32 C 178/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala po žalovaném uhrazení částky ve výši 158 599,68 Kč z titulu smlouvy o úvěru ze dne [datum], na základě které, žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet vždy k 23. dni v měsíci ve 48 splátkách po 5 975 Kč spolu s 66, 27 % úrokem za poskytnutí úvěru. Žalovaný však úvěr nehradil řádně a včas, proto žalobkyně celý úvěr zesplatnila ke dni [datum]. Žalobkyně tak požadovala uhrazení žalované částky, která představuje pohledávku ve výši 116 552 Kč (98 565,52 Kč jakožto jistina, 15 689,49 Kč jakožto úrok, 1 497 Kč jakožto smluvní pokuta, 800 Kč jakožto náklady na vymáhání) spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 116 552 Kč od [datum] do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 42 047,68 Kč a úrok ve výši 66,27 % ročně z částky 98 565,52 Kč od [datum] do [datum] ve výši 4 009,59 Kč, úrok ve výši 14,75 % ročně z částky 98 565,52 Kč od [datum] do zaplacení, max. však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 344 160 Kč.

2. Usnesením zdejšího soudu ze dne [datum], č.j. [spisová značka] byla žalobkyně vyzvána k doplnění svých tvrzení ohledně sjednaného úroku, výše RPSN a získání informací ohledně schopnosti žalovaného splácet úvěr.

3. Podáním ze dne [datum] a následně opravou podání ze dne [datum] žalobkyně vzala žalobu částečně zpět, a to co do částky 10 955 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 955 Kč od [datum] do zaplacení, dále co do částky 4 033,09 Kč a co do úroku ve výši 46,27 % ročně z částky 98 565,52 Kč od [datum] do [datum].

4. Soud tak v souladu s § 96 odst. 2 věta prvá o.s.ř., usnesením ze dne [datum], č.j. [spisová značka] řízení co do částky 10 955 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 955 Kč od dne [datum] do zaplacení, dále co do částky 4 033,09 Kč a co do úroku ve výši 46,27 % ročně z částky 98 565,52 Kč od [datum] do [datum], zastavil.

5. Nadále tak žalobkyně požaduje zaplacení částky 105 597 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 105 597 Kč od [datum] do zaplacení, pohledávku ve výši 38 014,59 Kč a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 20 % ročně z částky 98 565,52 Kč od [datum] do [datum], úrok ve výši 14,75 % ročně z částky 98 565,52 Kč od [datum] do zaplacení, max. však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 344 160 Kč.

6. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den [datum]. Žalovanému bylo doručeno předvolání k tomuto jednání společně s žalobou do vlastních rukou fikcí doručení dle § 49 odst. 4 o.s.ř. dne [datum], tedy více než 10 dnů přede dnem prvního jednání, které se ve věci konalo.

7. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání, k němuž byl řádně a včas předvolán, se bez omluvy nedostavil. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř..

8. Jednotlivá skutková zjištění má soud za prokázaná z následujících důkazů:

9. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota] včetně Dodatku č. [hodnota] smlouvy z téhož dne, a to za použití prostředků na dálku, na základě které, žalobkyně dne [datum] poskytla žalovanému částku 100 000 Kč, a to bezhotovostně na bankovní účet žalovaného č. [č. účtu], který ověřila zasláním 1 Kč z tohoto bankovního účtu na telefonní číslo [tel. číslo] [tel. číslo]. Úvěr byl bezúčelový (zjištěno z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru ze dne [datum], oznámením o schválení úvěru č. [hodnota] včetně splátkového kalendáře, dodejkou s datem [datum], předsmluvním formulářem ze dne [datum], prohlášením klienta – informacemi pro klienta, důkazem o přijaté SMS pro vyplacení úvěru ze dne [datum], textem SMS ze dne [datum] žalobkyně ohledně informace žalovanému o odeslání platby 1 Kč, potvrzením žalobkyně o odeslání 1 Kč na bankovní účet [č. účtu], základními informacemi o klientovi).

10. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit jemu vyplacenou částku spolu s úrokem ve výši 66,27 % ročně a poplatky v 48-měsíčních splátkách po 5 975 Kč se splatnostní měsíční splátky nejpozději 23. den každého kalendářního měsíce počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen. Celková částka k zaplacení činila 286 800 Kč. RPSN činilo 90,6% (zjištěno z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru ze dne [datum], oznámením o schválení úvěru č. [hodnota] včetně splátkového kalendáře, dodejkou s datem [datum], předsmluvním formulářem ze dne [datum], prohlášením klienta – informacemi pro klienta, dokladem o vyplacení částky úvěru, shrnutím ohledně podpisu smlouvy na dálku, základními informacemi o klientovi, splátkovým kalendářem).

11. Žalovaný uhradil na svém dluhu částku 5 975 Kč dne [datum], dne [datum] a dne [datum], dále částku 350 Kč dne [datum], částku 100 Kč dne [datum] a částku 100 Kč dne [datum], tj. celkem 18 475 Kč. Další platby žalobkyni neuhradil. Žalovaný se dostal do prodlení u splátky č. [hodnota], 4, a 5 o délce 30 dnů. U splátky č. [hodnota], 3, 4, a 5 se dostal do prodlení o délce 15 dnů. U splátky č. [hodnota] splatné dne [datum] se dostal do prodlení o délce 65 dnů. Žalobkyně následně zesplatnila celý úvěr ke dni [datum], což žalovanému oznámila dopisem ze dne [datum]. Před tímto oznámením žalobkyně žalovanému zaslala opakované výzvy k zaplacení dlužné částky (zjištěno kartou klienta, výzvou k zaplacení ze dne [datum], výzvou k zaplacení ze dne [datum], výzvou k zaplacení ze dne [datum], oznámením o zesplatnění úvěru ze dne [datum]). Předžalobní výzvu zaslala žalobkyně žalovanému dne [datum] (zjištěno předžalobní výzvou ze dne [datum], podacím archem).

12. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru ověřila totožnost žalovaného a zkoumala také schopnost žalovaného splácet úvěr. Žalovaný v hodnocení klienta uvedl, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr, což si žalobkyně ověřila z výpisů bankovních transakcí z bankovního účtu žalovaného, dle kterého činil příjem ze zaměstnání částku pohybující se okolo 13 000 Kč. Mezi další příjmy žalovaný uvedl invalidní důchod III. stupně ve výši 15 821 Kč, vyplácený [právnická osoba]. Žalovaný dále uvedl, že žije sám ve vlastním bydlení. Jeho celkové příjmy tak činí 27 725 Kč. Mezi své náklady uvedl výdaje na bydlení ve výši 5 090 Kč a ostatní výdaje ve výši 4 860 Kč. Celkové měsíční výdaje tak činí 9 950 Kč, s tím, že volné zdroje ke splácení činily částku 16 775 Kč (zjištěno hodnocením klienta, z kopie občanského průkazu, potvrzením o provedené transakci ze zaměstnání dne [datum] s datem zúčtování [datum] a s datem [datum], potvrzením o provedené transakci z ČSSZ s datem zúčtování [datum] a s datem [datum], výpis z bankovního účtu ČSOB za období od [datum] - [datum], z výpisu z NRKI, z výpisu záznamu z registru SOLUS).

13. Z databáze ČNB o zápůjčních úrokových sazbách ARAD – spotřebitelské úvěry se podává, že v lednu 2024 byl průměrný úrok u spotřebitelských úvěrů 9,23% ročně (zjištěno z databáze ČNB ARAD).

14. Provedené listinné důkazy soud hodnotil jednotlivě i v jejich souhrnu jako pravé a pravdivé, když nebyla zjištěna žádná okolnost, která by je zpochybňovala.

15. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

16. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena prostředky na dálku smlouva o úvěru, včetně Dodatku č. [hodnota] smlouvy z téhož dne, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč, který mu vyplatila na jeho bankovní účet dne [datum]. Žalovaný se zavázal vrátit částku v 48- měsíčních splátkách po 5 975 Kč, tj. celkem 286 800 Kč. Úvěr byl úročen 66,27 % ročně, RPSN činilo 90,6 % ročně. V lednu 2024 byl průměrný úrok u spotřebitelských úvěrů 9,23% ročně. Před poskytnutím úvěru žalobkyně ověřila příjmy i výdaje žalovaného řádně, a to jak z výpisu bankovního účtu žalovaného, tak v registrech SOLUS a NRKI. Žalovaný uhradil celkem částku 18 475 Kč. Žalobkyně následně zesplatnila celý úvěr ke dni [datum], což žalovanému oznámila dopisem ze dne [datum], jelikož žalovaný se dostal do prodlení se splátkou č. [hodnota] o délce 65 dnů. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani po předžalobní výzvě.

17. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

18. Úvěrovou smlouvu soud kvalifikoval jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění rozhodném (dále jen „o. z.“). Úvěrovaný uzavřel smlouvu v postavení spotřebitele a žalobkyně na straně úvěrujícího v postavení podnikatele (§ 419, § 420 a § 1810 a násl. o. z.). Smlouva podléhá rovněž režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění rozhodném (dále jen ZSÚ).

19. Soud se zabýval otázkou platnosti smlouvy s ohledem na její mravnost ve smyslu § 580 a 588 o.z., pokud jde o sjednanou výši úrokové sazby. Důležitým ukazatelem není jen úroková míra, ale i RPSN, které zahrnuje jak úrokovou míru, tak i poplatky spojené s úvěrem (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 5. 2020, sp. zn.

20 Cdo 2884/2019). Žalovaný neměl dle formulářové smlouvy možnost se těmto nákladům vyhnout. RPSN ve výši 90,6 % ročně lze považovat za nemravné náklady úvěru. Soud v tomto ohledu poukazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 3. 2019, sp. zn. 26 ICm 2856/2016, kde je uvedeno „Soud se pak rovněž ztotožňuje s názorem žalované, že poplatek za poskytnutý úvěr sjednaný ve Smlouvě skutečně je jakýmsi skrytým úrokem, neboť je zcela bezvýznamné, že Smlouva hovoří o odměně za poskytnutí úvěru, převyšující poskytnutou částku, a současně nestanoví žádný explicitní úrok; jediným relevantním parametrem smlouvy je roční procentní sazba nákladů (RPSN), tedy vlastně cena, kterou příjemce úvěru platí za jeho poskytnutí (stejně i např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 12. 2010 č. j. 33 ICm 91/2010). V daném případě RPSN, jak je uvedeno i v samotné Smlouvě, činí 177,51 %, což je sazba jednoznačně přemrštěná a neobvykle vysoká. Soudu je z jeho úřední činnosti známo, že v době uzavření Smlouvy se obvyklá RPSN jiných bankovních i nebankovních institucí pohybovala v rozmezí 5-20 %, tudíž sazba žalobce ji převyšuje v průměru až dvanáctinásobně. Ujednání o tom ve Smlouvě pak soud vyhodnocuje jako rozporné s dobrými mravy a (relativně) neplatné podle ust. § 588 o. z. (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007 sp. zn. 33 Odo 236/2005), přičemž toto ujednání lze od Smlouvy oddělit při zachování její platnosti, tudíž jde o neplatnost toliko v této části Smlouvy (srov. § 576 o. z.).“ S ohledem na výše uvedené tak soud uvádí, že poplatky, kterým se žadatel o úvěr nemůže vyhnout, resp. zvolit si, zdali je bude platit či nikoliv, je nutné považovat za celkové náklady úvěru (RPSN), které mohou být nemravné, neboť může docházet k tomu, že náklady na úvěr jsou rozdělovány do různých mandatorních nákladů spjatých s úvěrem, aby byla například snížena výše samotných úroků a úvěrová smlouva nepůsobila nevýhodně či lichevně. Poskytovatel úvěru může výši poplatku a úvěru v podstatě libovolně formálně nastavit. Nepochybné je však to, že důležitá je pro poskytovatele úvěru skutečnost, že dostane spolu s úvěrem další finanční prostředky (lhostejno jak jsou formálně označeny – zda jako úrok, poplatek či jinak; od tohoto formálního rozlišování názvu nákladů úvěru abstrahuje právě RPSN).20. V případě nyní projednávaného úvěru byl sjednán úrok ve výši 66,27% a roční procentní sazba nákladů (RPSN) byla sjednána ve výši 90,6 %. V lednu 2024 činila průměrná sazba u spotřebitelských úvěrů 9,23%. Soud tedy uzavřel, že v tomto případě je zcela zřejmé, že ani úrok, ale zejména RPSN nemůže odpovídat průměrným sazbám úrokových sazeb středně dlouhodobých úvěrů. Lze tak shledat, že sjednané RPSN u úvěru je vysoké a příčící se zjevně dobrým mravům. Tedy s ohledem na výše uvedené soud tuto smlouvu č. [hodnota] posoudil jako absolutně neplatnou.

21. Důvodem této neplatnosti je právě zjevný rozpor s dobrými mravy. Neplatné ujednání o úroku pak nelze změnit (moderovat) ve smyslu § 577 o.z., neboť by tím nedošlo ke spravedlivému uspořádání práva povinností stran. Nahrazování neplatně sjednaného úroku zásahem soudu by totiž bylo v rozporu s účelem a smyslem ustanovení § 582 o.z., kterým je mimo jiné i preventivní (odrazující) účinek neplatnosti nemravných ujednání. Taková interpretace § 577 o.z. je v souladu s judikaturou Soudního dvora EU, který zdůrazňuje, že je třeba zabránit dalšímu používání nemravných klauzulí ve smlouvách, které uzavírají poskytovatelé se spotřebiteli. Pokud by soud mohl měnit obsah smlouvy, mohlo by to vést k eliminaci odrazujícího účinku pro poskytovatele. Nelze připustit, aby poskytovatelé nabyli dojmu, že sice bude rozhodnuto o neplatnosti takových klauzulí, nicméně vnitrostátní soud může smlouvu v nezbytném rozsahu doplnit. To by totiž nevedlo k ničemu jinému, než že by poskytovatelé byli nadále podněcováni uvedené klauzule využívat namísto toho, aby byli vedeni se takových praktik střežit (viz např. rozsudek SDEU ze 14. 6. 2012, Banco Español de Crédito SA proti Joaquínovi Calderónovi Caminovi, C-618/10 nebo rozsudek SDEU ze 7. 11.2019, Kanyeba SA Nijs a Deroga, C-349/18 – C-351/18). S ohledem na výše uvedené je tedy rovněž nerozhodné, zda žalobkyně požaduje v žalobě, resp. po jejím částečném zpětvzetí, úrok nižší, neboť rozhodující pro posouzení platnosti či neplatnosti smlouvy je stav v době jejího uzavírání.

22. Dále, je-li smlouva absolutně neplatná, je strana žalovaná povinna vrátit dle § 2991 a § 2999 o.z. bezdůvodné obohacení, které často tvoří částka, jež poskytovatel úvěru poskytl úvěrovanému jako úvěr po odečtení již zaplacené částky, přičemž se nepřihlíží k příslušenství, které si účastníci smlouvy sjednali v neplatných smluvních ujednáních. Žalobkyně má tedy vůči žalovanému toliko právo na zaplacení nesplacené jistiny úvěru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). V posuzovaném případě tak u úvěrové smlouvy č. [hodnota] poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč a žalovaný uhradil celkově částku 18 475 Kč. Žalobkyni proto soud přiznal právo na zaplacení částky 81 525 Kč s úrokem z prodlení z částky 81 525 Kč ve výši 12 % ročně od [datum] do zaplacení. Splatnost částky nastala na základě předžalobní výzvy žalobkyně ze dne [datum], která byla prokazatelně odeslána dne [datum] a dostala se ve smyslu § 573 o. z. do dispozice žalované nejdříve dnem [datum]. V předžalobní výzvě je uvedeno, nechť žalovaný dlužnou částku uhradí okamžitě, tedy žalovaný se dostal do prodlení dnem následujícím, a to dnem [datum], kdy zákonný úrok v té době činil 12 % ročně z dlužné částky, a to v souladu s § 1958 odst. 2 o.z., dle kterého neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

23. Co do zbývajících nároků soud žalobu zamítnul, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

24. Lhůta k plnění byla stanovena obecná (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

25. O nákladech řízení soud rozhodl podle poměrného procesního úspěchu ve věci dle § 142 odst. 1, 2 o. s. ř. Žalobkyně požadovala po žalované zaplacení celkové částky 158 599,68 Kč, s tím, že žaloba byla částečně zamítnuta co do částky 62 086,59 Kč a ohledně částky 14 988,09 bylo řízení částečně zastaveno (nikoli zaviněním ze strany žalovaného). Žalobkyně tak byla v části řízení neúspěšná (48,6 %) a v části úspěšná (51,4 %), přičemž v souladu s ustálenou soudní praxí je procentní neúspěch nutno odečíst od úspěchu, proto celkový neúspěch žalobkyně činí 97,2 % a nepatrný úspěch pouze ve 2,8 % (51,4 % minus 48,6 % = 2,8 %). Vzhledem k poměru neúspěchu žalobkyně, vznikl nárok na náhradu nákladů řízení procesně úspěšnějšímu žalovanému, tomu však žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.