Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] ve lhůtě dvou měsíců od právní moci rozsudku.
II. V části žaloby, podle které by žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] a zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 15 % p. a., se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Dle tvrzení žalobkyně tento nárok vznikl tak, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě níž žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši [částka] a žalovaná se zavázala úvěr splatit v pravidelných týdenních splátkách po [částka], po dobu 60 týdnů, dále měla žalovaná zaplatit poplatek [částka], celkem částka [částka]. Žalovaná zaplatila částku [částka], kterou započetla žalobkyně na náhradu nákladů na vymáhání, smluvních pokut, poplatků za prodlení za zpracování a doručení úvěru, poplatků za hotovostní inkaso splátek, na jistinu ve výši 83,47% , na úrok 16,53% dle smluvních podmínek splácení úvěru. V případě prodlení se stává zbylý dluh splatný v termínu splatnosti nejblíže splatné týdenní splátky. Žalovaná splácela nepravidelně, celý úvěr měl být splacen do [datum], nejpozději dne [datum] tedy nastala splatnost celé částky. Od této doby žalobkyně požaduje úrok z prodlení. Žalobkyně tvrdila, že zkoumala úvěruschopnost žalované tak, že ověřila OP žalované, RČ, insolvenční rejstřík, telefonicky se dotázala zaměstnavatele žalované, zkontrolovala platební historii žalované u žalobkyně, vyšla z čestného prohlášení žalované o výši závazků, na základě odborných znalostí obchodního zástupce žijícího v konkrétní lokalitě, zkontrolovala dokumenty předložené žalovanou ke kartě klienta. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu. Žalovaná ani přes výzvy žalobkyně již další částku neuhradila.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v řízení zůstala nečinná.
3. Soud nařídil jednání na den 10.4.202. Předvolání k tomuto jednání bylo žalobkyni doručeno dne [datum] do DS, žalované bylo předvolání doručeno dne [datum] do DS fikcí. Žalobkyně zaslala soudu omluvu z jednání (na č.l. 41 spisu) a zároveň souhlasila, aby věc byla soudem projednána v nepřítomnosti žalobkyně. Žalovaná se bez omluvy k jednání soudu nedostavila, ač byla řádně a včas obeslána. Soud proto postupoval v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění rozhodném, (dále jen „o.s.ř.“) a věc projednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z předložených listinných důkazů.
4. Jednotlivá skutková zjištění má soud za prokázaná z následujících důkazů:
5. Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši [částka], přičemž úroková sazba byla sjednána ve výši 70,89% p.a. , s týdenní splatností do 7 dnů od podpisu smlouvy, dále každá další splátka v tomto intervalu po dobu 60 týdnů, splátka týdenní [částka]. . RPSN činilo 212,77%. Dále byl sjednán poplatek za zpracování [částka], poplatek za hotovostní inkaso [částka]. Celkem k vrácení částka [částka]. (zjištěno ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota]).
6. Žalobkyně poskytla žalované dne [datum] částku [částka] v hotovosti (zjištěno ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], potvrzení žalované ).
7. Žalovaná splácela nepravidelně, poslední splátku v předepsané výši zaplatila v pořadí 18. splátku, celkem zaplatila [částka]. (zjištěno z informace ke smlouvě a trzení žalobkyně ).
8. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby výzvou, která jí byla odeslána dne [datum]. (zjištěno z upomínky a archu odeslané pošty ze dne [datum]).
9. Z databáze ČNB o zápůjčních úrokových sazbách ARAD - úvěry na spotřebu byl průměrný úrok 8,2% ročně (zjištěno z databáze ČNB ARAD - statistika úrokových sazeb).
10. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:
11. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě níž žalobkyně poskytla žalované úvěr ve celkové výši [částka] a ta se zavázala jej společně s poplatky vrátit žalobkyni v pravidelných 60 týdenních splátkách. Žalovaná zaplatila [částka].
12. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav posoudil následovně:
13. Soud předmětnou smlouvu právně posoudil jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění rozhodném, (dále jen „o.z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění rozhodném, (dále jen „ZSÚ“), neboť žalobkyně uzavírala smlouvu v postavení podnikatele, žalovaná v postavení spotřebitele.
14. Soud se dále zabýval tím, zda byla splněna povinnost zkoumat úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, což je soud povinen zkoumat ex officio (§ 86 ZSÚ).
15. Podle § 580 odst. 1 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
16. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
17. Podle § 75 ZSÚ je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
18. Podle § 86 odst. 1, 2 ZSÚ poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
19. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
20. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
21. Shora cit. zákonná ustanovení v rámci implementace směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48/ES zakotvují princip odpovědného půjčování („responsible lending“). Ústavní soud v souvislosti s tímto principem dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu (viz rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 4129/2018). Podle Ústavního soudu lze učinit závěr, že poskytovatel úvěru, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z judikatury citované tímto nálezem - jen samotný dlužník/spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Soudy proto poskytovatele úvěrů musí vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je splacení dluhu reálné výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli (viz cit. rozhodnutí). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je při zkoumání úvěruschopnosti taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od žadatele doložit.
22. Soud je tedy povinen zkoumat ex officio (§ 87 odst. 1 ZSÚ, ve znění účinném od [datum]), zda věřitel dostál své povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Žalobkyně tvrdila v žalobě, jak zkoumala úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru, viz. bod 1 rozsudku. Žalobkyně však nedoložila, jakým konkrétním způsobem byla úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru zkoumána, tedy důkazy o tom, jak ověřila informace poskytnuté žalovanou, kromě telefonátu k zaměstnavateli žalované. K tvrzením o dalších úkonech neoznačila ani nedoložila žádné důkazy. Například pokud jde o měsíční náklady žalované, jednalo se o třetí úvěr poskytnutý žalované žalobkyní. Z žalobkyní předložených důkazů proto nevyplývá, že by žalobkyně svou povinnost splnila řádně.
23. Žalobkyně tak ani netvrdila, ani v řízení neprokázala, že před poskytnutím úvěru byla náležitě prověřena úvěruschopnost žalovaného, přičemž důkazní břemeno v otázce splnění předsmluvní informační a kontrolní povinnosti musí zásadně jít k tíži poskytovatele úvěru, nyní žalobkyně, jinak by byl narušen soulad se zásadou efektivity (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne [datum] ve věci C -449/13 CA Consumer Finance SA v [jméno FO] and Others). Soud v této věci nemohl žalobkyni při jednání řádně poučit ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., aby soudu doplnila tvrzení v tomto směru a označila důkazy k jejich prokázání, neboť žalobkyně tím, že se k jednání nedostavila, dobrovolně se tohoto poučení vzdala a jde k její tíži, že soud nemohl zjistit, zda byla zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného splněna. Žalobkyně však žádné další kroky v tomto směru ani netvrdila.
24. Jelikož v řízení nebylo prokázáno, že žalobkyně splnila povinnost dle § 86 ZSÚ zkoumat s odbornou péči schopnost žalované úvěr splácet a současně byl žalovanému poskytnut úvěr s nezanedbatelným zpoplatněním ve výši 70,89 % ročně, RPSN 212,77%, poplatek [částka] +[částka], posoudil soud uvedenou smlouvu pro porušení principu odpovědného půjčování jako neplatnou pro rozpor s dobrými mravy a zejména pro rozpor se zákonem podle § 580, § 588 o. z. a současně dle § 87 odst. 1 ZSÚ.
25. Z uvedených důvodů soud práva a povinnosti mezi účastníky posoudil jako bezdůvodné obohacení na straně žalované, která je proto v souladu s § 2991 o.z. povinna žalobkyni vrátit poskytnutou částku. Žalobkyni proto přiznal právo na zaplacení rozdílu poskytnuté částky na jistině a žalovanou zaplacené částky tj. [částka].
26. Ohledně splatnosti tohoto typu nároku z bezdůvodného obohacení Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] uvedl, že již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a ZSÚ vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první ZSÚ. Toto ustanovení tak představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy ve vztahu k § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o.z.. S. Z. byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů. Konkrétním účelem § 87 ZSÚ je (kromě ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy. Faktickým důsledkem pro poskytovatele úvěru je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k § 87 ZSÚ uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z.. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2017, s. 436-440).
27. Žalovaná zůstala v řízení nečinná a neposkytla soudu vůbec žádnou součinnost k tomu, aby soud mohl, na základě dostatečných informací o poměrech žalované (a to ani z doby uzavření smlouvy), určit splatnost jistiny, dle možností žalované. Soud proto vycházel z toho, že žalovaná byla již v srpnu 2023 informována o povinnosti vrátit žalovanou částku, byla jí zaslána i předžalobní upomínka i žaloba do datové schránky. Soud tak uzavřel, že je v možnostech žalované zbytek jistiny zaplatit do dvou měsíců od právní moci rozsudku, což soud považuje za dostatečnou dobu pro našetření si dlužné jistiny.
28. Pokud jde o nároky nad rámec uvedené částky poplatek, úroky z prodlení, soud žalobu v tomto rozsahu jako nedůvodnou zamítnul, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Ohledně nároků vyplývajících ze smlouvy soud odkazuje na výše uvedené, tedy že smlouvu považuje za absolutně neplatnou a tedy žalobkyni nemohl vzniknout nárok na nic jiného, než na vrácení poskytnuté jistiny, ponížené o již uhrazené částky. Ohledně nároku zákonného, tj. nároku na zákonný úrok z prodlení, soud uvádí, že je pro něj závazný stav v době jeho rozhodnutí (§ 154 odst. 1 o.s.ř.) a nutno konstatovat, že k dnešnímu dni žalovaná v prodlení s vrácením jistoty není, a proto zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení (shodně viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).
29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a contrario tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když žalobkyně měla procesní úspěch ve výši 35% a v 65% měla neúspěch. Žalované žádné náklady řízení nevznikly.