Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 9 094,90 K, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaného dne [datum] domáhala shora uvedené částky s tím, že byl dne 12. 1. 202023 byl proveden odtah vozidla RZ: [SPZ] ve vlastnictví žalovaného a následně bylo vozidlo umístěno na střeženém parkovišti. Odtah byl proveden na základě žádosti Městské policie hl. m. Prahy dle § 17a odst. 6 zákona č. 553/1991 Sb. Žalobce se pokusil žalovaného písmeně kontaktovat, kdy mu zasílal oznámení o odtahu vozidla a informoval jej o částce za odtah i za navyšování částky za parkování. Cena za nucené odtahy a parkovné je stanovena dle příslušného nařízení hl. m. Prahy. Žalobkyni tak vznikl nárok na úhradu částky [částka] za provedený odtah, parkovné ve výši [částka] za první den až třetí den, [částka] za každý další i započatý den po dobu maximálně 180 dní střežení a dále [částka] za každý další den, ke dni podání žaloby tedy částku ve výši [částka]. Žalovaný dlužnou částku ani přes upomínku neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že vozidlo neřídil a neměl jej ve své dispozici. Uživatelka vozu byla o odtahu informována, kdy přislíbila, že věc vyřeší a dlužnou částku uhradí. Žalovaný dále u ústního jednání doplnil, že má zato, že jsou v jeho případě dány závažné důvody, pro které se může uživatel vozidla zprostit povinnosti úhrady za odtah a za parkovné.
3. Soud postupem dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. vyzval žalovaného, aby vylíčil všechny rozhodné skutečnosti a doplnil svá skutková tvrzení ohledně toho, v čem spatřuje závažné důvody, pro které by neměl být povinen dlužnou částku uhradit a aby k těmto skutečnostem navrhl důkazy, a to ve stanovené lhůtě.
4. Žalovaný ve stanovené lhůtě svou povinnost nesplnil, resp. své skutková tvrzení a návrhy důkazy doplnil nedostatečně. Žalovaný ve svém doplnění skutkových tvrzení uvedl, že předmětný automobil přenechal na základě ústní dohody do užívání paní [jméno FO]. V předmětné době ani nepobýval v Praze a nedisponoval předmětným vozidlem, kdy L. [jméno FO] jako jediná měla k dispozici klíče od vozidla. Žalovaný situaci s L. [jméno FO] řešil a ona potvrdila, že byla skutečně pachatelem přestupku, kvůli kterému bylo vozidlo odstraněno s tím, že situaci vyřeší. K prokázání těchto skutečností, však žalovaný navrhl k důkazu toliko printscreen komunikace mezi žalovaným a p. [jméno FO], výzvu k podání vysvětlení ze dne [datum], vyjádření žalovaného na policii ze dne [datum] a sdělení k výzvě policie ze dne [datum], které byly provedeny k důkazu. Z předložených listinných důkazů přitom nevyplývá, resp. nelze dostatečně jasně identifikovat konkrétní osobu, která měla mít vozidlo v užívání a ani na základě jakého titulu a nelze tak ověřit, zda tomu tak skutečně bylo.
5. Ve sporném řízení je zásadně věcí účastníků řízení tvrdit skutečnosti a označit důkazy k prokázání svých skutkových tvrzení. Rozsah důkazní povinnosti je zásadně určen rozsahem povinnosti tvrdit skutečnosti, neboť aby mohla být nějaká skutečnost prokázána, musí být nejprve tvrzena. Břemeno tvrzení je procesní odpovědnost účastníka řízení za to, že netvrdil všechny rozhodné skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci a má za následek neúspěch ve sporu (viz např. rozhodnutí NS ČR [spisová značka], [spisová značka]). Povinnost důkazní úzce navazuje na povinnost tvrzení, protože povinnost tvrzení bez prokázání rozhodných skutečností (unesení důkazního břemene) nevede k procesnímu úspěchu účastníka. Proto vedle průběžně ukládaných povinnosti uvést či doplnit rozhodující skutečnosti, ukládá zákon také splnění povinnosti důkazní k uváděným skutečnostem.
6. Poučení o důkazní povinnosti podle § 118a odst. 3 soud poskytne nejen účastníku, který dosud o sporném tvrzení neoznačil žádný důkaz, nebo který sice o svém sporném tvrzení důkaz označil, avšak jde o důkaz zjevně nezpůsobilý sporné tvrzení prokázat, ale i tehdy, provedl-li ohledně sporného tvrzení účastníkem navržené důkazy, jestliže jimi nedošlo k jeho prokázání, a jestliže proto (z důvodu neunesení důkazního břemene) by účastník nemohl být ve věci úspěšný (NS sp. zn. [spisová značka]). Závěr o tom, že účastník neunesl důkazní břemeno, lze učinit jen tehdy, jestliže zhodnocení důkazů, které byly za řízení provedeny, neumožňuje soudu přijmout závěr ani o pravdivosti tvrzení účastníka a ani o tom, že by bylo nepravdivé (NS [spisová značka], NS [spisová značka]). Postup podle ustanovení § 118a odst. 3 přichází v úvahu jen tehdy, jestliže účastníky navržené (případně i nenavržené, ale provedené) důkazy nedostačují k tomu, aby byl objasněn skutkový stav věci; postačují-li v řízení uskutečněná tvrzení a navržené (či nenavržené, ale provedené) důkazy pro objasnění skutkové stránky věci, není třeba k poučení podle ustanovení § 118a odst. 3 přistupovat (NS [spisová značka]). Proto založit své rozhodnutí na závěru, že účastník přítomný při jednání neunesl důkazní břemeno, může soud proto jen tehdy, jestliže takovému účastníku předtím bezvýsledně poskytl poučení podle ustanovení § 118a odst. 3 (NS [spisová značka]).
7. V případě povinnosti důkazní a břemene důkazního podle § 118a odst. 3 tak jde o situaci, kdy účastník sice tvrdí vše, co je pro věc důležité, ale nenavrhuje důkazy potřebné k prokázání těch tvrzení, která jsou sporná. Poučení o důkazní povinnosti spočívá v tom, že soud účastníka vyzve, aby označil k prokázání všech svých sporných tvrzení potřebné důkazy, a že mu sdělí, jaké by byly následky nesplnění této výzvy (typicky, že neunese důkazní břemeno k danému tvrzení, a že proto nemůže být ve sporu úspěšný, pokud následně sporná skutečnost nebude prokázána jinak). Poučení podle § 118a odst. 3 směřuje k označení důkazů, jimiž mají být prokázána sporná tvrzení (NS [spisová značka]).
8. V daném případě žalovaný neposkytl důkazy k prokázání svého tvrzení, že nebyl v předmětné době uživatelem vozidla, nemohl s ním disponovat a vozidlo bylo na základě ústní dohody svěřeno do užívání třetí sobě a tedy, že by obžalovanému svědčily závažné důvody, pro které by nebyl povinen částku za odtah a parkovné hradit, a to přes poučení soudem a neunesl tak důkazní břemeno.
9. S ohledem na výše uvedené soud na základě zjištění učiněných z předložených listin žalobkyně dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:
10. Z protokolu o odtažení vozidla ze dne [datum] č. [hodnota], karty vozidla, osvědčení o registraci, ověření provozovatele vozidla, nařízení hl. m. Prahy o maximálních cenách za odtahy a výpočtu, požadavku na odstranění vozidla, zřizovací listiny žalobkyně včetně příloh, výzvy k úhradě ze dne [datum], [datum] a [datum] vč. dodejek soud zjistil, že dne [datum] byl proveden odtah vozidla žalovaného, které tohoto dne bylo odtaženo, a tato skutečnost byla žalovanému oznámena s tím, že za odtah si žalobkyně účtovala částku [částka], a dále za umístění na střeženém parkovišti částku [částka] za první až třetí den, tedy žalovanou částku, kterou žalovaný přes výzvu neuhradil.
11. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:
12. Dle ust. § 45 zák. č. 361/2000 Sb. kdo způsobil překážku provozu na pozemních komunikacích, musí jí neprodleně odstranit; neučiní-li tak, odstraní ji na jeho náklad vlastník pozemní komunikace.
13. Dle nařízení hlavního města [adresa], kterým se stanovují maximální ceny za nucené odtahy, a za služby parkovišť určených ke střežení takto odtažených automobilů § 2 činí cena za nucený odtah [částka], za první až třetí den na střeženém parkovišti [částka], za čtvrtý až stoosmdesátý den [částka] a za každý další započatý den [částka].
14. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
15. Jelikož žalovaný nezaplatil dlužnou částku ve lhůtě splatnosti, dostal se dle § 1968 zák. č. 89/2012 Sb. (dále o. z.) do prodlení a žalobkyně má též podle § 1970 o. z. nárok na úroky z prodlení, jejichž výše je určena vládním nařízením č. 351/2013 Sb.
16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka]. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka [částka] představující [částka] za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky. Dále žalobkyni náleží náhrada nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši [částka], tedy za každý z 3 úkonů právní služby ve výši [částka] (za převzetí a přípravu zastoupení, 2x účast na jednání soudu a dále paušální náhrada hotových výdajů stanovená dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši [částka] za každý ze 3 výše uvedených úkonů právní služby a 21% DPH ve výši [částka]).