Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku částku ve výši 134 055,56 Kčse zákonným úrokem z prodlení ve výši14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do , datumse zákonným úrokem z prodlení ve výši14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do , datumse zákonným úrokem z prodlení ve výši14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do , datumse zákonným úrokem z prodlení ve výši14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do , datumse zákonným úrokem z prodlení ve výši14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do , datumse zákonným úrokem z prodlení ve výši14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do , datumse zákonným úrokem z prodlení ve výši14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacenís úrokem ve výši6,90 % ročně z částky [částka] od [datum] do , datums úrokem ve výši6,90 % ročně z částky [částka] od [datum] do , datums úrokem ve výši6,90 % ročně z částky [částka] od [datum] do , datums úrokem ve výši6,90 % ročně z částky [částka] od [datum] do , datums úrokem ve výši6,90 % ročně z částky [částka] od [datum] do , datums úrokem ve výši6,90 % ročně z částky [částka] od [datum] do , datums úrokem ve výši6,90 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacenía kapitalizovaný úrok ve výši [částka].I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku uvedenou v záhlaví tohoto rozhodnutí s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o hotovostním úvěru "[Anonymizováno] (dále jen „smlouva“), na jejímž základě žalovanému poskytla úvěr ve výši 260 400 Kč a žalovaný se zavázal splatit jej v 96měsíčních splátkách po [částka] se sjednaným úrokem 6,90 % ročně. Jelikož žalovaný porušil své smluvní povinnosti a dostal se do prodlení se splácením úvěru, využila žalobkyně svého práva a přistoupila ke dni [datum] k zesplatnění úvěru. Na svůj dluh žalovaný zaplatil částku [částka]. Zbytek dluhu ve výši [částka] s příslušenstvím žalovaný neuhradil ani po předžalobní výzvě.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, zůstal po celou dobu řízení nečinný.
3. Ve věci je dán cizí prvek, neboť žalobkyně je právnickou osobou založenou dle práva Polské republiky. S přihlédnutím k neexistenci dvoustranné smlouvy mezi Českou republikou a státem žalobkyně, jež by právní vztah, který je předmětem řízení, upravovala, stanovil soud svoji příslušnost dle čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12.12.2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, dle něhož platí, že (cit.) „Nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu“ tak, že je příslušný k rozhodnutí tohoto sporu, neboť žalovaný má pobyt na území České republiky.
4. Rozhodným právem je právo české, a to dle čl. 6 odst. 1 písm. b/ nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17.6.2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), dle něhož platí, že „Aniž jsou dotčeny články 5 a 7, smlouva uzavřená fyzickou osobou za účelem, který se netýká její profesionální nebo podnikatelské činnosti (dále jen „spotřebitel“), s jinou osobou, která jedná v rámci výkonu své profesionální nebo podnikatelské činnosti (dále jen „obchodník“), se řídí právem země, v níž má spotřebitel obvyklé bydliště, pokud se jakýmkoli způsobem taková činnost na tuto zemi nebo na několik zemí včetně této země zaměřuje a smlouva spadá do rozsahu této činnosti“, neboť žalobkyně podniká v ČR svojí organizační složkou a žalovaný má bydliště v ČR.
5. Soud jednal dle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků řízení.
6. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o hotovostním úvěru "[Anonymizováno], na jejímž základě straně žalované poskytla úvěr ve výši 260 400 Kč a žalovaný se zavázal splatit v 96 měsíčních splátkách po 3 537,28 Kč se sjednaným úrokem 6,90 % ročně (viz výpis z obchodního rejstříku žalobce ve spojení s výpisem m-konto, Všeobecnými obchodními podmínkami pro fyzické osoby, žádostí o [Anonymizováno], podmínkami hotovostních úvěrů, sazebníkem, smlouvou a SMS potvrzením). Jelikož žalovaný porušil své smluvní povinnosti a dostal se do prodlení se splácením úvěru, využila žalobkyně svého práva a přistoupila ke dni [datum] k zesplatnění úvěru (viz odstoupení od smlouvy). Na svůj dluh žalovaný zaplatil částku [částka]. Zbytek dluhu ve výši [částka] s příslušenstvím žalovaný neuhradil ani po předžalobní výzvě (viz výpis [Anonymizováno] ve spojení s výpisem [Anonymizováno] 2017–2019, [Anonymizováno] smlouvou uznání dluhu, předžalobní výzvou a dodejkou).
7. Žalobkyně při sjednávání zápůjčky prověřovala úvěruschopnost žalovaného tak, že ověřila jeho příjem částkou 23 557,5 Kč měsíčně z výpisů z jeho bankovního účtu, přičemž v této výši žalovaný uvedl příjem ve výši 27 000 Kč měsíčně. Stran výdajů uvedl žalovaný částku 5 000 Kč, která odpovídá životním výdajům stanoveným žalobkyní podle svého interního ekonomického modelu (pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení). Žalobkyně k ukazateli DSTI stanovila hranici poměru splátkového zatížení k průměrnému příjmu, který v tomto případě činil 58 % po poskytnutí úvěru. Žalobkyně dotazem do CCB/CBCB a vlastních systémů zjistila, že žalovaný měla v době úvěrové žádosti poskytnuté úvěry se splátkovým zatížením ve výši 10 309,78 Kč se splátkami po 3 178,32 Kč. Příjem žalovaného žalobkyně vyhodnotila jako dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů (viz registry plus příjmy ve spojení s výpisem [Anonymizováno] 2020–2021, 2x Intergraf Joboptions, úvěruschopností [Anonymizováno]).
8. Po právní stránce posoudil soud věc následovně.
9. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, platí, že „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ V § 2397 obč. zákoníku je stanoveno, že „Úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá“ a dle § 2399 odst. 1 obč. zákoníku platí, že „Úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.“ Dle § 1970 občanského zákoníku platí, že „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“
10. Ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon“), stanoví, že „Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ Dle § 87 odst. 1 zákona platí, že „Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“
11. Dle čl. 8 odst. 1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“) platí, že „Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.“ V čl. 23 této směrnice je uvedeno, že „Členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.“
12. Žalobkyně soudu doložila listiny, ze kterých vyplývá, že žalobkyně dostatečným způsobem zkoumala úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru, a to na základě interních a externích databází žalobkyně, přičemž taktéž zkoumala příjmy a výdaje žalovaného z výpisu bankovního účtu žalovaného. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě a s ohledem na uvedená zákonná ustanovení, dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná, a proto jí v plném rozsahu vyhověl.
13. O příslušenství pohledávky pak soud rozhodl v souladu s § 1968 a § 1970 o. z., ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 30 591,50 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 363 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 134 055,56 Kč sestávající z částky 6 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 20 850 Kč ve výši 4 378,50 Kč.