Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 23 000 Kč úrokem z prodlení v zákonné výši 15 % ročně ode dne 4. 6. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 1 754 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobce se žalobou ze dne [datum] domáhá na žalovaném zaplacení částky 23 000 Kč s příslušenstvím s tím, že dne [datum] provedl žalobce bankovní převod ze svého účtu [č. účtu] ve výši 23 000 Kč na chybný bankovní účet, tj. bankovní účet žalovaného. Žalobce následně dne [datum] požádal banku, u které je veden jeho bankovní účet, tj. [právnická osoba]., o vrácení chybně zaslané platby. S ohledem na to, že k vrácení platby nedošlo, požádal žalobce zmíněnou banku o identifikaci majitele bankovního účtu, na který platba odešla. Dopisem ze dne [datum] [právnická osoba]. žalobci vyhověla a informaci o majiteli účtu žalobci poskytla. Žalobce se tak domáhá zaplacení částky 23 000 Kč s příslušenstvím představující bezdůvodné obohacení, když žalovaný dané nezaplatil ani na základě předžalobní výzvy.
2. Žalovaný se nevyjádřil a zůstala nečinný.
3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalobce je občanem Ruské federace. Vzhledem k tomu, že Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních (vyhláška č. 95/1983 Sb.), se nevztahuje na problematiku občanskoprávních závazkových vztahů, aplikoval soud úpravu obsaženou v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis). Podle článku 4 a násl. citovaného nařízení je dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout, neboť bydliště žalovaného se nachází na území České republiky.
4. Ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, soud proto podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyzval účastníky usnesením ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, a poučil je, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Usnesení bylo žalovanému doručeno fikcí podle § 49 odst. 4 o. s. ř. Žalobce s rozhodnutím věci bez nařízení jednání projevil souhlas přímo v žalobě, žalovaný projevil souhlas tím, že se ve stanovené lhůtě k výzvě soudu nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).
5. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav.
6. Žalobce dne [datum] provedl bankovní převod ze svého účtu [č. účtu] ve výši 23 000 Kč na chybný bankovní účet, tj. bankovní účet žalovaného. Žalobce následně dne [datum] požádal banku, u které je veden jeho bankovní účet, tj. [právnická osoba]. o vrácení chybně zaslané platby (zjištěno ze žádosti o vrácení ze dne [datum]). S ohledem na to, že k vrácení platby nedošlo, požádal žalobce zmíněnou banku o identifikaci majitele bankovního účtu, na který platba odešla. Dopisem ze dne [datum] [právnická osoba]. žalobci vyhověla a informaci o majiteli účtu žalovaného žalobci poskytla (zjištěno z dopisu banky ze dne [datum]). Žalovaný nevrátil žalobci finanční prostředky ani poté, co mu žalobce zaslal předžalobní výzvu (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne [datum] a podacího lístku ze dne [datum]).
7. Po právní stránce soud posoudil věc následovně.
8. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. července 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II), přičemž rozhodným právem je právo české.
9. Žalobce odesláním peněžité částky ze svého bankovního účtu na bankovní účet žalovaného plnil bez právního důvodu, čímž na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení podle § 2991 a násl. o. z. a má nárok na jeho vydání. Od uplynutí lhůty stanovené ve výzvě k vydání bezdůvodného obohacení je žalovaný v prodlení ve smyslu § 1968 o. z. Žalobce má proto vedle nároku na vydání předmětu bezdůvodného obohacení podle § 1970 o. z. též nárok na úhradu úroku z prodlení v zákonné výši, jež je stanovena vládním nařízením č. 351/2013 Sb.
10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byla v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 754 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 154 Kč a z nákladů řízení uplatněných bez doložení výše hotových výdajů ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., podle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za každý ze dvou úkonů (výzva k plnění, podání žaloby) podle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky, tj. celkem 600 Kč.