Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 100 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 10 100 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 3 od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, se co do částky 16 120 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 285,80 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 32 798,25 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 14 607,84 Kč od [datum] do [datum], a z částky 4 507,84 Kč od [datum] do zaplacení, a s úrokem ve výši 21 % ročně z částky 14 607,84 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky ve výši 26 820 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 285,8 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 32 798,25 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 14 607,84 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 21 % ročně z částky 14 607,84 Kč od [datum] do zaplacení.
2. Nárok dle tvrzení žalobkyně vznikl tak, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] [IČO] IČO, , se sídlem [adresa], a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o půjčce č. [hodnota], na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit také částku 16 720 Kč představující kapitalizované úroky za půjčení finančních prostředků ve výši 2 554 Kč, cenu za administrativní činnost ve výši 3 800 Kč a inkasní poplatek ve výši 10 366 Kč za umožnění hradit splátky v místě bydliště v hotovosti. Žalovaný se zavázal splatit půjčku ve 60ti týdenních splátkách po 612 Kč, s tím že, poslední splátka byla splatná dne [datum]. Žalovaný uhradil poslední splátku ve výši 2 000 Kč dne [datum]. Celkem žalovaný uhradil částku 9 900 Kč. Žalobkyně tak požaduje zaplacení částky 14 607,84 Kč představující nesplacenou jistinu a částku 12 212,16 Kč představující poplatky, zahrnující úrok ve výši 1 865,42 Kč, poplatky za administrativní činnost ve výši 2 775,49 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 571,25 Kč, a to včetně příslušenství, tedy spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 285,8 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 32 798,25 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 14 607,84 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 21 % ročně z částky 14 607,84 Kč od [datum] do zaplacení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] došlo k postoupení pohledávky za žalovaného na žalobkyni s účinností ke dni [datum]. K výzvě soudu žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného z pracovní smlouvy, nájemní smlouvy, z daňového přiznání a faktur. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán jako osoba samostatně výdělečně činná v oboru stavebnictví a jeho měsíční příjem činil 30 000 Kč. Žalovaný dále uvedl, že bydlí v nájmu a nemá vyživovací povinnost vůči další osobě. Právní předchůdkyně žalobkyně tak dospěla k závěru, že schopnost žalovaného splácet úvěr, je dostatečná.
3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
4. Žalobkyně ani žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutí věci bez nařízení jednání, ve stanovené lhůtě nevyjádřili, proto soud a ve smyslu § 101 odst. 4 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění rozhodném (dále jen „o.s.ř.“) má za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
5. Jednotlivá skutková zjištění má soud za prokázaná z následujících důkazů:
6. Dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] [IČO] IČO, , se sídlem [adresa], a žalovaný uzavřeli smlouvu o půjčce č. [hodnota], na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal uhradit poplatek ve výši 16 720 Kč, složený z úroku ve výši 2 554 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 3 800 Kč, hotovostní inkaso splátek ve výši 10 366 Kč. Celková dlužná částka činila 36 720 Kč. Roční úroková sazba činila 21 %. Výše RPSN dle smlouvy při splatnosti úvěru ve 45 měsících ve výši 70,93 %, při 60 měsících ve výši 63,91 %. Žalovaný se zavázal splatit úvěr ve 60 splátkách po 612 Kč, s tím, že první splátka byla splatná 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a další splátka vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období (zjištěno Smlouvou o půjčce ze dne [datum]).
7. Příjem žalovaného činil 30 000 Kč měsíčně a výdaje 8 000 Kč měsíčně. Žalovaný pracoval jako OSVČ na stavbách a výše příjmů byla ověřena z daňového přiznání za rok 2010 a fakturace (zjištěno z karty klienta).
8. Žalovaný uhradil poslední splátku ve výši 2 000 Kč dne [datum] (zjištěno transakční historií). Celkem dle tvrzení žalobkyně uhradil částku 9 900 Kč.
9. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou dne [datum], odeslanou dne [datum], žalovaný však již ničeho neuhradil (zjištěno předžalobní upomínkou ze dne [datum], Podacím lístkem č. [Anonymizováno] ze dne [datum]).
10. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka žalovaného postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum], odeslaným dne [datum], ve kterém byl žalovaný rovněž vyzván k úhradě dlužné částky do 10 dnů ode dne doručení dopisu (zjištěno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], seznamem postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávek ze dne [datum], Podacím lístkem č. [Anonymizováno]).
11. Dle databáze [Anonymizováno] činila úroková sazba u spotřebitelských úvěrů v lednu 2012 14,0 % ročně.
12. Provedené listinné důkazy soud hodnotil jednotlivě i v jejich souhrnu jako plně věrohodné, když nebyla zjištěna žádná okolnost, která by je zpochybňovala.
13. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:
14. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o půjčce, na základě které, právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku ve výši 20 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit v 60 pravidelných týdenních splátkách po 612 Kč, tj. celkem částku 36 720 Kč, což činí RPSN 219,5%. Žalovaný však dne [datum] uhradil poslední splátku ve výši 2 000 Kč, celkem uhradil částku 9 900 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena, o čemž byl žalovaný vyrozuměn a současně byl vyzván k úhradě dlužné částky do 10 dnů ode dne doručení výzvy, která byla odeslána dne [datum]. Následně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou odeslanou na adresu žalovaného dne [datum]. Žalovaný v řízení netvrdil, ani neprokázal, že by dluh uhradil.
15. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:
16. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav právní úpravu účinnou do 31. 12. 2013, konkrétně pak zejména ustanovení občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do tohoto data (dále jen „obč. zák.“). K tomuto závěru dospěl na základě aplikace ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle kterého není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. Smlouva podléhá rovněž režimu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 31. 11. 2016.
17. Smlouvu uzavřenou mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně soud kvalifikoval jako smlouvu půjčce podle § 657 obč. zák. a dále se zabýval otázkou platnosti této smlouvy s ohledem na její mravnost ve smyslu § 39 obč. zák., a to s odkazem na závěry plynoucí z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005 či na něj odkazujícího rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2019. V souladu s tím je také třeba brát v úvahu, že důležitým ukazatelem není jen úroková míra, ale i RPSN, které zahrnuje jak úrokovou míru, tak i poplatky spojené s úvěrem (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 5. 2020, sp. zn. 20 Cdo 2884/2019). Žalovaný neměl dle formulářové smlouvy možnost se těmto nákladům vyhnout. RPSN ve výši 219,5 % ročně lze považovat za nemravné náklady úvěru. Soud v tomto ohledu poukazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 3. 2019, sp. zn. 26 ICm 2856/2016, kde je uvedeno „Soud se pak rovněž ztotožňuje s názorem žalované, že poplatek za poskytnutý úvěr sjednaný ve Smlouvě skutečně je jakýmsi skrytým úrokem, neboť je zcela bezvýznamné, že Smlouva hovoří o odměně za poskytnutí úvěru, převyšující poskytnutou částku, a současně nestanoví žádný explicitní úrok; jediným relevantním parametrem smlouvy je roční procentní sazba nákladů (RPSN), tedy vlastně cena, kterou příjemce úvěru platí za jeho poskytnutí (stejně i např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 12. 2010 č. j. 33 ICm 91/2010). V daném případě RPSN, jak je uvedeno i v samotné Smlouvě, činí 177,51 %, což je sazba jednoznačně přemrštěná a neobvykle vysoká. Soudu je z jeho úřední činnosti známo, že v době uzavření Smlouvy se obvyklá RPSN jiných bankovních i nebankovních institucí pohybovala v rozmezí 5-20 %, tudíž sazba žalobce ji převyšuje v průměru až dvanáctinásobně. Ujednání o tom ve Smlouvě pak soud vyhodnocuje jako rozporné s dobrými mravy a (relativně) neplatné podle ust. § 588 o. z. (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007 sp. zn. 33 Odo 236/2005), přičemž toto ujednání lze od Smlouvy oddělit při zachování její platnosti, tudíž jde o neplatnost toliko v této části Smlouvy (srov. § 576 o. z.).“ S ohledem na výše uvedené tak soud uvádí, že poplatky, kterým se žadatel o úvěr nemůže vyhnout, resp. zvolit si, zdali je bude platit či nikoliv – zde úrok, poplatek za administraci, odměna za hotovostní inkaso splátek, byly spjaty pevně se smlouvou, je nutné považovat za celkové náklady úvěru (RPSN), které mohou být nemravné, neboť může docházet k tomu, že náklady na úvěr jsou rozdělovány do různých mandatorních nákladů spjatých s úvěrem, aby byla například snížena výše samotných úroků a úvěrová smlouva nepůsobila nevýhodně či lichevně. Poskytovatel úvěru může výši poplatku a úvěru v podstatě libovolně formálně nastavit. Nepochybné je však to, že důležitá je pro poskytovatele úvěru skutečnost, že dostane spolu s úvěrem další finanční prostředky (lhostejno jak jsou formálně označeny – zda jako úrok, poplatek či jinak; od tohoto formálního rozlišování názvu nákladů úvěru abstrahuje právě RPSN).
18. V případě smlouvy o půjčce byla roční procentní sazba nákladů (RPSN) sjednána ve výši 219,5 %, přičemž právní předchůdce žalobkyně tuto ve smlouvě uvedl chybně. Soud tedy zhodnotil, že v obou případech je zcela jasné, že RPSN nemůže odpovídat průměrným sazbám úrokových sazeb středně dlouhodobých úvěrů, které činily 14 % ročně. Lze tak shledat, že sjednaná RPSN je vysoká a příčící se zjevně dobrým mravům. S ohledem na výše uvedené soud celou smlouvu posoudil jako neplatnou ve smyslu § 41 obč. zák. Důvodem této částečné neplatnosti je rozpor s dobrými mravy podle § 39 obč. zák. Soud dále zdůrazňuje, že nemravné a neplatné ujednání o úroku nelze nahradit (moderovat). Takové nahrazování nemravného úroku zásahem soudu by bylo v rozporu s účelem a smyslem ustanovení § 39 obč. zák., kterým je mj. i preventivní (odrazující) účinek neplatnosti takových ujednání. V tomto ohledu soud odkazuje na judikaturu Soudního dvora EU, který zdůrazňuje, že je třeba zabránit dalšímu používání obdobných nemravných klauzulí ve smlouvách, které uzavírají poskytovatelé se spotřebiteli. Pokud by soud mohl měnit obsah smlouvy, mohlo by to vést k eliminaci odrazujícího účinku pro poskytovatele. Nelze připustit, aby poskytovatelé nabyli dojmu, že sice bude rozhodnuto o neplatnosti takových klauzulí, nicméně vnitrostátní soud může smlouvu v nezbytném rozsahu doplnit. To by totiž nevedlo k ničemu jinému, než že by poskytovatelé byli nadále podněcováni uvedené klauzule využívat, namísto toho, aby byli vedeni se takových praktik střežit (viz např. rozsudek SDEU ze 14. 6. 2012, Banco Español de Crédito SA proti Joaquínovi Calderónovi Caminovi, C-618/10).
19. Na základě výše uvedeného soud tedy žalobě vyhověl pouze co do částky uvedené ve výroku I., která odpovídá poskytnuté peněžní částce žalovanému ve výši 20 000 Kč po odečtení toho, co žalovaný podle tvrzení samotné žalobkyně zaplatil, tedy částky 9 900 Kč. Žalobkyně tak má právo na zaplacení nesplacené jistiny úvěru. Žalobkyni proto soud přiznal právo na zaplacení částky 10 100 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 10 100 Kč od [datum] do zaplacení. Splatnost nastala na základě výzvy žalobkyně ze dne [datum], která byla prokazatelně odeslána dne [datum] a dostala se ve smyslu § 573 o. z. do dispozice žalovaného nejdříve dnem [datum]. Ve výzvě je uvedené datum splatnosti do 10 dnů od jejího doručení, tj. do [datum], tedy žalovaný se dostal do prodlení dne [datum]. Jelikož žalobkyně požaduje úrok 7,5% ročně, což je úrok nižší než zákonný, přiznal jí soud nárok na uhrazení úroku v požadované výši 7,5% ročně z dlužné částky. Co do zbývajících nároků soud žalobu zamítnul, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.
20. Lhůta k plnění byla stanovena obecná (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).
21. O nákladech řízení soud rozhodl podle poměrného procesního úspěchu ve věci dle § 142 odst. 1, 2 o. s. ř. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení celkové částky 26 820 Kč, s tím, že žaloba byla zamítnuta v částce 16 720 Kč. Žalobkyně tak byla v menší části než žalovaný. Vzhledem k poměru neúspěchu žalobkyně vznikl nárok na náhradu nákladů řízení procesně úspěšnějšímu žalovanému, tomu však žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.