Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v rozsahu částky [částka], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka], zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úroku 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno].[Anonymizováno]., IČO: [Anonymizováno], sídlem [Anonymizováno] [Anonymizováno] /[Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru č. [Anonymizováno], na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 49 000 Kč, který měl žalovaný splácet ve splátkách po 7 220 Kč měsíčně. Žalovaný se dostal s tímto závazkem do prodlení, úvěr byl proto zesplatněn. Pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl vyzýván k úhradě dluhu, do dne podání žaloby ničeho nezaplatil. Celkem na dluh uhradil 18 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila s odbornou péčí schopnost žalované požadovaný úvěr splácet. Zejména provedla vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané „Ověřené dokumenty“, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední tři měsíce předcházející žádosti o poskytnutí úvěru a nájemní/podnájemní smlouva. Ze zákaznické karty žalovaného vyplývá, že majetková situace žalovaného byla ověřena ze živnostenského listu a z výpisů z bankovních účtů za březen a duben 2023. Příjem žalovaného z podnikatelské činnosti činil 85 000 Kč, žije ve vlastním bytě a domě bez zástavy. Právní předchůdkyně žalobkyně tak dospěla k názoru, že schopnost žalovaného splácet úvěr je dostatečná. Žalovaný podpisem údaje stvrdil, právní předchůdkyně žalobkyně vycházeje ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, která jsou zaznamenána v zákaznické kartě, a poctivosti jeho jednání.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání soudu se nedostavil, z jednání se neomluvil, soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř., a jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.
3. Soud v řízení zjistil následující skutkový stav:
4. Žalovaný se s právní předchůdkyní žalobkyně písemně dohodl dne 9. 5. 2023 na spotřebitelském úvěru č. [Anonymizováno], na základě kterého měl žalovaný čerpat finanční částku ve výši [částka] od žalobkyně, a tuto měl splácet žalobkyni ve splátkách po [částka] měsíčně (smlouva o spotřebitelském úvěru č. [Anonymizováno]). Tuto částku žalobkyni od počátku řádně nesplácel a zaplatil pouze [částka] (tabulka umoření), úvěr byl proto zesplatněn (oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího lístku). Pohledávka byla postoupena na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek včetně seznam pohledávek), což bylo žalovanému oznámeno (oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího lístku). Žalovaný byl před podáním žaloby k úhradě dlužné částky vyzván (výzva k úhradě dluhu včetně podacího lístku).
5. Žalovaný v žádosti o spotřebitelský úvěr uvedl, že bydlí ve vlastním bydlení, je ženatý, jeho nejvyšší dosažené vzdělání je středoškolské, důvodem sjednání úvěru jsou neočekávané výdaje, má tři vyživovací povinnosti, pracuje jako OSVČ s čistým měsíčním příjmem ve výši 55 000 Kč měsíčně, další čisté měsíční příjmy domácnosti činí 30 000 Kč, má externí splátky ve výši 2 000 Kč a jeho odhadované měsíční výdaje činí 10 000 Kč. Dále je zde zaškrtnuto, že čistý příjem žadatele byl ověřen živnostenským listem a výpisy z bankovního účtu za březen a duben 2020 (žádost o spotřebitelský úvěr).
6. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě dohody o úvěru částku ve výši [částka] kterou měl žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně vrátit ve splátkách, což neučinil. K úvěruschopnosti žalobkyně tvrdila výše popsané.
7. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do [datum] (dále jen jako „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť v daném případě se jedná o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 420 a § 1810 a násl. o. z.
8. Podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru posouzením úvěruschopnosti spotřebitele se rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.
9. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
10. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle § 580 odst. 1 o. z. platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
13. Podle § 588 o. z. platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
14. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s ní spojená, včetně jejího zajištění (§ 1880 odst. 1 o. z.).
15. Povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet sjednávaný úvěr byla zakotvena do právního řádu na základě směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, podle které věřitel před uzavřením smlouvy musí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
16. Jak konstatoval Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková, neboť důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka – spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná (shodně viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18).
17. Součástí odborné péče poskytovatelů úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od žadatele doložit (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka]). Jak dovodil Nejvyšší soud v již výše citovaném rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], dostatečnými informacemi nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, neboť odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit. Pokud věřitel vyjde z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru nedostojí, neboť nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
18. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že nárok je důvodný pouze zčásti.
19. Mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, ve které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky a žalovaný se zavázal tyto vrátit dle podmínek smlouvy, což neučinil. Právní předchůdkyně žalobkyně však neprokázala řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, neboť neprokázala ověřování příjmů a výdajů žalovaného při uzavírání smlouvy. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela při zkoumání úvěruschopnosti ze sdělení žalovaného, ze kterého vycházela z příjmů žalovaného ve výši [částka], k tomuto však pouze doložila žádost o spotřebitelský úvěr, ve které žalovaný uvedl, že pracuje jako OSVČ s čistým měsíčním příjmem [částka] měsíčně – k čemuž ničeho v řízení doloženo nebylo. Vedle toho uvedl příjmy domácnosti [částka], k čemuž ničeho bližšího není uvedeno ani v žádosti, ani to neplyne z jiných listin, není tedy zřejmý ani původu tohoto a nebylo prokázáno jeho ověřování ze strany právní předchůdkyně žalobkyně. Nadto odhadované měsíční výdaje uvedené žalovaným měly činit [částka], k čemuž žalovaný uvedl tři vyživovací povinnosti. Za těchto okolností bylo namístě ověřit výdaje žalovaného co do uvedených tvrzení a zda i po ověření takto tvrzených výdajů lze žalovanému poskytnout spotřebitelský úvěr. Nadto sjednané splátky měly činit [částka] měsíčně, tedy relativně vyšší. Žalobkyně k ověřování příjmů a výdajů důkazy neoznačila, neprokázala tak, že by řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného v době uzavření úvěrové smlouvy, a to i přes poučení podle § 118a o. s. ř., které jí výslovně bylo uděleno u jednání (viz zvukový záznam z jednání), přičemž soud podotýká, že k uvedenému byla navíc žalobkyni zasílána písemná výzva před jednáním.
20. Soud proto musel uzavřít, že žalobkyně neprokázala, že by splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, kdy úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledků posouzení vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Za této situace je smlouva neplatná, přičemž v dané věci se jedná o neplatnost absolutní, tedy k neplatnosti soud přihlíží i bez námitky žalovaného (která zde nadto byla ze strany žalovaného učiněna), jelikož při pominutí řádného zkoumání úvěruschopnosti jde o jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek podle § 588 o. z.. Tento výklad je ostatně jediný možný, aby byly zachovány nezbytné standardy ochrany spotřebitele. V tomto směru lze odkázat mimo jiné na rozsudek Soudního dvora Evropské unie C 679/18, OPR-Finance, dle kterého soudy musí i bez návrhu zkoumat, zda si věřitel před poskytnutím úvěru dostatečně prověřil úvěruschopnost dlužníka s tím, že pokud tak věřitel před poskytnutím úvěru neučinil, úvěrová smlouva je neplatná. Soudní dvůr Evropské unie dovodil, že se v daném případě nemůže jednat o relativní neplatnost (tj. zkoumat neplatnost pouze k námitce dlužníka), jelikož toto shledává v rozporu se Směrnicí č. 2008/48/EC o spotřebitelském úvěru. Zdejší soud se s uvedenými závěry ztotožňuje.
21. Povinnosti zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr se nelze dodatečně zprostit skutečností, že žalovaná úvěr částečně splácela. Pokud je smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele, především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužení domácnosti, pak tento smysl zákon nepostrádá ani v těch případech, kdy nakonec dojde k zaplacení úvěru. Primárním chráněným zájmem je totiž zde ochrana spotřebitele před poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci, k ekonomické ztrátě majetku a k dalším ekonomickým dopadům do poměrů spotřebitele. Tyto dopady nemusí být bezprostřední, mohou se projevit až s určitým časovým odstupem, což znamená, že splnění povinnosti poskytovatele úvěru s odbornou péčí posuzovat úvěruschopnost se nestírá v okamžiku zaplacení poskytnutého úvěru (viz například rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 11. 11. 2022, č. j. 27 Co 215/2022-155).
22. Protože úvěrová smlouva je absolutně neplatná, soud postupem podle § 87 zákona o spotřebitelského úvěru žalovaný je povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovanému byla poskytnuta právní předchůdkyní žalobkyně částka ve výši 49 000 Kč. Žalovaný vrátil 18 000 Kč, rozdíl v těchto částkách proto soud žalobkyni přiznal. Ve zbytku žalobu výrokem II. zamítl, a to rovněž v části úroků z prodlení, neboť podle § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tedy doba plnění je stanovena až nynějším rozsudkem. Citovanou část ustanovení lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení (shodně viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Částku s ohledem na její výši soud uložil žalované zaplatit do tří dnů od právní moci rozhodnutí vzhledem ke skutečnosti, že se tato doba pro úhradu dlužné částky soudu jeví jako doba přiměřená možnostem žalované, neboť žalovaná tvrzení ani důkazy k jiné době plnění ani přes písemnou výzvu soudu nepředložila.
23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 o. s. ř. a 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Úspěch účastníků soud s ohledem na výši zamítané a přiznané částky hodnotí tak, že žalovaný byl v řízení úspěšnější, v řízení však byl nečinný a náklady řízení mu nevznikly, vyslovil proto, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.