Rozsudek ze dne 15. 10. 2025
V této věci byl vydán i doplňující rozsudek ze dne 25. 2. 2025, viz Rozhodnutí v této věci.
Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v rozsahu částky [částka] s příslušenstvím zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení žalované částky s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském [Anonymizováno] č. [Anonymizováno] uzavřené dne [datum] mezi žalobkyní a žalovanou prostředky komunikace na dálku, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši [částka] na nákup předmětu financování dle výběru žalované a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky žalobkyni vrátit ve sjednaných splátkách spolu s úrokem. Žalobkyně úvěruschopnost žalované posoudila s odbornou péčí, vycházela mj. z informací získaných z bankovních registrů klientských informací, z nebankovních registrů klientských informací (SOLUS). Dále prověřila úvěruschopnost žalované prostřednictvím dalších registrů a databází, např. insolvenčního rejstříku, evidence neplatných dokladů, evidence adres obecních/městských úřadů, interních registrů atd. Při posouzení schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr rovněž komplexně vyhodnotila celkovou finanční situaci žalované, kdy konfrontovala doložené skutečnosti žalovanou s dostupnými údaji umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele a dále též se statistickými, demografickými a historickými daty žalovaného dostupnými v rámci skupiny žalobkyně. Následně po důkladné analýze veškerých informací v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru dospěla k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Užalované nebyly zjištěny další dluhy mimo žalobkyni. Negativní informace nebyly zjištěny v registru rizikových subjektů, neměla platební historii u žalobkyně, ani v interních seznamech žalobkyně nebyly zjištěny negativní informace o žalované. Vůči žalované nebylo vedeno insolvenční řízení, předložený doklad žalované nebyl v evidenci neplatných dokladů, trvalé bydliště žalované se nenacházelo na adrese úřadu, žalovaná nebyla v seznamu hledaných osob, vůči žalované nebyla vedena exekuce. Úvěr byl žalované poskytnut dne [datum]. Žalovaná dlužnou částku nevrátila ani přes výzvu.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v řízení nebyla kontaktní.
3. Soud v řízení zjistil následující skutkový stav:
4. Žalovaná se s žalobkyní prostředky komunikace na dálku dohodla dne [datum] na spotřebitelském úvěru č. [Anonymizováno], na základě kterého měla žalovaná čerpat finanční částku ve výši [částka] od žalobkyně na mobilní telefon, a tuto měla splácet žalobkyni ve splátkách splátky [částka] měsíčně (úvěrová smlouva č. [Anonymizováno]). Součástí dohody byly podmínky, ze kterých soud zjistil podrobnější úpravu práv a povinností dohodnutých mezi žalovanou a žalobkyní (úvěrové podmínky). Žalované byla uvedená částka poskytnuta [datum] (potvrzení o poskytnutí úvěru). Tuto částku žalobkyni řádě nesplácena, když zaplatila pouze [částka] (přehled plateb), úvěr byl proto zesplatněn (zesplatnění pohledávky). Žalovaná dlužnou částku nevrátila ani přes výzvu (výzva k úhradě dluhu, doklady o odeslání výzvy).
5. Ve smlouvě je uvedeno, že žalovaná se nachází na mateřské/rodičovské dovolené s čistým měsíčním příjmem 13 000 Kč, měsíční příjem domácnosti činí 63 000 Kč, výdaje na bydlení činí [částka], ostatní pravidelné výdaje [částka] (úvěrová smlouva č. [Anonymizováno]).
6. Soud neprováděl dokazování dalšími listinami, neboť s ohledem na provedené dokazování tyto nebyly významné pro rozhodnutí ve věci.
7. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně poskytla žalované na základě dohody o úvěru částku ve výši 24 990 Kč na nákup mobilního telefonu, kterou měla žalovaná žalobkyni vrátit ve splátkách, což neučinila. K úvěruschopnosti žalobkyně tvrdila výše popsané.
8. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen jako „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť v daném případě se jedná o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 420 a § 1810 a násl. o. z.
9. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru posouzením úvěruschopnosti spotřebitele se rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.
11. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
12. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Podle § 580 odst. 1 o. z. platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
15. Podle § 588 o. z. platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
16. Povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet sjednávaný úvěr byla zakotvena do právního řádu na základě směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, podle které věřitel před uzavřením smlouvy musí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
17. Jak konstatoval Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková, neboť důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka – spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná (shodně viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18).
18. Součástí odborné péče poskytovatelů úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od žadatele doložit (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka]). Jak dovodil Nejvyšší soud v již výše citovaném rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], dostatečnými informacemi nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, neboť odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit. Pokud věřitel vyjde z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru nedostojí, neboť nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
19. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Mezi žalovanou a žalobkyní byla uzavřena smlouva o úvěru, která je spotřebitelským úvěrem, na základě které žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky a žalovaná se zavázala tyto vrátit dle podmínek smlouvy. Soud po provedeném dokazování k řádnému posuzování schopnosti splácet úvěr dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy. Žalobkyně v návrhu tvrdila, že zkoumala úvěruschopnost žalované, z nich však není patrné, že by ověřovala příjmy a výdaje žalované a listiny k tomuto neoznačila vyjma smlouvy, ve které jsou pouze uvedeny údaje sdělené žalovanou – žalovaná se v době uzavření smlouvy nacházela na rodičovské dovolené, výše jejích nákladů na bydlení se shodovala s výší rodičovského příspěvku, další její výdaje činily [částka], dále uvedla výši příjmů domácnosti ve výši [částka], důkazy toto prokazující však žalobkyně ani přes výzvu soudu neoznačila. Nebyl tvrzen ani prokázán původ uvedených příjmů celé domácnosti, nadto údaj o výši dalších výdajů [částka] lze označit za vysoce nepravděpodobný a zcela jistě indikoval nižší pravděpodobnost pravdivosti údajů sdělených žalovanou a zasluhoval si ověřování těchto údajů, přičemž nahlížení do evidencí popsaných žalobkyní ji této povinnosti zbavit nemůže. Ze všech těchto okolností žalobkyně neprokázala, že by řádně zkoumala úvěruschopnost žalované v době uzavření úvěrové smlouvy, a to i přes poučení postupem podle § 118a o. s. ř., přičemž soud podotýká, že k uvedenému byla navíc žalobkyni zasílána písemná výzva před jednáním.
20. Soud proto musel uzavřít, že žalobkyně neprokázala, že by splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, kdy úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledků posouzení vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Za této situace je smlouva neplatná, přičemž v dané věci se jedná o neplatnost absolutní, tedy k neplatnosti soud přihlíží i bez námitky žalovaného (která zde nadto byla ze strany žalovaného učiněna), jelikož při pominutí řádného zkoumání úvěruschopnosti jde o jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek podle § 588 o. z.. Tento výklad je ostatně jediný možný, aby byly zachovány nezbytné standardy ochrany spotřebitele. V tomto směru lze odkázat mimo jiné na rozsudek Soudního dvora Evropské unie C 679/18, OPR-Finance, dle kterého soudy musí i bez návrhu zkoumat, zda si věřitel před poskytnutím úvěru dostatečně prověřil úvěruschopnost dlužníka s tím, že pokud tak věřitel před poskytnutím úvěru neučinil, úvěrová smlouva je neplatná. Soudní dvůr Evropské unie dovodil, že se v daném případě nemůže jednat o relativní neplatnost (tj. zkoumat neplatnost pouze k námitce dlužníka), jelikož toto shledává v rozporu se Směrnicí č. 2008/48/EC o spotřebitelském úvěru. Zdejší soud se s uvedenými závěry ztotožňuje.
21. Protože úvěrová smlouva je absolutně neplatná, soud postupem podle § 87 zákona o spotřebitelského úvěru žalovaný je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Na základě smlouvy o úvěru žalovaná čerpala [částka], uhradila [částka], rozdíl mezi těmito částkami soud proto žalované uložil vrátit žalobkyni. Ve zbytku žalobu výrokem II. zamítl, a to rovněž v části úroků z prodlení, neboť podle § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tedy doba plnění je stanovena až nynějším rozsudkem. Citovanou část ustanovení lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení (shodně viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Částku s ohledem na její výši soud uložil žalované zaplatit do tří dnů od právní moci rozhodnutí vzhledem ke skutečnosti, že se tato doba pro úhradu dlužné částky soudu jeví jako doba přiměřená možnostem žalované, neboť se jedná o relativně nižší částku a žalovaná tvrzení ani důkazy k jiné době plnění ani přes písemnou výzvu soudu nepředložila.
22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 a 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že ve věci částečně úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 44%, tedy v částce [částka], které sestávají ze soudního poplatku ve výši [částka], z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 7, § 8 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), ve výši [částka] za každý ze čtyř úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, účast na jednání). Žalobkyni dále náleží paušální náhrada výdajů stanovená podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce [částka] za každý ze čtyř úkonů právní služby, a také z daň z přidané hodnoty ve výši 21% podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ze součtu shora uvedených částek vyjma soudního poplatku. Poměrná část nákladů řízení v rozsahu 44 % tak činí shora uvedenou částku. Lhůta k zaplacení nákladů řízení byla určena třídenní podle § 160 odst. l o. s. ř., ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobkyni v řízení zastupoval.
Usnesení ze dne 12. 6. 2026
Výrok
Datum vyhotovení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4, č. j. 56 C 127/2025-71, se opravuje tak, že se chybně uvedené datum ve znění: „25. 2. 2025 “ nahrazuje takto: „25. 2. 2026 “.
Odůvodnění
Při přepisu shora specifikovaného rozhodnutí došlo ke zjevné nesprávnosti patrné i z obsahu spisu.Soud proto v souladu s ustanovením § 164 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vztažmo k ustanovení § 167 odst. 2 o. s. ř. uvedenou zjevnou nesprávnost tímto usnesením opravil.
Rozsudek ze dne 25. 2. 2025
Výrok
I. Výrok II. rozsudku Obvodního soudu pro , adresa, ze dne [datum], č. j. [spisová značka], se doplňuje tak, že žaloba se v části příslušenství zamítá co do: zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od 20. 7 .2023 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka] od [datum] do [datum], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka] od [datum] do [datum], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka] od [datum] do [datum], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka] od [datum] do [datum], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka] od [datum] do [datum], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka] od [datum] do [datum], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka] od [datum] do [datum], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka] od [datum] do [datum], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka] od [datum] do [datum], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka] od [datum] do [datum], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka] od [datum] do [datum], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka] od [datum] do [datum].
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení žalované částky s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [Anonymizováno] uzavřené dne [datum] mezi žalobkyní a žalovanou prostředky komunikace na dálku, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši [částka] na nákup předmětu financování dle výběru žalované a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky žalobkyni vrátit ve sjednaných splátkách spolu s úrokem. Žalobkyně úvěruschopnost žalované posoudila s odbornou péčí, vycházela mj. z informací získaných z bankovních registrů klientských informací, z nebankovních registrů klientských informací ([Anonymizováno]). Dále prověřila úvěruschopnost žalované prostřednictvím dalších registrů a databází, např. insolvenčního rejstříku, evidence neplatných dokladů, evidence adres obecních/městských úřadů, interních registrů atd. Při posouzení schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr rovněž komplexně vyhodnotila celkovou finanční situaci žalované, kdy konfrontovala doložené skutečnosti žalovanou s dostupnými údaji umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele a dále též se statistickými, demografickými a historickými daty žalovaného dostupnými v rámci skupiny žalobkyně. Následně po důkladné analýze veškerých informací v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru dospěla k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Užalované nebyly zjištěny další dluhy mimo žalobkyni. Negativní informace nebyly zjištěny v registru rizikových subjektů, neměla platební historii u žalobkyně, ani v interních seznamech žalobkyně nebyly zjištěny negativní informace o žalované. Vůči žalované nebylo vedeno insolvenční řízení, předložený doklad žalované nebyl v evidenci neplatných dokladů, trvalé bydliště žalované se nenacházelo na adrese úřadu, žalovaná nebyla v seznamu hledaných osob, vůči žalované nebyla vedena exekuce. Úvěr byl žalované poskytnut dne [datum]. Žalovaná dlužnou částku nevrátila ani přes výzvu.
2. Výrokem I. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 15. 10. 2025, č. j. 56 C 127/2025-41, bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku 20 490 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Výrokem II. bylo rozhodnuto, že žaloba se v rozsahu částky [částka] s příslušenstvím zamítá. Výrokem III. bylo rozhodnuto o nákladech řízení.
3. Věc byla následně předložena odvolacímu soudu s odvoláním žalobkyně. Odvolací soud věc vrátil bez věcného vyřízení věci, neboť nebylo rozhodnuto o nároku žalobkyně co do veškerého příslušenství uplatněného žalobou.
4. Soud postupem podle § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 občanského soudního řádu ve věci nenařizoval jednání, neboť účastníci se k výzvě soudu nevyjádřili.
5. Podle § 166 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), nerozhodl-li soud v rozsudku o některé části předmětu řízení, o nákladech řízení nebo o předběžné vykonatelnosti, může účastník do 15 dnů od doručení rozsudku navrhnout jeho doplnění. Soud může rozsudek, který nenabyl právní moci, doplnit i bez návrhu.
6. Soud ve svém rozhodnutí opomněl specifikovat příslušenství, které žalobou zamítl.
7. S ohledem na uvedené soud tuto část výroku doplnil tak, jak je shora uvedeno.
8. Soud nepřiznal žádnému z účastníků nárok na náhradu nákladů řízení, neboť účastníkům v souvislosti s doplněním rozsudku náklady řízení nevznikly.