Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudkučástku ve výši 33 000 Kč.
II. Co do zbývajícího nároku zaplacení částky [částka], zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 12,75 % ročně, částky [částka], se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalované k zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím z titulu nesplacení úvěru poskytnutého na základě smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [Anonymizováno] (dále jen „smlouva“), kterou uzavřela žalovaná dne [datum] se společností [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno].[Anonymizováno]., IČO [Anonymizováno], se sídlem [Anonymizováno] [Anonymizováno] /[Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] (dále jen „žalobkyně“). Na základě uzavřené smlouvy se žalobkyně zavázala žalované poskytnout spotřebitelský úvěr do výše [částka] s možností postupného i opakovaného čerpání této částky a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky splácet v pravidelných denních splátkách stanovených dle čl. 5 Všeobecných obchodních podmínek. Splatnost první splátky byla stanovena na [datum] a konec doby platnosti kreditního rámce na [datum]. Žalované byly vyplaceny peněžní prostředky o celkové výši [částka] na její bankovní účet č. [Anonymizováno] /[Anonymizováno]. Žalovaná splatila žalobkyni na jistinu úvěru částku 111 046 Kč. Ohledně zbývající částky jistiny ve výši [částka] zůstala žalovaná nečinná, čímž se dostala do prodlení. Žalobkyně s ohledem na prodlení žalované s úhradou pravidelných denních splátek uzavřenou smlouvu vypověděla, o čemž žalovanou informovala e-mailem ze dne [datum]. Žalobkyně dále zaslala žalované předžalobní výzvu. Mimo nesplacené jistiny úvěru požadovala žalobkyně po žalované rovněž uhrazení poplatku za vyplacení úvěru ve výši [částka], smluvního úroku ve výši [částka], poplatku za službu „Presto“ v částce [částka], poplatku za službu „Informační SMS servis“ v částce [částka], smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky v částce [částka] a zákonného úroku z prodlení z dlužné částky. Před uzavřením smlouvy byla dle tvrzení žalobkyně prověřována úvěruschopnost žalované.
2. Žalovaná se k žalobě a k tvrzením v ní uvedených nevyjádřila a zůstala nečinná.
3. Soud věc v souladu s § 115a o. s. ř. projednal bez nařízení jednání. Ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s daným postupem souhlasili, žalobkyně výslovně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a žalovaná konkludentně, když nesdělila nesouhlas k výzvě soudu obsahující doložku dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).
4. Soud vzal za prokázané následující skutečnosti.
5. Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne [datum] prostřednictvím komunikace na dálku uzavřena smlouva o bezúčelovém revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [Anonymizováno]. Na základě uzavřené smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr do výše [částka] s možností postupného i opakovaného čerpání této částky a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky úvěru žalobkyni splácet v pravidelných denních splátkách předepsaných na částku [částka] s tím, že splatnost první splátky byla stanovena na [datum]. Úroková sazba činila 0,963% denně, RPSN 1676,85%, celková výše poplatku za vyplacení tranše úvěru 1,99% z čerpané částky (Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. [Anonymizováno], Předpisem denních splátek, Všeobecnými obchodními podmínkami, Informacemi pro spotřebitele, Údaji o poskytovateli spotřebitelského úvěru).
6. Žalované byly postupně vyplaceny na její bankovní účet č. [Anonymizováno] /[Anonymizováno] peněžní prostředky v následujících částkách: dne , datum[částka] částka, , dne , datum[částka] částka, , dne , datum[částka] částka, , dne , datum[částka] částka, , dne [datum] částku [částka], dne , datum[částka] částka, , dne , datum[částka] částka, a dne , datum[částka] částka, . Celkem byla žalované vyplacena jistina ve výši [částka], přičemž žalovaná žalobkyni na jistinu uhradila celkem [částka] (Přehledem bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli).
7. Žalobkyně informovala žalovanou o existenci dlužné částky nejprve prostřednictvím e-mailu a taktéž předžalobní výzvou. Žalovaná na výzvy nereagovala, zůstala nekontaktní a nesplacenou jistinu v částce [částka] doposud neuhradila (Sdělením o prodlení s placením ze dne [datum], Předžalobní výzvou ze dne [datum]).
8. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalované, vycházela žalobkyně dle doložených listin z následujících údajů: Celkový počet členů v SD 2, výše měsíčního příjmu uvedená spotřebitelem [částka], výše pravidelných měsíčních výdajů na splátky [částka], výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení [částka], další nezbytné výdaje [částka], další zbytné výdaje [částka], vypočítané minimální výdaje [částka], výše ověřeného měsíčního čistého příjmu [částka] (výpis o posouzení úvěruchopnosti klienta). Dále žalobkyně předložila listinu identifikované příjmy, v níž se uvádí, že příjem byl spotřebitelem doložen prostřednictvím bankovního výpisu, který obsahoval příjmové transakce, přičemž je zde uveden soupis transakcí za období 12/2022-12/2023.
9. Po právní stránce posoudil soud věc následovně.
10. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla adhezním způsobem podle § 1798 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) prostřednictvím komunikace na dálku uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Žalovaná uzavřela úvěrovou smlouvu v postavení spotřebitele a žalobkyně na straně úvěrujícího v postavení podnikatele. Uzavřená smlouva tak podléhá rovněž režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále “ZoSÚ“).
11. Dle § 84 odst. 2 ZoSÚ, spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci; a je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.
12. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ, Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Dle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle § 2991 odst. 2 téhož zákona se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Ze znění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] vyplývá, že „konkrétním účelem § 87 ZoSÚ je (kromě ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru; projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy.“ Ustanovení § 87 ZoSÚ představuje slovy výše citovaného rozsudku zvláštní úpravu vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy, tedy speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, když upravuje „soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele).“
16. Otázku ztráty nároku věřitele (poskytovatele úvěru) na sjednané úroky a další poplatky řešil mj. Soudní dvůr Evropské Unie, který ve své rozhodovací praxi taktéž spojoval porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) jak s následkem sankce neplatnosti takové úvěrové smlouvy a s tím související ztráty nároku věřitele na zaplacení sjednaných úroků a poplatků. Ve svém rozsudku ze dne [datum], ve věci C565/12, LCL Le Crédit Lyonnais SA, Soudní dvůr Evropské Unie uvedl, že „vede-li uplatnění takové sankce ke ztrátě věřitelova nároku na sjednané úroky a poplatky, jeví se být tato sankce přiměřená závažnosti porušení, jež postihuje a zejména má skutečně odrazující účinek.“ Důležitost existence zmíněné sankce za porušení věřitelovy povinnosti prověřit úvěruschopnost dlužníka, mající tzv. odrazující účinek, je v citovaném rozsudku akcentována závěrem, že „kdyby sankce zániku nároku na úroky byla v praxi oslabena, či dokonce zcela ztratila povahu sankce, nezbytně by z toho vyplynulo, že není skutečně odrazující.“
17. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 ZoSÚ uvádí, že „s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Slova "v době přiměřené jeho možnostem" míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu dle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany.“
18. Jak vyplývá ze shora citovaných ustanovení a relevantní judikatury, je povinností poskytovatele úvěru před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně prověřit úvěruschopnost spotřebitele s tím, že předmětný úvěr poskytovatel úvěru poskytne spotřebiteli jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Soud zkoumal, zda žalobkyně tuto stanovenou povinnost splnila a došel k následujícímu závěru. Žalobkyně v žalobě sice tvrdila, že u žalované byla úvěruschopnost žalobkyní řádně prověřena, nicméně k tomuto svému tvrzení nepředložila dostatečné množství odpovídajících důkazů, z nichž by řádné prověření úvěruschopnosti žalované bylo prokázáno. Vzhledem k tomu, že se v občanském soudním řízení uplatňuje tzv. zásada projednací, je povinností účastníků tvrdit všechny pro rozhodnutí ve věci významné skutečnosti a označit důkazy k prokázání svých tvrzení, a tedy soud sám není povinen po významných skutečnostech pátrat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Své tvrzení ohledně splnění zákonné povinnosti spočívající v prověření úvěruschopnosti žalované žalobkyně podložila „Výpisem o posouzení úvěruschopnosti u společnosti [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno].[Anonymizováno].“, dále „Identifikovanými příjmy“ a „BankID výpisem“, když tyto listiny obsahují pouze strohé a nedostatečně podložené informace, ze kterých není zřejmé, zda bylo ze strany žalobkyně zkoumáno například, jaký je zdroj příjmu žalované, zda ze závislé činnosti nebo z podnikání, zda má žalovaná nějaké vyživovací povinnosti (či další závazky) a další skutečnosti týkající se příjmové a výdajové situace žalované, byť bylo ze strany žalobkyně deklarováno, že tato kritéria brala v úvahu. Pokud jde o výdaje žalované, uvedla žalobkyně tyto v posouzení úvěruschopnosti ve výši [částka], což soud považuje vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná bydlí v Praze, za ne zcela hodnověrné, další výdaje žalované pak byly uvedeny ve výši [částka] na nezbytné výdaje a [částka] za zbytné, výdaje na ostatní splátky byly uvedeny ve výši [částka]. Nebylo uvedeno, kolik dalších závazků žalovaná splácí a kolik zbývá k úhradě, nebyly dále uvedeny kupříkladu náklady na dopravu. Je přitom zřejmé, že pokud žalovaná již nějaké splátky splácela a žádala o další úvěr, nebyly její finanční poměry zřejmě dobré a nebyla osobou disponující dostatečným finančním zajištěním. Žalobkyně dále tvrdila, že žalovanou podrobila lustraci v příslušných registrech, a to zejména výpisu z centrální evidence exekucí, výpisu z insolvenčního rejstříku, výpisu z registru PČR hledaných osob, výpisu z NRKI a BRKI aj., když přitom k tomuto svému tvrzení nepředložila žádné důkazy. Pokud žalobkyně předložila listinu identifikované příjmy, v níž se uvádí, že příjem byl spotřebitelem doložen prostřednictvím bankovního výpisu, který obsahoval příjmové transakce (výpis o posouzení úvěruchopnosti klienta), soud uvádí, že tato listina je zcela nepřezkoumatelná a nelze z ní učinit závěr, že čistý příjem klienta činí [částka], jak uvádí žalobkyně. Soudu nebyl předložen žádný výpis z účtu žalované, a není tak možné učinit závěr o tom, že se opravdu jedná o příjem žalované, představující pravidelný měsíční příjem, stejně tak z této sjetiny žádným způsobem nevyplývá, jaké jsou výdaje žalované, tedy zda žalobkyně posuzovala poměry žalované po příjmové i výdajové stránce. S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti soud tak došel k závěru, že vztažmo k prověření úvěruschopnosti žalované, žalobkyně svá tvrzení jednak dostatečně neprokázala a současně z těchto doložených důkazů jednoznačně vyplývá, že před uzavřením smlouvy nebyla úvěruschopnost žalované řádně prověřena. Z těchto důvodů soud již neposuzoval rozpor sjednané úrokové sazby ve výši 0,963% denně, RPSN 1676,85%, s dobrými mravy (§ 580 odst. 1, § 588 o. z.), pro nějž by úvěrová smlouva musela být rovněž shledána absolutně neplatnou, když přiměřenost úroku je nutné posuzovat s přihlédnutím k úrokům poskytovaným bankami v daném období s tím, že v případě nebankovního úroku nemusí být nepřiměřený úrok převyšující obvyklý úrok více než dvakrát až třikrát s ohledem na vyšší riziko spojené s půjčováním osobám, které by na úvěr nemusely dosáhnout (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]).
19. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že uzavřená úvěrová smlouva představuje neplatnou smlouvu dle ZoSÚ, přičemž vzájemné vztahy mezi poskytovatelem úvěru a spotřebitelem je třeba vypořádat, neboť odpadl právní důvod a žalovaná se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila podle § 2991 o. z. o celkovou částku [částka] (rozdíl poskytného plnění a uhrazených splátek).
20. Poskytnutou jistinu je spotřebitel povinen poskytovateli úvěru vrátit, ovšem nikoliv ihned, nýbrž v době odpovídající jeho možnostem, respektive ve splátkách, v jakých je schopen splácet. Z tohoto důvodu soud nároku žalobkyně na zaplacení nesplacené jistiny úvěru ve výši [částka] vyhověl.
21. Ohledně zbytku žalované částky, sestávající z poplatku za vyplacení úvěru, smluvního úroku, poplatku za službu „Presto“, poplatku za službu „Informační SMS servis“ a zákonného úroku z prodlení z žalované částky, dospěl soud s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a relevantní judikaturu k závěru, že takový nárok žalobkyně je nedůvodný. Poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Tímto je zdůrazněna ochrana spotřebitele a je tedy pojmově vyloučeno, aby se spotřebitel dostal s vrácením jistiny do prodlení, s čímž souvisí nemožnost poskytovatele úvěru požadovat po spotřebiteli zákonné úroky z prodlení. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobu v částce [částka], v částce [částka] a v částce odpovídající zákonnému úroku z prodlení od [datum] do zaplacení ve výši 12,75 % ročně, zamítl.
22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo tak, že nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků, když v projednávané věci dosáhli účastníci přibližně stejného úspěchu a rozdíl v míře úspěchu je zcela nepatrný.