Výrok
I. Žaloba, podle které by žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % p. a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení žalované částky s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. [hodnota] podepsané dne [datum] se žalovanou, na základě které byl žalované na její účet poskytnut úvěr ve výši [částka]. Žalovaná zaplatila částku [částka] [datum] a [datum], částku [částka] dne [datum], dvě částky [částka] dne [datum], částku [částka] dne [datum] a [částka] dne [datum]. Žalovaná řádně neplnila závazky vyplývající ze smlouvy, především závazek řádně splácet poskytnutý úvěr, došlo proto k zesplatnění úvěru. Dle čl. 6.5 smlouvy se žalovaná pro případ prodlení s nezaplacením nové jistiny vzniklé ze zesplatnění úvěru zavázala uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné nové jistiny s tím, že dle čl. 6.10 smlouvy souhrn smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla [hodnota] a celkové výše poskytnuté částky, nejvýše [částka]. Jelikož žalovaná své závazky neplnila, pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa], č. j. [spisová značka], ze dne [datum] ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze – budova Slezská č.j. [spisová značka], ze dne [datum]. Jelikož prodlení žalované s úhradou jistiny po zesplatnění trvalo i po [datum], vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty i po tomto období, kterou žalobkyně za období od [datum] do [datum] vyčíslila na žalovanou částku.
2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila.
3. Soud za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), projednal věc při jednání v nepřítomnosti žalované, která byla k jednání řádně a včas předvolána s tím, že se k jednání bez omluvy nedostavila.
4. Žalobkyně navrhla vydání rozsudku pro zmeškání, soudem bylo na jednání konstatováno, že po proběhlé úvaze a zhodnocení nebude rozhodovat rozsudkem pro zmeškání a proběhne tak klasické dokazování.
5. Soud provedl dokazování, na základě kterého došel k následujícím skutkovým zjištěním.
6. Mezi účastníky byla uzavřena dne [datum] smlouva o úvěru č. [hodnota], ve které se strany dohodly na poskytnutí částky ve výši [částka] žalované s tím, že žalovaná měla vrátit žalobkyni celkovou částku [částka] v 36měsíčních. Zápůjční úroková sazba činila 54,20 % ročně ročně, RPSN 69,91 %. Ve smlouvě bylo dále sjednáno, že pokud se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 65 dnů, je žalobkyně oprávněna odepřít plnění veškerých svých závazků a automaticky dojde k zesplatnění úvěru. Pokud po tomto zesplatnění nezaplatí novou jistinu úvěru, vzniká jí povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru až do zaplacení, přičemž souhrn uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla [hodnota] a celkové výše úvěru, nejvýše [částka]. V sekci 1.1. bylo uvedeno, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované.
7. Žalovaná zkoumala úvěruschopnost žalované (předsmluvní formulář ze dne [datum], hodnocení klienta ze dne [datum]) a provedla hodnocení klienta když výdaje žalované činily [částka], příjem ze zaměstnání [částka] (potvrzeno příchozí platbou na účet žalované), prověřila registry dlužníků, měla k dispozici OP žalované.8. [adresa] 000 Kč byla žalované vyplacena připsáním na účet dne [datum] (doklad o vyplacení úvěru).9. Žalovaná zaplatila částku [částka] [datum] a [datum], částku [částka] dne [datum], dvě částky [částka] dne [datum], částku [částka] dne [datum] a [částka] dne [datum].(karta klienta).10. Žalobkyně úvěr zesplatnila, tuto informaci žalované sdělila v oznámení o zesplatnění úvěru ze [datum].11. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky výzvou před podáním žaloby ze dne [datum], předložila podací , tituly před jménem12. Strany uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které bylo žalované vyplaceno [částka]. Strany sjednaly podmínky smluvní pokuty pro případ, že se žalovaná ocitne v prodlení. O nároku žalobkyně z úvěrové smlouvy bylo rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa], č. j. [spisová značka] a rozsudkem Městského soudu v [právnická osoba] [Anonymizováno] Součástí smlouvy bylo pod bodem 1.1. uvedeno, že poskytovatel úvěru posoudil úvěruschopnost žalované v návaznosti na poskytnuté doklady.13. Pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa], č. j. [spisová značka] a rozsudkem Městského soudu v [právnická osoba] [Anonymizováno] bylo vyhověno žalobkyni v částce [částka] a [částka] se specifikovaným příslušenstvím z jednotlivých částek, maximálně však do doby, kdy by celkový úrok za dobu od [datum] dosáhl částky [částka], ve zbytku byla žaloba zamítnuta a Městský soud v Praze takto ten rozsudek potvrdil. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota]. Žaloba byla zamítnuta do části smluvní pokuty, z tzv. nové jistiny, která byla splatná v době podání žaloby, (od [datum] do podání žaloby, ve výši [částka], ) co do částky [částka] byla žaloba zamítnuta. Jednalo se tedy o smluvní pokutu za jiné období, než je předmětem tohoto řízení.14. Po právní stránce soud věc posoudil takto.15. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť v daném případě se jedná o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 420 a § 1810 a násl. o. z.16. Podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru posouzením úvěruschopnosti spotřebitele se rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.17. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.18. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.19. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.20. Dle ust. § 2395 o.z. , je smlouva o úvěru smlouvou úplatnou, povinnost k zaplacení úroku za poskytnutí peněžních prostředků je její podstatnou náležitostí.21. Podle § 580 odst. 1 o. z. platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.22. Podle § 588 o. z. platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.23. Dle ust. § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.24. Dle ust. § 577 o.z. jeli důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.25. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.26. Povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet sjednávaný úvěr byla zakotvena do právního řádu na základě směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, podle které věřitel před uzavřením smlouvy musí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], shodně viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Součástí odborné péče poskytovatelů úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od žadatele doložit (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka]).27. V prosinci 2020 činila výše úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR u úvěrů na spotřebu s fixací sazby nad 1 rok do 5 let včetně 7,36% p.a. nad 5 let 7,74% p.a. a u kontokorentů a revolvingových úvěrů 12,25% p.a. Toto zjistily soudy již v rámci předchozího rozhodování o jistině (zjištěno z databáze časových řada ARAD za období listopad 2020-leden 2021).28. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně před uzavřením smlouvy nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách. Žalobkyně zejména vůbec neověřovala výdaje žalované tvrzené při uzavírání smlouvy, neboť jak vyplývá z výše citované judikatury, nelze pouze spoléhat na tvrzení žalované. Žalobkyně nedoložila soudu žádné dokumenty, ze kterých by soud mohl posoudit, zda mohla úvěruschopnost žalované žalobkyně náležitě zhodnotit, kromě výpisu z účtu, ohledně zaslání částky příjmu žalované. Soud proto musel uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, kdy úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledků posouzení vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Nebylo nijak prokázáno, zda byla zjišťována výdajový stránka měsíčních výdajů žalované.29. Soud se dále zabýval otázkou platnosti této smlouvy ,s ohledem na její mravnost, ve smyslu ust. § 580 a 588 o. z., pokud jde o sjednanou výši úrokové sazby, a to zejména s odkazem na závěry plynoucí z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], dále z rozsudků MS v Praze č.j. [spisová značka], rozsudku MS v Praze č.j. [spisová značka], [spisová značka], atd. V nyní posuzovaném případě byl sjednán úrok v ve výši 54,20 % p. a., RPSN 69,91% p.a. Tato sazba převyšovala úrokovou sazbu spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami v době blízké uzavření úvěrové smlouvy mnohonásobně, v porovnání se sazbami za kontokorentní úvěry, které jsou specifické bezúročným období na počátku. .30. Ve věci č.j. [spisová značka] MS v Praze posoudil jako absolutně neplatnou smlouvu s efektivní úrokovou sazbou 138,18% p.a. při úvěru [částka], ve věci MS v Praze č.j. [spisová značka] při úvěru [částka], s efektivní úrokovou sazbou 101,79% p.a. , ve věci MS v Praze č.j. [spisová značka] při úvěru [částka] efektivní úroková sazba 140,02% p.a. stejně tak v rozsudku zdejšího soudu [spisová značka] a rozsudku MS v Praze č. j. [spisová značka] úrok 83,71% p.a., stejně rozsudky MS v [adresa] [Anonymizováno], [spisová značka]. Zdejší soud neměl důvodu se od shora uvedených závěrů MS v Praze odchýlit, ve smyslu ust. § 13 o.z.31. S ohledem na výše uvedené zdejší soud uvedenou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou, i pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Podle názoru soudu musí být hlediskem dobrých mravů posuzována veškerá právní jednání a takovému postupu není nikterak na překážku zákonná úprava zakázaných ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 1813 o. z. či neúměrného zkrácení podle § 1783 o. z. Otázkou absolutní neplatnosti smlouvy se soud musí zabývat v každém případě, i když žalovaný zůstal pasivní.32. K obvyklým námitkám žalované, že úrok z úvěru u nebankovních poskytovatelů je „o něco vyšší“, než úrok z úvěru u bankovních subjektů, z důvodu vyšší rizikovosti úvěrů, lze odkázat na to, co již opakovaně uvedl Městský soud v Praze ve svých rozsudcích (rozsudek č.j. [spisová značka] ze dne [datum], rozsudek č. j. [spisová značka] ze dne [datum]): ačkoliv úrokové sazby nebankovních poskytovatelů úvěrů bývají oproti bankovnímu sektoru obvykle vyšší, nehraje tato skutečnost roli při posouzení přiměřenosti sjednaného úroku. Pokud by totiž soudy měly použít jiné srovnávací měřítko pro nebankovní poskytovatele než pro banky, vedlo by to k závěrům zakládajícím nerovnost mezi oběma skupinami poskytovatelů úvěrů (stejná úroková míra by při poskytnutí úvěru bankou mohla být označena za lichevní a při poskytnutí úvěru za shodných podmínek nebankovním subjektem nikoliv). Zdejší soud přihlédl k tomu, že v daném případě se sice jednalo o nebankovní úvěr, nešlo ale o specifický úvěrový vztah, jakým je např. tzv. mikropůjčka na velmi krátkou dobu či v nízké výši v řádu několika tisíců korun (kde by za určitých okolností mohla být vyšší úroková míra akceptovatelnou), ani nešlo o úvěr poskytnutý prostřednictvím kontokorentu či kreditní karty, u nichž je obvykle s ohledem na specifické smluvní podmínky (například sjednání určitého bezúročného období) stanovena vyšší úroková míra.33. Neplatné ujednání o úroku nelze ani změnit (moderovat) ve smyslu ust. § 577 o. z., neboť by tak tím nedošlo ke spravedlivému uspořádání práv a povinností stran. Nahrazování neplatně sjednaného úroku zásahem soudu by totiž bylo v rozporu s účelem a smyslem ustanovení § 582 o. z., kterým je mimo jiné i preventivní (odrazující) účinek neplatnosti nemravných ujednání. Taková interpretace ust. § 577 o. z. je v souladu s judikaturou Soudního dvora EU, který zdůrazňuje, že je třeba zabránit dalšímu používání nemravných klauzulí ve smlouvách, které uzavírají poskytovatelé se spotřebiteli. Pokud by soud mohl měnit obsah smlouvy, mohlo by to vést k eliminaci odrazujícího účinku pro poskytovatele. Nelze připustit, aby poskytovatelé nabyli dojmu, že sice bude rozhodnuto o neplatnosti takových klauzulí, nicméně vnitrostátní soud může smlouvu v nezbytném rozsahu doplnit. To by totiž nevedlo k ničemu jinému, než že by poskytovatelé byli nadále podněcováni uvedené klauzule využívat namísto toho, aby byli vedeni se takových praktik střežit (viz např. rozsudek SDEU ze [datum], Banco Español de Crédito [jméno FO] proti [jméno FO], C-618/10 nebo rozsudek SDEU ze [datum], Kanyeba [jméno FO] a Deroga, C-349/18 – C-351/18 ).Žalobkyně sice zkoumala úvěruschopnost žalovaného, je ale otázkou, k čemu jí toto zjištění posloužilo, když sama žalobkyně poskytnutí úvěru žalovanému hodnotila jako rizikové, s negativním příznakem.34. Žalobkyně jako poskytovatel úvěrů , profesionál, uzavírá smlouvy o úvěru s ujednáním o úrocích obdobně vysokých, jako v této věci, jejichž výši obhajuje právě tím, že je nebankovním subjektem a že ve výši úroku zohledňuje rizikovost úvěrů. Jednotlivá ujednání smlouvy o úvěru tvořila jeden celek. Dle názoru zdejšího soudu by žalobkyně , bez ujednání o neobvykle vysokých úrocích , tuto smlouvu s žalovanou neuzavřela, neboť na sjednávání nepřiměřeně vysokých úroků je založen její obchodní model. V již zmíněném rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka] bylo vyjádřeno, že „žalobkyně jako profesionál na trhu poskytování nebankovních úvěrů staví své podnikání právě na zjevně neobvykle vysoké sazbě úroku z úvěru. Vyvažuje tím podnikatelské riziko nevrácení části úvěrů, když jejími klienty jsou z povahy věci subjekty s horší platební morálkou, kterým by banky úvěr možná ani neposkytly. Z toho lze bez pochyb uzavřít, že žalobkyně by úvěry se standardní sazbou, byť v horní části rozmezí, neposkytovala.“35. Pokud šlo o původně požadovanou jistinu úvěru, žalobkyni podle § 2993 o.z. vzniklo právo na vrácení částky, která jí byla přiznána pravomocným rozsudkem. Vydaný rozsudek však neznamená, že by v této věci, zdejší soud nemohl platnost úvěrové smlouvy a v závislosti na tom právo na zaplacení smluvní pokuty, posoudit znovu. Jestliže v této věci zdejší soud posoudil jako absolutně neplatnou celou smlouvu, tato neplatnost se týká i práva na zaplacení smluvní pokuty, která je předmětem tohoto řízení, která platně musí být sjednána písemně. I s ohledem na posun v judikatuře na dané téma, kdy by soud nyní dospěl k závěru, že nebyla v okamžiku podání žaloby splatná ani jistina, žaloba v této věci proto byla zamítnuta v plném rozsahu, protože na straně žalované neexistuje žádné bezdůvodné obohacení, které by měla žalobkyni vrátit.36. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a contrario, když procesně úspěšná byla žalovaná, které ale žádné náklady řízení nevznikly.