Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku částku ve výši [částka].
II. Co do zbývajícího nároku zaplacení částky [částka], kapitalizovaného zákonnéhoúroku z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka], zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 15 % ročně, úroku 18,47 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, částky [částka], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka], zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 15 % ročně, úroku 24,36 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.Shodu s prvopisem potvrzuje [jméno FO].
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum], domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] [IČO] IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně), se žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši [částka] v hotovosti. Tuto se žalovaný zavázal splatit společně s částkou [částka] představující úrok, částkou [částka] představující poplatek za zpracování půjčky a částkou [částka] představující poplatek za službu komfortního a flexibilního splácení, a to v 52 týdenních splátkách po [částka], přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Jelikož žalovaný sjednané splátky řádně a včas nehradil, když poslední splátku uhradil dne [datum], provedla žalobkyně ke dni [datum] vyčíslení dlužné částky, přičemž dlužná jistina činila částku [částka] a dlužný poplatek částku [částka]. Po postoupení pohledávky žalovaný uhradil ještě [částka]. Žalovaný tak uhradil pouze částku [částka]. Dále právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] [IČO] IČO, , se žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši [částka] v hotovosti. Tuto se žalovaný zavázal splatit společně s částkou [částka] představující úrok, částkou [částka] představující poplatek za zpracování půjčky a částkou [částka] představující poplatek za službu komfortního a flexibilního splácení, a to v 21 měsíčních splátkách po [částka], přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Jelikož žalovaný sjednané splátky řádně a včas nehradil, když poslední splátku uhradil dne [datum], provedla žalobkyně ke dni [datum] vyčíslení dlužné částky, přičemž dlužná jistina činila částku [částka] a dlužný poplatek částku [částka]. Žalovaný tak uhradil pouze částku [částka]. Pohledávky za žalovaným na žalobkyni přešly uzavřením smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] mezi žalobkyní a společností [právnická osoba] [IČO] IČO, , což bylo žalovanému oznámeno dopisem. Jelikož žalovaný neplatil řádně a včas, nárokuje žalobkyně rovněž smluvní úrok, zákonný úrok z prodlení, kapitalizovaný úrok a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení.
2. Před poskytnutím úvěrů právní předchůdkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Poskytnuté informace od žalovaného byly zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady, mezi které patří zejména výplatní pásky za poslední tři měsíce předcházející žádosti o poskytnutí půjčky, pracovní smlouva a nájemní/podnájemní smlouva. Žalovaný byl dotazován na rodinné, majetkové a pracovní poměry.
3. Žalobkyně již v návrhu výslovně souhlasila s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil a ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. se tak má za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Z předložených listinných důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu ve věci samé.
5. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] [IČO] IČO, , a žalovaný dne [datum] uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] na částku [částka]. Poskytnuté peněžní prostředky se žalovaný zavázal splatit prostřednictvím 52 týdenních splátek spolu s úrokem ve výši [částka], poplatkem za zpracování ve výši [částka] a poplatkem za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši [částka]. Roční procentní sazba nákladů činila [Anonymizováno] %. Roční úroková sazba činila [Anonymizováno] % (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], smluvních podmínek, tabulky umoření).Shodu s prvopisem potvrzuje [jméno FO].
6. Právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného k poskytnutému spotřebitelskému úvěru č. [hodnota] tak, že zjistila, že [částka] (zjištěno ze zákaznické karty ze dne [datum]).
7. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] [IČO] IČO, , a žalovaný dne [datum] uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] na částku [částka]. Poskytnuté peněžní prostředky se žalovaný zavázal splatit prostřednictvím 21 měsíčních splátek spolu s úrokem ve výši [částka], poplatkem za zpracování ve výši [částka] a poplatkem za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši [částka]. Roční procentní sazba nákladů činila [Anonymizováno] %. Roční úroková sazba činila [Anonymizováno] % (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], smluvních podmínek, tabulky umoření).
8. Právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného k poskytnutému spotřebitelskému úvěru č. [hodnota] tak, že zjistila, že [částka] (zjištěno ze zákaznické karty ze dne [datum]).
9. Celkem žalovaný dle tvrzení žaloby uhradil na smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] částku [částka] a na smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] částku [částka] (zjištěno ze skutkových tvrzení žalobkyně).
10. Pohledávky za žalovaným byly na žalobkyni postoupeny dne [datum], a tato změna věřitele byla žalovanému oznámena přípisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne [datum] (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], potvrzení o uhrazení úplaty za postoupené pohledávky, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně podacího lístku).
11. Předžalobní výzvou ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužných částek (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne [datum], podacího lístku).
12. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.
13. Aktivní legitimace žalobkyně ve věci je dána dle § 1879 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) když předmětná pohledávka na ni byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena.
14. Mezi žalobkyní a žalovaným byly uzavřeny smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z.“, a ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na jejichž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky. Žalovaný čerpal uvedené úvěry a zavázal se jej uhradit dle podmínek určených ve smlouvách.
15. Podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru, posouzením úvěruschopnosti spotřebitele se rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.Shodu s prvopisem potvrzuje [jméno FO].
16. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
17. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, pak dále platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
19. Soud na tomto místě konstatuje, že poskytovatel úvěru má jednoznačnou zákonnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, neboť součástí jeho odborné péče je přezkoumání úvěruschopnosti spotřebitele, současně i s ohledem na skutečnost, že žalovanému byl poskytnut úvěr [částka], na který měl splatit celkovou částku [částka] a úvěr [částka], na který měl splatit celkovou částku [částka]. Předpokládána je taková obezřetnost úvěrujícího, že poskytovatel úvěru nespoléhá toliko na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje musí prověřit. Ze žalobkyní předložených důkazů však nevyplývá, že by tato povinnost byla adekvátně splněna. Naopak má soud za prokázané, že žalobkyně tuto zákonnou povinnost splnila pouze formálně.
20. Z výše uvedeného se podává, že bez ohledu na ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je soud povinen zkoumat dodržení předsmluvní povinnosti věřitele prověřovat úvěruschopnost spotřebitele z moci úřední, nikoliv pouze k námitce spotřebitele. Uvedený závěr vyplývá též z usnesení Ústavního soudu Pl. ÚS 3/20 ze dne [datum], kterým Ústavní soud vyjádřil názor, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru není ustanovením, které lze v otázce posouzení úvěruschopnosti aplikovat, neboť v tomto směru musí soud postupovat výhradně podle čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48 /ES a nikoliv podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Obdobně se Ústavní soud vyjádřil i v nálezu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18. Z judikatury českých soudů pak vyplývá, že za účelem dostatečného prověření úvěruschopnosti spotřebitele je poskytovatel úvěru povinen zkoumat příjmy spotřebitele skrze potvrzení od zaměstnavatele, prověřit veřejně dostupné informace, např. státem publikované informace o životním a existenčním minimu podle zák. č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu (dále i jako „z. ž. e. m.“), průměrné výdaje obyvatelstva z databáze [právnická osoba] (ČSÚ) a tyto porovnat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (nikoliv jen tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Povinnost nespoléhat se pouze na tvrzení spotřebitele o jeho majetkových poměrech vyplývá i z rozhodnutí Soudního dvore Evropské unie ze dne [datum], sp. zn. C – 449/13, CA Consumer Finance SA v. [jméno FO].
21. Dle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Shodu s prvopisem potvrzuje [jméno FO].
22. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
23. Dle § 588 věty prvé o. z. platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
24. Soud má tedy za prokázané, že žalovaný [datum] uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] [IČO] IČO, , smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě byla žalovanému vyplacena částka [částka]. Dne [datum] uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] [IČO] IČO, , smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě byla žalovanému vyplacena částka [částka]. Tuto částku žalovaný dosud v plné výši nevrátil, uhradil na ní [částka], jak vyplynulo z tvrzení žalobkyně. V řízení ovšem nebylo ani v jednom případě prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to jak na straně příjmové, tak i na výdajové. Právní předchůdkyně žalobkyně zhodnotila schopnost žalovaného splácet pouze na základě informací, které žalovaný vyplnil do výše uvedeného formuláře sám. Spokojila se s předložením pouze dvou výplatních pásek za období předcházející uzavření smluv. Nijak dokladovány ani ověřovány nebyly další skutečnosti, zejména tak podstatné, jako výdaje, zejména výdaje na bydlení. Žalovaný v obou případech uvedl celkové výdaje ve výši [částka], což je částka, která by minimálně měla vzbudit pozornost právní předchůdkyně žalobkyně o pravosti tohoto údaje a vést k další aktivitě směrem k jejich zjišťování, když celkové měsíční výdaje ve výši [částka] zahrnující s největší pravděpodobností i částku za bydlení se soudu jeví jako nepřiměřeně nízké. V případě druhé smlouvy uzavřené o osm měsíců po první smlouvě jsou pak v zákaznické kartě uvedeny výdaje ve stejné výši, a to i přesto, že žalovaný již nebydlel v nemovitosti, kterou spoluvlastnil, ale pronájmu a výše celkových výdajů zůstala beze změny, což je minimálně s podivem. Po žalovaném tak nebylo vyžadováno doložení jakýchkoli jiných dokladů, na jejichž základě by bylo možné objektivně posoudit jeho úvěruschopnost, když právní předchůdkyně žalobkyně se spokojila, jak je uvedeno výše, pouze se dvěma výplatními páskami za období předcházející uzavření smluv. Z ničeho ani nevyplývá příjem ostatních členů domácnosti. Navíc právní předchůdkyní žalobkyně nebylo žádným způsobem při poskytování druhé, o osm měsíců po první smlouvě pozdější, smlouvy zohledněna finanční schopnost žalovaného, když požadoval další úvěr v takto krátkém časovém horizontu. Ve světle výše uvedeného tak soud z úřední povinnosti posoudil nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného jako důvod způsobující absolutní neplatnost předmětných smluv o spotřebitelském úvěru. Z těchto důvodů soud již neposuzoval rozpor sjednané úrokové sazby, s dobrými mravy (§ 580 odst. 1, § 588 o. z.), pro nějž by úvěrové smlouvy musely být rovněž shledány absolutně neplatnými, když přiměřenost úroku je nutné posuzovat s přihlédnutím k úrokům poskytovaným bankami v daném období s tím, že v případě nebankovního úroku nemusí být nepřiměřený úrok převyšující obvyklý úrok více než dvakrát až třikrát s ohledem na vyšší riziko spojené s půjčováním osobám, které by na úvěr nemusely dosáhnout (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]), když na poskytnutý úvěr ve výši [částka] měl žalovaný uhradit celkem [částka] a na poskytnutý úvěr ve výši [částka], měl žalovaný uhradit celkem [částka].
25. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že, „poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. […] Spotřebitel je povinen vrátit poskytnout jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem“. Citované ustanovení stanoví speciální následek porušení povinnosti poskytovateleShodu s prvopisem potvrzuje [jméno FO].rozhodnutí NS ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Žalobkyni tedy svědčí právo na vrácení vyčerpané a dosud neuhrazené jistiny úvěru č. [hodnota], avšak žalovaný se dosud se splácením této částky nedostal do prodlení, neboť dosud nenastala splatnosti této částky, stejně tak proto není důvodný nárok žalobkyně na přiznání úroku z prodlení, když splatnost částky dosud nenastala a žalovaný tedy není s její úhradou v prodlení. Soud proto žalobě vyhověl co do nároku na zaplacení částky [částka] (výrok I., tedy zbývající části nesplacené jistiny z úvěru č. [hodnota] ponížené o žalovaným uhrazené splátky). Ve zbytku soud žalobu zamítl, a to z důvodu absence důkazů prokazujících prověřování úvěruschopnosti žalovaného, pročež byly smlouvy vyhodnoceny jako neplatné. Pro úplnost soud dodává, že je-li smlouva neplatná, nárok na úrok žalobkyni nenáleží, stejně jako nárok na poplatky. Z absolutně neplatné smlouvy nelze takové nároky odvozovat.
26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy byl z větší části úspěšný žalovaný, nicméně mu v řízení žádné náklady nevznikly.