Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověnoEP1250

Spisová značka

29 C 344/2024

Soud: Obvodní soud pro Prahu 4Datum rozhodnutí: 18. 12. 2024Senát: Obvodní soud pro Prahu 4Č. j.: 29 C 344/2024-29Samosoudce: Mgr. Jan BalciarAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 11. 3. 2025Předmět řízení: pro zaplacení 233 938,28 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSPH04:2024:29.C.344.2024.1
smlouva o úvěrupostoupení pohledávky
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 16. 11. 2026 máme 604 705 z 615 476 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (51) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [částka] spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 12,75% p.a. od [datum] do zaplacení do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu, v němž žalobkyně vůči žalované požaduje zaplatit [částka] s úrokem z prodlení z částky [částka], s úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 2,15 % p.a. od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaný úrok ve výši [částka] a úrok 9,48 % p.a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni, k rukám jejího právního zástupce, na náhradě nákladů řízení částku [částka], a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhá vydání rozsudku, kterým by soud straně žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že [Anonymizováno]. [právnická osoba]., IČ [IČO] (dále jen „banka“), uzavřela se stranou žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru (dále jen „smlouva“), na jejímž základě poskytla banka straně žalované finanční prostředky - úvěr ve výši [částka] za účelem konsolidace půjček. Strana žalovaná se ve smlouvě zavázala splatit poskytnutý úvěr spolu s úroky ve výši 9,48% ročně a poplatky. Strana žalovaná však bance neplatila sjednané splátky řádně, proto banka od úvěr ke dni [datum] zesplatnila. Na úvěr strana žalovaná zaplatila pouze [částka]. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek se žalobkyně stala oprávněným subjektem k vymáhání nároku vůči straně žalované na místo banky.

2. Strana žalovaná je občanem Slovenska. S přihlédnutím k neexistenci dvoustranné smlouvy mezi Českou republikou a státem strany žalované, jež by právní vztah, který je předmětem řízení, upravovala, soud určil svoji pravomoc k projednání této věci dle čl. 7 odst. 1 písm. a/ nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum], o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, dle kterých platí, že (cit.) „Osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nárok ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn“ tak, že je příslušný k rozhodnutí tohoto sporu, neboť strana žalovaná měla svůj závazek splnit v místě sídla banky, tedy v [adresa].

3. Rozhodným právem je právo české, a to dle čl. 3 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne [datum] o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), dle něhož platí, že „Smlouva se řídí právem, které si strany zvolí“, neboť banka si se stranou žalovanou jako rozhodné zvolili české právo v čl. VI odst. 2 smlouvy.

4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil skutečnosti uvedené žalobkyní a rekapitulované v bodě 1 rozsudku (důkazy: žádost o úvěr, smlouva o úvěru, produktové podmínky úvěru, informace o úvěru, výpis z běžného účtu, oznámení o splatnosti, doklad nazv. jako amortizace, tabulka předpisů úroků z prodlení, , vysvětlení některých pojmů, zesplatnění, doklad nazv. jako amortizace, tabulka předpisů úroků, výpis z úvěrového účtu, platební historie, předžalobní upomínky, doklady o odeslání písemností, výpisy z úvěrového účtu, výpis z běžného účtu, platební historie). Žalobkyně měla při sjednávání úvěru prověřovat úvěruschopnost strany žalované tak, že vycházela z jí deklarovaných příjmů ve výši [částka] měsíčně, z jí poskytnuté informace, že má vlastní bydlení, že celkový příjem domácnosti je [částka] a že nemá další vyživovací povinnost. Stran výdajů žalobkyně vycházela z ekonomického a matematického modelu, z toho, co jí strana žalovaná doložila a dále z životního minima dle nařízení vlády. Pomocí těchto informací žalobkyně dospěla k závěru, že strana žalovaná byla schopna úvěry hradit (důkazy: vyjádření banky k posouzení úvěruschopnosti).

5. Z pohledu práva platí u smluv o úvěru následující: podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, platí, že „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ V § 2397 obč. zákoníku je stanoveno, že „Úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá“ a dle § 2399 odst. 1 obč. zákoníku platí, že „Úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.“ Dle § 1970 občanského zákoníku platí, že „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Ustanovení § 588 občanského zákoníku určuje, že „Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.“ Dle § 2991 odst. 1 a 2 obč. zákoníku platí, že „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám“, přičemž v § 2999 odst. 1 obč. zákoníku je uvedeno, že „Není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání.“

6. Ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon“), stanoví, že „Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ Dle § 87 odst. 1 zákona platí, že „Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“ Ustanovení § 2 odst. 1 zákona potom definuje spotřebitelský úvěr takto „Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.“

7. Dle čl. 8 odst. 1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“) platí, že „Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.“ V čl. 23 této směrnice je uvedeno, že „Členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.“

8. Na základě skutečnosti uvedených v bodech 4 rozsudku vzal soud za prokázané, že banka straně žalované poskytla na základě smlouvy úvěr ve výši [částka]. Dále má soud za prokázané, že strana žalovaná na svůj dluh zaplatil celkovou částku [částka]. Rovněž má soud za to, že na základě smlouvy o postoupení pohledávky se žalobkyně namísto banky stala oprávněnou osobou k vymáhání nároků plynoucích z úvěru vůči žalovanému. Dále však musí soud zhodnotit 3 otázky, a to: (i) zda soud může bez aktivity strany žalované hodnotit, zda byly při uzavření smlouvy o úvěru splněny podmínky zákona o spotřebitelskému úvěru, (ii) zda podmínky splněny byly a (iii) na jakou částku má žalobkyně vůči straně žalované nárok.

9. Soud má za to, že neplatnost při nedostatečném posuzování úvěruschopnosti je neplatností absolutní dle § 588 obč. zákoníku, kterou soud musí zkoumat i bez aktivity strany žalované, jak ostatně plyne i z rozhodnutí Soudního dvora EU sp.zn. C679/18 ze dne [datum] o tom, že „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“

10. Soud tedy dále zkoumal, zda banka posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Z pohledu soudu banka úvěruschopnost strany žalované dostatečně nezkoumala, popř. žalobkyně nic takového neprokázala. Soud má za to, že věřitel může dostát své povinnosti pouze tehdy, pokud objektivně zjistí příjmy a výdaje dlužníka, např. prostřednictvím výplatních pásek, výpisů z bankovních účtů apod., a následně takto zjištěné informace vyhodnotí, kdy na jedné straně posoudí příjmy, na straně druhé výdaje, přičemž z rozdílu těchto hodnot zjistí, zda dlužník má dostatek finančních prostředků na splácení úvěru. Jen tímto způsobem věřitel dostojí své povinnosti dle zákona posoudit schopnost spotřebitele splácet úvěr.

11. Po výzvě soudu k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně doplnila, že banka při sjednávání úvěru u příjmů a výdajů vycházela z tvrzení strany žalované a z matematického modelu výpočtu úvěruschopnosti. Soud je přesvědčen o tom, že věřitel své povinnosti zkoumat úvěruschopnost dlužníka dostojí alespoň tím, že si zjistí a ověří jeho příjmy a dále i výdaje, a to alespoň prostřednictvím výpisů z jeho účtu, kdy na základě zjištěných měsíčních zůstatků na účtu zhodnotí finanční kondici dlužníka. Jen tímto způsobem může zjistit, zda má dlužník dostatek finančních prostředků pro splácení úvěru. Soud dospěl k závěru, že se banka schopností strany žalované splácet úvěr nezabývala dostatečně a s odbornou péčí, když neověřovala její příjmy a výdaje, na jejichž základě by zjistila finanční kondici strany žalované. Namísto toho se banka stran příjmů spokojila pouze s ujištěním strany žalované a ohledně její schopnosti splácet úvěr se spolehla na matematický model, tedy jakýsi obecný model finančního hospodaření strany žalované, který se však s realitou mohl setkat jen stěží.

12. Soud je proto přesvědčen o tom, že úvěruschopnost strany žalované nehodnotila banka s odbornou péčí, pročež smlouva o úvěru uzavřená mezi stranou žalovanou a bankou je neplatná pro rozpor se zákonem.

13. Je-li smlouva neplatná dle § 87 odst. 1 zákona, je strana žalovaná povinna žalobkyni vrátit dle téhož ustanovení jistotu s přihlédnutím k jejím možnostem, které tvoří částka, jež žalobkyně poskytla straně žalované jako úvěr po odečtení jí zaplacené částky, přičemž se nepřihlíží k příslušenství, které si účastníci smlouvy sjednali zaplatit v neplatných smluvních ujednáních. Z tvrzení žalobkyně a důkazů plyne, že banka straně žalované poskytla úvěr ve výši [částka] a že strana žalovaná z titulu úvěru zaplatila částku [částka]. Rozdíl mezi těmito částkami činí [částka], a tuto částku proto soud žalobkyni přiznal jako právo na vydání bezdůvodného obohacení, ve zbytku potom žalobu jako nedůvodnou zamítl.

14. Ohledně splatnosti tohoto typu nároku z bezdůvodného obohacení soud vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum] uvedl, že (cit.) „Již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první zákona č. 257/2016 Sb. Toto ustanovení tak představuje speciální úpravou vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad) ve vztahu k ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. Samotný zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů a konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak i zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad)… Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud …(srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2017, s. 436-440).“

15. Pokud pak jde o povinnost soudu určit splatnost jistiny dle možností strany žalované, tak ta neposkytla soudu vůbec žádnou součinnost, soud nemá dostatečné informace o jejích poměrech ani z doby uzavření smlouvy. Soud tak vychází z toho, že sama strana žalovaná byla ochotna splácet úvěry po splátkách v celkové výši [částka] měsíčně, o vedení tohoto řízení je informována již od listopadu 2024, přitom již v době před zahájením řízení jí byly doručeny oznámení o zesplatnění (srpen 2023). Soud tak uzavřel, že je v možnostech strany žalované zbytek jistiny zaplatit do [datum], tj. za 33 měsíců od poskytnutí peněz, což soud považuje za dostatečnou pro našetření si dlužné jistiny.

16. Procesně úspěšnější žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení. Pokud by byla úspěšná zcela, náležela by jí částka [částka] sestávající ze zaplaceného soudního poplatku [částka], odměny za 5 úkonů právní služby za přípravu a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba a doplnění, ústní jednání po [částka] (při tarifní hodnotě sporu 233 tis. Kč dle § 6 odst. 1 ve spojení s § 7 a § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů…), dále paušální náhradu [částka] za 5 úkonů právní služby po [částka] (dle § 13 cit. vyhlášky) a konečně 21%-ní DPH z odměny a náhrad (dle § 137 odst. 3 o.s.ř.) ve výši [částka]. Z těchto nákladů řízení náleží žalobkyni dle § 142 odst. 2 o.s.ř. poměrná část v rozsahu 20% jak plyne z této tabulky, tj. [částka]:ZamítnutoŽalovánojistina[částka] částkakapitalizovaný úrok[částka] částkakapitalizovaný úrok z prodlení[částka] částkaúrok do , datum[částka] částkaúrok z prodlení do , datum[částka] částka[částka] částkaneúspěch39,97%úspěch60,03%úspěch -neúspěch20,06%

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací