Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení ve výši 15 % ročně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se návrhem evropského řízení o drobných nárocích (dále též jen „návrh“) domáhala na žalované zaplacení částky ve výši [částka] s tvrzením, že ode dne [datum] dodala žalované 3 258 kusů oleje na zbraně po 200 ml, a to v celkové hodnotě [částka]. Žalovaná žalobkyni dlužnou částku nezaplatila, proto jí žalobkyně zaslala upomínky k úhradě. Žalobkyně na žalované požaduje dále zaplacení částky [částka], která představuje náklady za odeslané upomínky.
2. Žalovaná se v dané věci nevyjádřila a zůstala po celou dobu řízení nečinná.
3. Žalobkyně v návrhu uvedla, že netrvá na tom, aby se ve věci konalo ústní jednání. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, přičemž soud dospěl k závěru, že v dané věci lze vydat soudní rozhodnutí na základě písemných důkazů, neboť přihlédl taktéž k tomu, že evropské řízení o drobných nárocích je primárně písemným řízením.
4. Soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání této věci. Podle čl. 4 odst. 1 a čl. 5 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum], o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, platí, že není-li stanoveno jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Osoby, které mají bydliště v některém členském státě, mohou být u soudů jiného členského státu žalovány pouze na základě pravidel stanovených v oddílech 2 až 7 této kapitoly. Pravomoc rozhodovat je tak dána českým soudům, neboť sídlo žalované je v České republice.
5. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav.
6. Žalovaná si dne [datum] u žalobkyně objednala 3 250 kusů olejů na zbraně po 200 ml (zjištěno z listiny označené jako „[Anonymizováno]: [Anonymizováno] /[Anonymizováno] “ a z e-mailu ze dne [datum]). Žalobkyně žalované zaslala požadované zboží, a to konkrétně 3 258 kusů v celkové hodnotě [částka], přičemž toto zboží předala dopravci (zjištěno z dokumentu č. [Anonymizováno] a č. [Anonymizováno]). Žalovaná žalobkyni cenu za zboží nezaplatila, proto jí žalobkyně odeslala dne [datum], [datum] a [datum] upomínky k zaplacení dlužné částky, avšak soudu nebylo doloženo, že tyto upomínky byly žalované skutečně odeslány (zjištěno z upomínky ze dne [datum], [datum] a [datum]).
7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.
8. Soud aplikoval české hmotněprávní předpisy v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne [datum] o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I).
9. Podle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. z.“), se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.
10. Podle § 2095 o. z. prodávající odevzdá kupujícímu předmět koupě v ujednaném množství, jakosti a provedení. Nejsou-li jakost a provedení ujednány, plní prodávající v jakosti a provedení vhodných pro účel patrný ze smlouvy; jinak pro účel obvyklý.
11. Žalobkyně uzavřela s žalovanou kupní smlouvu ve smyslu § 2079 a násl. o. z. Na základě níž se žalobkyně zavázala na základě potvrzené objednávky žalované dodat žalované objednané zboží a žalovaná se zavázala za zboží platit kupní cenu. Žalobkyně dodala žalované objednané zboží, za které následně žalované vyúčtovala kupní cenu ve výši [částka]. Žalovaná netvrdila, ani neprokázala, že by kupní cenu za dané zboží zaplatila. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka]. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka]. Soud žalobkyni nepřiznal požadovanou náhradu nákladů řízení ve výši [částka], neboť žalobkyně dostatečným způsobem neprokázala, že by upomínky žalované odeslala a jaká byla jejich skutečná cena.