Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka], jejíž splatnost se stanoví 10. den od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se co nároku na zaplacení částky [částka] spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka] od [datum] do [datum] a zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 12% ročně zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že mezi účastníky byla dne [datum] prostřednictvím komunikace na dálku uzavřena úvěrová smlouva (dále jen jako „Smlouva“). Před uzavřením Smlouvy byla zhodnocena schopnost žalovaného splácet, a to zejména nahlížením do externích úvěrových registrů, [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], Centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku. Dále žalobkyně podrobuje své klienty důslednému credit scoringu, kdy posuzuje jejich příjmovou a výdajovou stránku a další ukazatele, jako věk, rodinný stav, splátky u jiných společností apod. Žalovaný byl v souladu se Smlouvou a úvěrovými podmínkami oprávněn čerpat úvěr ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal úvěr řádně a včas splatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši [částka] do 30 dnů od jeho poskytnutí. Žalovanému byl úvěr poskytnut dne [datum] a to na účet, uvedený ve Smlouvě, č. [č. účtu]. Dále byly ve Smlouvě sjednány služby a poplatky za ně – bezpečná splátka s poplatkem [částka], který umožňuje odsunout, max. dvakrát za dobu trvání Smlouvy, splatnost úvěru o 30 dní. Žalovaný využil prodloužení splatnosti pohledávky vždy o 30 dní ve dnech [datum] a [datum], a to vždy úhradou [částka] (tzv. „korunový odklad“, vždy za poplatek [částka]). Žalovaný dále využil prodloužení splatnosti pohledávky vždy o 30 dní ve dnech [datum] a [datum] (tzv. „desetiprocentní odklad“ vždy za poplatek [částka]). Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě úvěru, za což žalovanému vyúčtovala účelně vynaložené náklady na upomínání ve výši [částka], a to za každé upomenutí ve dnech [datum], [datum], [datum]. Žalobkyně dále žalovanému vyúčtovala dne [datum] a [datum] smluvní pokutu stanovenou v části Smlouvy „Náklad úvěru“ v odstavci „Sankce“, a to ve výši [částka]. Žalovaný žalobkyni dále ničeho neuhradil, a proto tato po něm požaduje zaplacení neuhrazené jistiny ve výši [částka], poplatku za poskytnutí úvěru ve výši [částka], poplatku za expresní výplatu ve výši [částka], poplatků za bezpečnou splátku ve výši [částka], poplatků za sms servis ve výši [částka], poplatků za prodloužení splatnosti „desetiprocentním odkladem“ ve výši [částka], účelně vynaložených nákladů ve výši [částka] a smluvních pokut ve výši [částka]. Příslušenství pohledávky představuje kapitalizovaný zákonný úrok za období od [datum] do [datum] ve výši 12 % p.a. z částky [částka] ve výši [částka] a zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Žalovaný ničeho neuhradil, a to ani na základě výzev žalobkyně.[právnická osoba] výzvě soudu žalobkyně uvedla, že schopnost žalovaného splácet úvěr ověřila lustrací žalovaného v registrech [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. Tyto údaje žalobkyně vyhodnotila pomocí statistického modelu a došla k závěru o úvěruschopnosti žalovaného, přičemž vyšla z údajů zanesených do karty klienta3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.4. Soud v řízení provedl dokazování v následujícím rozsahu a učinil tato skutková zjištění.5. Žalobkyně je právnickou osobou, jejímž předmětem podnikání je mj. od července 2011 poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (úplný výpisu z obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba].).6. Žalobkyně a žalovaný dne [datum] prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši [částka]. Poplatek za poskytnutí úvěru činil [částka], splatnost úvěru byla sjednána do 30.dne od poskytnutí úvěru, a to ve výši [částka]. RPSN bylo sjednáno 48,3 %. Dále byl sjednán poplatek za desetiprocentní odklad ve výši [částka], tzv. korunový odklad, kdy při platbě ve výši [částka] bude prodloužena doba splatnosti úvěru o 30 dní s poplatkem ve výši [částka] a poplatek za online platbu ve výši 1 % z převáděné finanční částky. Dále byla sjednána doplňková služba „Bezpečná splátka“ za [částka] měsíčně, doplňková služba „Expres výplata“ za [částka] jednorázově, doplňková služba „SMS servis“ za [částka] měsíčně. Pro případ prodlení byla sjednána možnost účtování nákladů na vymáhání, smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a zákonného úroku z prodlení (formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ID žádosti [Anonymizováno] úvěrová smlouva č. [hodnota] mezi žalobkyní a žalovaným ze dne [datum], sazebník platným od [datum] [Anonymizováno]), Anonymizováno7. Vedoucí sekce Oddělení řízení rizik potvrdil, že před uzavřením smlouvy o úvěru ze dne [datum] bylo provedeno ověření bonity klienta – žalovaného, nemá žádné děti, jeho příjem jako zaměstnance činí [částka] měsíčně, příjem ostatních členů domácnosti činí [částka] měsíčně a na splátkách jiným společnostem hradí [částka] měsíčně. Žalovaný byl prověřen v externích registrech [Anonymizováno] a [Anonymizováno], kde nebyl nalezen a [Anonymizováno] s odpovědí OK (karta klienta).8. Žalovanému byla dne [datum] na účet č. [č. účtu] pod VS [var. symbol] poskytnuta žalobkyní částka [částka] (výpis proplacení smlouvy).9. Žalovaný uhradil žalobkyni dne [datum] a [datum] vždy [částka] a dne [datum] částku [částka] a dne [datum] 1490 Kč (výpis z čerpání splátek a úhrad).10. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného dopisem k úhradě částky [částka] nejpozději do [datum] s upozorněním, že v případě neuhrazení ve stanovené lhůtě bude dluh navyšován o soudní náklady a bude přistoupeno k podání žaloby (předžalobní výzva ze dne [datum] včetně podacího archu).11. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:12. Dne [datum] účastníci projevili vůli uzavřít smlouva o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši [částka], kterou se zavázal vrátit ve výši [částka] do 30 dnů od poskytnutí úvěru. Žalovaný dne [datum] a [datum] úhradou vždy [částka] využil možnosti tzv. „Korunového odkladu“, kdy za poplatek [částka] byla odložena splatnost dlužné jistiny vždy o 30 dnů. Dále žalobce využil dne [datum] úhradou [částka] a dne [datum] úhradou [částka] tzv. „desetiprocentního dokladu“, kdy za poplatek [částka] byla odložena splatnost dlužné jistiny vždy o 30 dnů. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s uhrazením dlužné částky, vyúčtovala žalobkyně žalovanému účelně vynaložené náklady na upomínání ze dne [datum], [datum] a [datum] ve výši [částka], celkem [částka], a smluvní pokutu ve výši [částka].13. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce následovně:14. Mezi žalobkyní a žalovaným byla projevena vůle uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do [datum] (dále jen „ZSÚ“).15. Soud se předně ze své úřední povinnosti zabýval tím, zda žalobkyně řádně prověřovala před poskytnutím předmětného úvěru úvěruschopnost žalovaného.16. Dle § 86 odst. 1 ZSÚ Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst.
2 ZSÚ Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle § 87 odst. 1 věty prvé ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.17. Soud připomíná, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky jeho platební neschopnosti, ale zprostředkovaně také společnost jako celek před negativními vlivy způsobenými exekučním a insolvenčním zatížením populace a taktéž pozici věřitelů samých, neboť snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Takové posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je přitom věřitel povinen provádět dle § 75 ZSÚ s odbornou péčí, tedy zejména řádně posuzovat osobní a majetkové poměry spotřebitele – žadatele o úvěr z hlediska jeho schopnosti úvěr splácet, zejména porovnáním jeho příjmů a výdajů a dalších okolností, které by mohly mít vliv na řádné splácení úvěru. Dostatečnými tedy nejsou informace získané pouze od spotřebitele, ale je nutné v rámci odborné péče údaje, které dlužník uvedl, ověřit, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. Věřitel je povinen využívat rovněž veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze [právnická osoba]), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], čj. [spisová značka]). Takový výklad odpovídá i výkladu přijatému Soudním dvorem Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne [datum] ve věci [Anonymizováno] -[Anonymizováno] /[Anonymizováno] ([Anonymizováno] v. [jméno FO] a další), kde tento vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“), a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig. „the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání obchodního vztahu.18. Jelikož se žalobkyně z jednání nařízeného na den [datum] omluvila, vzdala se tím práva na poučení dle § 118a o. s. ř. (srovnej usnesení Nejvyššího soudu [spisová značka] ze dne [datum], kdy „(u)stanovení § 118a o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř., jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o.s.ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání.“) a soud tak rozhodoval na základě důkazů předložených spolu se žalobou.19. Na základě uvedeného a provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žalobkyně svým povinnostem stanoveným v § 87 a § 84 a násl. ZSÚ nedostála, resp. neunesla břemeno tvrzení a důkazní o tom, že jim dostála. Jak bylo zjištěno z karty klienta, žalovaný uvedl svůj měsíční příjem ve výši [částka] a příjem ostatních členů domácnosti ve výši [částka]. Dále žalovaný uvedl, že hradí splátky jiným společnostem ve výši [částka]. Ač žalobkyně ve svých tvrzeních detailně popsala obecná pravidla prověřování úvěruschopnosti svých klientů, tím, že se k jednání nedostavila, a nemohla tak být vyzvána k doplnění důkazů k prokázání právě těchto svých tvrzení ve vztahu k žalovanému. Když pouze na základě znalosti příjmu ostatních členů domácnosti, bez specifikace co do počtu těchto členů, jejich výdajích a životních nákladech, nemohla žalovaná kvalifikovaný závěr o úvěruschopnosti žalovaného učinit. Soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná.20. Dle § 2991 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.21. Žalovanému byla žalobkyní na základě absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] poskytnuta částka [částka], na níž žalovaný zaplatil částku ve výši [částka]. Rozdíl těchto částek představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného ve smyslu § 2991 odst. 1 a 2 o. z., tedy plnění bez právního důvodu, a žalovanému vznikla povinnost toto obohacení žalobkyni vydat.22. Soud na základě výše uvedeného rozhodl tak, že žalobě vyhověl co do částky [částka] (výrok I.), naopak co do částky [částka], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka] od [datum] do [datum] a zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 12% ročně žalobu ze shora uvedených důvodů zamítl (výrok II.).23. Ohledně splatnosti tohoto typu nároku z bezdůvodného obohacení Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] uvedl, že již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 ZSÚ vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první ZSÚ. Toto ustanovení tak představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad) ve vztahu k ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. Samotný zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů a konkrétním účelem § 87 ZSÚ je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak i zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy, kdy nelze považovat nárok za splatný a tím přiznat žalobkyni právo rovněž na úroky z prodlení dle § 1970 o. z. (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka]).24. S ohledem na výše uvedené (§ 87 odst. 1 a 2 ZSÚ) soud stanovil lhůtu k plnění odchylně od § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), neboť prodlouženou pariční lhůtu považuje za odpovídající současné ekonomické realitě.25. Ve výroku III pak soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení, když úspěch obou účastníků při započítání rovněž úroků z prodlení je přibližně stejný, resp. Rozdíl je v jednotkách procentních bodů.