod pochybovat o skutečnostech vyplývajících z provedených důkazů.
14. Z provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:
15. Žalobkyně poskytla žalovanému dne 2. 4. 2022 na základě smlouvy o hotovostním úvěru [Anonymizováno] ze dne 30. 3. 2022 peněžní prostředky ve výši 234 600 Kč a žalovaný se zavázal je splatit v 96 měsíčních splátkách po 3 903,72 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 12,7 % ročně a s dalšími poplatky dle smlouvy a ceníku, k refinancování úvěru poskytnutého žalovanému společností [právnická osoba]. Žalovaný svým povinnostem vyplývajícím z předmětné smlouvy nedostál. K prověřování úvěruschopnosti žalobkyně doložila sjetinu ze svého interního systému, dle kterého vycházela z měsíčního příjmu žalovaného v částce 23 000 Kč, dotazem do CCB/CBCB a vlastních systémů žalobkyně zjistila, že žalovaný měl v době úvěrové žádosti poskytnuté úvěry se splátkovým zatížením ve výši 15 960,19 Kč, nové splátkové zatížení tedy činilo 19 863,91 Kč. Žalovaný nebyl veden jako osoba se závazky po splatnosti. K prověřování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně nezjišťovala a neověřovala další výdaje žalovaného. Žalovaný na předmětný úvěr zaplatil celkem 9 463,28 Kč.
16. Po právní stránce posuzoval soud nárok uplatněný žalobkyní následovně:
17. Rozhodným právem je dle čl. 6 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), právo české.
18. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť v daném případě se jedná o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 420, § 419 o. z.
19. Podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru posouzením úvěruschopnosti spotřebitele se rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.
20. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
21. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
22. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
23. Podle § 580 odst. 1 o. z. platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
24. Podle § 588 o. z. platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
25. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
26. Podle § 2397 o. z. úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.
27. Podle § 2398 odst. 1 o. z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.
28. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
29. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
30. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“), členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.
31. Podle čl. 23 směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.
32. Předně je zapotřebí uvést, že soud má za to, že neplatnost smlouvy při nedostatečném posuzování úvěruschopnosti (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) je neplatností absolutní dle § 588 o. z., jak ostatně plyne i z rozsudku Soudní dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18, v němž je uvedeno, že „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“.
33. Soud tedy zkoumal, zda žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, jak požaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Po provedeném dokazování z pohledu soudu žalobkyně úvěruschopnost žalovaného neposoudila řádně za situace, kdy zjistila, že splátkové zatížení žalovaného v době žádosti o úvěr činilo 15 960,19 Kč a nové splátkové zatížení žalovaného (po poskytnutí úvěru žalobkyní) mělo činit 19 863,19 Kč. Žalovanému by tak při zohlednění jím tvrzených příjmů v částce 23 000 Kč zbývala na pokrytí veškerých nákladů částka 3 136,81 Kč měsíčně, což nemůže být dostatečná částka ani s přihlédnutím k tomu, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že bydlí u rodiny a nemá žádnou vyživovací povinnost. Soud pak má za to, že věřitel může dostát své povinnosti pouze tehdy, pokud objektivně zjistí příjmy a výdaje dlužníka, např. prostřednictvím výplatních pásek, výpisů z bankovních účtů apod., a následně takto zjištěné informace vyhodnotí, kdy na jedné straně posoudí příjmy, na straně druhé výdaje, přičemž z rozdílu těchto hodnot zjistí, zda dlužník má dostatek finančních prostředků na splácení úvěru. Jen tímto způsobem věřitel dostojí své povinnosti dle zákona posoudit schopnost spotřebitele splácet úvěr. Žalobkyně tak však nepostupovala za situace, kdy neověřila tvrzený příjem žalovaného v částce 23 000 Kč měsíčně, ačkoliv tvrdila, že tak učinila na základě příchozích transakcí na účet žalovaného. Od zaměstnavatele, jehož žalovaný v žádosti uvedl, se však na předmětném účtu žádná transakce nenachází, v únoru 2022 jsou pak všechny příjmy žalovaného tvořeny vklady v hotovosti, celkem ve výši 3 900 Kč (8. 2. 2022 vklad 500 Kč, 20. 2. 2022 vklad 3 400 Kč), v lednu 2022 jsou všechny příjmy žalovaného tvořeny vklady v hotovosti, celkem ve výši 5 000 Kč (8. 1. 2022 vklad 1 000 Kč, 20. 1. 2022 vklad 4 000 Kč), v prosinci 2021 jsou všechny příjmy žalovaného tvořeny vklady v hotovosti, celkem ve výši 4 000 Kč jediným vkladem ze dne 21. 12. 2021 (zjištěno z transakční historie účtu za období od 0001-01-01 do 0001-01-01 ze dne 27. 7. 2023).
34. Žalobkyně tedy řádně neověřila příjmy žalovaného, nezjišťovala a neověřovala žádným způsobem výdaje žalovaného při uzavírání smlouvy a vyšla pouze z ekonomického modelu a částky 3 860 Kč dle něj. Žalobkyně nezjišťovala a neověřovala výdaje alespoň pravidelně vznikající, zejména na bydlení, které běžně tvoří významnou část životních nákladů fyzické osoby, případně dalších pravidelně vznikajících nákladů žalovaného – a to rovněž s přihlédnutím k uvedené výši příjmů. Žalobkyně tedy jednak vyšla z neověřených příjmů žalovaného v částce 23 000 Kč a poskytla mu úvěr, přestože zjistila, že jeho nové splátkové zatížené bude činit 19 863 Kč. I kdyby tak žalovaný skutečně dosahoval jím tvrzených příjmů (což však v řízení zjištěno nebylo), zbývala by mu pro úhradu jeho potřeb pouze částka 3 136,81 Kč měsíčně.
35. Jaké skutečnosti je poskytovatel úvěru povinen za účelem dostatečného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zkoumat uvedl příkladmo Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Tyto skutečnosti v zásadě odpovídají tomu, k čemuž dospěl i soud zdejší. Nejvyšší soud ve zmiňovaném rozhodnutí dodal, že poskytovatel úvěru je povinen zjištěné informace „porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“, a že „věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.“, s tím, že „na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.“. S těmito závěry se ztotožnil rovněž Ústavní soud, a to například v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18.
36. Na základě shora uvedeného je tak smlouva o hotovostním úvěru [Anonymizováno] ze dne 30. 3. 2022 absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 o. z., jelikož v rámci jejího uzavření došlo k porušení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, když nedošlo k dostatečnému prověření úvěruschopnosti spotřebitele (žalovaného) před uzavřením smlouvy. Pokud je tedy smlouva neplatná, je žalovaný povinen žalobkyni ve smyslu § 2991 o. z. a § 2993 o. z. vrátit bezdůvodné obohacení, které je tvořeno rozdílem mezi částkou, kterou žalobkyně žalovanému poskytla (234 600 Kč) a částkou, kterou žalovaný žalobkyni na poskytnutý úvěr uhradil (9 463,28 Kč). Výše bezdůvodného obohacení, které je žalovaný žalobkyni povinen vydat, tedy činí 225 136,72 Kč, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
37. Podle § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Citovanou část ustanovení lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení (shodně viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Částku 225 136,72 Kč soud uložil žalovanému zaplatit se splatností k 15. dni od právní moci rozsudku, a to vzhledem ke skutečnosti, že se tato doba pro úhradu dlužné částky soudu jeví jako doba přiměřená možnostem žalovaného. Žalovaný v řízení nebyl nijak kontaktní a soudu neposkytl žádnou součinnost, soudu tak proto ze strany žalovaného nebylo ani tvrzeno, natož pak prokázáno, že by v této stanovené době nebyl objektivně schopen splnit svůj závazek vůči žalobkyni. Soud tak dospěl k závěru, že doba 15 dnů plynoucí od právní moci rozsudku pro úhradu dluhu žalovaného je zcela přiměřená jeho možnostem.
38. Ve zbývající části soud žalobě s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru nevyhověl, jelikož žalobkyně na toto plnění nemá nárok. Soud proto žalobu v tomto rozsahu zamítnul, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.
39. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 47 091,63 Kč, přičemž tato částka představuje 94,3 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 97,15 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 2,85 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 9 270 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 231 743,22 Kč sestávající z částky 9 260 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 4 630 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. ze dne 21. 9. 2023, z částky 9 260 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 17. 10. 2023 a z částky 9 260 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 18. 4. 2024 včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 33 610 Kč ve výši 7 058,10 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení za vyjádření k výzvě soudu ze dne 16. 1. 2024, neboť doplněná tvrzení v něm uvedená měla být již součástí žaloby.
40. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. O lhůtě k plnění výroku III. rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovenou povinnost uložil žalovanému splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení, neboť neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.