Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

27 C 205/2024

Soud: Obvodní soud pro Prahu 4Datum rozhodnutí: 14. 1. 2025Senát: Obvodní soud pro Prahu 4Č. j.: 27 C 205/2024-35Soudkyně: Mgr. Pavla SchütznerováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 5. 11. 2026Předmět řízení: O zaplacení 224 343,15 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSPH04:2025:27.C.205.2024.1
neplatnost právního jednánínáklady řízeníodstoupení od smlouvyvzájemné plněníbezdůvodné obohacenílhůtydokazovánívýživnésmlouva o úvěrunáhrada nákladůpostoupení pohledávkynásledek
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 15. 11. 2026 máme 604 717 z 615 474 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Související judikatura

Označená místa (117) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku částku ve výši [částka].

II. Co do zbývajícího nároku zaplacení částky [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka], zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 15,00 % ročně, úroku 17,9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši [částka], k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím, a to s odůvodněním, že žalovaný dne [datum] uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [Anonymizováno] s.r.o., IČO [Anonymizováno], smlouvu o úvěru č. [Anonymizováno]. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit v 96 měsíčních splátkách ve výši [částka]. K vyplacení úvěru došlo dne [datum]. Žalovaný řádně neplnil závazky ze smlouvy a dne [datum] tak bylo žalovanému oznámeno zesplatnění úvěru, kdy dlužná částka ke dni zesplatnění činila [částka]. Žalovaný se pro případ prodlení s nezaplacením úvěru zavázal uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaný za celou dobu uhradil pouze částku [částka]. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena na žalobkyni. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva, na tuto výzvu žalovaný nereagoval a dlužnou částku neuhradil. Žalobkyně tak požaduje po žalovaném úhradu dlužné jistiny ve výši [částka], dlužné smluvní poplatky ve výši [částka], dlužnou smluvní pokutu ve výši [částka], kapitalizovaný úrok ve výši [částka], smluvní úrok ve výši 17,90 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a náhradu nákladů řízení.

2. Úvěruschopnost žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně dle svého tvrzení řádně posuzovala, jak jí ukládá zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Schopnost žalovaného hradit úvěr byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně prověřena na základě údajů o příjmech a výdajích, výpisu z databází SOLUS, CRIF a ISIR, a dále z prohlášení dlužníka. Průměrný měsíční příjem žalovaného činí [částka]. Měsíční výdaje byly vyčísleny částkou [částka], do nichž byly zahrnuty i splátky půjčky a výživné. Právní předchůdkyní žalobkyně bylo zjištěno, že žalovaný měl celkem měsíčně cca [částka] disponibilních finančních prostředků, tedy dostatek finančních prostředků pro splácení požadovaného úvěru.

3. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nijak nevyjádřil.

4. Studiem spisu soud zjistil, že ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, proto dle ustanovení § 115a občanského soudního řádu (o. s. ř.) vyzval žalovaného usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka], aby se ve lhůtě 10 dnů vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil ho, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání výslovně souhlasila již v žalobě. Výzva byla žalovanému doručena fikcí doručení dle § 49 odst. 4 o.s.ř.. Žalovaný na tuto výzvu do současné doby nijak nereagoval, k žalobě se nevyjádřil. Soud tedy uzavřel, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a tímto způsobem ve věci rozhodl.

5. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

6. Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [Anonymizováno] s.r.o., IČO [Anonymizováno], dne [datum] sepsali smlouvu o spotřebitelském úvěru [Anonymizováno] č. [Anonymizováno], na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala vyplatit žalovanému částku ve výši [částka] a žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši [částka] prostřednictvím 96 měsíčních splátek ve výši [částka]. Ve smlouvě bylo uvedeno RPSN ve výši 19,44 % a roční úroková sazba ve výši 17,90 % p.a.. Strany si ve smlouvě sjednaly, že v případě prodlení žalovaného nastane povinnost k úhradě smluvní pokuty 0,1 % z dlužné částky úvěru za každý den prodlení s jeho úhradou a dále povinnost k úhradě zákonného úroku z prodlení v zákonné výši z dlužné částky (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [Anonymizováno] č. [Anonymizováno], sazebníku pro smlouvy o spotřebitelském úvěru [Anonymizováno] s účinností ode dne [datum]).

7. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému vydala částku ve výši [částka] dne [datum] (zjištěno z dokladu o vyplacení úvěru). Ze sdělení společnosti [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno].[Anonymizováno]., IČO [Anonymizováno], ze dne [datum], bylo prokázáno, že na bankovní účet žalovaného dorazila dne [datum] částka ve výši [částka].

8. Žalovaný uhradil pouze čtyři splátky, dne [datum] uhradil splátku ve výši [částka], dne [datum] uhradil splátku ve výši [částka], dne [datum] uhradil splátku ve výši [částka] a dne [datum] uhradil splátku ve výši [částka], pak již řádně nehradil a dne [datum] bylo žalovanému oznámeno zesplatnění úvěru, zbývající dlužná jistina činila [částka] (zjištěno z platební historie, odstoupení od smlouvy o úvěru ze dne [datum]).

9. Dne [datum] byla mezi žalobkyní a právní předchůdkyní žalobkyně uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, na jejímž základě nabyla žalobkyně pohledávku za žalovaným ze smlouvy o úvěru. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne [datum] a zároveň byl vyzván k úhradě dlužné částky ve výši [částka] do deseti dnů (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně seznamu postoupených pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně podacího lístku).

10. Žalovaný již ničeho dalšího neuhradil, žalobkyně mu tak zaslala předžalobní výzvu (zjištěno z výzvy k plnění se základním skutkových a právní rozborem předcházející žalobě ze dne [datum] včetně podacího lístku), na tuto nereagoval.

11. Právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného k poskytnutému úvěru prostřednictvím databází CRIF a SOLUS, Centrální evidence exekucí, Insolvenčního rejstříku, výpisu z bankovního účtu žalovaného a prohlášení dlužníka, kdy ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplývá, že žalovaný má pravidelný čistý měsíční příjem z podnikání ve výši 48 709 Kč. Celkové výdaje žalovaného činily částku [částka] (na splátky), z čehož náklady na bydlení činily [částka]. Volné zdroje žalovaného tak představují [částka] měsíčně. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného za listopad 2021 vyplývá, že počáteční zůstatek na bankovním účtu žalovaného činil částku [částka], konečný zůstatek částku [částka]. Za měsíc prosinec 2021 pak činil počáteční zůstatek [částka], konečný zůstatek [částka]. Za měsíc listopad bylo na účet žalovaného připsáno [částka], výdaje činily [částka], v měsíci prosinci pak příjmy na účet činily [částka] a výdaje [částka]. Žalovaný dále předložil občanský průkaz (zjištěno ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, z bankovního účtu žalovaného za listopad a prosinec 2021).

12. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

13. Aktivní legitimace žalobkyně ve věci je dána dle § 1879 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) když předmětná pohledávka na ni byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena.

14. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., a ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky. Žalovaný čerpal uvedený úvěr a zavázal se jej uhradit dle podmínek určených ve smlouvě.

15. Podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru, posouzením úvěruschopnosti spotřebitele se rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

16. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

17. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, pak dále platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Soud na tomto místě konstatuje, že poskytovatel úvěru má jednoznačnou zákonnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, neboť součástí jeho odborné péče je přezkoumání úvěruschopnosti spotřebitele, současně i s ohledem na skutečnost, že žalovanému byl poskytnut úvěr [částka], na který měl splatit celkovou částku [částka]. Předpokládána je taková obezřetnost úvěrujícího, že poskytovatel úvěru nespoléhá toliko na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje musí prověřit. Ze žalobkyní předložených důkazů však nevyplývá, že by tato povinnost byla adekvátně splněna. Naopak má soud za prokázané, že žalobkyně tuto zákonnou povinnost splnila pouze formálně.

20. Z výše uvedeného se podává, že bez ohledu na ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je soud povinen zkoumat dodržení předsmluvní povinnosti věřitele prověřovat úvěruschopnost spotřebitele z moci úřední, nikoliv pouze k námitce spotřebitele. Uvedený závěr vyplývá též z usnesení Ústavního soudu Pl. ÚS 3/20 ze dne [datum], kterým Ústavní soud vyjádřil názor, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru není ustanovením, které lze v otázce posouzení úvěruschopnosti aplikovat, neboť v tomto směru musí soud postupovat výhradně podle čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48 /ES a nikoliv podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Obdobně se Ústavní soud vyjádřil i v nálezu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18. Z judikatury českých soudů pak vyplývá, že za účelem dostatečného prověření úvěruschopnosti spotřebitele je poskytovatel úvěru povinen zkoumat příjmy spotřebitele skrze potvrzení od zaměstnavatele, prověřit veřejně dostupné informace, např. státem publikované informace o životním a existenčním minimu podle zák. č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu (dále i jako „z. ž. e. m.“), průměrné výdaje obyvatelstva z databáze Českého statistického úřadu (ČSÚ) a tyto porovnat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (nikoliv jen tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Povinnost nespoléhat se pouze na tvrzení spotřebitele o jeho majetkových poměrech vyplývá i z rozhodnutí Soudního dvore Evropské unie ze dne [datum], sp. zn. C – 449/13, CA Consumer Finance SA v. I. B..

21. Dle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

23. Dle § 588 věty prvé o. z. platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

24. Soud má tedy za prokázané, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [Anonymizováno] s.r.o., IČO [Anonymizováno], smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byla žalovanému dne [datum] vyplacena částka [částka]. Tuto částku žalovaný dosud v plné výši nevrátil, uhradil na ní [částka], jak vyplynulo z důkazů žalobkyní předložených. Tato částka se sestává ze čtyř zaplacených splátek, když žalovaný dne [datum] uhradil splátku ve výši [částka], dne [datum] uhradil splátku ve výši [částka], dne [datum] uhradil splátku ve výši [částka] a dne [datum] uhradil splátku ve výši [částka], před zesplatněním. Po zesplatnění úvěru žalovaný neuhradil již ničeho. V řízení ovšem nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to jak na straně příjmové, tak i na výdajové. Žalobkyně zhodnotila schopnost žalovaného splácet pouze na základě informací, které žalovaný vyplnil do výše uvedeného formuláře sám. Prověření úvěruschopnosti žalovaného však v tomto případě nebylo žalobkyní prokázáno, když k prokázání této skutečnosti navrhla k důkazu pouze výpisy z bankovního účtu za listopad a prosinec 2021. Tvrzení žalobkyně, že žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně lustrovala ve veřejných databázích, nebylo v řízení prokázáno, ale ani kdyby tomu tak bylo, sama o sobě tato lustrace nemůže být dostatečná k posouzení poměrů žalovaného a k posouzení jeho úvěruschopnosti. Žalobkyně si neověřila majetkové poměry žalovaného především po stránce výdajové, kdy kupříkladu částka za bydlení ve výši [částka] v Praze se soudu její jako skutečně nereálná. Nebyl rovněž zjišťován osobní stav žalovaného, či zda žije ve společné domácnosti sám či s jinou osobou. Ve světle výše uvedeného tak soud z úřední povinnosti posoudil nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného jako důvod způsobující absolutní neplatnost předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Z těchto důvodů soud již neposuzoval rozpor sjednané úrokové sazby, s dobrými mravy (§ 580 odst. 1, § 588 o. z.), pro nějž by úvěrová smlouva musela být rovněž shledána absolutně neplatnou, když přiměřenost úroku je nutné posuzovat s přihlédnutím k úrokům poskytovaným bankami v daném období s tím, že v případě nebankovního úroku nemusí být nepřiměřený úrok převyšující obvyklý úrok více než dvakrát až třikrát s ohledem na vyšší riziko spojené s půjčováním osobám, které by na úvěr nemusely dosáhnout (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]), když na poskytnutý úvěr ve výši [částka] měl žalovaný uhradit celkem [částka].

25. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že, „poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. […] Spotřebitel je povinen vrátit poskytnout jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem“. Citované ustanovení stanoví speciální následek porušení povinnosti poskytovatele úvěru před uzavřením smlouvy, který nelze podřadit pod institut bezdůvodného obohacení (viz rozhodnutí NS ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Žalobkyni tedy svědčí právo na vrácení vyčerpané a dosud neuhrazené jistiny úvěru, avšak žalovaný se dosud s jejím splácením nedostal do prodlení, neboť dosud nenastala splatnost této částky, stejně tak proto není důvodný nárok žalobkyně na přiznání úroku z prodlení, když splatnost částky dosud nenastala a žalovaný tedy není s její úhradou v prodlení. Soud proto žalobě vyhověl co do nároku na zaplacení částky [částka] (výrok I., tedy zbývající části nesplacené jistiny ponížené o žalovaným uhrazené splátky). Ve zbytku soud žalobu zamítl, a to z důvodu absence důkazů prokazujících prověřování úvěruschopnosti žalovaného, pročež byla smlouva vyhodnocena jako neplatná. Pro úplnost soud dodává, že je-li smlouva neplatná, nárok na úrok žalobkyni nenáleží, stejně jako nárok na poplatky či smluvní pokuty. Z absolutně neplatné smlouvy nelze takové nároky odvozovat.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž tato částka představuje 19,22 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 59,61 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 40,39 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací