Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení ve výši 12 % ročně, a to do tří dnů od právní moci rozsudkuII. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku [částka], a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně [Jméno advokátky], advokátky.
Odůvodnění
1. Žalobou podanou dne [datum] ve znění změny žaloby připuštěné dne [datum] se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky [částka] z titulu bezdůvodného obohacení, když dne [datum] žalované chybně vyplatila náhradu mzdy z důvodu čtrnáctidenní pracovní neschopnosti opakovaně, aniž by na ni vznikl nárok. Konkrétně ode dne [datum] až do [datum] byla žalovaná shledána dočasně práce neschopnou. K první výplatě náhrady mzdy za prvních 14 dní dočasné pracovní neschopnosti došlo [datum] spolu se mzdou za měsíc srpen 2024. K opakovanému zaúčtování došlo [datum], tj. toho dne nebo dne následujícího byly prostředky fakticky na účtu žalované. Žalovaná o chybě ve vyplacení musela vědět již na základě známosti systému nemocenského pojištění, kdy náhrada od zaměstnavatele přísluší pouze za prvních 14 dní dočasné pracovní neschopnosti a zároveň za stejné období přijala duplicitní plnění od [právnická osoba] v podobě nemocenské dávky. Údaj o náhradě mzdy je vždy uveden i ve výplatní pásce. Žalovaná po doručení první výzvy k vrácení kontaktovala mzdovou účtárnu žalobkyně a sdělila, že omylem vyplacenou částku vrátí, což následně ani přes opakované urgence neučinila.
2. Dále se žalobkyně domáhá zaplacení částky [částka], která byla žalované vyplacena na náhradě mzdy za 10 hodin dovolené, kterou žalovaná čerpala, ačkoliv na jí na ni nevznikl nárok. Celkem v roce 2024 čerpala dovolenou v rozsahu 164 hodin (40 hodin v lednu – z toho 33,75 hodiny nevyčerpaná dovolená za předchozí rok, 32 hodin a 29,75 hodin v únoru, 8 hodin v březnu, 64 a 24 hodin v červenci) nárok však s ohledem na skončení pracovního poměru dohodou vznikl pouze na 154 hodin. Výměra dovolené činila 5 týdnů ročně. Pracovní poměr žalobkyně trval pouze 40 celých týdnů z celkového počtu 52 připadajících na rok 2024. K výplatě předmětné částky došlo dne [datum] spolu se mzdou za červenec 2024.
3. Konečně žalobkyně žádá zaplacení částky [částka] z titulu náhrady škody, která žalobkyni vznikla v důsledku neomluvené absence žalované v práci, když i tak byla nucena právě tuto částku odvést na zdravotním pojištění. I přes opakované výzvy žalovaná ničeho neuhradila.
4. Žalovaná zažalované nároky neuznala zcela s tím, že ji žalobkyně mohla doručovat do datové schránky a že výzvy z října 2024, ledna 2025 a února 2025 nikdy nepřevzala. Žalobce tak nesplnil podmínku předžalobního kontaktu a nemá mu být přiznána náhrada nákladů řízení, ani v případě úspěchu ve věci. Pokud jde o tvrzení o přečerpání dovolené, jde tato skutečnost zcela k tíži zaměstnavatele, který umožnil přečerpání dovolení, ačkoliv má povinnost její čerpání evidovat. Případné chyby ve výpočtu jsou rovněž plně na straně žalobce. Nárok na zaplacení [částka] žalovaný nijak nepodložil, a navíc se omylu dopustila mzdová účtárna. Žalovaná nejednala zaviněně, neměla žádnou odbornou znalost ani zákonnou povinnost kontrolovat účetní a mzdovou správnost vyplacených částek. K výplatním páskám měla přístup výhradně skrz interní systém žalobkyně, kam ji byl dne [datum] přístup odebrán. Navíc vědomost žalobkyně o neoprávněnosti vyplacené částky nelze dovozovat zpětně z dodatečně zaslané výzvy, ale podmínka musela být naplněna k okamžiku převzetí. Žalovaná navrhla žalobu v celém rozsahu zamítnout.
5. Soud provedl v řízení dokazování v následujícím rozsahu a učinil tato jednotlivá skutková zjištění.
6. Žalovaná pracovala u žalobkyně na pozici prodavač/pokladní od [datum]. Dovolená se poskytuje za podmínek a v délce uvedených v §211 a násl. ZP, nestanoví-li interní předpis jinak. Interní předpis stanovil, že základní výměra dovolené činí 5 týdnů za kalendářní rok (zjištěno z pracovní smlouvy z [datum], z interní předpis [právnická osoba] o dovolené).
7. Pracovní poměr žalované u žalobkyně skončil dohodou uzavřenou dne [datum] k témuž dni (zjištěno z dohody o rozvázání pracovního poměru).
8. Žalovaná čerpala dovolenou od [datum] do [datum] v rozsahu 8 hodin denně, celkem [hodnota] hodin. Z toho 33,75 hodiny představovalo nárok na dovolenou převedený z minulého roku a 6,25 hodiny bylo čerpáno již z nároku na aktuální rok. Žalované byla za tyto hodiny proplacena náhrady mzdy (zjištěno z výkazu odpracovaných hodin za leden 2024, výkaz odpracovaných hodin za leden 2024, zúčtování odměny za prosinec 2023).
9. Žalovaná čerpala dovolenou od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum] v rozsahu 8 hodin denně. Dne [datum] čerpala dovolenou v rozsahu 5,75 hodiny. Celkem čerpala 61,75 hodiny za což ji byla zúčtována náhrada mzdy (zjištěno z výkazu odpracovaných hodin za období únor 2024, zúčtování odměny za únor 2024).
10. Žalovaná čerpala dovolenou dne [datum] v rozsahu 8 hodin, za což ji byla zúčtována náhrada mzdy. Od 18.3 2024 do [datum] byla žalovaná nemocná. Nemoc žalované trvala dále v období od [datum] do [datum] (zjištěno z výkazu odpracovaných hodin za březen 2024, výkaz odpracovaných hodin za duben 2024).
11. Znovu nemocná byla žalovaná od [datum] do [datum] (zjištěno z výkazu odpracovaných hodin za květen 2024, výkazu odpracovaných hodin za červen 2024).
12. Žalovaná čerpala dovolenou od [datum] do [datum], od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum] vždy po 8 hodinách. Celkem vyčerpala za měsíc červenec 64 hodin dovolené (zjištěno z výkazu odpracovaných hodin za červenec 2024).
13. Za vyčerpaných 88 hodin dovolené v měsíci červenci byla žalované vyplacena náhrada mzdy ve výši [částka] (zjištěno ze zúčtování odměny za červenec 2024- soudem označené jako první 1).
14. V opraveném vyúčtování za červenec 2024 z důvodu ukončení pracovního poměru žalované bylo zúčtováno k vyplacení za 78 hodin čerpané dovolené náhrada mzdy ve výši [částka], a naopak k vrácení již vyplacená čistá náhrada za 10 hodin dovolené ve výši [částka], kterou žalobkyně čerpala nad nárok ve výši 154 hodin (zjištěno ze zúčtování mzdy za červenec 2024 soudem označeno jako druhé).
15. Dne [datum] žalobkyně vyplatila ze svého účtu žalované částku [částka] (zjištěno potvrzení o provedení transakce ze dne [datum]).
16. Žalovaná opakovaně onemocněla dne [datum], přičemž nemoc trvala po zbytek měsíce srpna, celý měsíc září a až do [datum]. Dne [datum] se žalovaná nedostavila bez omluvy do zaměstnání (zjištěno z výkazu odpracovaných hodin za srpen 2024, z výkazu odpracovaných hodin za září 2024, z výkazu odpracovaných hodin za říjen 2024).
17. Za měsíc srpen byla žalované vyplacena žalobkyní náhrady mzdy 60% nemoc. Dávka ve výši [částka] (zjištěno ze zúčtování mzdy za srpen 2024).
18. Dne [datum] žalobkyně vyplatila ze svého účtu žalované částku [částka] (zjištěno potvrzení o provedení transakce ze dne [datum]).
19. Za měsíc září bylo žalované zúčtováno [částka] na náhradě mzdy 60% nemoc. dávka. Žádný jiný mzdový nárok nebyl zúčtován (zjištěno ze zúčtování odměny za září 2024)
20. Dne [datum] žalobkyně vyplatila ze svého účtu žalované částku [částka] (zjištěno potvrzení o provedení transakce ze dne [datum]).
21. V měsíci říjnu žalobkyně zaplatila za žalovanou [částka] na zdravotním pojištění za den neomluvné absence, přičemž tuto částku uvedla jako mínusovou položku v zúčtování mzdy za říjen 2024 (zjištěno ze zúčtování mzdy za říjen 2024).
22. Dne [datum] [jméno FO] z mzdového oddělení žalobkyně zaslala žalované jednak email, jednak dopis, jehož doručení stvrdila žalovaná svým podpisem dne [datum], ve kterých ji informuje, že ji byla spatně zúčtována mzda a žádá o vrácení částky [částka] na účet žalobkyně (zjištěno z e-mailu ze dne [datum], z dopisu ve věci: Chybně proplacená pracovní neschopnost ze dne [datum], včetně doručenky).
23. Dopisem ze dne [datum], jehož doručení stvrdila žalovaná vlastnoručním podpisem dne [datum], žalobkyně vyzývá žalovanou k vrácení nedůvodně vyplacené částky [částka] a částky [částka], kterou ji žalobkyně vyplatila za 10 hodin přečerpané dovolené, a to do 7 dnů od doručení (zjištěno z výzvy k úhradě ze dne [datum], včetně doručenky).
24. Dne [datum] opakovaně žalobkyně zaslala předžalobní výzvu. Tuto žalovaná osobně převzala [datum] (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne [datum], včetně doručenky ze dne [datum]).
25. Dopisem ze dne [datum], jehož doručení stvrdila žalovaná vlastnoručním podpisem dne [datum], žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky [částka] spolu s příslušenstvím do [datum], jinak se bude muset domáhat svého nároku soudní cestou. (zjištěno z předžalobní výzva k zaplacení dlužné částky ze dne [datum], včetně dodejky ze dne podání [datum]).
26. Provedené důkazy soud hodnotil jednotlivě i v jejich souhrnu a považoval je obecně za věrohodné. Pokud jde o pravost listinných důkazů, pak soud nezaznamenal žádnou okolnost, která by je zpochybňovala.
27. Soud po provedeném dokazování učinil následující závěr o skutkovém stavu:
28. Žalovaná pracovala u žalobkyně na pozici prodavač/pokladní. Z roku 2023 převáděla 33,75 hodiny dovolené. Pracovní poměr žalované u žalobkyně skončil dohodou ke dni [datum]. Žalovaná odpracovala v roce 2024 40 celých týdnů. Žalované vznikl nárok na 154 hodin dovolené. Tento žalovaná přečerpala o 10 hodin. Za všech 164 hodin byla žalované vyplacena náhrada mzdy. Čistá náhrada mzdy za přečerpaných 10 hodin činila [částka]. V roce 2024 byla žalovaná opakovaně nemocná, naposled od [datum] do [datum]. V září žalobkyně vyplatila žalované náhradu mzdy v době nemoci za prvních 14 kalendářních dní spolu s dalšími mzdovými nároky za měsíc srpen. V říjnu žalobkyně zaplatila žalované [částka] na náhradě mzdy 60% nemoc. dávka, ačkoliv pracovní neschopnost žalované trvala již od srpna a žalovaná v měsíci září žádnou práci nevykonala. Žalobkyně odvedla na zdravotní pojištění žalované za den [datum] neomluvené absence [částka].
29. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:K bezdůvodnému obohacení ve výši , částka30. Podle § 2991 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění rozhodném (dále jen OZ), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.31. Podle § 2991 odst. 2 OZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.32. Podle § 331 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění rozhodném (dále jen ZP), vrácení neprávem vyplacených částek může zaměstnavatel na zaměstnanci požadovat, jen jestliže zaměstnanec věděl nebo musel z okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené, a to do 3 let ode dne jejich výplaty.33. Bezdůvodné obohacení se v pracovněprávních vztazích obecně řídí občanským zákoníkem a je výrazně modifikováno ve prospěch zaměstnance ustanovením § 331 ZP. Je na žalobkyni jako zaměstnavateli, aby v tomto typu řízení tvrdila a prokázala, že k vyplacení částek bezprávního důvodu jednak došlo a jednak, že zaměstnanec věděl anebo z okolností mohl předpokládat, že jde o peněžité plnění nesprávně určené nebo omylem vyplacené.34. Žalobkyně v řízení své povinnosti tvrzení i důkazní bezezbytku dostála, a proto soud shledal její nárok po právu. Z provedeného důkazu potvrzení o provedené transakci je zřejmé že žalobkyně částku vyplatila, což ostatně výslovně nesporovala v řízení ani žalovaná. Proto se soud zabýval především otázkou, zda lze v daném případě shledat naplnění okolností, že žalobkyně věděla nebo musela z okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně určené či omylem vyplacené. Jelikož žalovaná byla dočasně práce neschopná v roce 2024 opakovaně, a to po dobu delší než 14 dnů, musela vědět, jakým způsobem funguje náhrada mzdy v době dočasné pracovní neschopnosti. Že tuto ji vyplácí zaměstnavatel pouze za prvních 14 kalendář dní a následně náhradu obdrží od okresní správy sociálního zabezpečení. Žalovaná za prvních 14 dní náhradu vyplatila spolu se mzdou za měsíc srpen. V září žalované žádné mzdové nároky vůči žalobkyni nevznikly. Žalovaná tak musela předpokládat, že částka vyplacená v říjnu ve výplatním termínu mzdy za září je vyplacena neoprávněně. Žalovaná je proto povinna vrátit žalobkyni částku [částka], které jí byly vyplaceny bez právního důvodu.K nároku na vrácení náhrady mzdy za dovolenou ve výši , částka35. Podle § 211 ZP zaměstnanci, který vykonává zaměstnání v pracovním poměru, vzniká za podmínek stanovených v této části právo na dovolenou za kalendářní rok nebo její poměrnou část a dále právo na dodatkovou dovolenou.36. Podle § 213 odst. 3 ZP zaměstnanci, kterému nevzniklo právo na dovolenou za kalendářní rok podle odstavce 1 nebo 2, avšak za nepřetržitého trvání pracovního poměru k témuž zaměstnavateli konal u něho v příslušném kalendářním roce práci alespoň po dobu 4 týdnů v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby nebo kratší týdenní pracovní doby připadající na toto období, přísluší poměrná část dovolené.37. Podle § 213 odst. 4 ZP poměrná část dovolené činí za každou odpracovanou stanovenou týdenní pracovní dobu nebo kratší týdenní pracovní dobu v příslušném kalendářním roce jednu dvaapadesátinu stanovené týdenní pracovní doby nebo kratší týdenní pracovní doby vynásobenou výměrou dovolené, na kterou má zaměstnanec v příslušném kalendářním roce právo.38. Podle § 222 odst. 1 ZP zaměstnanci přísluší za dobu čerpání dovolené náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku.39. Podle § 222 odst. 4 ZP zaměstnanec je povinen vrátit vyplacenou náhradu mzdy nebo platu za dovolenou nebo její část, na niž ztratil právo, popřípadě na niž mu právo nevzniklo.40. Právní úprava obsažená v § 222 odst. 4 ZP je speciální ve vztahu k ustanovením o bezdůvodném obohacení. Tyto se tudíž na daný případ neuplatní. V řízení bylo prokázáno, že žalované vznikl za rok 2024 nárok na poměrnou část dovolené (z důvodu ukončení pracovního poměru dohodou ke dni [datum]) v rozsahu 154 hodin (40/52)*200). Žalovaná přesto čerpala a byla ji vyplacena náhrada mzdy za 164 hodin. Žalovaná je tak povinna žalobkyni vrátit vyplacenou čistou náhradu mzdy za 10 hodin dovolené, na které ji nevzniklo právo, ve výši [částka].K nároku na zaplacení škody ve výši , částka41. Podle § 250 ZP zaměstnanec je povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.42. V důsledku neomluvené absence žalované nevznikl dne [datum] příjem podléhající odvodu pojistného. Přesto byla žalobkyně jako zaměstnavatel povinna odvést zdravotní pojištění ve výši odpovídající minimálnímu vyměřovacímu základu. Žalobkyně tak za žalovanou uhradila částku [částka] na veřejné zdravotní pojištění ze svých prostředků.43. Vzhledem k tomu, že uvedená povinnost vznikla výlučně v důsledku porušení pracovních povinností žalované, a že se jedná o částku, kterou je povinen nést zaměstnanec, vznikla žalobkyni škoda k jejíž náhradě je žalovaná povinna, neboť byly splněny všechny předpoklady § 250 ZP.44. Všechny tři uplatněné nároky jsou splatné na výzvu. Tyto činila žalobkyně opakovaně. Ve výzvě z dne [datum] poskytla žalobkyně žalované lhůtu k plnění 7 dní od doručení. Od [datum] je tak žalovaná v prodlení, a proto právě od tohoto dne ji soud přiznal rovněž nárok na úhradu zákonných úroků z prodlení z celé zažalované částky v procentuální výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tedy ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.45. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka]. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí, žaloba, účast na jednání [datum]) a z částky [částka] za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (předžalobní výzva) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].46. Soud nepřiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení za úkon právní služby vyjádření ze dne [datum], když všechny skutečnosti, k jejich dotvrzení soud vyzýval měli být uvedeny v žalobě. Rozmělňováním žalobních tvrzení do více úkonů nelze uměle navyšovat náklady řízení k jejich náhradě je žalovaná povinna.47. Lhůtu k plnění v obou výrocích soud stanovil standardní třídenní podle §160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení. [adresa] plnění v případě nákladů řízení určil soud advokátku žalobkyně v souladu s ustanovení §149 odst. 1 o.s.ř.