Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení 14,75 % ročně od [datum] do zaplacení se žaloba zamítá.
III. Co do částky [částka] se žaloba zamítá.
IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku [částka] k rukám zástupce žalobce [Jméno advokátky].
Odůvodnění
1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala vůči žalovanému zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, kterou nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] se společností [právnická osoba]., která ji dříve nabyla smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne [datum] se společností [právnická osoba]. (dále jen „věřitel“). Věřitel se žalovaným uzavřel dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému částku [částka]. Protože žalovaný poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané době nevrátil, žalobkyně úvěr k [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. zesplatnila. Žalovaný neuhradil ničeho ani na výzvu předžalobní. Žalobou uplatněný nárok představuje součet jistiny [částka], nesplacené části smluvního úroku z jistiny v kapitalizované výši [částka], smluvní pokuty v kapitalizované výši [částka] a příslušenství.
2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.
3. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům:
4. Právní předchůdce žalobkyně, zapsaný do seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, se žalovaným uzavřel elektronickými prostředky na dálku dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému částku [částka]. Smlouva o úvěru byla uzavřena na dobu neurčitou s tím, že trvá do doby úplného splacení jistiny žalovaným. Roční procentní sazba nákladů byla sjednána ve výši 5 536,06 %, úrok pak ve výši 40 % měsíčně (tj. 480 % ročně) (smlouvou o spotřebitelském úvěru, Všeobecnými obchodními podmínkami, smlouvou o postoupení, žádostí o spotřebitelský úvěr, kopií občanského a řidičského průkazu žalovaného, oznámením o postoupení pohledávky 2x, smlouvou o postoupení pohledávky na žalobkyni, smlouva o postoupení pohledávky).
5. Před uzavřením smlouvy o úvěru věřitel prověřoval schopnost žalovaného úvěr splácet, a to prostřednictvím žádosti o spotřebitelský úvěr. Dle toho byly ke dni žádosti o úvěr příjmy žalovaného ve výši [částka] a výdaje ve výši [částka] (žádostí o spotřebitelský úvěr).
6. Věřitel úvěr zesplatnil k [datum] pro prodlení se splácením, což žalovanému oznámil písemně (oznámením o zesplatnění úvěru ze [datum]).
7. Žalovaný na dluh neplnil ani částečně, a to ani na výzvu předžalobní, zaslanou mu společně s oznámením o postoupení pohledávky (oznámením o postoupení pohledávky s předžalobní výzvou z [datum]).
8. Zbylé důkazy soud neprovedl pro jejich nadbytečnost (podací lístek z [datum], formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, výzva k úhradě).
9. Soud provedené důkazy hodnotil dle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), a po právní stránce věc posoudil následovně:
10. Mezi věřitelem jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným byla uzavřena úvěrová smlouva dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Smlouvu o úvěru věřitel uzavřel v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele, pročež tato smlouva podléhá režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ZOSÚ“).
11. Pohledávka z úvěrové smlouvy byla postoupena společnosti [právnická osoba]., a poté na žalobkyni dle § 1879 a násl. o. z.
12. Dle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
13. Dle § 588 věty prvé o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
14. Dle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
15. Dle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
16. Soud shledal uzavřenou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou, a to pro její očividný (zjevný) rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 588 o. z. Za očividně rozporné s dobrými mravy lze označit výši roční procentní sazby nákladů úvěru, která činí 5 536,06 %. Pokud roční procentní sazba nákladů, (dále jen „RPSN“), přesáhne 100 %, má ji judikatura za nepřiměřenou i u nebankovních poskytovatelů, kteří poskytují úvěry za rizikovějších podmínek než banky, kdy soud zjistil z úřední činnosti, že výše RPSN se u bankovních poskytovatelů pohybuje v rozmezí 18 až 25 %, a to i pro kreditní karty, kde RPSN bývá násobně vyšší než u standardních bankovních úvěrů, tedy trojnásobek, vychází-li soud z nejvyšších možných úrokových sazeb, činí 75 %, k tomu srov. závěry plynoucí z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]. RPSN v projednávané věci činí více než padesátinásobek přípustného judikaturního maxima.
17. Neplatné ujednání o úroku, potažmo RPSN, v daném případě nebylo možné moderovat ve smyslu § 577 o. z., neboť by tím nedošlo ke spravedlivému uspořádání práv a povinností stran. Nahrazování neplatně sjednaného úroku zásahem soudu by totiž bylo v rozporu s účelem a smyslem § 577 o. z., kterým je mimo jiné i preventivní (odrazující) účinek neplatnosti nemravných ujednání. Uvedená interpretace vychází rovněž z judikatury Soudního dvora EU, která zdůrazňuje, že je třeba zabránit dalšímu používání nemravných klauzulí ve smlouvách, které uzavírají poskytovatelé se spotřebiteli. Pokud by soud mohl měnit obsah smlouvy, mohlo by to vést k eliminaci odrazujícího účinku pro poskytovatele. Nelze připustit, aby poskytovatelé nabyli dojmu, že sice bude rozhodnuto o neplatnosti takových klauzulí, nicméně vnitrostátní soud může smlouvu v nezbytném rozsahu doplnit. To by totiž nevedlo k ničemu jinému, než že by poskytovatelé byli nadále podněcováni uvedené klauzule využívat namísto toho, aby byli vedeni se takových praktik vyvarovat (viz rozsudek SDEU ze [datum], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [jméno FO] proti [jméno FO], C-618/10 nebo rozsudek SDEU ze [datum], Kanyeba [jméno FO] a [Anonymizováno], C-349/18 – C-351/18).
18. Absolutní neplatnost se pak v daném případě týká celé smlouvy, neboť nelze ve smyslu § 576 a § 577 o. z. předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Jednotlivá ujednání smlouvy o úvěru tvořila jeden celek. Ke shodným závěrům již ostatně v případě obdobných úvěrových smluv opakovaně dospěl rovněž odvolací Městský soud v Praze (srov. např. rozsudky z [datum], č. j. č. j. [spisová značka], či z [datum], č. j. [spisová značka]).
19. Za této situace nelze než uzavřít, že účastníky uzavřená smlouva o úvěru je z důvodu sjednání zjevně nemravného úroku absolutně neplatná podle § 588 o. z. jako celek. K neplatnosti podle § 588 o. z. je přitom soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Rovněž dle ustálené judikatury Soudního dvora má vnitrostátní soud „z úřední povinnosti posoudit zneužívající charakter smluvní klauzule, pokud má k dispozici informace o právním a skutkovém stavu, které jsou pro tyto účely nezbytné“ (rozsudek ze dne [datum], [Anonymizováno] [Anonymizováno], C-243/08, bod 32; také viz rozsudek z [datum], [Anonymizováno] [Anonymizováno], C-168/05, bod 38).
20. Tento závěr soud učinil i s vědomím principů smluvní autonomie a pacta sunt servanda, jakož i zásady, že na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné ve smyslu § 574 o. z. V daném případě je nepoměr vzájemného plnění smluvních stran z důvodu nemravně vysokého úroku z úvěru natolik závažný a očividný, že je třeba princip autonomie vůle smluvních stran korigovat zásadou ochrany dobrých mravů a ochranou spotřebitele.
21. Věřitel dále postupoval v rozporu s § 86 odst. 1 ZOSÚ, s odpovídajícími důsledky z toho plynoucími ve smyslu § 87 odst. 1 věty prvé ZOSÚ, spočívajícími v neplatnosti smlouvy. Věřitel si totiž neopatřil v podstatě žádné podklady pro učinění závěru o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Z žalobkyní předložených důkazů vyplývá toliko informace, že příjmy žalovaného činí určitou částku, kterou v žádosti o spotřebitelský úvěr uvedl žalovaný, avšak výše těchto příjmů nebyla věřitelem žádným způsobem prověřena, ačkoliv má k tomu povinnost. Coby profesionál v oboru poskytování nebankovních úvěrů, se věřitel nemůže slepě spoléhat na informace uvedené budoucím úvěrovaným. Smlouva je proto absolutně neplatná rovněž pro rozpor se ZOSÚ, neb jeho účel a smysl neplatnost v případě porušení jeho kogentního ustanovení § 86, vyžaduje.
22. Soud proto s ohledem na výše uvedenou konkurenci důvodů absolutní neplatnosti žalobu částečně zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. a III. tohoto rozsudku, neboť v případě absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru nutno postupovat dle § 2991 a násl. o. z. Soud částku [částka], jež představuje částku poskytnou žalovanému věřitelem, posoudil jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, jenž se obohatil plněním bez právního důvodu. Je proto povinen žalobkyni coby ochuzenému vydat, oč se obohatil, tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
23. Příslušenství pohledávky soud posoudil dle § 1970 o. z., jeho výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Splatnost nastala k datu [datum].
24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž tato částka představuje 42,86 % z jejich celkové výše dle poměru úspěchu ve věci. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (příprava a převzetí, předžalobní výzva, žalobní návrh) včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. Soud ve při určení výše nákladů řízení postupoval dle § 14b odst. 1,2 a. t., když řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech. Tento závěr soudu v obdobné věci byl potvrzen mj. rozhodnutím Městského soudu v Praze ve věci [spisová značka] ([spisová značka]).