Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 11,30 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba o zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky[částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka] do třídnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím z titulu nesplacení dlužných částek poskytnutých žalovanému na základě smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota], uzavřené dne [datum] distančním způsobem přes webové stránky www.[Anonymizováno].cz, sjednaný úvěrový rámec čerpaný prostřednictvím kreditní karty činil [částka]. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr včetně sjednaného úroku a smluvních poplatků splácet řádně a včas v pravidelných měsíčních splátkách stanovených jako procentuální část ze sjednaného úvěrového rámce. Před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyně prověřovala schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalovaný sjednané splátky řádně a včas nehradil, žalobkyně proto přistoupila ke dni [datum] v souladu s uzavřenou smlouvou k zesplatnění celého úvěru a vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky. Žalovaný ani přes výzvy žalobkyni dluh neuhradil. Žalobkyně tak eviduje za žalovaným ke dni podání žaloby pohledávku ve výši [částka], a to neuhrazenou jistinu [částka], sjednaný poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši [částka], smluvní úrok [částka], sjednaný poplatek za službu „Presto“ ve výši [částka]. Žalovaný dlužnou částku ani k předžalobní výzvě žalobkyně neuhradil.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
3. Soud věc v souladu s § 115a o. s. ř. projednal bez nařízení jednání. Ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s daným postupem souhlasili: žalobkyně výslovně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a žalovaný konkludentně, když nesdělil nesouhlas k výzvě soudu obsahující doložku dle § 101 odst. 4 o. s. ř.
4. Z dokazování provedeného těmito listinnými důkazy: smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota], včetně přílohy – předpis splátek, všeobecné obchodní podmínky, informace pro spotřebitele, údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, souhlas se zpracováním osobních údajů, autorizace ověření totožnosti žalovaného, [jméno FO] výpis, výpis o posouzení úvěryschopnosti, identifikované příjmy žalovaného, obecné principy posuzování (úvěryschopnosti) spotřebitele, přehled bankovních transakcí vyplacených žalovanému [Anonymizováno] /[Anonymizováno] -[Anonymizováno] /[Anonymizováno], dopis ze dne [datum] (zesplatnění), předžalobní výzvou ze dne [datum] včetně dokladu o odeslání z [datum], soud zjistil tento skutkový stav věci v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí.
5. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] prostřednictvím internetových stránek žalobkyně www.[Anonymizováno].cz uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota], jejímž předmětem bylo poskytnutí bezúčelového revolvingového úvěru s kreditním rámcem do [částka]. Žalovaný se identifikoval v internetovém prostředí webových stránek žalobkyně potvrzením správnosti svých údajů, odsouhlasil předsmluvní informace a následně odsouhlasil návrh smlouvy kliknutím na volbu „Podepisuji“. Smlouva a formulář mu byla následně zaslána na zadanou e-mailovou adresu. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu, do kterého se žalovaný přihlásil pomocí dvoufaktorového ověření, identifikoval se jménem, příjmením, rodným číslem, trvalým pobytem, e-mailem, telefonním číslem a číslem bankovního účtu a potvrdil jejich správnost, byl mu zpřístupněn formulář standardních předsmluvních informací o spotřebitelském úvěru, který odsouhlasil, a poté i návrh smlouvy o úvěru, který následně odsouhlasil kliknutím na volbu „Podepisuji“. Smlouva a formulář mu byla následně zaslána na zadanou e-mailovou adresu. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky a sazebník žalobkyně. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila úvěryschopnost žalovaného nejprve na základě údajů poskytnutých žalovaným s tím, že v domácnosti hospodaří sám, výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem [částka] byla ověřena bankovním výpisem na částku ve výši [částka], výdaje na bydlení [částka], výdaje na půjčky [částka], další nezbytné výdaje [částka] a zbytné výdaje [částka]. Dále bylo dne [datum] nahlédnuto do centrálních registrů a rejstříků (bankovní a nebankovní registr klientů, centrální evidence exekucí, insolvenční rejstřík, registr neplatných dokladů MV) a sankčních seznamů a interních registrů historie klienta. Veškeré získané údaje žalobkyně zhodnotila podle interní metodiky schválené ČNB, při vyhodnocení schopnosti žalovaného úvěr splácet byl zohledněn regionální koeficient 1,5, rezerva pro výdaje [částka], vypočtené minimální výdaje [částka], disponibilní příjem [částka], počet doporučených prodloužení 0, to vše se závěrem, že žalovaný je schopen své závazky splácet a se stanovením limitů pro úvěr a jeho splácení. Úvěr byl dne [datum] poskytnut žalovanému ve výši [částka] bankovním převodem na ověřený účet uvedený ve smlouvě č. [č. účtu]. Žalovaný dále sjednal mj. volitelnou službu „Presto“ dle čl. VII odst. 4 smlouvy. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr dle čl. V. a VI. smlouvy splácet v pravidelných denních splátkách spolu s denní úrokovou sazbou 0,883 % (RPSN 1 437,46 %) počínaje 30. dnem od poskytnutí úvěru, tj. [datum] s posledním dnem trvání smlouvy [datum], a to s výší splátky vypočtené vždy dle vzorce v čl. 5 VOP a s poplatkem za vyplacení tranše úvěru 1,99 % z čerpané částky. Celková částka splacení úvěru má být aktuálně uvedena v klientské sekci. %. Žalovaný sjednané splátky řádně a včas nehradil, žalobkyně proto přistoupila ke dni [datum] v souladu s uzavřenou smlouvou k zesplatnění celého úvěru a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Žalovaná částka ve výši [částka] sestává z neuhrazené jistiny ve výši [částka], poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši [částka], smluvního úroku ve výši [částka] a poplatku za službu „Presto“ ve výši [částka]. Žalovaný dlužnou částku ani k předžalobní výzvě žalobkyně neuhradil.
6. Žaloba je z části důvodná.
7. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným je absolutně neplatná, a to z následujících důvodů:
8. Smlouvu uzavřenou dne [datum] mezi žalobkyní a žalovaným soud posoudil jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“) uzavřenou adhezním způsobem (§ 1798 a násl. o. z.). Žalovaný na straně úvěrovaného smlouvu uzavřel v postavení spotřebitele a žalobkyně na straně úvěrujícího v postavení podnikatele (§ 419, § 420 a § 1810 a násl. o. z.). Na smlouvu dopadá rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru byla dostatečným způsobem a s odbornou péčí posouzena úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., když žalobkyní provedené vyhodnocení schopnosti žalovaného úvěr splácet – s ohledem na obsah uzavřené smlouvy, jakož i s ohledem na poskytnutou částku úvěru a dobu splatnosti, získané a ověřené informace a prověření žalovaného ve veřejně přístupných rejstřících – shledal soud v tomto případě zcela dostačujícím k poskytnutí úvěru.
9. Soud se zabýval otázkou platnosti této smlouvy s ohledem na její mravnost ve smyslu § 580 a § 588 o. z., pokud jde o sjednanou výši úrokové sazby, a to zejména s odkazem na závěry plynoucí z ustálené rozhodovací praxe soudů, podle níž je zpravidla v rozporu s dobrými mravy výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozsudky Nejvyššího soudu z 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, nebo z 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005).
10. V posuzovaném případě byl sjednán nominální úrok ve výši 0,883 % denně, tj. 322,295 % ročně. Nad rámec úroku jsou sjednány další poplatky, v důsledku dalších ujednání smlouvy současně RPSN poskytnutého úvěru při čerpání kreditního rámce pak činila 1 437,46 %. V době uzavření smlouvy o úvěru (říjen 2023) poskytovaly banky spotřebitelské úvěry domácnostem se sazbou 9,37 % ročně (srov. databázi časových řad ARAD vedenou ČNB: http://www.cnb.cz/arad/#/cs/display_link/basket__SMIRNOOBUVMIRS304CZK011111). Úroková sazba sjednaná v uzavřené smlouvě tuto bankovní úrokovou sazbu mnohonásobně, tedy zcela neadekvátním způsobem, přesahuje. Tak vysokou úrokovou sazbu je třeba považovat za zcela excesivní a zjevně nemravnou. Uzavřená smlouva o úvěru se tak blíží lichevní smlouvě.
11. S ohledem na výše uvedené soud uvedenou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Neplatné ujednání o úroku v daném případě nebylo možné změnit (moderovat) ve smyslu ustanovení § 577 o. z., neboť by tak tím nedošlo ke spravedlivému uspořádání práv a povinností stran. Nahrazování neplatně sjednaného úroku zásahem soudu by totiž bylo v rozporu s účelem a smyslem ustanovení § 577 o. z., kterým je mimo jiné i preventivní (odrazující) účinek neplatnosti nemravných ujednání. Uvedená interpretace § 577 o. z. vychází rovněž z judikatury Soudního dvora EU, která zdůrazňuje, že je třeba zabránit dalšímu používání nemravných klauzulí ve smlouvách, které uzavírají poskytovatelé se spotřebiteli. Pokud by soud mohl měnit obsah smlouvy, mohlo by to vést k eliminaci odrazujícího účinku pro poskytovatele. Nelze připustit, aby poskytovatelé nabyli dojmu, že sice bude rozhodnuto o neplatnosti takových klauzulí, nicméně vnitrostátní soud může smlouvu v nezbytném rozsahu doplnit. To by totiž nevedlo k ničemu jinému, než že by poskytovatelé byli nadále podněcováni uvedené klauzule využívat namísto toho, aby byli vedeni se takových praktik střežit (viz např. rozsudek SDEU ze 14. 6. 2012, Banco Español de Crédito SA proti Joaquínovi Calderónovi Caminovi, C-618/10 nebo rozsudek SDEU ze 7. 11. 2019, Kanyeba SA Nijs a Deroga, C-349/18 – C-351/18).
12. Absolutní neplatnost se pak v daném případě týká celé smlouvy, neboť nelze ve smyslu ustanovení § 576 a § 577 o. z. předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Žalobkyně jako poskytovatel úvěrů, profesionál, uzavírá smlouvy o úvěru s ujednáním o úrocích obdobně vysokých, jako v této věci, jejichž výši obhajuje tím, že je nebankovním subjektem a že ve výši úroku zohledňuje rizikovost úvěrů. Jednotlivá ujednání smlouvy o úvěru tvořila jeden celek. Dle názoru zdejšího soudu by žalobkyně, bez ujednání o neobvykle vysokých úrocích, tuto smlouvu s žalovaným neuzavřela, neboť na sjednávání nepřiměřeně vysokých úroků je založen její obchodní model. Ke shodným závěrům v případě obdobných úvěrových smluv opakovaně dospěl rovněž Městský soud v Praze (srov. např. rozsudky z 10. 1. 2023, č. j. 35 Co 345/2022-56, či z 24. 10. 2019, č. j. 22 Co 197/2019-99).
13. Za této situace nelze než uzavřít, že uzavřená smlouva o úvěru je z důvodu sjednání zjevně nemravného úroku absolutně neplatná podle § 588 o. z. jako celek. K neplatnosti podle § 588 o. z. je přitom soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Rovněž dle ustálené judikatury Soudního dvora má vnitrostátní soud „z úřední povinnosti posoudit zneužívající charakter smluvní klauzule, pokud má k dispozici informace o právním a skutkovém stavu, které jsou pro tyto účely nezbytné“ (rozsudek ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C-243/08, bod 32; také viz rozsudek ze dne 26. 10. 2006, Mostaza Claro, C-168/05, bod 38).
14. Tento závěr soud učinil i s vědomím principů smluvní autonomie a pacta sunt servanda jakož i zásady, že na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné (§ 574 o. z.). V daném případě je nepoměr vzájemného plnění smluvních stran z důvodu nemravně vysokého úroku z úvěru natolik závažný a očividný, že je třeba princip autonomie vůle smluvních stran korigovat zásadou ochrany dobrých mravů a ochranou spotřebitele.
15. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
16. Soud posoudil práva a povinnosti účastníků řízení jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného ve výši čerpané a dosud nesplacené jistiny, tedy v částce [částka], poskytnuté bez právního důvodu. Žalovaný svou procesní neaktivitou způsobil, že v řízení nevyšly najevo okolnosti nasvědčující, že by na svůj dluh (jehož existenci má soud za prokázanou) něčeho uhradil, a tedy neunesl v tomto smyslu své břemeno tvrzení a důkazní. Zároveň je třeba podotknout, že právě díky rozhodnutí věci bez jednání (které soud ve skutkově jednoduchých věcech preferuje s ohledem na ekonomii řízení), s nímž žalovaný souhlasil fikcí (viz odst. 3 odůvodnění tohoto rozsudku), alespoň nedošlo k navýšení nákladů žalovaného, spočívající v úhradě vyšších nákladů řízení protistrany za účast advokáta u jednání.s příslušenstvím a zbývající částku [částka], představující smluvní úrok, poplatek za vyplacení tranší úvěru a poplatek za sjednané služby soud zamítl z důvodu, že nárok na ně žalobkyni nevznikl s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru.18. Žalobkyně požadovala příslušenství pohledávky pouze ve výši zákonného úroku z prodlení z částky z částky [částka] od [datum] (po zesplatnění úvěru) do zaplacení. Žalovanému byla prokazatelně odeslána předžalobní výzva dne [datum], přičemž dle § 573 o. z. má soud za to, že bylo doručeno do 3 pracovních dnů poté, tj. dne [datum], pohledávka měla být uhrazena do 3 dnů, splatnost dluhu tak nastala dne [datum], tedy se žalovaný dostal do prodlení dne [datum], a od této doby byl žalobkyni přiznán zákonný úrok z prodlení z částky dlužné jistiny [částka] ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v souladu s ustanovením § 1970 o. z. Ve zbývající části soud požadovaný úrok z prodlení zamítl.19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž tato částka představuje 13,34 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 56,67 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 43,33 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby), včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].