Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka], úrok 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úrok 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úrok 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úrok 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku [částka], k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím jako náhrady za to, co ušlo z dlužníkova majetku na základě neúčinného právního jednání s tím, že ve prospěch žalovaného bylo převedeno vlastnické právo k osobnímu vozidlu zn. [Anonymizováno] VIN: [VIN kód], čímž došlo ke snížení hodnoty majetku společnosti [právnická osoba], IČ [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen „společnost [právnická osoba] “), vůči které má žalobkyně pohledávku přiznanou pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č.j. [spisová značka] (dále jen „rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] “). Předmětem řízení je nárok na odpovídající náhradu za to, co z majetku společnosti ušlo neúčinným právním jednáním, a částka je součtem jistiny ve výši [částka] a nákladů ve výši [částka], přiznaných rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa]. Žalobkyně po žalovaném též požaduje úroky ve výši přiznané rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa]. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil na jednání nařízené na den [datum] se bez omluvy nedostavil. Soud proto věc projednal dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) v nepřítomnosti žalovaného.
3. Soud po provedeném dokazování učinil následující skutková zjištění. Žalobkyně v průběhu roku [datum] poskytovala společnosti [právnická osoba] účetní služby a vystavovala za svou činnost daňové doklady (ze dne [datum], [datum], [datum] a [datum]), na které nebylo uhrazeno ničeho. Tyto pohledávky v celkové výši [částka] a dále náklady řízení ve výši [částka] byly žalobkyni přiznány pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] (rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č.j. [spisová značka]) a dosud nebyly uhrazeny, a to ani v exekučním řízení, vedeného pod sp. zn. [spisová značka] (vyrozuměním o zahájení exekuce ze dne [datum], č.j. [spisová značka], výpisem z centrální evidence exekucí společnosti [právnická osoba] ke dni [datum]). Společnost [právnická osoba] převedla ke dni [datum], tedy v době, kdy byla část pohledávky žalobkyně již po splatnosti, vlastnické právo k vozidlu zn. [Anonymizováno], VIN: [VIN kód] (dále jen „předmětné vozidlo“), ve prospěch žalovaného a z něho následně dne [datum] na společnost [právnická osoba]., IČ [IČO] (přípisem Magistrátu hl. m. Prahy, Odboru dopravněsprávních činností, Oddělení evidence motorových a přípojných vozidel a odbavování občanů, ze dne [datum], č.j. [spisová značka]). Žalovaný byl ke dni převodu předmětného vozidla jednatelem společnosti (výpisem z OR). Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu (předžalobní výzvou ze dne [datum], podacím lístkem).
4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně má rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] pravomocně přiznanou pohledávku za společností [právnická osoba], jejímž jednatelem je a rovněž ke dni převodu vozidla byl žalovaný, na kterého společnost [právnická osoba] převedla předmětné vozidlo. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu.
5. Po právní stránce posoudil soud věc následovně.
6. Dle § 22 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) Stanoví-li zákon k ochraně třetích osob zvláštní podmínky nebo omezení pro převody majetku, pro jeho zatížení nebo přenechání k užití jinému mezi osobami blízkými, platí tyto podmínky a omezení i pro obdobná právní jednání mezi právnickou osobou a členem jejího statutárního orgánu nebo tím, kdo právnickou osobu podstatně ovlivňuje jako její člen nebo na základě dohody či jiné skutečnosti.
7. Dle § 589 odst. 1 zákona o. z. Zkracuje-li právní jednání dlužníka uspokojení vykonatelné pohledávky věřitele, má věřitel právo domáhat se, aby soud určil, že právní jednání dlužníka není vůči věřiteli právně účinné. Toto právo má věřitel i tehdy, je-li právo třetí osoby již vykonatelné, anebo bylo-li již uspokojeno.
8. Dle § 590 odst. 1 písm. c) o. z. Věřitel se může dovolat neúčinnosti právního jednání, kterým byl věřitel zkrácen a k němuž v posledních dvou letech došlo mezi dlužníkem a osobou jemu blízkou nebo které dlužník učinil ve prospěch takové osoby, ledaže druhé straně v době, kdy se právní jednání stalo, dlužníkův úmysl zkrátit věřitele znám nebyl a ani znám být nemusel.
9. Dle § 595 odst. 1 o. z. Neúčinnost právního jednání zakládá věřitelovo právo domáhat se uspokojení pohledávky i z toho, co neúčinným jednáním z dlužníkova majetku ušlo. Není-li to dobře možné, náleží věřiteli odpovídající náhrada.
10. Žalobkyně byla právním jednáním spočívajícím v převedení vlastnického práva k předmětnému vozidlu ze společnosti [právnická osoba], za kterou měla pohledávku, na žalovaného, který byl jednatelem společnosti [právnická osoba], a tedy osobou této společnosti blízkou ve smyslu § 22 odst. 2 o. z., zkrácena na uspokojení své pohledávky. Toto právní jednání je tak ve smyslu § 590 odst. c) o. z. vůči žalobkyni neúčinné, neboť se jedná o právní jednání, kterým byl věřitel zkrácen, k němuž došlo v posledních dvou letech, které učinila společnost [právnická osoba] jakožto dlužník ve prospěch žalovaného jako osoby této společnosti blízké.
11. Protože žalovaný předmětné vozidlo dále převedl na třetí osobu, pročež není možné, aby se žalobkyně uspokojila z předmětného vozidla výkonem rozhodnutí, náleží žalobkyni odpovídající náhrada ve smyslu § 595 odst. 1 věty druhé o. z., a to ve výši, o kterou bylo uspokojení žalobkyně právním jednáním spočívajícím v převedení vlastnického práva k předmětnému vozidlu zkráceno, tedy v částce uplatněné žalobkyní v tomto řízení.
12. Žalobkyně svůj nárok prokázala, žaloba je důvodná a soud jí proto vyhověl v plném rozsahu.
13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka]. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky [částka] za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky [částka] za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky [částka] za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. s tím, že odměna byla z původní částky [částka] podle § 14 odst. 2 a. t. o polovinu snížena (neboť jednání bylo odročeno bez projednání věci) a z částky [částka] za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 6 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. Náklady za promeškaný čas v částce [částka] za 4 půlhodiny po [částka] nebyly přiznány, neboť se jednalo o promeškaný čas strávený na cestě k soudnímu jednání a zpět v rámci místa sídla advokáta, tedy v Praze, kdy tento časový náklad nepřesahující půlhodinu je nákladem běžným, nijak nepřesahující očekávatelnou míru časové zátěže spojenou s „týmž místem“ ve smyslu judikatury Ústavního soudu (srov. Usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka].