Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] za období od [datum] do zaplacení.
II. Žalobkyni se nepřiznává náhrada nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že účastníci dne [datum] uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši [částka], který měl být uhrazen spolu s dohodnutým úrokem v měsíčních splátkách po [částka], splatných vždy do 15. dne v měsíci. Žalovaný se dostal do prodlení se splátkou splatnou dne [datum], žalobkyně proto prohlásila úvěr za splatný dopisem ze dne [datum]. Žalobkyně se proto domáhá zaplacení jistiny úvěru ve výši [částka].
2. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že považuje předmětnou smlouvu za neplatnou pro rozpor s dobrými mravy, poukázal na to, že sjednaný úrok z úvěru činil 20 % měsíčně, tj. 240 % ročně. Žalovaný potvrdil, že na základě předmětné smlouvy mu byla vyplacena částka [částka].
3. Soud ve věci postupoval dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc rozhodl v nepřítomnosti účastníků, vycházel při tom z obsahu spisu. Žalobkyně svou neúčast omluvila, žalovaný svoji neúčast omluvil ze zdravotních důvodů. Soud nevyhověl jeho žádosti o odročení ústního jednání, neboť z předložené lékařské zprávy bylo zjištěno, že jeho pracovní neschopnost trvala pouze do [datum].
4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin (smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru z [datum], posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, předsmluvní informace, okamžitá příchozí platba z [datum], bezhotovostní platba z [datum], upomínky, dopis z [datum]) učinil soud tento skutkový závěr s následujícím právním hodnocením:
5. Účastníci dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru dle ust. § 1810 a § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále též „zákon“), na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši [částka], tato částka byla žalovanému vyplacena. Úrok byl sjednán ve výši 20 % měsíčně. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s úrokem, tj. celkovou částku [částka], uhradit ve splátkách po [částka] splatných vždy k 15. dni v měsíci, úvěr měl být uhrazen do [datum]. Žalovaný neuhradil splátku splatnou [datum], žalobkyně proto úvěr prohlásila za splatný dopisem z [datum] a vyzvala žalovaného k úhradě částky [částka] a kapitalizovaného úroku ve výši [částka] ve lhůtě do [datum].
6. Žalobkyně uzavřela smlouvu jako podnikatel, žalovaný byl v postavení spotřebitele, smlouvu je tedy třeba posoudit dle ust. § 2395 o.z. a zároveň podle ust. § 1810 a násl. o.z. a podle zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně tedy byl povinna dle ust. § 86 odst. 1 zákona před uzavřením smlouvy posoudit spotřebitelovu schopnost splácet spotřebitelský úvěr na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, v případě nezbytnosti též nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Předloženými listinnými doklady není podle názoru soudu prokázáno, že takové šetření bylo provedeno a že tak právní předchůdce žalobkyně dostál povinnosti vyplývající ze shora uvedeného ustanovení, nevyplývá z nich, zda si žalobkyně dostatečným způsobem zjišťovala úvěruschopnost žalovaného, případně zda byla prověřena prostřednictvím insolvenčního rejstříku bankovního i nebankovního registru klientských informací.
7. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.
8. Směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48 /ES (dále též „Směrnice“) v čl. 8 uvádí, že je důležité, aby trh nabízel dostatečný stupeň ochrany spotřebitele, a zajistil tak důvěru spotřebitelů. V čl. 23 uvádí, že v zájmu zajištění náležité úrovně ochrany spotřebitele a bez nadměrného zatížení věřitele nebo případně zprostředkovatele úvěru je vhodné omezit požadavky na předsmluvní informace podle této směrnice s přihlédnutím ke zvláštní povaze těchto smluv.
9. Soud je povinen zkoumat porušení předsmluvní povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele zmoci úřední a nikoliv pouze k námitce spotřebitele. Soud na danou věc tak aplikoval shora uvedené články Směrnice. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala, jakým způsobem byla zjišťována úvěruschopnost žalovaného při sjednávání úvěru, soud posoudil předmětnou smlouvu uzavřenou účastníky jako absolutně neplatnou. Důvod neplatnosti soud spatřuje i v nepřiměřené výši sjednaného úroku z úvěru, a to ve výši 240% ročně, smlouva je tak neplatná pro rozpor s dobrými mravy (ust. § 580 odst. 1 o.z.) Plnění poskytnuté žalovanému proto posoudil nikoli jako plnění poskytnuté na základě smlouvy o úvěru dle ust. 2395 o.z., ale jako bezdůvodné obohacení ve smyslu ust. § 2991 odst. 2 o.z., podle kterého bezdůvodně se obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch mimo jiné plněním bez právního důvodu. [adresa] 000 Kč byla žalovanému poskytnuta bez právního důvodu, žalovaný pak v řízení netvrdil ani neprokázal, že by tuto částku zcela či částečně žalobkyni hradil Nárok žalobkyně tak soud shledal důvodným, včetně zákonného úroku z prodlení od [datum], neboť dopisem žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení této částky ve lhůtě do [datum].
10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. 150 o.s.ř. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná, soud však dospěl k závěru, že u žalovaného jsou dány důvody zvláštního zřetele hodné, pro které soud nemusí náhradu nákladů řízení vzniklých žalobkyni přiznat. Soud přihlédl k tvrzeným finančním poměrům žalovaného zjištěného při uzavření smlouvy (měsíční příjem [částka], finanční závazky [částka] měsíčně, náklady domácnosti [částka] měsíčně).