Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 200 Kč spolu se zákonný úrokem z prodlení ve výši 12,00 % ročně z částky 10 200 Kč od 15. 3. 2025 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, se co do částky 17 195 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 203,15 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 327,28 Kč, s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 13 347,71 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 13 347,71 Kč od 28. 1. 2025 do 14. 3. 2025, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 3 147,71 Kč od 15. 3. 2025 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 2,75 % ročně z částky 10 200 Kč od 15. 3. 2025 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky ve výši 27 395 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 203,15 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 327,28 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 13 347,71 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 13 347,71 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení. Nárok dle tvrzení žalobkyně vznikl tak, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] [IČO] IČO, , se sídlem [adresa], a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit celkovou částku ve výši 34 594 Kč, představující jistinu ve výši 15 000 Kč, a částku 19 594 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou 86 % ročně a částku za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a dále částku 3 438 Kč za službu komfortního a flexibilního splácení a částku 2 886 jakožto pojištění. Žalovaný se zavázal splatit úvěr v 78 - týdenních splátkách po 444 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 21. 6. 2024. Poslední splátku uhradil žalovaný dne 15. 5. 2023 s tím, že žalovaný uhradil na svém dluhu celkově částku 4 800 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností k tomuto dni byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak požaduje zaplacení jistiny ve výši 13 347,71 Kč, dlužného poplatku ve výši 14 047, 29 Kč, kapitalizované úroky ve výši 1 327,28 Kč, kapitalizované zákonné úroky ve výši 1 203,15 Kč, úroky ve výši 14,75 % ročně z částky 13 347,71 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení a úroky z prodlení v zákonné výši 14,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 13 347,71 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení. K výzvě soudu, aby žalobkyně doplnila své tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a doplnění tvrzení ohledně sjednaného úroku a výše RPSN žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy zejména z pracovní smlouvy žalovaného a z výpisů z bankovního účtu žalovaného, ze kterého vyplývalo, že žalovaný je zaměstnán jakožto stavební dělník s měsíčním příjmem ve výši 45 000 Kč, žije v nájmu, nemá žádnou vyživovací povinnost k žádné osobě, neměl zřízený žádný úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. Právní předchůdkyně žalobkyně tak dospěla k závěru, že schopnost žalovaného splácet úvěr ve výši 15 000 Kč po 444 Kč, je dostatečná.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
3. Žalobkyně i žalovaný souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ve stanovené lhůtě nevyjádřili, proto má soud ve smyslu § 101 odst. 4 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění rozhodném (dále jen „o.s.ř.“) za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Jednotlivá skutková zjištění má soud za prokázaná z následujících důkazů:
5. Dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] [IČO] IČO, , se sídlem [adresa], a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti v den podepsání smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě zavázal uhradit poplatek ve výši 16 708 Kč za poskytnutí úvěru spolu s úrokem ve výši 11 770 Kč, částkou 1 500 Kč za zpracování úvěru, částkou 3 438 Kč jakožto částkou za službu komfortního a flexibilního splácení a částkou 2 886 Kč jakožto doplňkové pojištění. Celková dlužná částka tak činila 34 594 Kč. Úroková sazba činila 86 % jakožto pevná úroková sazba. Žalovaný se zavázal uhradit dlužnou částku v 78 - týdenních splátkách po 444 Kč, s tím, že poslední splátka činila 406 Kč. RPSN byla ve smlouvě uvedena ve výši 156,89 %, po skutečném přepočtu průměru měsíčních splátek spolu s poplatky však činila RPSN ve skutečnosti 268,95 % (zjištěno Smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], zákaznickou kartou – žádostí o spotřebitelský úvěr).
6. Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovaného postoupena žalobkyni, což bylo žalovanému řádně oznámeno (zjištěno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], seznamem postoupených pohledávek, oznámením ze dne [datum], podacím lístkem české pošty).
7. Žalovaný uhradil na svém dluhu celkově částku ve výši 4 800 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě celkové zbývající dlužné částky upomínkou ze dne 27. 1. 2025, která byla odeslána dne 27. 2. 2025 a v této výzvě je uvedené, že má žalovaný uhradit dluh do 10 dnů ode dne doručení zásilky. Dále zaslala žalovanému předžalobní upomínkou dne 16. 4. 2025 (zjištěno předžalobní upomínkou, podacím lístkem české pošty).
8. Právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to z údajů uvedených žalovaným, který uvedl, že je zaměstnán jakožto stavební dělník s měsíčním příjmem [částka], s tím, že žalovaný uzvedl, že žije v nájmu, sám, nemá žádné další vyživovací povinnosti s měsíčními údaji ve výši [částka], což bylo ověřeno ze strany právní předchůdkyně žalobkyně z pracovní smlouvy a výpisů z bankovního účtu žalovaného (zjištěno zákaznickou kartou – žádostí o spotřebitelském úvěru).
9. Z databáze ČNB o zápůjčních úrokových sazbách ARAD – spotřebitelské úvěry se podává, že v prosinci 2022 byl průměrný úrok u spotřebitelských úvěrů 9,66 % ročně (zjištěno z databáze ČNB ARAD).
10. Soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru:
11. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla na základě smlouvy ú věru ze dne [datum] žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, a to hotovostní platbou v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal k vrácení konečné služné částky ve výši 34 594 Kč, s tím, že tuto bude splácet v 78 - týdenních splátkách po 444 Kč. Úroková sazba činila 86 % jakožto pevná úroková sazba, RPSN byla ve smlouvě uvedena ve výši 156,89 %, po skutečném přepočtu průměru měsíčních splátek spolu s poplatky však činila RPSN ve skutečnosti 268,95 %. Na svém celkovém dluhu uhradil částku 4 800 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek pak byla pohledávka za žalovaného postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno s tím, že byl zároveň vyzván k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 27. 1. 2025, odeslaným 27. 2. 2025 s tím, že má dlužnou částku uhradit do 10 dnů. Žalovaný nic dalšího na svém dluhu již neuhradil.
12. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:
13. Smlouvu soud kvalifikoval jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění rozhodném (dále jen „o. z.“). Úvěrovaný uzavřel smlouvu v postavení spotřebitele a právní předchůdkyně žalobkyně na straně úvěrujícího v postavení podnikatele (§ 419, § 420 a § 1810 a násl. o. z.). Smlouvy podléhají rovněž režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění rozhodném (dále jen ZSÚ). Aktivní legitimace žalobkyně je dána, když žalobkyně tuto prokázala.
14. Soud uvádí, že dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného v souladu s § 87 ZSÚ.
15. Soud se dále zabýval otázkou platnosti smlouvy s ohledem na její mravnost ve smyslu § 580 a 588 o.z., pokud jde o sjednanou výši úrokové sazby. Absolutní neplatnost je v občanském zákoníku upravena v § 588 o. z., kde je uvedeno, že k ní soud přihlédne i bez návrhu (tedy ex offo).
16. Soud uvádí, že úrok ve výši 86% ročně převyšuje sám o sobě dvou až trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami v době uzavření smlouvy (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. [spisová značka]). Již tato skutečnost sama o sobě zbůsobuje, že smlouva je pro rozor s dobrými mravy neplatná.
17. Důležitým ukazatelem není jen úroková míra, ale i RPSN, které zahrnuje jak úrokovou míru, tak i poplatky spojené s úvěrem (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 5. 2020, sp. zn. [spisová značka]). Soud poukazuje na to, že i pokud by byly smlouvy shledány platné, pak by mimo jistinu nemohly být přiznány žádné jiné náklady úvěru (úrok, poplatek za administrativní činnost, bezhotovostní inkaso, pojistná smlouva). To je patrné z toho, že žalovaný neměl dle formulářové smlouvy možnost se těmto nákladům vyhnout. RPSN ve výši 268,95 % ročně lze považovat za nemravné náklady úvěru. Soud v tomto ohledu poukazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 3. 2019, sp. zn. [incidenční spisová značka], kde je uvedeno „Soud se pak rovněž ztotožňuje s názorem žalované, že poplatek za poskytnutý úvěr sjednaný ve Smlouvě skutečně je jakýmsi skrytým úrokem, neboť je zcela bezvýznamné, že Smlouva hovoří o odměně za poskytnutí úvěru, převyšující poskytnutou částku, a současně nestanoví žádný explicitní úrok; jediným relevantním parametrem smlouvy je roční procentní sazba nákladů (RPSN), tedy vlastně cena, kterou příjemce úvěru platí za jeho poskytnutí (stejně i např. rozsudek Krajského soudu v [adresa] ze dne 20. 12. 2010 č. j. [incidenční spisová značka]). V daném případě RPSN, jak je uvedeno i v samotné Smlouvě, činí 177,51 %, což je sazba jednoznačně přemrštěná a neobvykle vysoká. Soudu je z jeho úřední činnosti známo, že v době uzavření Smlouvy se obvyklá RPSN jiných bankovních i nebankovních institucí pohybovala v rozmezí 5-20 %, tudíž sazba žalobce ji převyšuje v průměru až dvanáctinásobně. Ujednání o tom ve Smlouvě pak soud vyhodnocuje jako rozporné s dobrými mravy a (relativně) neplatné podle ust. § 588 o. z. (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007 sp. zn. [spisová značka]), přičemž toto ujednání lze od Smlouvy oddělit při zachování její platnosti, tudíž jde o neplatnost toliko v této části Smlouvy (srov. § 576 o. z.).“ S ohledem na výše uvedené tak soud uvádí, že poplatky, kterým se žadatel o úvěr nemůže vyhnout, resp. zvolit si, zdali je bude platit či nikoliv – zde úrok, poplatek za administraci, odměna za komfortní a flexibilní splácení a cena za poskytnutí úvěru, byly spjaty pevně se smlouvou, je nutné považovat za celkové náklady úvěru (RPSN), které mohou být nemravné, neboť může docházet k tomu, že náklady na úvěr jsou rozdělovány do různých mandatorních nákladů spjatých s úvěrem, aby byla například snížena výše samotných úroků a úvěrová smlouva nepůsobila nevýhodně či lichevně. Poskytovatel úvěru může výši poplatku a úvěru v podstatě libovolně formálně nastavit. Nepochybné je však to, že důležitá je pro poskytovatele úvěru skutečnost, že dostane spolu s úvěrem další finanční prostředky (lhostejno jak jsou formálně označeny – zda jako úrok, poplatek či jinak; od tohoto formálního rozlišování názvu nákladů úvěru abstrahuje právě RPSN).
18. V případě tohoto úvěru byla roční procentní sazba nákladů (RPSN) sjednána ve výši 268,95 % po přepočtu průměru jednotlivých splátek. Soud tedy zhodnotil, že v obou případech je zcela jasné, že RPSN nemůže odpovídat průměrným sazbám úrokových sazeb krátkodobých úvěrů. Lze tak shledat, že sjednaná RPSN je vysoká a příčící se zjevně dobrým mravům. Tedy s ohledem na výše uvedené soud smlouvu o úvěru posoudil jako neplatnou.
19. Důvodem této neplatnosti je právě zjevný rozpor s dobrými mravy. Neplatné ujednání o úroku pak nelze změnit (moderovat) ve smyslu § 577 o.z., neboť by tím nedošlo ke spravedlivému uspořádání práva povinností stran. Nahrazování neplatně sjednaného úroku zásahem soudu by totiž bylo v rozporu s účelem a smyslem ustanovení § 582 o.z., kterým je mimo jiné i preventivní (odrazující) účinek neplatnosti nemravných ujednání. Taková interpretace § 577 o.z. je v souladu s judikaturou Soudního dvora EU, který zdůrazňuje, že je třeba zabránit dalšímu používání nemravných klauzulí ve smlouvách, které uzavírají poskytovatelé se spotřebiteli. Pokud by soud mohl měnit obsah smlouvy, mohlo by to vést k eliminaci odrazujícího účinku pro poskytovatele. Nelze připustit, aby poskytovatelé nabyli dojmu, že sice bude rozhodnuto o neplatnosti takových klauzulí, nicméně vnitrostátní soud může smlouvu v nezbytném rozsahu doplnit. To by totiž nevedlo k ničemu jinému, než že by poskytovatelé byli nadále podněcováni uvedené klauzule využívat namísto toho, aby byli vedeni se takových praktik střežit (viz např. rozsudek SDEU ze 14. 6. 2012, [Anonymizováno] [jméno FO] proti [jméno FO], C-618/10 nebo rozsudek SDEU ze 7. 11.2019, [Anonymizováno] [jméno FO] a [Anonymizováno], C-[Anonymizováno] /[Anonymizováno] – C[Anonymizováno] [Anonymizováno] /[Anonymizováno]).
20. Na základě výše uvedeného soud tedy ohledně úvěru dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný uhradil celkem částku 4 800 Kč. Zbývá tedy uhradit na jistině částku 10 200 Kč. Pokud se týče nároku na úrok, ten žalobkyni nevzniknul, neboť ujednání o úroku je neplatné. Žalobkyni tak vzniknul pouze nárok na uhrazení zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny, a to ve výši 12 % ročně od 15. 3. 2025 do zaplacení. Splatnost této částky nastala na základě výzvy k zaplacení dlužné částky spolu s oznámením o postoupení pohledávky žalobkyně ze dne 27. 1. 2025, která byla prokazatelně odeslána dne 27. 2. 2025 a dostala se ve smyslu § 573 o. z. do dispozice žalovaného nejdříve dnem 4. 3. 2025. V této výzvě je uvedené, že má žalovaný uhradit dluh do 10 dnů ode dne doručení zásilky, tedy žalovaný se dostal do prodlení dne 15. 3. 2025, kdy zákonný úrok v té době činil 12,00 % ročně z dlužné částky. Co do zbývajících nároků soud žalobu zamítnul, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.
21. Lhůta k plnění byla stanovena obecná (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).
22. O nákladech řízení soud rozhodl podle poměrného procesního úspěchu ve věci dle § 142 odst. 1, 2 o. s. ř. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení celkové částky 27 395 Kč s tím, že žaloba byla zamítnuta v částce 17 195 Kč. Žalobkyně tak byla v části řízení úspěšná (37,2%) a v části neúspěšná (62,8%). Úspěšnějšímu žalovanému však žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.