Výrok
I. Žalovaný je poveden uhradit žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku částku ve výši [částka].
II. Co do zbývajícího nároku zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 12,75 % ročně od [datum] do zaplacení, částky ve výši [částka], úroku ve výši 78,08 %. p. a. z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], úroku ve výši 12,75 % p. a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky [částka], se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalovanému k zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím z titulu nesplacení úvěru poskytnutého na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [Anonymizováno] (dále jen „smlouva“), uzavřené prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, kterou žalovaný uzavřel s žalobkyní dne [datum]. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru v celkové výši [částka], když tato částka byla dne [datum] vyplacena žalovanému na jeho bankovní účet č. [Anonymizováno] /[Anonymizováno], pod variabilním symbolem [Anonymizováno] s tím, že žalovaný se zavázal splácet žalobkyni tento úvěr ve formě 48 pravidelných měsíčních splátek ve výši [částka], se sjednanou pevnou úrokovou sazbou 78,07 % ročně, splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce. Žalovaný opakovaně porušil svou smluvní povinnost řádně a včas platit výše uvedené splátky, když žalobkyni uhradil pouze část jistiny úvěru, a to v částce [částka], čímž se dostal do prodlení. Žalovaný byl opakovaně informován o neplacení sjednaných splátek, vyzýván k jejich úhradě a taktéž informován o možnosti zesplatnění úvěru v případě nezaplacení dlužných částek. Žalovaný na výzvy nereagoval a ničeho nezaplatil, v důsledku čehož došlo v souladu se smlouvou ke zesplatnění dosud nesplacené jistiny úvěru spolu s příslušenstvím, a to ke dni [datum]. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva, na níž nereagoval a dlužnou částku nezaplatil. Před uzavřením smlouvy byla dle tvrzení žalobkyně prověřována úvěruschopnost žalovaného, a to po jeho příjmové a výdajové stránce, dále žalobkyně lustrovala žalovaného prostřednictvím databází SOLUS a NRKI.
2. Žalovaný se k žalobě a k tvrzením v ní uvedených nevyjádřil a zůstal nečinný a bez omluvy se rovněž nedostavil k nařízenému jednání ve věci, proto rozhodl soud v souladu s ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále je „o. s. ř.“) v nepřítomnosti žalovaného.
3. Na základě provedeného dokazování vzal soud za prokázané následující skutečnosti.
4. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku smlouva o spotřebitelském úvěru č. [Anonymizováno] (Návrhem na uzavření smlouvy o úvěru č. [Anonymizováno], Přílohou č. 1 k návrhu na uzavření smlouvy o úvěru, Dodatkem č. 1 k návrhu smlouvy o úvěru – týkajícím se uzavření smlouvy dálkovým způsobem), Předsmluvním formulářem, Oznámením o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru. č. [Anonymizováno], včetně dodejky).
5. Žalovanému byla na základě uzavřené smlouvy vyplacena částka úvěru ve výši [částka] na jeho bankovní účet č. [Anonymizováno] /[Anonymizováno], pod variabilním symbolem [Anonymizováno]. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěru žalobkyni splácet, a to formou 48měsíčních splátek ve výši [částka] a sjednanou úrokovou sazbou 78,07 % ročně. Součástí sjednané smlouvy pak bylo i sjednání pojištění schopnosti splácet úvěr (Přílohou č. 1 k návrhu na uzavření Smlouvy o úvěru). Dle úvěrové smlouvy celková částka, kterou měl žalovaný jako klient splatit, činila 328 224 Kč, nezahrnující úhradu za pojištění, výše předpokládané RPSN pak měla činit 113,05% (nezahrnující úhradu za pojištění). Včetně splátky pojištění měl tedy žalovaný uhradit žalobkyni částku [částka] (poznámka soudu, kdy tato celková částka není ve smlouvě uvedena, stejně jako zde není uvedena výše RPSN včetně sjednaného pojistného) (Informacemi o vyplacení, Důkazem o odeslání 1 Kč, Důkazem o přijaté SMS, Dokladem o vyplacení úvěru, Splátkovým kalendářem ke smlouvě, Kartou klienta, Informacemi pro klienta poskytované zprostředkovatelem úvěru, Přihláškou do pojištění - skupinové pojištění schopnosti splácet úvěry, Prohlášením klienta, Informacemi o pojištění pro skupinové pojištění schopnosti splácet úvěry, Informačním dokumentem o pojistném produktu, Základními informacemi o klientovi).
6. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný opakovaně porušil svou povinnost splácet předmětné splátky řádně a včas, když doposud žalobkyni vrátil peněžní prostředky pouze co do částky 46 784 Kč, byl ze strany žalobkyně vyzván k nápravě a upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru (Výzvou k zaplacení a upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne [datum], Výzvou k zaplacení a upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne [datum], Výzvou k zaplacení a upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne [datum]).
7. Žalovaný na výzvy nereagoval, dlužné splátky neuhradil, a tak žalobkyně nesplacenou jistinu úvěru, včetně úroků a ostatních finančních závazků ke dni [datum] zesplatnila (Oznámením o zesplatnění úvěru ze dne [datum]).
8. Dle Karty klienta a tvrzení žalobkyně žalovaný na úvěr splatil celkem [částka], smluvní odměna úvěru činila [částka].
9. Před podáním žaloby k soudu žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky (Předžalobní výzvou ze dne [datum], včetně podacího archu). Žalovaný na tuto výzvu nereagoval a ničeho neuhradil.
10. Co se týče povinnosti věřitele (žalobkyně) k prověření úvěruschopnosti dlužníka (žalovaného), předložila žalobkyně soudu tzv. hodnocení klienta, dvě potvrzení o přijaté mzdě od zaměstnavatele žalovaného a dále výpis z registru NRKI a SOLUS (Hodnocením klienta, Detailem úhrady z účtu č. [Anonymizováno] /[Anonymizováno], Výpisem z NRKI, Výpisem záznamů z registru SOLUS). Z těchto listin bylo soudem zjištěno, že žalovaný před uzavřením smlouvy deklaroval finanční potřebu ve výši 200 000 Kč, ke svým poměrům uvedl, že jeho příjem ze zaměstnání činí [částka], jiné příjmy neměl. Výdaje na bydlení byly uvedeny ve výši [částka], životní minimum [částka], ostatní výdaje (spoření, doprava, záliby apod. 0), jiné splátky 0, finanční rezerva [částka]. Žalovaný dále uvedl údaje o svém zaměstnavateli a doložil 2x detail platby – platba mzdy na jeho účet, a to v částkách 24 329 a [částka]. Dále ke svým poměrům uvedl, že žije ve vlastním bydlení, vzdělání VŠ.
11. Po právní stránce posoudil soud věc následovně.
12. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla adhezním způsobem podle § 1798 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) prostřednictvím komunikace na dálku uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Žalovaný uzavřel úvěrovou smlouvu v postavení spotřebitele a žalobkyně na straně úvěrujícího v postavení podnikatele. Uzavřená smlouva tak podléhá rovněž režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále “ZoSÚ“).
13. Dle § 84 odst. 2 ZoSÚ, spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci; a je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.
14. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ, Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
15. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Dle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle § 2991 odst. 2 téhož zákona se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
17. Ze znění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] vyplývá, že „konkrétním účelem § 87 ZoSÚ je (kromě ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru; projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy.“ Ustanovení § 87 ZoSÚ představuje slovy výše citovaného rozsudku zvláštní úpravu vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy, tedy speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, když upravuje „soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele).“
18. Otázku ztráty nároku věřitele (poskytovatele úvěru) na sjednané úroky a další poplatky řešil mj. Soudní dvůr Evropské Unie, který ve své rozhodovací praxi taktéž spojoval porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) jak s následkem sankce neplatnosti takové úvěrové smlouvy a s tím související ztráty nároku věřitele na zaplacení sjednaných úroků a poplatků. Ve svém rozsudku ze dne [datum], ve věci C565/12, LCL Le Crédit Lyonnais SA, Soudní dvůr Evropské Unie uvedl, že „vede-li uplatnění takové sankce ke ztrátě věřitelova nároku na sjednané úroky a poplatky, jeví se být tato sankce přiměřená závažnosti porušení, jež postihuje a zejména má skutečně odrazující účinek.“ Důležitost existence zmíněné sankce za porušení věřitelovy povinnosti prověřit úvěruschopnost dlužníka, mající tzv. odrazující účinek, je v citovaném rozsudku zdůrazněna závěrem, že „kdyby sankce zániku nároku na úroky byla v praxi oslabena, či dokonce zcela ztratila povahu sankce, nezbytně by z toho vyplynulo, že není skutečně odrazující.“
19. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 ZoSÚ uvádí, že „s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Slova "v době přiměřené jeho možnostem" míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu dle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany.“
20. Jak vyplývá ze shora citovaných ustanovení a relevantní judikatury, je povinností poskytovatele úvěru před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně prověřit úvěruschopnost spotřebitele s tím, že předmětný úvěr poskytovatel úvěru poskytne spotřebiteli jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Soud zkoumal, zda žalobkyně tuto stanovenou povinnost splnila a došel k následujícímu závěru. Žalobkyně v žalobě sice tvrdila, že u žalovaného byla úvěruschopnost ze strany žalobkyně řádně prověřena, nicméně k tomuto svému tvrzení nepředložila dostatečné množství odpovídajících důkazů. Vzhledem k tomu, že se v občanském soudním řízení uplatňuje tzv. zásada projednací, je povinností účastníků tvrdit všechny pro rozhodnutí ve věci významné skutečnosti a označit důkazy k prokázání svých tvrzení, a tedy soud sám není povinen po významných skutečnostech pátrat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Své tvrzení ohledně splnění zákonné povinnosti spočívající v řádném prověření úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně neprokázala, když dle názoru soudu nebyly řádně zkoumány poměry žalovaného zejména na výdajové stránce. Z předložených listin bylo zjištěno, že finanční potřeba žalovaného byla [částka] (jak vyplývá z předložené listiny), žalovanému byl na základě scóringu přiznán úvěr ve výši poloviční, tedy [částka], kdy žalobkyně při deklarovaném příjmu žalovaného v částce [částka], dále nijak nezkoumala a neprověřovala výdajovou stránku žalovaného, kdy vycházela z údaje o životním minimu žalovaného (v částce [částka]) a nákladů na bydlení (v částce [částka]), které nebyly ničím doloženy. Z tvrzení žalobkyně a jí předložených listin ovšem nijak nevyplývá to, zda před uzavřením smlouvy zjišťovala, zda má žalovaný případné další závazky, kdy ostatní výdaje žalovaného, včetně nákladů na dopravu, byly uvedeny v nulové výši. Je přitom zcela zřejmé, že uvedené nemůže odpovídat skutečnosti. Nebyl doložen kupříkladu ani jeden výpis z účtu žalovaného, z něhož by bylo možné si udělat alespoň částečný obrázek o reálných výdajích žalovaného. Podle názoru soudu vycházet z údaje o životním minimu a ničím nepodložených tvrzení klienta, jenž je osobou s finanční potřebou, nedokládá a neprokazuje zákonem vyžadovanou obezřetnost při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr. V daném případě žalovaný dle posouzení žalobkyně z průměrného příjmu [částka], i jen při pouhém započtení žalobkyní uvedených výdajů (životní minimum [částka] a bydlení [částka]), měl bez problémů hradit měsíční splátku úvěru v částce [částka] a celkem uhradit částku [částka]. Ze shora uvedených důvodů závěr žalobkyně, že před uzavřením smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, tedy soud nesdílí.
21. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že uzavřená úvěrová smlouva vč. sjednaného pojištění schopnosti splácet představuje neplatnou smlouvu dle ZoSÚ, přičemž vzájemné vztahy mezi poskytovatelem úvěru a spotřebitelem je třeba vypořádat, neboť odpadl právní důvod a žalovaný se na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil podle § 2991 o. z. o celkovou částku 53 216 Kč. Poskytnutou jistinu je spotřebitel povinen poskytovateli úvěru vrátit, ovšem nikoliv ihned, nýbrž v době odpovídající jeho možnostem, respektive ve splátkách, v jakých je schopen splácet. Z tohoto důvodu soud nároku žalobkyně na zaplacení nesplacené jistiny úvěru ve výši 53 216 Kč vyhověl (rozdíl poskytnutého plnění ve výši [částka] a uhrazených splátek). Ohledně zbytku žalované částky, sestávající z příslušenství žalované částky, dospěl soud s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a relevantní judikaturu k závěru, že takový nárok žalobkyně je nedůvodný. Poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Tímto je zdůrazněna ochrana spotřebitele a je tedy pojmově vyloučeno, aby se spotřebitel dostal s vrácením jistiny do prodlení, s čímž souvisí nemožnost poskytovatele úvěru požadovat po spotřebiteli úroky z prodlení. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobu v částce odpovídající smluvnímu úroku a částce odpovídající zákonnému úroku z prodlení aj. ve svém výroku II. zamítl.
22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá nárok na jjeich náhradu, dle ust. 142 odst. 2 o. s. ř., když převážný úspěch měl žalovaný, jemuž však žádné náklady řízení nevznikly.