44 C 20/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala zaplacení částky ve výši celkem [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že dne [datum] uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě které poskytla žalované úvěr ve výši [částka].

2. Žalovaná byla povinna úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách, jelikož nehradil sjednané splátky řádně a včas, žalobkyně tak přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni [datum]. Žalobkyně poté podala žalobu ke zdejšímu soudu, přičemž zdejší soud vydal rozsudek dne [datum], č.j. [spisová značka], kterým rozhodl, že je žalovaná povinna uhradit mimo jiné částky představující smluvní pokuty dle čl. 6. 1. a 6. 5. smlouvy o úvěru, tedy částky [částka] a [částka], tj. smluvní pokuty ve výši 0,10 % denně z dlužné „nové jistiny“, tj. z nesplacené jistiny úvěru ve výši [Anonymizováno] [Anonymizováno], [částka], a to za období do [datum]. Žalobkyně dále uvedla, že prodlení žalované s úhradou nové jistiny trvalo i po datu [datum] a žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty dle bodu 6.5. smlouvy o úvěru ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru i za následující období. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky výzvou ze dne [datum], ale žalovaná ničeho neuhradila.

3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

4. Soud dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu.

5. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum], na jejímž základě byla žalované půjčena částka [částka] (zjištěno ze smlouvy o úvěru). Dle sjednané smlouvy měla celková částka, kterou měla žalovaná zaplatit, činit [částka], přičemž výše RPSN činila [Anonymizováno],[Anonymizováno] % (zjištěno ze smlouvy o úvěru). Dle čl. 6. 5. smlouvy o úvěru, bylo stanoveno, že jestliže klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. Dle čl. 6. 7. smlouvy o úvěru, při prodlení klienta s hrazením jakéhokoli peněžitého dluhu je na něm poskytovatel oprávněn požadovat zaplacení zákonných úroků z prodlení z dlužné částky. Dále byla v čl. 6. 1. sjednána další smluvní pokuta v případě, že se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši [částka], a to za každou splátku, u které se ocitl v prodlení o délce 30 dnů. Souhrn veškerých smluvních pokut činí maximálně [částka] za každý kalendářní rok (zjištěno ze smlouvy o úvěru). Dopisem ze dne [datum] došlo ke zesplatnění všech závazků ze smlouvy o úvěru (zjištěno z dopisu ze dne [datum]).

6. Dále bylo zjištěno, že rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum], č.j. [spisová značka], v právní moci dne [datum] (zjištěno z rozsudku č. j. [spisová značka]) soud uložil žalované povinnost z tohoto titulu zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 8,5 % ročně od [datum] do zaplacení, dále částku [částka] (představující smluvní pokutu), úrok ve výši [Anonymizováno],[Anonymizováno] % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], úrok ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od [datum] dosáhne částky [částka], to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Soud rozhodl o věci rozsudkem pro uznání, neboť se žalovaná nevyjádřila k podané žalobě po výzvě podle § 114b o.s.ř.

7. Právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě žalované částky dopisem ze dne [datum] (prokázáno dopisem ze dne [datum] a podacím archem ze dne [datum]).

8. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

9. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

12. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu i Ústavního soudu již v minulosti opakovaně dovodila, že s přihlédnutím k dalším okolnostem případu je obvykle v rozporu s dobrými mravy výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Zjištění o nemravné výši úroků pak vede k závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy, který se ostatně za splnění dalších podmínek může promítnout nejen do nalézacího, ale dokonce i do exekučního řízení (srov. např. nález Ústavního soudu z 19. 1. 2017, sp. zn. I. ÚS [Anonymizováno] /16, usnesení Nejvyššího soudu z 21. 7. 2020, sp. zn. [spisová značka], rozsudek Nejvyššího soudu z 1. 6. 2021, sp. zn. [spisová značka], a tam citovaná rozhodnutí).

13. V projednávané věci byla celková částka, kterou měla žalovaná zaplatit ve výši [částka]. Pro srovnání s obvyklými podmínkami obdobných smluv je nejpřiléhavější použít ve smlouvě vyjádřený údaj o RPSN ([Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] %). Jak vyplývá z databáze ARAD vedené Českou národní bankou, v březnu 2021 byly bankami úvěry na spotřebu domácnostem poskytovány s průměrným RPSN [Anonymizováno],[Anonymizováno] %. V případě smlouvy uzavřené žalobkyní a žalovanou tedy přesahovala RPSN tento průměrný údaj více než desetkrát. Rozpor úvěrové smlouvy s dobrými mravy za těchto okolností soud považuje za zcela očividný. [ČNB ARAD ].

14. Absolutní neplatnost se pak v daném případě týká celé smlouvy, neboť nelze předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Jednotlivá ujednání smlouvy o úvěru tvořila jeden celek. Dle názoru zdejšího soudu žalobkyně bez ujednání o neobvykle vysokých úrocích smlouvu o úvěru s žalovanou neuzavřela, neboť na sjednávání nepřiměřeně vysokých úroků je založen její obchodní model.

15. Za této situace nelze než uzavřít, že uzavřená smlouva o úvěru je z důvodu sjednání zjevně nemravného úroku absolutně neplatná podle § 588 o. z. jako celek. Tento závěr soud učinil i s vědomím principů smluvní autonomie a pacta sunt servanda, jakož i zásady, že na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné. V daném případě je nepoměr vzájemného plnění smluvních stran z důvodu nemravně vysokého úroku z úvěru natolik závažný, že je třeba princip autonomie vůle smluvních stran korigovat zásadou ochrany dobrých mravů a ochranou spotřebitele.

16. Kromě toho soud dodává, že i pokud by neshledal absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, v postupu žalobkyně, která nárokuje zaplacení další smluvní pokuty, lze spatřovat výkon práva v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 1 odst. 2 o. z., a to z následujících důvodů.

17. Soud konstatuje, že žalobkyně a žalovaná si ujednali ve smlouvě o úvěru, že žalovaná zaplatí žalobkyni po zesplatnění smluvní pokutu ve výši [Anonymizováno],[Anonymizováno] % denně z tzv. nové jistiny (tj. součtu nezaplacených splátek) až do úplného zaplacení. Požadavek žalobkyně na zaplacení další smluvní pokuty považuje soud za zcela v rozporu s dobrými mravy. Korektiv dobrých mravů je ustálenou judikaturou Ústavního soudu vykládán jako souhrn etických, obecně uznávaných a zachovávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti (například nálezy Ústavního soudu, sp.zn. II. ÚS 544/2000 a sp.zn. I. ÚS 3391/15). Zdejší soud si je vědom, že se jedná o mimořádný prostředek zasahující do zásady autonomie vůle, nicméně jeho použití je v nyní projednávané věci na místě. V této souvislosti poukazuje na nález Ústavního soudu, sp. zn. IV.ÚS 702/20, jehož právní věta zní: „Uplatnění korektivu dobrých mravů jako krajního prostředku korekce zásady autonomie vůle připadá v úvahu i v situacích, kdy se výkon práva projevuje nepřípustně v postavení některého ze subjektů závazkového vztahu navenek. Proto jsou obecné soudy povinny zohlednit, zda věřitelka dostatečně prověřila a posoudila schopnost stěžovatelů splnit v budoucnu jejich závazek, byť takovou povinnost ze zákona v době uzavření smlouvy neměla, zvláště když věřitelka prověření úvěruschopnosti stěžovatelů provedla nedostatečně a v důsledku toho uzavřela úvěrovou smlouvu i se stěžovateli, kteří pro svoje majetkové poměry zjevně nebyli schopni závazek splnit. Nezabývaly-li se dále obecné soudy při posuzování podmínek uplatnění korektivu dobrých mravů, zda výkon práva věřitelky, který je jinak po právu, nevede pro majetkové a sociální poměry stěžovatelů a pro možnost uspokojení tohoto nároku jiným způsobem k nepřijatelným důsledkům v postavení stěžovatelů, byť mohou mít původ v poměrech mezi spoludlužníky navzájem, nepřiměřeně zúžily výklad korektivu dobrých mravů, dopustily se interpretační libovůle a rovněž nedostály povinnostem plynoucím z poskytování právní ochrany a vedení řádného řízení, jak jim to ukládají ústavní kautely hlavy páté Listiny. Tím obecné soudy porušily právo stěžovatelů na soudní ochranu zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny. Obecné soudy jsou totiž povinny přezkoumat obsah smluvního závazkového vztahu, zatěžuje-li neobvykle jednu ze smluvních stran, resp. některé z více spoludlužníků, a je výsledkem strukturální nerovnosti ve vyjednávací síle.“. Přestože v uvedené věci byla řešena zejména povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníků před uzavřením smlouvy, dle názoru soudu jsou závěry Ústavního soudu použitelné i v nyní projednávané věci, neboť žalobkyně, která se specializuje na poskytování nebankovních úvěrů a je profesionálem v dané oblasti (jak je známo soudu z úřední činnosti) uzavřela smlouvu s žalovanou jakožto spotřebitelem, která je v dané oblasti laikem.

18. Žalované byl poskytnut úvěr ve výši [částka]. S ohledem na pravomocný rozsudek zdejšího soudu žalovaná má na tento úvěr uhradit částku [částka] ([částka] na jistině a [částka] na úroku ke dni zesplatnění úvěru), smluvní pokutu ve výši [částka], úrok za poskytnutí úvěru ve výši [Anonymizováno],[Anonymizováno] % z původní jistiny [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka] a dále úrok ve výši 8,5 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení (maximálně však do částky [částka]). Nadto z rozsudku zdejšího soudu ze dne ze dne [datum], č. j. [spisová značka] vyplývá, že žalovaná uhradila žalobkyni do podání žaloby, o které bylo tímto rozsudkem rozhodnuto [Anonymizováno] platby v celkové výši [částka]. Žalovaná tak měla, resp. má uhradit žalobkyni minimálně [částka] (součet částek v tomto odstavci zahrnující rovněž smluvní pokutu ve výši [částka]) a k tomu úrok z prodlení.

19. Jestliže by soud vešel na požadavek žalobkyně s tím, že by žalovaná měla uhradit další smluvní pokutu ve výši [částka] (nadto s úrokem z prodlení), žalovaná by za poskytnutý úvěr, který jí byl vyplacen ve výši [částka] zaplatila víc než jedenapůlnásobek, přičemž na smluvních pokutách by zaplatila částku celkem ve výši celkem [částka] (tj. [částka] + [částka]), tedy přibližně polovinu toho, kolik činila zapůjčená částka.

20. Soud v tomto nastavení práv a povinností žalobkyně a žalované vidí významnou nerovnost, která byť je v souladu se zásadou autonomie vůle, je v rozporu s korektivem dobrých mravů. Smyslem smluvní pokuty je totiž zajištění splnění povinností, jež jsou obsahem závazku sjednaného ve smlouvě. Jejím účelem je donutit dlužníka pod pohrůžkou majetkové sankce k řádnému splnění závazku. Smluvní pokuta v projednávané věci nebyla sjednána tak, aby plnila své základní funkce, tedy funkci preventivní, uhrazovací i sankční, ale za účelem dalšího zisku. Smlouva o úvěru obsahuje přitom další smluvní pokutu (v čl. 6.1. smlouvy je další ujednání o smluvní pokutě pro případ prodlení žalované). V posuzované věci tak výše smluvní pokuty představuje toliko nepřiměřené generování zisku žalobkyně, které je zcela zjevně neúměrné k výši poskytnutého úvěru.

21. S ohledem na shora uvedené soud žalobu v celém rozsahu zamítl.nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť v řízení byla úspěšná žalovaná, které ale žádné náklady řízení nevznikly.