Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

40 C 71/2024

Soud: Obvodní soud pro Prahu 4Datum rozhodnutí: 26. 9. 2024Senát: Obvodní soud pro Prahu 4Č. j.: 40 C 71/2024-27Samosoudkyně: JUDr. Hana BerglováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 10. 2. 2025Předmět řízení: O zaplacení 236 700,12 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSPH04:2024:40.C.71.2024.1
bezdůvodné obohacenísmlouva o úvěru
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 18. 11. 2026 máme 604 848 z 615 621 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (7) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 199 654,22 Kč se zákonným úrokem ve výši 15 % ročně z částky 199 654,22 Kč od 29. 12. 2023 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 37 045,9 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 423,08 Kč od 30.7.2021 do 21.7.2023, kapitalizovanému zákonnému úroku z prodlení ve výši 12 896,35 Kč od 22.7.2023 do 13.12.2023 a zákonnému úroku z prodlení z částky 238 783,2 Kč od 14.12.2023 do zaplacení ve výši 15 %.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 26 497,25 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení dlužné částky spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela dne 30. 7. 2021 s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota]. Na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 270 000 Kč na konsolidaci závazků a žalovaný se zavázal úvěr uhradit v 108měsíčních splátkách po 3 636,72 Kč. Současně se strany dohodly, že úvěr bude úročen úrokem ve výši 6,50 % ročně. Žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně ke dni podání žaloby pouze částku 70 345,78 Kč, ničeho dalšího neuhradil, na předžalobní výzvu nereagoval. Žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného závazek splácet, zejména provedla vyhodnocení výdajů a příjmů na základě výpisů z bankovního účtu vedeného u žalobkyně a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Žalovaný nehradil řádně a včas a žalobkyně tak úvěr ke dni 21. 7. 2023 zesplatnila. Na předžalobní výzvu žalovaný nereagoval.

2. Studiem spisu soud zjistil, že ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, proto dle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyzval usnesením č. j. 40 C 71/2024-17 ze dne 11. 3. 2024 žalovaného, aby se ve lhůtě 15 dnů vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil jej, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Tato výzva byla žalovanému doručena fikcí doručení ve smyslu § 49 o.s.ř. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v žalobě.

3. Z provedených důkazů soud učinil následující skutková zjištění.

4. Mezi žalobkyní a žalovaným, byla dne 30. 7. 2021 sepsána smlouva o úvěru č. [hodnota], ve které byl sjednán závazek žalobkyně poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 270 000 Kč za účelem konsolidace závazků a závazek žalovaného splatit úvěr spolu se sjednanými poplatky. Celková dlužná částka, kterou byl žalovaný povinen zaplatit, činila 357 833,15 Kč, to vše byl žalovaný povinen uhradit v 108měsíčních splátkách po 3 308,72 Kč (zahrnující pojištění ve výši 328 Kč), poslední splátka byla 2 005,11 Kč, 2 333,11 Kč pak s pojištěním. RPSN bylo ve smlouvě stanoveno 6,85 %, úroková sazba činila 6,50 % p.a. (standardní informace o spotřebitelském úvěru, kopie smlouva o úvěru, smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru).

5. Žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 21. 7. 2023 (oznámení o zesplatnění z 23. 7. 2023).

6. Žalovaný vyplnil žádost o poskytnutí úvěru, do které uvedl, že jeho průměrný čistý měsíční příjem za 3 měsíce je 36 302,00 Kč, celkový čistý měsíční příjem domácnosti pak 40 000,00 Kč. Je rozvedený, žije v nájmu a má pracovní poměr na dobu neurčitou. Pracuje jako technik/řidič pro [právnická osoba], má jednu vyživovací povinnost. Uvedl rovněž, že má závazky u společnosti [právnická osoba]. s částkou k doplacení ve výši 140 804,10 Kč a u [jméno FO] s částkou k doplacení ve výši 46 148,79 Kč (kopie žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 30. 7. 2021). Žalobkyně předložila výpis z běžného bankovního účtu žalovaného, roční kreditní debetní obrat činil 556 590,15 Kč, roční debetní obrat pak 523 029,39 Kč. Konečný zůstatek byl 30 981 Kč (výpis z běžného účtu [č. účtu]). Konečný zůstatek výpisu 11/2023 pak činil 232 360,12 Kč, představovala jej nesplacená jistina a úroky, celkem po splatnosti 254 253,21 Kč (výpis z úvěrového účtu č. [č. účtu]).

7. Žalovaný na úvěr uhradil částku 70 345,78 Kč (výpisem z účtu).

8. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva, nechť uhradí částku 256 117,68 Kč (předžalobní výzva z 14. 12. 2023, podací archy).

9. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu věci.

10. Z uvedených listinných důkazů vyplývá, že žalobkyně poskytla žalovanému na základě shora uvedené smlouvy peněžní prostředky ve výši 270 000 Kč, které měl žalovaný vrátit za podmínek dle smlouvy spolu s poplatky, což neučinil. Úvěruschopnost žalovaného žalobkyně dovozovala z údajů poskytnutých na žádosti a doložených dokumentů. Předžalobní výzvou byl žalovaný vyzván k úhradě částky 256 117,68 Kč.

11. Po právní stránce soud věc posoudil takto.

12. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“), a ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 1. 9. 2024, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky. Žalovaný čerpal uvedený úvěr a zavázal se jej uhradit dle podmínek určených ve smlouvě.

13. Podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru posouzením úvěruschopnosti spotřebitele se rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

14. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, pak dále platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 580 odst. 1 o. z. platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

18. Podle § 588 o. z. platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

21. Mezi žalovaným a žalobkyní byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byl žalovaný povinen splatit dohodnutou částku. Co se týče schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, pak žalobkyně úvěry schopnost žalovaného dovozovala z údajů poskytnutých žádosti o úvěr, vyplněné žalovaným a výpisy z účtů. Další důkazy, kterými by prokázala náležitou odbornou péči, kterou k posouzení úvěruschopnosti přistupovala, soudu nedoložila. Z žádosti o úvěr tak soud pouze zjistil, že žalovaný má bydlet v nájemním bydlení (výdaje na bydlení nijak nedoloženy), je rozveden, má jednu vyživovací povinnost (výše vyživovací povinnosti nedoložena), příjem je ze zaměstnání na plný úvazek v celkové průměrné výši 36 302,00 Kč čistého. Žalovaný má externí půjčky. Žalobkyně předložila výpisy z účtu. Na základě těchto skutečností byla půjčka žalovanému poskytnuta. Na tomto místě soud konstatuje, že je předpokládána taková obezřetnost úvěrujícího, že poskytovatel úvěru nespoléhá toliko na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale je-li to nezbytné, i dále nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Z žalobkyní předložených důkazů však nevyplývá, že by tato povinnost byla adekvátně splněna. Naopak má soud za prokázané, že žalobkyně tuto zákonnou povinnost splnila pouze formálně ve formě vyplnění žádosti o úvěr žalovaným a výpisy z účtů, kde jsou viditelné významné minusové položky. Soudu současně nepředložila jakékoliv další dokumenty. Spoléhat se na správnost a úplnost údajů uvedených žadatelem o úvěr soud považuje minimálně za nepodložené a není sto naplnit povinnost věřitele řádně zkoumat úvěry schopnost žadatele, už jen s přihlédnutím k tomu, že žadatel o zápůjčku je osoba, jež si potřebuje zajistit finanční prostředky z důvodu jejich nedostatku, kdy lze předpokládat, že uvede takové údaje, aby tyto finanční prostředky obdržel. Žalovaný v zákaznické kartě uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí cca 36 000 Kč, výdajová stránka však nebyla žalobkyní řádně ověřována. Nebylo žalobkyní zjištěno, jaké měsíční výdaje má žalovaný na bydlení a další položky. K tomuto tak soud podotýká, že ohledem výdajové stránky žalobkyně neověřila žádné skutečnosti a soudu nedoložila nic jiného než právě kopii žádosti a výpisy z běžného, kde jsou zřejmé zejména mínusové položky a výpis z úvěrového účtu. Současně bylo zjištěno, že žalovaný má i další závazky po splatnosti.

22. Soud je povinen zkoumat ex officio, zda žalobkyně dostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného. Z žalobkyní předložených důkazů však nevyplývá, že by tuto povinnost splnila. Žalobkyně se fakticky neseznámila se s poměrem celkových měsíčních příjmů a nákladů žalovaného, a i tak úvěr žalovanému vyplatila, aniž by splnění podmínky úvěruschopnosti žalovaného skutečně ověřila.

23. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

24. Soud posoudil práva a povinnosti účastníků řízení jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného ve výši poskytnuté jistiny úvěru. Žalobkyně neprokázala, že by jakýmkoliv způsobem zjišťovala úvěruschopnost žalovaného a smlouva tak byla vyhodnocena jako absolutně neplatná, tudíž žalovaný musí žalobkyni vydat, o co se bezdůvodně obohatil. Žalobě tak soud vyhověl co do nároku na zaplacení částky 199 654,22 Kč (neboť žalovaný na poskytnutou částku 270 000 Kč uhradil pouze 70 345,78 Kč – zde vyšel soud z tvrzení žalobkyně a přehledu plateb, žalovaný byl v řízení nečinný), včetně zákonného úroku z prodlení z této částky od lhůty dle předžalobní výzvy, když v případě neplatné smlouvy na tuto nelze vázat běh úroku z prodlení (výrok I.), a to v souladu s § 1970 občanského zákoníku, a to ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob.

25. Ve zbytku soud žalobu výrokem II. zamítl.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 26 497,25 Kč, přičemž tato částka představuje 68,7 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 84,35 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 15,65 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 9 469 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 236 700,12 Kč sestávající z částky 9 260 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 4 630 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 9 260 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 24 050 Kč ve výši 5 050,50 Kč.

27. Lhůtu k plnění soud určil jako třídenní od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací